Evropa čelí útokům islamistů, jejichž stoupenci zaútočili jak ve Francii, tak ve Vídni, kde dvacetiletý Kujtim Fejzullai zabil puškou čtyři lidi a další dvě desítky zranil. Ve Francii přišel o hlavu učitel, který dětem ukázal karikatury Mohameda a následně při jiném útoku i další lidé. Jak tyto události vnímáte?
Stále jasněji se ukazuje, že mírové soužití dvou civilizací, které jsou v mnoha směrech odlišné a často dokonce antagonistické, není možné. Myslím tím samozřejmě soužití na jednom území. Jako sousedé asi můžeme žít relativně bezproblémově – samozřejmě za předpokladu, že budeme disponovat vojenskou silou s dostatečně odstrašujícími účinky.
A disponujeme?
Jistě, jen se jí bojíme využít.
Jak bychom tuto sílu měli využít?
Například k zastavení nelegální imigrace.
Vy byste proti ilegálním imigrantům použil armádu? Použil byste násilí?
Armáda je ze své podstaty budována za účelem schopnosti použít násilí, a to dokonce co nejefektivněji. Sice pořád slyšíme o tom, že armáda má pomáhat v případě živelních katastrof či třeba jako dnes v případě epidemií. To jistě také, ale její primárním úkolem je obrana země, což jinak než použitím násilí, bude-li to v souladu s platnými zákony, nejde. Ti, kdo své území zkoušeli bránit tancem, recitací veršů a hrou na loutnu, nepřežili.
Myslíte si, že integrace muslimů a dalších obyvatel takzvaného třetího světa do Evropy není možná?
Není důležité, co si myslím, ale jaká jsou fakta. Ta jednoznačně nasvědčují tomu, že integrace muslimů a dalších obyvatel takzvaného třetího světa do Evropy možná není, alespoň ne v rozumném časovém horizontu.
Z čeho tak soudíte?
Z toho, že každá další generace muslimských přistěhovalců je problematičtější než generace předchozí. A protože to u jiných přistěhovalců v zásadě neplatí, tak nezbývá nic jiného, než se domnívat, že důvodem problémů s integrací muslimů je především islám a z něj vyplývající normy chování, kterých se muslimové podle všeho nehodlají vzdát.
Zastánci multikulturalismu se tedy mýlí, když tvrdí, že demokracie nevyhnutelně zvítězí na celém světě?
Buď se mýlí, nebo jsou to darebáci, kteří jednají ve zlém úmyslu. O nevyhnutelném směřování dějin už mluvili mnozí, například pan Marx nebo pan Hitler, a vždy to skončilo jen krveprolitím, a já mám vážné obavy, že to tak skončí i tentokrát. Vlastně několik tisíc Evropanů, často žen a dětí, už ve jménu multikulturalismu krev prolilo. To ale progresivistické fanatiky nezajímá, oni na nějakou tu kapku krve nehledí – samozřejmě pokud není jejich vlastní.
Multikulturalismus předpokládá, že všechny civilizace na světě přijmou demokracii, lidská práva, spravedlnost, morálku, pracovní a hygienické návyky... zkrátka všechny obecné normy sociálního chování tak, jak je praktikujeme my, a ze své kultury si nechají maximálně tak odlišnou kuchyni, hudbu a možná ještě oblékání. To je ale nesmysl. Kdyby to příslušníci ostatních kultur opravdu chtěli udělat, tak už to dávno udělali ve svých zemích. To se ale nestalo. A když to neudělali ani u sebe doma, tak není důvod si myslet, že to udělají u nás. Buď o to nestojí, nebo to neumí. Která z variant platí, nás ale nemusí příliš zajímat. Je potřeba, abychom se starali hlavně o sebe.
Začneme s Vídní. Rakouská vláda tvrdí, že nejde o konflikt mezi Rakušany a muslimy, ale mezi většinou, která chce mír a menšinou, která chce válku. Souhlasíte s tím?
Rakouská vláda se pouze politicko-korektním slovníkem snaží popsat totéž, co jsem řekl já. Potíž je v tom, že politicko-korektní slovník na něco takového není stavěný, a to dokonce záměrně. Politická korektnost je jenom prachsprosté lhaní a pokrytectví, které má jediný účel: Zajistit, abychom se spolu nedokázali domluvit. A když se spolu nedomluvíme, tak se nedokážeme bránit.
Před kým bychom se měli bránit?
Před každým, kdo nás ohrožuje. Dnes je to pro Evropany především jistá velká část vlastní politické reprezentace. Nebýt jí, tak by všechna ostatní rizika, počínaje migrací a konče politickým vlivem velkých korporací a neziskovek, byla zanedbatelná nebo vůbec neexistovala.
Vídeň má už 15 procent muslimské populace a Rakousko bylo dáváno za příklad integrace migrantů v zemi. Nakolik podle vás souvisí vídeňský útok právě s migrací?
Útočník měl rakouské občanství, protože se sám v zemi narodil, útočil tedy Rakušan. Ano, to je častý argument fanatických zastánců multikulturalismu. Jde o úvahu: Máme problém s cizinci, tak z nich uděláme našince a nebude problém s cizinci. Co to je za hovadinu? Takže kdyby našemu ministerstvu vnitra zítra ruplo v bedně a všem Afričanům rozdalo české občanství, tak by pozítří na zemi bylo 1,3 miliardy Čechů? Kdybych byl ministryně Maláčová, tak řeknu, že něco takového může tvrdit jenom úplný debil. Příslušnost k národu či k civilizačnímu okruhu, přece nevzniká vydáním nějaké bumážky, ale sdílením společných, po generace budovaných a předávaných hodnot. Že útoky s migrací souvisí, je každému soudnému člověku jasné.
Na to se dá namítnout, že něco takového mohl udělat i Rakušan, který v Rakousku žije po generace. To jistě mohl, ale neudělal. Podobné argumenty vychází z přesvědčení, že oběti migrantského násilí byly jakýmsi nezvratným osudem předurčeny k tomu, že budou zavražděny, a proto je jedno, kdo je zavraždil. Já na takový nezvratný osud nevěřím. Jsem naopak přesvědčen, že kdyby Angela Merkelová a další do Evropy nepozvala celý třetí svět, tak by příslušníci třetího světa několik tisíc Evropanů v Evropě zkrátka nezavraždili. To, že kdo zde není přítomen, ten zde nemůže zabíjet, není zase tak složitá úvaha. To by mohl pochopit snad i Člověk v tísni.
Psali jsme:
Po brutálních vraždách ve Francii vystoupil tamní prezident Emmanuel Macron tvrdě proti islámské radikalizaci. V minulých našich rozhovorech jste mi řekl, že pro Francii už je dost pozdě na záchranu od ovládnutí islámem. Domníváte se tedy, že zákaz působení zahraničních imámů, povinná francouzská škola pro muslimské děti, transparentní financování islámských organizací a mnoho dalšího nemůže pomoci? Proč?
Je to od pana Macrona zoufalá snaha tvářit se, že něco dělá, a přitom ve skutečnosti neudělat nic. Zahraniční imámy snadno nahradí imámové místní a z mnoha zahraničních imámů se snadno stanou Francouzi – stačí se oženit. Dále je zde vliv sociálních sítí. Co se týká školy, tak mám za to, že děti přistěhovalců do škol ve Francii chodí úplně stejně jako děti ostatní, a přesto, jak už jsem řekl, je každá další generace problémovější než ta předchozí. To teď jako budou děti imigrantů chodit do školy dvakrát? A transparentní financování islámských organizací? Ten hajzl, co uřízl hlavu francouzskému učiteli, to neudělal ruličkou netransparentních bankovek, ale transparentní kudlou za pár korun, a prakticky totéž platí o střelci z Vídně.
Mimochodem; jak dlouho by asi střílel, kdyby všichni ti, kdo ho z oken natáčeli, měli místo mobilu v ruce pušku? Oni jí ale neměli a ani mít nebudou, protože to Evropská unie zakázala. Místo toho, aby unijní politici umožnili Evropanům bránit Evropu, tak jim povolí jen to, aby si na mobil mohli natáčet vlastní smrt.
Nachází se Francie ve válce s radikálním islámem, jak řekl Macron?
Je to jen žvanění. Nevím, co je radikální islám. Turecký prezident například tvrdí, že nic takového neexistuje a islám je jen jeden. Pokud bychom měli věřit zase jiným vykladačům islámu, těm, kteří tvrdí, že jde o náboženství míru, tak radikální islám je radikálně mírumilovný – tedy jakási obdoba pacifismu. S tím mi ale uříznuté lidské hlavy válející se na ulici moc nesedí. Francie a s ní i celá Evropa se nachází v několika válkách. Ta největší je ale válka mezi námi – v rámci naší vlastní civilizace. Teprve, až vyhrajeme tu, můžou přijít na řadu ty ostatní.
Jak to myslíte?
Abychom mohli problémy řešit, tak o nich napřed musíme mluvit. O problémech s přistěhovalectvím se to ale dnes nesmí anebo jen jazykem, kterému prakticky není rozumět. Kdo to zkusí jinak, toho naše soudy pošlou do vězení. První válka, kterou tedy musíme vyhrát, je válka za svobodu slova. Jsem si jistý tím, že jestli dokážeme vyhrát tu, tak ty ostatní už budou relativně snadné. Tím, že dokážeme zpátky vybojovat svobodu slova, si ale bohužel, moc jistý nejsem.
Vy o tom ale mluvíte.
Mluvím, ale pečlivě volím slova. Síť práskačů, jak ji vybudoval současný ministr vnitra (Jan Hamáček, ČSSD, pozn. red.) a jeho poskoci, je opravdu velice robustní. A když k tomu připočítáme některé všehoschopné státní zástupce a soudce, tak je opatrnost na místě. Je ale strašné, kam až jsme to nechali zajít.
Pokud podle vás teroristické útoky souvisí s migrací a vyznavači islámu celkově, jak si vysvětlujete umírněné muslimy, kteří útok odsuzují?
Neznám všechny reakce, ale například představitelé muslimů v České republice se k útokům vyjádřili v zásadě tak, že největší chybou pachatelů bylo, že útoky provedli z vlastního rozhodnutí a s nikým se neporadili. Já si odsouzení skutečně představuji jinak. Kdyby muslimští násilníci opravdu neměli podporu velké části ostatních muslimů, tak by své činy prakticky nemohli realizovat.
A jak si vysvětlujete argumenty, že útočníci si islámskou víru vykládají jinak, než by měli?
Někdo tvrdí, že útočníci si islámskou víru vykládají jinak, než by měli, jiní zase tvrdí, že si islámskou víru vykládají špatně ti, kteří tvrdí, že si útočníci islámskou víru vykládají jinak, než by měli. Islám nemá jednu nejvyšší autoritu, a tak si jej každý může vykládat, jak chce.
V minulých francouzských prezidentských volbách porazil Macron Marine Le Penovou, která vsadila právě na výrazně protiimigrační a protiislámskou politiku. Jak teď vnímat Macronova zmíněná slova, že se Francie nachází ve válce s Islámským státem, je třeba tvrdě zakročit a podobně?
Macron chce být opět zvolen a pokouší se přesvědčit voliče, že poslední roky nebyl prezidentem on, ale někdo jiný. Co se týká Islámského státu, tak nic takového Francii a ani zbytek Evropy neohrožuje a nikdy neohrožovalo. Jediní muslimové, kteří nás skutečně ohrožují, jsou ti, které jsme si k nám vzali. Z tohoto důvodu pro nás jediným vodítkem při posuzování islámu může být pouze stav území, kde je islám většinové nebo dokonce státní náboženství.
Takže chceme vědět, jaký je převládající výklad islámu ve skutečnosti?
Podívejme se tedy do Afghánistánu, Íránu, Somálska, Bangladéše, Iráku, Pákistánu nebo do evropských no-go zón. Jestli totéž chceme mít v celé Evropě, tak prosím, stačí sem přivézt dostatečné množství obyvatel těchto území a nevyžadovat po nich, aby bezezbytku dodržovali naše zvyky. A tak se stalo, že teď muslimové začínají vyžadovat, abychom my dodržovali zvyky jejich. Jde o dobytí území bez použití zbraní. Je to ale především naše vina. Kdo není ochoten bránit svoji zem a svoji kulturu, tak o obojí zákonitě musí přijít. Tak fungují dějiny od samého počátku existence lidstva: Kdo má sílu, ten expanduje, kdo se nedokáže ubránit, ten zanikne.
Dnes je to tak, že islám a vlastně celý třetí svět už delší dobu tvrdě a úspěšně expanduje na naše území a my zatím o nějaké skutečné obraně ani nesmíme mluvit. Vím, že se opakuji, ale je opravdu strašné, kam až jsme to nechali zajít.
Jak se podle vás bude dařit prosazovat například pravidlo povinné školní docházky ve francouzských školách v takzvaných no-go zónách, kam se bojí chodit i policisté?
Určitě velice dobře, a kdyby nešlo o životy a zdraví, tak by to mohla být povedená groteska. Představa, že co nedokážou zvládnout francouzské ozbrojené složky, to zvládnou francouzské učitelky, je skutečně hodně veselá. Například taková výuka o svobodě projevu bude v no-go zónách jistě velmi populární. Ostatně; to jsme nedávno viděli.
Česká policie objevila několik dní po sobě desítky migrantů ukrytých v nákladních vozech, které mířily do Německa. Pomohl jim speciální rentgen. Jaké procento podle vás odchycení migranti tvoří?
Číslo si netroufnu odhadnout, ale jsem přesvědčený, že jde pouze o zlomek. Vždyť probíhají jen namátkové, nesystematické kontroly a každé takové dopadení je pak jen náhodný nález špičky ledovce. Jsem také přesvědčený, že mnozí z migrantů už nemíří dál do Německa, jak se nám pořád mnozí snaží namluvit, ale zůstávají u nás.
Z čeho tak soudíte?
Stačí se podívat, jak se mění Praha a další velká města. A v současné době je úplně jasné, že to opravdu nejsou turisti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
