Ve středu probíhalo v Poslanecké sněmovně hlasování o důvěře vládě. Co k tomuto šetnáctihodinovému maratonu ve sněmovním řečništi říci?

Doby, kdy česká pravice měla i důstojnější bardy, se vrátí jen sotva. Zbyla jí „čtvrtá cenová“ – a suchopárné cvikry. Proti svým tvářím z 90. let má i objektivní hendikep. Tehdy stačilo skořápkářsky slibovat. A v rauši, vybuzeném tím švindlem, kálet do vlastního hnízda. Ty muří nohy však vzala voda. Prolhanost tehdejších šidítek bije do očí. A mantra české pravice má na hrbu seriál diletantismu i zločinů. Běží před našimi zraky – a ne na prahu „studené války“. Jsou zvůlí surové power play – a ne přešlapy sebeobrany proti brutální přesilovce. Zahrnují loupež tisíciletí i sadistické výslechy („waterboarding“). „Gulagy“ bez soudu i politické vraždy. Války, co vraždí po statisících – a pustoší celé regiony. Domino humanitárních pohrom, nevídaných migračních vln – i terorismu, masakrující stále víc i Evropu. Kdo fandí takové špíně a zkáze, zbavil se práva kádrovat jiné. Doživotně.

Za KSČM se hlasování nezúčastnil poslanec Zdeněk Ondráček. V pátek měl vedení strany vysvětlovat, proč to udělal. Jak se vy díváte na jeho chování v této záležitosti?