Jak hodnotíte aktuální situaci kolem Islámského státu – ustupuje možná na poli vojenském, na úrovni politické, respektive duchovní však zdá se, posiluje...

Je zřejmé, že po počáteční velmi rychlé a v podstatě bezproblémové územní expanzi nyní ISIL čelí koordinovanějšímu a motivovanějšímu odporu a je naděje, že své nynější državy nerozšíří. K tomu, aby byla tato struktura na území Sýrie a Iráku úplně zničena, by však podle mého názoru bylo zapotřebí masivní pozemní ofenzivy širších koaličních sil generovaných blízkovýchodními státy, především těmi arabskými ze „sunnitského tábora“. Zatím je iniciativa víceméně na straně Kurdů a „šíitských“ iráckých sil. Otázka legitimity takového zásahu je pro úspěch zcela zásadní. Nemělo by jít o formu sektářského konfliktu, situaci by také nijak neprospělo zapojení západních pozemních sil. Blízkovýchodní státy by měly ve vlastním zájmu hledat společně nástroje k léčbě této nebezpečné nemoci. V současné době je však z mnoha důvodů takový vývoj jen těžko představitelný. O nějaké „duchovní úrovni“ ISILu bych nemluvil a domnívám se, že okruh lidí, který je možno oslovit jeho propagandou a stylem vládnutí, je velmi omezený. Z hlediska mezinárodní politiky je ISIL izolovaný a oficiální partnery bude nacházet jen těžko. Věřím, že dlouhodobě může snad přežívat, avšak nikoli prosperovat.

Říká se, že ISIL podporuje například Saúdská Arábie a ani Turecko k němu není až tak nesmiřitelné. Co si o tom myslíte?

Přesně tak. Říká se. Bez nějakých hodnověrných relevantních informací, jde jen o klišé. Saúdská Arábie jistě nenaplňuje náš ideál moderní demokratické země, podpora ISILu ze strany státu však nedává příliš smysl. Pominu-li už samotný fakt zapojení Saúdské Arábie do mezinárodní koalice proti ISILu, proč by jeho podporou posilovala hráče, jehož ambicí se obává? Otázka financování ISILu, zejména do okamžiku „znárodnění“ mosulských bank v červnu 2014, je jistě klíčová. Podle mně známých informací však naprostá většina zdrojů zřejmě pocházela z území Iráku, nikoli ze zahraničí. Nelze však samozřejmě vyloučit, že někteří soukromí donátoři pocházejí ze Saúdské Arábie. Nakonec, pokud je pravdivá verze velvyslankyně EU v Iráku Jany Hybáškové, že jsme svědky realizace vlastně podnikatelského záměru s cílem vytvořit ropný emirát, šlo by vlastně o investice. Mimochodem, v takové perspektivě by náboženské motivace přirozeně hrály druhotnou úlohu. Postoj Turecka k ISILu je vcelku pochopitelně vnímán jako do určité míry rozporuplný. Domnívám se, že někteří turečtí politici skutečně nechápou ISIL ze strategického hlediska jako hrozbu, na rozdíl od Kurdů a jejich zájmů. Věřme, že bude turecká zahraniční politika dostatečně prozíravá. Tuto schopnost úplně neosvědčila v rámci revoluce v Sýrii podporou opozice.

Je ISIL vlastně vedlejším produktem Arabského jara, kdy padly autoritářské režimy hned v několika zemích?

Rozhodně nesouhlasím. Arabské jaro je fenoménem roku 2011. Předpoklady pro vznik ISILu, jehož zárodky se v regionu objevují už na přelomu tisíciletí, byly vytvořeny především invazí USA do Iráku a následným zpackaným pokusem o rekonstrukci státu. Sunnité ztratili původní společenský status, sunnitské elity své pozice, společnost se pod vedením šíitského lídra Núrího Málikího nedokázala vymanit z kolotoče sektářského násilí. Uvádí se, že pro vznik struktury ISILu byly zásadní zejména staré sunnitské elity ze strany Baas a sunnitští důstojníci, kteří museli z armády odejít. Pocit frustrace a diskriminace z vývoje v Iráku mohly být zásadním impulsem pro vznik ISILu i pro jeho podporu ze strany iráckých sunnitů. Je však zřejmé, že chaos vzniknuvší v Sýrii v souvislosti s Arabským jarem umožnil ISILu územní expanzi, zisk některých ropných polí atd. Je však třeba zdůraznit, že zde nelze v žádném případě ukázat na nějakou jednu příčinu vzniku této extremistické entity, jde o vyústění déletrvajících obecnějších trendů a konstelací okolností. To je však na delší výklad.