Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
Piráti v komunálkách dobyli Mariánské Lázně, mají čtyři zastupitele v Praze, uspělo i hnutí Žít v Brně s pirátskou podporou. Jste s těmito výsledky spokojen?
Uspěli jsme i v celé řadě dalších měst sami anebo v koalicích. Mariánské Lázně byly velkým překvapením a výsledkem dobré činnosti karlovarského krajského sdružení, jeho členů a sympatizantů. Když jsem se dozvěděl výsledky voleb na pražský magistrát a byla jasná naše čtyři upirátěná křesla v něm, musím říct, že jsem měl radost až škodolibou a vzpomněl jsem si na, mezi českými Piráty oblíbený, citát Mahátmá Gándího: „Nejdřív tě budou ignorovat. Pak se ti budou smát. Pak proti tobě budou bojovat. Potom zvítězíš.“ A v duchu si dodal: „Tak nás tady, pánové, máte.“ Samozřejmě jsme nijak extrémně nezvítězili. Faktem je, že Pirátská strana roste od voleb k volbám a věřím, že je to i díky naší konstantní činnosti vykonávané z pozice neparlamentní strany. Doufám, že teď budeme mít šanci předvést v reálu, že politika s politiky jde dělat jinak. Někde jsem v nepříliš lichotivém článku o nás zaznamenal označení “freeware politika“. Tak budeme dělat freeware politiku :-).
Četl jsem, že Piráti měli nejnižší náklady na jeden hlas. Jak jste toho dosáhli?
Vidíte, možná jsem vám vlastně odpověděl už v rámci předchozí odpovědi. Máme nejnižší náklady na hlas, protože s nimi prostě nekalkulujeme. Je to divné? Náš politický marketing spočívá právě v naší činnosti. Není naším cílem se markantně zviditelňovat v době voleb, ale konstantně růst a vyvíjet činnosti a aktivity v souladu s naším programem. Teoreticky i prakticky jsou Piráti v neustálé kampani.
Jsou strany, které nás ve volbách do EP porazily, chceme-li použít tuto soutěžní rétoriku, ale i přes téměř řádově větší investice v poměru peníze/hlas, prohrávají. Nebo ve finále získaly i více zastupitelů, ale ne na tak exponovaných místech. Každopádně jsou takové kalkuly relativní a ve výsledku hraje roli tisíc a jeden faktor, od víkendového počasí, účasti ve volbách, kvalitě programové nabídky zábavních televizních kanálů a dalších. Já věřím, že to prostě Piráti a lidé, kteří nám pomáhají, dělají dobře, srdcem a s přesvědčením a je to na nich poznat. Jsme autentičtí, a jak nás někdo prokoukne, nezklamáváme ho. Na to nejsou občané resp. voliči u nás ve vyspělé evropské demokracii z praxe příliš zvyklí.
Můžete komunální a senátní volby okomentovat celkově?
Překvapivě(?) opět vyhrál Andrej Babiš.
Máme 25 let po listopadu 1989. Jaká to byla doba v našich dějinách?
V roce 89 mi bylo 9 let a přechod jako takový jsem vnímal pozitivně. V naší rodině se hodně diskutovalo o politice, ale do nějakých sedmnácti jsem se o to moc nezajímal. Pak mi rodiče zaplatili roční studijní pobyt v USA, v té době výstavní skříni demokracie a kapitalismu, že. Řada věcí byla naprosto nesrovnatelných, ale rozplynula se i řada mýtů, kterým jsem do té doby věřil. Až postupem času jsem odkrýval, co se to tady vlastně po listopadu dělo. Jakým způsobem byla předána moc, jak zafungovala malá i velká privatizace (díky patří i již zesnulé spisovatelce Zdeně Frýbové, neb její knihy, a nemyslím ty o psech a Robinovi, ve mně vyvolaly řadu otázek, na které jsem pak hledal odpovědi), tunelování za bílého dne, mediální interpretace a dezinterpretace kauz a pseudo-kauz. Kromě toho, že se máme relativně dobře, propásli jsme řadu šancí posunout se dál. Za svobodu slova, která ovšem sama o sobě nic nespasí a banány jsme vyměnili řadu dalších neméně důležitých svobod. Lidé nejsou horší ani lepší než dříve. Jsme stále ve vleku těch, kteří vědí, mají více informací, sledují své zájmy. I proto jsem se před pěti lety rozhodl pro Piráty, protože šance na změnu paradigmatu tady je celou dobu, jen je třeba překročit svůj stín.
Který politik se nejvíc zasloužil o dobré věci v České republice?Anketa
Předtím jsme 50 let - až na krátkou pauzu - žili v totalitních režimech. Už se s jejich neblahým dědictvím česká společnost dostatečně vypořádala?
Já té otázce moc nerozumím. Hovoříme o nějaké paměti národa? Ta funguje podle mě stejně jako paměť jednotlivce. I velmi nepříjemné situace a zážitky, pokud se nejedná o vyložená tramauta, máme tendenci vytěsňovat. Stejně tak máme tendenci porovnávat věci současné a minulé a logicky nám pak vychází, že lépe už bylo. Připomínat si staré křivdy má však smysl pouze tehdy, máme-li chuť a vůli se z nich poučit a stejné chyby neopakovat. Pokud tyto nejsou, logicky se nic nezmění a veškeré historické reference jsou nám buď k ničemu, nebo slouží jako nástroj, který je účelově používán zcela v rozporu s našimi zájmy.
Lidé jsou stále stejní. Dobří i špatní. Ideální stav by podle mě byl asi následující: „Jsa skutečně poučeni, můžeme zapomenout“. Vzpomínky pak mohou být pouze pietní a důstojné, nikoliv nenávistné či přehnaně útrpné.
Co dnešní komunisté? Změnili se?
Začal bych skoro i tím tisíckrát použitým vtipem. „Komunisté? A ve které straně myslíte?“ Komunisté by se měli hlavně transformovat v nějakou seriózní, i když třeba hodně “vyhraněnou“ levicovou (nerad toto označení používám) stranu, tak jak je tomu třeba v Německu nebo ve zbytku Evropy. Čert vem název, i když...jsme v Čechách, takže tím by paradoxně museli začít. Neustále zpětné reference z úst jejich aktivních členů a funkcionářů oněch 25 let smažou jako mávnutím proutku. Kdybych si na toto téma zažertoval a použil kus nějaké jejich písně, kde se zpívá. “Kupředu levá, zpátky ni krok…“, tak ten krok kupředu prostě neudělali a naopak ve svých projevech, které jim škodí, hledí zpět. Vojtěch Filip jistě ví, že jinak KSČM časem nebude mít co nabídnout. Protestní hlasy, které by mohly být vodou na jejich mlýn, jim sbírá i ANO, dříve Úsvit a asi i Piráti. Osobně jsem však přesvědčený, že jim tato pozice, kdy jsou za bubáky, vyhovuje. Mají kontrolní činnosti i státem placené funkce, ale nenesou politickou zodpovědnost. Na udržení a pohyb po sinusoidě jim to pravděpodobně ještě nějakou dobu vystačí. Oni tím vlastně v jistém smyslu i naplňují moji preferovanou “teorii trvale udržitelné pohody“. Ta by se ovšem neměla aplikovat na politiku, kde je potřeba do toho non-stop řezat. Pokud tedy vlastně žádný progres nechtějí, není pro ně osobně potřeba cokoliv měnit.
Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.
Jaké osobnosti za posledních 25 let vás nejvíce zaujaly? (míněno v ČR).
Nevyhledávám ikony a vy jste mi neřekl, co si představujete pod pojmem osobnost. Vyberu si tedy náhodně z lidí, kterých si vážím, a kterým třeba ani někdy není dopřána, dle mého názoru, zasloužená pozornost. Nemají pořad o vaření, nehráli v seriálu, neprošly SuperStar, nehrají hokej.
Který z následujících státníků minulosti je vám nejbližší?Anketa
Velice si vážím práce i názorů profesorů Jana Sokola, Miroslava Petříčka a Václava Bělohradského (není náhodou, že jsou všichni žáky profesora Patočky), se kterými jsem byl konfrontován nejen v průběhu svého studia. Neupírám význam jiným soudobým českým filozofům, ale s jejich prací nejsem třeba dobře obeznámen. Domnívám se, že mnou jmenovaní jsou současní velikáni české filozofie.
Osobně si velice vážím lidí z českého undergroundu, mohu-li je takto označit. Ti bohužel poslední dobou odcházejí stále častěji. Možná tedy výběrem básník a hudebník Filip Topol, či nedávno zemřelý Milan Kozelka.
Mám rád svérázný styl i životní moudrost potetovaného profesora Vladimíra Franze a opravdovost a zápal, na první pohled subtilní, Táni Fišerové. To, že se jedná o protikandidáty v první přímé volbě prezidenta v České republice, nehraje roli.
Dobrých lidí má naše země v každé době celou řadu. Bohužel často nejsou vidět a zapomíná se na jejich mravenčí a úpornou práci. Tito nepotřebují být exponovaní, ale náš respekt by mít měli.
Z politiků mě významně oslovili asi dva lidé. Jedním z nich je již zemřelý Josef Lux. Líbí se mi projev i činnost Jaroslava Kubery, předsedy senátního klubu ODS a primátora Teplic. To je řízek a prostě se s tím nemaže. Jak v konkrétní činnosti, tak na poli rétorickém. Zajímavé osobnosti jsou samozřejmě i Klaus, prezident Zeman nebo bývalý ministr financí pan Kalousek. Ti se s tím taky nemažou, i když z mého pohledu výrazně jinak než třeba Kubera. Specifickým fenoménem je Andrej Babiš. Ten patrně nemohl nezaujmout v ČR nikoho. Na jeho hodnocení si netroufám. Čas ukáže.
Někde jsem byl označen nálepkou havlovce. Nevím proč. Václav Havel mě jako prezident nezaujal a v řadě věcí vyloženě zklamal.
Jedním z mých životních vzorů byl a bude Karel Kryl, pro jeho odvahu, lidskost a neopakovatelnou autentičnost jeho bohužel nesmrtelných pravd a sdělení. Oba dva Krylové, předlistopadový i ten polistopadový.
Psali jsme:
Je něco, co může naši demokracii ohrozit?
Demokracii u nás může nejvíce ohrozit ignorace a rezignace občanů nejen na politický vývoj naší země, ale potažmo i celé Evropy. Zde mi dokonce přijde, že je cílem aktivních politiků tyto “emoce“ vyvolávat. Ekonomická situace nižší a ani střední třídy nebude do budoucna kdoví jaká. Apatie je pak pomalá smrt. Zde bych si dovolil nepřesně citovat surfaře, spisovatele a blogera Ivana Dérera, který za Piráty jako nestraník kandidoval ve volbách do poslanecké sněmovny i do evropského parlamentu, a kterého jsem v předchozí odpovědi zapomněl, nebo jsem ho spíše nechtěl stavět, mezi osoby, které jsem jmenoval. Ono by se mu to asi ani nelíbilo. Ten jednou povídá: „Víte, já si furt myslím, že něco ve svém životě dlužím. Po 89 jsme si řekli, že už je dobojováno, máme demokracii a už je vše v pohodě. Začali jsme řešit sebe, své kariéry, a využívat možnosti, které nám nově nabytá svoboda otevírala, namísto toho, abychom si ji hlídali. Já chci kandidovat a angažovat se, protože si myslím, že jsme zaspali a naší vinou je to teď takový, jaký to je“. Demokracii ohrozí to, že si nebudeme vážit našeho hlasu, že se přestaneme zajímat.
Fotogalerie: - Piráti na magistrátu
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
