Kterého z těchto mediálně známých kandidátů do Senátu byste volili, kdyby kandidoval ve vašem obvodě (či v něm kandiduje a vy ho budete volit)?Anketa
Začíná se pomalu bilancovat pětadvacet let od 17. listopadu 1989. Jak hodnotíte poslední čtvrtstoletí?
Pro mne je to do jisté míry deziluze. Očekával jsem budoucnost trochu jinou, než je dnešní realita.
Co vás hlavně zklamalo?
Když jsme šli do revoluce, tak hlavní heslo bylo, že láska vítězí nad lží a nenávistí. Mně nyní připadá, jakoby to byla převlečená lež a nenávist za toto heslo. Společnost se změnila. Řekl bych, že ještě k horšímu. Mezi lidmi se vytvořily ohromné rozdíly. Měl jsem možnost jezdit na lodích zahraniční plavby do Německa, tak jsem viděl, jak tam reálně vypadá život. My jsme ale vytvořili něco, co se s tím nedá srovnat. Je to také kapitalismus, ale má úplně jiná pravidla než ten německý.
Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi.
A v čem se ten náš kapitalismus od německého liší?
Němci například mají spoluúčast pacienta vyjádřenou v procentech. To znamená, že bohatý miliardář má tři procenta ze své miliardy a chudá Gerta má tři procenta ze svých sto tisíc euro. V Čechách je taxativně dané, že miliardář má stejně pět tisíc jako paní, která má roční příjem šedesát tisíc. Jeví se to na první pohled jako spravedlivé, ale když se nad tím zamyslíme, tak to spravedlivé vůbec není. Na tomto případu tady vidím postavené vše. Je to deziluze z toho, jak se rychle chytří, moudří a úspěšní chopili moci, aby ti méně chytří a méně úspěšní zůstali stát a v zásadě na ně pracovali. Jsem zklamaný divokou privatizací, která tady byla. Vlastně jsme budovali kapitalismus bez kapitálu. Dávaly se úvěry z bank, které nikdo neplatil, takže šly firmy do konkurzu. Majitelé si je pak na jména svých manželek kupovali zpátky za třetinovou hodnotu a celý národ za ně zaplatil jejich současný blahobyt. Jsem z toho v deziluzi. Moje očekávání bylo úplně jiné. Serióznost kapitalismu se s tímhle, co je u nás v České republice, prostě nedá srovnat.
K sedmnáctému listopadu se objevují i konspirační teorie, že bylo vše naplánované tajnými službami a řízené. Myslíte si, že se tyto teorie mohou zakládat na pravdě?
Pokud se díváme na polistopadový vývoj v Evropě, co se kolem nás dělo i v jiných zemích, vidíme podobný rukopis, tak to tomu hodně napovídá. Je naivní se domnívat, že se tady něco odehrálo spontánně. Pokud se něco spontánně odehrálo, tak to bylo okamžitě osedláno, řízeno a nějakým způsobem směřováno. Majdan na Ukrajině určitě z počátku byl spontánní záležitostí se správnou idejí. Potom byl ale převzat a řízen úplně jiným směrem.
Pokud si promítnete jednotlivé etapy posledních pětadvaceti let, kdy si myslíte, že za tuto dobu šla naše země správným směrem a kdy naopak?
Směr se snažila v rámci daných možností a situace výrazně napravit vláda Miloše Zemana. Snažila se už vzniklou situaci zvládnout, začala dělat věci, které neměla v zásadě na programu. Socialistické bankovnictví Václava Klause, kdy státní banky rozdělovaly peníze, aniž by za to někdo nesl odpovědnost... Nová vláda byla před tuto situaci postavena. Myslím si, že to byla vláda, která se snažila věci trošičku upravit.
Koho byste označil jako největší porevoluční osobnost?
Myslím si, že těmito osobnostmi jsou Václav Klaus a Miloš Zeman.
Václav Havel mezi ně nepatří?
Osobnosti byly Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří oba realizovali nějaký svůj projekt a program. Václav Havel byl figura, která na sebe strhla pozornost v listopadu 1989. Byl tedy největší polistopadová figura, ale osobnostmi jsou Václav Klaus a Miloš Zeman.
Který z nich je vám bližší?
Samozřejmě, že je mi bližší Miloš Zeman. Václava Klause respektuji v mnoha věcech, které dnes říká, ale dávám mu za vinu, že má velkou odpovědnost za to negativní, co se v naší zemi z hlediska hospodářství dělo.
Co si myslíte o nařčení prezidenta Miloše Zemana, že je ruský agent a jeho okolí je propojeno s Ruskem?
Myslím si, že ti, co to říkají, nemají žádný jiný program než antikomunismus a rusofobii. To je například pan Kalousek, který v Nečasově vládě předvedl, co předvedl. Nemyslím si, že by se měl s čím chlubit. Dále zastává tento názor Karel Schwarzenberg. Myslím si, že dnes už si žádný Čech nemůže dělat iluze, koho tito lidé reprezentují. V jejich režii tady proběhly církevní restituce a probíhá tady nyní osočování všech, kdo se realisticky staví k situaci, jež v Evropě vznikla. Osočování, že jsou Putinovi agenti.
Psali jsme:
V posledních měsících se rozvířila debata nad zahraniční politikou České republiky, jestli je s odstupem času dobře, že jsme členy EU a NATO.
V každém případě je dobře, že je Česká republika členem Evropské unie. Jestli je dobře, že jsme členy NATO, tak na to si v této chvíli nedovolím říct tak jednoznačnou odpověď. Nicméně náš záměr být členem kolektivní obrany byl správný. Otázkou je, jak se v této chvíli politické vedení NATO chová, kolik máme síly a možností tyto věci ovlivnit, aby se tak nechovalo. V každém případě je dobře, že jsme členy Evropské unie, protože jen tak můžeme ovlivňovat evropskou politiku. Myslím si, že pokud by vývoj v rámci EU byl negativní pro národní zájmy České republiky, tak z tohoto spolku můžeme vystoupit. Stejně tak můžeme vystoupit z NATO, jestli to uznáme za vhodné. Je to jen na nás. My se trošku příliš soustředíme na to, že nám někdo ubližuje, ale je to o nás. Pokud by představitelé naší země měli dojem, že je to pro naše národní zájmy špatné, máme možnost věci ovlivnit, nebo z uskupení vystoupit. Není to tedy o tom, jestli je NATO a EU špatné, ale jak se k tomu stavíme my, jaké máme politické reprezentanty.
Lze s příslušností k těmto institucím skloubit dobré obchodní i politické vztahy s Ruskem, jak naznačuje prezident Miloš Zeman? Jaká by měla být zahraniční politika našeho státu?
Určitě ano. Přijel jsem právě z Vansdorfu, kde působí firma TOS. Jejich produkce obráběcích strojů jde významně do Ruska. Pan premiér se zachoval jako člen Evropské unie, který má právo říkat svůj názor a hájit také naše národní zájmy. Pan premiér to udělal a díky tomu zachránil pracovní místa lidem ve Vansdorfu, kteří jsou závislí na tom, kolik bude jejich firma exportovat do Ruska. Myslím si, že je to významně o tom, jak se k zahraniční politice v rámci institucí, jejichž jsme členy, staví česká reprezentace. My jsme si zvykli nadávat na Evropskou unii, ale zapomněli jsme, že jsme podepsali podmínky, které nám Evropská unie nabídla. Dnes tady například není žádný cukrovar, protože lidé, kteří tehdy dojednávali vstup České republiky do EU, souhlasili s tím, že nebudeme vyrábět žádný cukr, ale budeme ho dovážet. Je to významně o tom, jak jsme my Češi schopni sami sobě vládnout. Měli bychom se nad tím zamyslet.
Pravice tvrdí, že jsou zneužívány sociální dávky, lidé nejsou zvyklí se o sebe postarat a je nutné je to naučit. Souhlasíte s tím?
Souhlasím s tím do té míry, že je třeba vytvořit podmínky, aby se o sebe lidé mohli postarat. Na jedné straně máme sociální korupci. Upláceli jsme, to je problém, který tady existuje. Celá řada lidí s nízkým nebo žádným vzděláním je neuplatnitelná na trhu práce. Tito občané proto nemají jediný důvod, proč by se snažili hledat řešení, protože jim poskytujeme takový sociální systém, že jim to sanuje jejich lenost a neochotu. Když se podíváte na kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak se v roce 2013 na veřejně prospěšné práce dalo 2,4 miliardy korun a deset miliard na dávky v hmotné nouzi. V roce 2006, když byl poslední rok vlády sociální demokracie, jsme na veřejně prospěšné práce dávali šest miliard korun a významně méně na dávky v hmotné nouzi. Je třeba vytvořit obecně prospěšná místa, aby byli lidé bez kvalifikace schopni se živit z nějaké práce prostřednictvím obecních a městských úřadů. Dále je třeba přísně snížit vyplácení sociálních dávek, aby se jim nevyplatilo být za osm tisíc korun doma než jit za jedenáct tisíc do práce. Romská dívenka má v sedmnácti druhé dítě, protože ví, že na ně dostane dávky a ty jsou součástí její obživy. Toto je sociálně nespravedlivé vůči těm, kteří tady čtyřicet let pracovali a mají nějaký minimální důchod. Odvedli pro společnost obrovský kus práce a nemají nárok na nic. Toto je sociální nespravedlnost.
Psali jsme:
Při posledních volbách vstoupil do politiky docela razantně Andrej Babiš s hnutím ANO. Jeho obliba jde podle posledních průzkumů stále nahoru. Je Babiš ohrožením země, nebo naopak nadějí? Jde jen o epizodní postavu, nebo dlouhodobější veličinu?
Pan Babiš je nesmírně schopný člověk. V této chvíli je už politik, i když s oblibou tvrdí, že není. Vytvořil politické hnutí. Andrej Babiš je do jisté míry obohacením naší politiky. Na druhou stranu je trošičku ohrožením demokracie, protože občané České republiky nejsou zaměstnanci pana Babiše, který chce stát řídit jako firmu. To ale nejde. Nechci kritizovat osobnost pana Babiše, ale myslím si, že se mu vymstí, že je jako smrt, která bere do svých politických řad kdekoho. Sociální demokracie existuje sto čtyřicet let, má za sebou tradici. Hnutí ANO se tady nyní objevilo, je součástí dnešní politiky, ale bude to jen epizoda. Nechtěl bych to přeceňovat a urážet. Je to otázka toho, jaké se zde za posledních pětadvacet let vytvořilo politické klima. Lidé jsou znechuceni z politiky i politiků. Pan Babiš využil místo na politickém trhu a obsadil ho. Je to ale opravdu jen politická epizoda.
Jaké jsou úkoly pro naši zemi na další čtvrtstoletí, aby vše bylo překonáno?
Především bychom se měli umět zamyslet nad naší zemí, jako nad živým celkem, který se nějak vyvíjí. Politická reprezentace by měla vytvořit systém dopravní infrastruktury, na sebe navazujícího vzdělávání i sociální systém, který počítá s vývojem. Toto je hlavním posláním, které se od politiků očekává. Jan Antonín Baťa ve své knize filozoficky přesně popsal, jak to má vypadat. Oprašme jeho myšlenky a začněme naši zemi řídit tak, abychom se nemuseli stydět a budovali ji nejen pro naše děti, jak se s oblibou říká, ale i pro nás, protože i my chceme ještě žít. Pojďme budovat funkční systém, který je racionální a solidární. Ta solidarita musí být ale jen s těmi, kteří si ji zaslouží. Není možné zde vytvářet sociální systém, ze kterého žije jedna skupina lidí, aniž by hnula prstem, a druhá skupina, která pro to udělala moc, trpí. Vybudujme funkční sociální stát, a kolem nás takové státy existují. Patří sem například Finsko, Norsko či Dánsko.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Filip Ferbie
