Debata kolem Jaromíra Nohavici kvůli převzetí ocenění z rukou ruského prezidenta Vladimíra Putina „za zásluhy o upevňování přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur“ pořád neustává. Ozývají se kritici i Nohavicovi zastánci. Jak jeho rozhodnutí osobně cenu převzít, když si ji za propagaci písní ruských zpěváků Okudžavy a Vysockého nepochybně zasloužil, vnímáte?
Docela negativně. Ale nemohu říci, že by pro mne byl Nohavica zklamáním. Mně se jeho písničky kdysi před lety hodně líbily, ale pak jsem byl upozorněn jedním bývalým pražským primátorem, ať to moc nevynáším, že má předlistopadovou minulost. Já jsem to nikdy nezkoumal, ale od té doby jsem si říkal, která jeho tvář je skutečná. Jestli ta písničkářská, nebo ta občanská. Myslím, že Nohavica teď jasně ukázal, že se přichyluje k tomu, kdo vládne, nebo o kom si myslí, že bude vládnout. V minulosti se k Nohavicovi hlásil i Mirek Topolánek, vzpomínám si, že říkal, že jeho případ před Listopadem měl nějaké své důvody.
Ale dneska Mirek Topolánek přiznává také zklamání. Fotku, na které Nohavica přebírá ocenění od Putina, na Twitteru komentoval slovy „U té fotky mám pocity. Asi takové, když někdo načapá ženu se sousedem Jirkou nebo pozná dceru v péčku“. Potvrdilo současné chování ostravského barda, jak je Nohavica nazýván, vaše domněnky, že se texty jeho písní rozcházejí s jeho skutečnými postoji a činy?
Přesně tak. Ale Nohavica není sám, kdo se takhle chová. Část umělců vždycky posluhovala nějakému režimu. Je to jeho rozhodnutí, nemyslím, že to stojí za tak dramatickou diskusi. Každý si musí vybrat, jestli preferuje hezké písničky nebo jestli chce za tím nějakou lidskou morálku. Myslím, že jemu a jemu podobným ani nedochází, jak působí na společnost.
Psali jsme:
Nohavica prohlásil, že to jinak vypadá z Prahy a jinak z Ostravy. A například bývalý poslanec Zdeněk Kořistka, který je Ostravák, kamarád a velký zastánce Jaromíra Nohavici, tvrdí, že zbytek republiky přemýšlí jinak než Praha a že třeba v Ostravě převzetí medaile v Kremlu žádný negativní vliv mít nebude.
Já bych se docela ohradil proti výroku „vy v Praze to vidíte jinak“. Já třeba nejsem Pražák a vidím to celkem jednoznačně. Jsou jisté hodnoty, které by měly tmelit národ. Teď jsme vzpomínali poměrně dramatických sto let naší země, kdy více méně polovinu jsme prožili v nějakých totalitách nebo pod cizí okupací. A na začátku vždycky stály nejen mezinárodní situace, ale i vnitřní selhání lidí. Jsou hodnoty, které platí pro Prahu, Ostravu, Karlovy Vary, Budějovice, prostě pro celou zemi. A buď se k těm hodnotám budeme hlásit bez ohledu na to, v kterém regionu žijeme, nebo se k nim hlásit nebudeme.
Ale souhlasím s panem Kořistkou, protože když se podíváte na současné voličské preference v Ostravě, myslím si, že některým Ostravákům to vadit nebude. A dokonce nejen jim, nebude to vadit té části společnosti, která dneska štěká na všechny strany, příznivcům Miloše Zemana apod. Ti Nohavicu naopak budou vynášet do nebes jako hrdinu. Pan Nohavica si tím vybral spektrum lidí, ale nemyslím si, že to na něj a jeho kariéru bude mít nějaký super negativní vliv. Prostě část společnosti se k němu přestane hlásit. Myslím si, že menší část společnosti, ale když to postavím třeba vedle Václava Havla, byly doby, kdy s ním sympatizovaly možná jen stovky jedinců. A přece změnil zemi a ukázal světu nějakou cestu.
Myslíte si, že tuhle věc může Kreml skutečně využít ke své propagandě, jak se někteří lidé obávají?
Samozřejmě, že to využívají. Dělají to všichni politici na světě. Každý politik se rád chlubí fotografiemi známých osobností. Vzpomeňte, jak Moskva mediálně využila například tzv. emigraci francouzského herce Gerarda Depardieu. O tom, že pak z Ruska utekl, že se tam nechtěl usadit, už se psalo méně. Vždycky si vzpomenu na Deana Reeda, jediného emigranta z USA do bývalé Německé demokratické republiky. To bylo mediálního kraválu. On si tím zajistil velmi pohodlný a luxusní život, na který by ve Spojených státech nedosáhl. Pokud vím, tak se o něm napsalo kdysi v nějakých lokálních amerických novinách, protože vyhrál nějakou soutěž, ve které závodil s oslem. Nevím, na kolik to bylo mil. Kdysi jsem to slyšel ve Svobodné Evropě. Ale myslím, že jsou důležitější témata než vyznamenání Nohavici v Kremlu nebo jiných umělců na Pražském hradě.
Podle některých kritiků se tak Kreml snaží ovlivňovat postoje veřejnosti v České republice. A podle BIS se tady zvyšují aktivity ruských, ale i čínských zpravodajských sil, posiluje se ruský i čínský vliv na politiku s cílem oslabit Evropskou unii a NATO. Jak v této souvislosti vidíte aktivitu poslankyně TOP 09 Heleny Langšádlové, která chce ustavit v Poslanecké sněmovně vyšetřovací komisi pro zkoumání ruského a čínského vlivu v Česku. Je to podle vás potřeba?
Já si nejsem jistý, jestli to bude mít úspěch. Bude zajímavé, jestli například poslanci ANO nebo někteří sociální demokraté, kteří se hlásí k Zemanovi, vznik takové komise nezablokují, pak je otázka její efektivity. Je určitě dobře, že se o tom bude mluvit. Ale pokud má taková komise vznikat, mělo by se v této souvislosti říci, že některé výbory Sněmovny selhávají. Protože tam jsou ustaveny různé výbory a komise, bezpečnostní, branný výbor, komise pro odposlechy i další. Tam se o tom mluví, ale zřejmě tomu nebyla věnována taková pozornost. Ale kdybych ve Sněmovně seděl, tak tento návrh samozřejmě moji podporu má. Otázka je, jaké informace budou moci členové takové komise potom případně pustit ven.
Ale ta situace je v tomto směru v České republice velmi vážná už několik let a nese už trpké plody ve formě různých zběsilostí a voličských preferencí, které s tím úzce souvisí. Dneska ovlivňování domácí politiky z jiných zemí jinými mocnostmi se stává bohužel standardním nástrojem. Ani Trump ve Spojených státech není náhoda, ani brexit není náhoda. Teprve teď Britům dochází, co vyvedli, že si nedali větší pozor. A také se ukazuje, že jeden z boháčů je ve Velké Británii vyšetřován a nechce sdělit zdroje, z kterých financoval probrexitovou kampaň. Ovlivňování politiky je skrytější, ale o to efektivnější nástroj války. Takže pokud se česká společnost nebude bránit, bude rozpolcená, rozeštvaná, rozvrácená. Bohužel někteří politici a ti, kteří se nechají vyznamenávat, jsou ať už chtěně, ale myslím si, že i často nechtěně nástrojem těchto hybridních válek.
Když jste mluvil o brexitu, v těchto dnech se objevila informace, že dnes už by většina Britů hlasovala pro setrvání v Unii. Myslíte si, že pokud bylo hlasování Britů ovlivněno, jak říkáte, zvenku, že by měli mít šanci hlasovat o odchodu z Evropské unie znovu? A nebylo by to kritizováno jako v případě Lisabonské smlouvy, kterou poté, co ji jedna z členských zemí EU – Irsko- v referendu nepodpořilo, tak se tam o jejím přijetí hlasovalo znovu?
Bohužel nepovažuji britské politiky, ať už Jeremy Corbyna nebo Theresu Mayovou, za velké státníky, což je možná do budoucna neštěstí pro Velkou Británii. Dostávat se dnes do takové izolace, a ještě dobrovolně, je nešťastné. Ať si Britové nedělají iluze, že se chytí Spojených států amerických, že mají vztahy v minulém impériu a nebudou vázáni těmi evropskými regulacemi, to jsou naprosto směšné a naivní představy. Británie potřebovala a potřebuje evropský trh, potřebuje spolupracovat s kdekým na světě, a jestli ještě dokonce dojde k drolení britského impéria, mohou řešit ještě fatální problémy. Od rozpadu impéria je celkově Británie na sestupové trajektorii. Myslím, že velký státník by řekl „dobře, jsou tady obrovské problémy s odchodem z Evropské unie, nejsou spočítány důsledky. A mohli bychom udělat předčasné volby, ve kterých by bylo tématem, jestli udělat nové referendum. Ať se voliči rozhodnou“.
Neměla by být situace ve Velké Británii, kdy se lidé probudili a dnes by volili jinak, varováním pro Českou republiku před opakováním stejné chyby a před hlasy, které volají i po našem odchodu z Evropské unie?
To, co pro Velkou Británii bude obrovský problém s úpadkem do budoucna, by pro Českou republiku byla nejen ekonomická, ale i bezpečnostní katastrofa. My nemáme se svojí velikostí na to čelit globálním tlakům. Nemáme na to, jak vykřikuje Okamura, Václav Klaus mladší i starší. Ti lidé jsou úplně mimo a mě šokuje, že i lidi, kterých jsem si vážil a považuji je za vzdělané, mohou hlásat takové nesmysly. Není šance vyjednávat výhodné podmínky mezinárodního obchodu. A my žijeme z mezinárodního obchodu, z vývozu našich výrobků. Proč by nám někdo dával nějaké výhody? To je totální neznalost, jak to ve světě chodí. Mě to šokuje, ti lidé cestují, tak ať si proboha sednou a o současném světě si něco přečtou. A neohrožují existenci země a národa.
Blíží se výročí 17. listopadu. Od posledního výročí jsme byli svědky nárůstu protestních hnuti, které se snaží dovolávat k étosu 17. listopadu, odkazu Václava Havla, ať už je to Milion chvilek pro demokracii či jiné skupiny, které protestovaly proti Andreji Babišovi, Miloši Zemanovi, komunistům. Mají pouliční protesty nějaký smysl? Někdo tvrdí, že demonstrace vyšumí do prázdna, že je potřeba zvolit jiné, účinnější formy, třeba směřovat aktivitu do nějakého nového protestního hnutí nebo politické strany.
Rozhodně občanské protesty, zejména masové, mají svůj smysl. Vzpomeňme, že Babiš zacouval v kauze Ondráček. Vždycky mu to dává signál, že nějaká část společnosti je nespokojena a že se může začít bouřit. To, v čem vidím slabinu, je často politická naivita a roztříštěnost. Ale úplně největší problém vidím v tom, že tam není silný mluvčí, který by dal vedle protestu i nějakou vizi. Nemá smysl nějaké slučování stran, to vždycky v minulosti přinášelo spoustu problémů, potom jsou ty slepené subjekty nepředvídatelné z hlediska idejí a vizí. Uvidíme, jak teď bude fungovat magistrátní koalice v Praze, která se dohodla a která je složena z různých subjektů. Myslím, že musí být silný akcent nejen na to, co je špatně, ale je potřeba i ukázat cestu dopředu. A komu se to podaří, tak má šanci nasměřovat zemi k budování skutečně moderního Česka. Žádná politická strana ani hnutí v současné době nad budoucností Česka nepřemýšlí.
Spíš koukám na to, která nadělá méně škody. Ale to je samozřejmě málo. Bohužel s postupujícím časem, s hysterií společnosti a se strachem se podle mne šance na lepší výhled spíš zmenšují. Ale to, co se dneska v politice zdá absurdní, se může zítra stát. Přál bych si, možná naivně, aby politici nekoukali jen na svá koryta, nestarali se jen o své platy a prebendy ve veřejných akciovkách, když navíc předvádějí přes všechny sliby mizerný výkon. Dneska politici nejsou schopni připravit a realizovat projekty na rozjetí internetu. Přitom kdysi ministr Dyba dokázal v zaostalém Československu spustit telefonizaci, to šlo ráz na ráz. Dneska vládnou úplně neschopní lidé, i když se tváří, že jsou manažeři, ale výsledky jsou doslova katastrofální. Jen jsou překryty ekonomickým růstem, ale to je všechno.
To není moc optimistické.
Naopak, mám představu, jak by takové hnutí nebo stran, které by nás posunulo dopředu, mělo vypadat. Pořád se utápím v naději, že vznikne a že se v ní konečně sejdou slušní lidé, kterým nepůjde jen o koryta. A že Českou republiku pošlou do sféry výkonu a moderního světa, aby naši potomci měli být na co hrdi a měli na co navázat. A že budeme ve světě dobří. Já tu naději mám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
