Filozof: Europrotektorátní TOP 09 a otevřená národní zrada lidovců. Vy do nás terorem a vražděním, my do vás láskou. Rozzuřenost Merkelové. I kdyby jí Sobotka, Kalousek a Bělobrádek líbali nohy…

25.06.2017 19:11

ROZHOVOR „V jádru EU nikdy nebudeme, i kdyby pánové Sobotka, Kalousek a Bělobrádek klečeli před paní Merkelovou a líbali jí nohy… Americký prezident tvrdě hájí zájmy své země a dělá dobře. Na posledním summitu G7 se držel statečně. Rozzuřenost paní Merkelové o tom svědčí,“ říká kontrarevoluční a reakční filozof Jiří Hejlek.

Filozof: Europrotektorátní TOP 09 a otevřená národní zrada lidovců. Vy do nás terorem a vražděním, my do vás láskou. Rozzuřenost Merkelové. I kdyby jí Sobotka, Kalousek a Bělobrádek líbali nohy…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Hejlek
reklama

Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro…

V jádru EU nikdy nebudeme, i kdyby pánové Sobotka, Kalousek a Bělobrádek klečeli před paní Merkelovou a líbali jí nohy. V současném systému vlády obřího kapitálu jsme odsouzeni k přebývání na ekonomické periferii bez ohledu na měnu. Přijetí eura jasně není záležitost ekonomické rozvahy, nýbrž výsostně politická, respektive ideologická záležitost. Jestliže se nemýlím, pan Babiš se k urychlenému přijetí eura vyjádřil negativně. To potvrzuje na jedné straně to, že je to záležitost ideologická, a na druhé straně to, co jsem řekl dříve, že totiž pan Babiš je orientován úzce pragmaticky, což je pro nás v tomto případě výhodné.

Merkelová je „vyděšena“ tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?

Americký prezident tvrdě hájí zájmy své země a dělá dobře. Na posledním summitu G7 se držel statečně. Rozzuřenost paní Merkelové o tom svědčí. On je pod obrovským tlakem a musí manévrovat. Zřejmě proto se více neopřel do globalistické ideologie a politiky volného obchodu. Zato dal průchod svému antiglobalismu v ekologické oblasti.

Anketa

Doporučujete ČSSD, aby podpořila v prezidentských volbách Zemana?

86%
14%
hlasovalo: 7960 lidí

Jeho výhrůžky evropským spojencům, co se týče financování obrany, jsou z hlediska USA zcela pochopitelné. Neumím si ale představit nějakou „evropskou armádu“. Měla by zřejmě podobu málo užitečných expedičních sborů a zároveň by mohla znamenat definitivní odzbrojení menších států. Utužení EU v ekonomické sféře je daleko víc proveditelné. Stejně je to cesta do pekel a na ničem z toho bychom neměli mít podíl.

Od začátku migrační krize to jsou dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?

Migrační problém je stále horký a zůstává neřešený. Zároveň nám postoj k němu slouží jako test národů, politiků a politických struktur. V tomto testu neobstála velká většina jak evropských, tak našich politiků. U nás je to jednoduché. Z aktivních politiků se osvědčili především prezident Zeman a poslanec Okamura, jimž média nemohou úplně upřít pozornost. Tu odpírají bývalému prezidentu Václavu Klausovi, jehož stanoviska jsou velmi pozoruhodná a statečná.

V evropském měřítku je to velmi smutný pohled. Podívejte se na ubohé vystoupení britské předsedkyně vlády po řádění teroristů ve Spojeném království! Nejhorší ze všeho jsou hlasy typu: „Vy do nás terorem a vražděním, my do vás láskou a pochopením“ nebo „Nešiřme strach, zůstaňme klidní a optimističtí“. Nic se nevyřešilo, problém trvá, situace se může zhoršovat. Nejen valná většina evropských vlád v čele s EU, ale především NATO, které tak rádo válčí i tam, kde se před jeho intervencí nic zvláštního nedělo, nedělá proti této faktické invazi nic.

Národy Evropy jsou proti svým vládám často bezmocné. Obdivuhodnou výjimkou je Maďarsko, drží se Slovensko, u Rakušanů roste odpor. My Češi patříme mezi ty méně zkažené národy. Ještě je třeba, abychom volili takové politiky, kteří v otázce migrace zastávají nekompromisní stanoviska, a nenechali se oblbnout snahou establishmentu předkládat pseudoproblémy. Například to, zda daň z přidané hodnoty bude o jedno procento vyšší, nebo nižší, je ve srovnání s nepřátelskou invazí (o kterou tu fakticky jde) – promiňte mi ten výraz – úplná prkotina.

Co nyní dělat s Ukrajinou? Zdá se, že USA ztratily již o ni hlavní zájem. Tento stát je v hluboké ekonomické, demografické, sociální a politické krizi… Nebude z něj další „failed state“ a nehrozí nám z Ukrajiny nějaké nebezpečí? Například proud imigrace…

Má odpověď bude stručná, protože nejsem v otázce Ukrajiny dostatečně informován. Odkazuji na kolegu Baštu, který je v této věci skvěle orientován. Stát Ukrajina vznikl jako historický slepenec, který v Evropě nemá obdoby. A jako takový směřuje k rozpadu. Neodvážím se predikovat, jaký bude výsledek. Jen musím připomenout, jak se Západ zasadil za rozbití Jugoslávie, a dnes se pokrytecky brání rozpadu Ukrajiny, která je méně koherentní než bývalá Jugoslávie.

Nyní k domácí tématům. Andrej Babiš již měsíc není ministrem financí, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo a v průzkumech boduje. ČSSD podle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?

Já se – jak víte – o domácí politiku nezajímám, pokud se v ní neobjeví téma patřící do širších myšlenkových nebo politických souvislostí. Jen pak to může být významné pro budoucnost národa. Tato „vládní krize“ je typickým příkladem politické nicotnosti. Dokonce mi připadá jako předvolební trik, jak odpoutat voliče od skutečně závažných problémů, jako jsou migrace, vztahy uvnitř i vůči EU, bezpečnost a podobně. Pouze komické chování předsedy vlády bylo osvěžujícím prvkem v té nudné historii. A voliči ČSSD si toho nemohli nevšimnout. Jak jsem slyšel, mnozí sociální demokraté chápou postup pana Sobotky jako realizaci „rad“ poskytovaných nezištně panem Kalouskem. Voliči ČSSD očekávají od vedení strany mužnost a samostatnost. Ani jedno z toho pan předseda neprojevil, a to nemluvím o chytrosti.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Pravdoláskařský Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?

Politická chytrost výrazně schází rovněž „kavárně“. Pan Babiš nemůže být proti EU, protože to přece není v jeho zájmu. Stejně tak není v jeho zájmu ohrožovat současný politický systém, naivně nazývaný „demokracií“, když mu ten systém tak jde na ruku. Přitom to, co lze panu Babišovi vyčítat, mu ochránci odkazu Václava Havla nevyčítají. Jsou proto opravdu naprosto „mimo“, a jak vidno, nejen proto, že se výrazně míjejí s běžnými voliči. Velmi trefně se kdysi vyjádřil prezident Reagan – kupodivu naší „kavárnou“ uznávaný – o politické prozíravosti intelektuálů. Řekl, že kdyby si měl vybrat mezi tím, že by Senát USA tvořilo sto předních amerických intelektuálů, anebo spíše prvních sto lidí ve washingtonském telefonním seznamu, bez váhání by zvolil tu druhou možnost.

A je Babiš podle vás pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujícího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?

Právě jste se trefil do toho, co je třeba panu Babišovi vyčítat. Je utrpení poslouchat názory mladičkého ministra spravedlnosti nebo neuvěřitelné pražské (!) primátorky. Personální obsazení špiček ANO dokazuje, že tato politická síla není k současnému režimu a establishmentu v opozici. Sám pan Babiš se občas vyjádří způsobem, který jako by naznačoval opak, což je matoucí. Hnutí ANO je čistě marketingová politická strana bez jakéhokoliv ideového zaměření. Důsledně realizuje redukci politiky na pouhou správu státu. Je to vlastně varianta nepolitické politiky. Cestu k tomuto pojetí vydláždili liberálové před desítkami let a kritizovala je velmi přesvědčivě Hannah Arendtová.

V podobě, kterou mu dodalo ANO, mizí dokonce i národní zájem. I v tom je podobnost s havlisty, byť vnějšková. Pánové Orbán, Putin a také Trump představují opak. Pro ně je stát zárukou ochrany a prosazování národních zájmů. Obávám se, že u pana Babiše hraje významnou roli to, že nemá vazbu na české tradice. Nejde přitom vůbec o etnický původ, ten není podstatný. Podívejte se na pana Okamuru, který je etnicky pouze poloviční Čech, ale kulturně a politicky je to Čech stoprocentní.

Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50–70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokážou ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?

Sám patřím do skupiny obyvatel, o níž mluvíte, a sdílím většinu jejích postojů, jak jste je formuloval, a proto mám pro tyto voliče naprosté pochopení. Z diskusí s mnohými vrstevníky vyplývá, že s hrůzou zjišťujeme, že mnohé z toho, co nám bylo na komunistickém režimu odporné, se nyní v jiné formě vrací. Ztráta národní svobody, nemožnost podílet se účinně na fungování státu, fízlování, ideologizace školství, státní šikana, prolhanost médií, obtížné prosazení se bez patřičného kádrového profilu. Rozdíl ve prospěch dneška spočívá v tom, že zatím jsou formy postihu odbojníků daleko méně kruté. Naopak v neprospěch dnešní doby hovoří to, že se daleko víc lidí na těch negativních jevech ochotně podílí. Nejsem si jist, že uvedené přesvědčení nachází svůj výraz ve volbě hnutí ANO, ale ve volbě prezidenta Zemana určitě ano.

Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové?

Především se zapomnělo na to, že Jiřímu Kajínkovi se dostalo – a není to tak dávno – velké pozitivní publicity. Novináři a intelektuálové kolem něho vytvořili přímo legendistickou atmosféru, ba natočili o něm film. Pokud se nemýlím, jeho advokátka si na něm vybudovala svou kariéru. Kdyby Kajínkovi dal milost Václav Havel, bylo by to oslavováno jako skutek nejen pochopitelný, ale přímo chvályhodný. Naproti tomu u Miloše Zemana se vše minulé škrtá a nyní platí jen to, že je propuštěn sprostý vrah. Podle mě mají lidé lepší paměť, než si to publicističtí a intelektuálští manipulátoři jsou ochotni připustit. V postoji lidí nehledejme nic hlubokého. Jednou uvěřili jisté pohádce a nezapomněli na ni.

A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?

Vidíte, nevím toho moc ani o této angažovanosti umělců, ani o kritice ze strany veřejnosti. Každopádně je dobře, že to lidé vůbec kritizují, protože se jedná o neblahý jev. Je specificky český. Za Rakouska, první republiky i za komunistického režimu se tvůrčí umělci, zejména spisovatelé, často vyjadřovali k politice. Vlastně tak pokračovali v obrozenecké tradici. Na první pohled se novodobá angažovanost umělců jeví jako další její pokračování. To je omyl. Nyní se neangažují ani tak „vážní“ tvůrčí umělci jakožto reprezentanti národa, jako spíše zaměstnanci šoubyznysu, který je důležitou součástí nadnárodního establishmentu. Dělat ideologickou propagandu je prostě jejich džob, za který jsou více než dobře placeni. Lidé, kteří tolik nadávají na vysoké platy „politiků“, jsou ve vztahu k těmto propagandistům až neuvěřitelně tolerantní. Snad už jim to začíná docházet…

Je to ještě relativně daleko. Ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?

Jak to opravdu dopadne, určí až výsledek volební loterie. Tentokrát mohou být významné i maličké rozdíly v počtech získaných mandátů. V našem systému a v současné situaci se může prosadit třeba náhodná stojedničková konfigurace. Babišovi protivníci se budou snažit za každou cenu složit vládu bez ohledu na vítězství ANO. Jádro takové koalice by tvořily tři strany: Sobotkova ČSSD, TOP 09 a KDU-ČSL se STAN. To jádro by ovšem nestačilo. Blízko k němu má ODS, ale KSČM a SPD nikoliv. Bude tedy záležet na počtu mandátů jednotlivých stran, a dokonce na tom, zda se některé z nich vůbec do sněmovny dostanou.

Neúspěch koalice KDU-ČSL + STAN by pro establishment znamenal katastrofu. Zřejmě doufají, že se s obměnou budou opakovat volby 2010, ale k tomu – doufám – nemusí dojít. Větší úspěch komunistů by také velmi zkomplikoval situaci. Neúspěch topky a propad lidovců doprovázený comebackem ODS by naopak mohl vést k vytvoření koalice ANO + ODS + SPD. Neobratnost stran „jádra“ v poslední době (Sobotkova vládní krize, důsledně europrotektorátní politika TOP 09 a otevřená národní zrada současného vedení lidovců) tuto poslední možnost přibližuje.

Prezident Zeman čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu díky vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, zato velmi posílil Jiří Drahoš. Dělá Zeman něco špatně? Zhoršuje svůj výkon? Co by měl změnit? Je ohroženo jeho znovuzvolení?

V poslední době vznikl předsudek, že nemocný státník nemá vykonávat svou funkci. Nejedná-li se o vyloženě závažnou nemoc, je to nesmysl. Kdyby tento předsudek byli měli naši předkové, přišla by naše historie o vynikající panovníky, v první republice by podstatně dříve skončili Masaryk a Švehla. S tím ovšem pan prezident nic nenadělá. Spíše se měl krotit ve scénce s holí. Podlehl pokušení a zesměšnil předsedu vlády. Ten si o to sice koledoval, ale myslím, že to pana prezidenta poškodilo. Suma sumárum je jeho znovuzvolení opravdu ohroženo, i když protikandidáty má tentokrát slabší než před čtyřmi lety.

 

PhDr. Jiří Hejlek (nar. 1952 v Praze) vystudoval filozofii, bohemistiku a klasickou řečtinu na FF UK. Pro svůj „kádrový profil“ se nemohl ani pokusit o akademickou kariéru. Měl různá zaměstnání. Převážně se živil jazyky. Učil a překládal. Mj. se podílel na překladu Komenského „Všeobecné porady o nápravě věcí lidských“ z latiny do češtiny. Po listopadu 1989 byl politicky aktivní. Od února 1990 do března 1993 pracoval v  Koordinačním centru OF, na ministerstvech zahraničí a kultury, na němž působil jako náměstek ministra. Tehdy byl také členem širšího vedení ODA, v níž setrval do roku 2001.

Od roku 1994 pracoval v průmyslu. Z počátku jako manažer, od konce 90. let jako podnikatel. V posledních letech se opět věnuje svému původně vystudovanému oboru, překládá a příležitostně přednáší. Je jedním ze zakladatelů Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek je praktikující evangelík. Je 31 let ženatý a má dvě dospělé děti.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lukáš Petřík
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Partyzán Tichomir Mirkovič: Koněv, vlasovci? Divím se, že se Češi nebouří. Dříve poslouchali Moskvu, dnes USA. Nového Hitlera si lidstvo nesmí dovolit

9:37 Partyzán Tichomir Mirkovič: Koněv, vlasovci? Divím se, že se Češi nebouří. Dříve poslouchali Moskvu, dnes USA. Nového Hitlera si lidstvo nesmí dovolit

ROZHOVOR Němci jsou vyspělý národ, ale na jejich zodpovědnost za druhou světovou válku nesmíme nikdy…