Při sedmdesátém výročí justiční vraždy Milady Horákové po několika dramatických výstupech začalo zaznívat, že její památka je zneužívána odpůrci levice a lidmi, se kterými by sama Milada Horáková v životě nejspíš bojovala. Myslíte si, se znalostí historie, že by se Miladě Horákové líbilo, jací lidé tu vystupují jejím jménem?

Já si vzpomínám, když se v roce 2009 odkrýval pomník Milady Horákové na pankráckém náměstí. Organizovali to národní socialisté, kteří předtím pořádali na stavbu pomníku sbírku. Chybělo jim docela dost peněz, tak jsem jim tehdy jako předseda ČSSD pomáhal nějaké finance zajistit. Sociální demokracie tehdy dala 150 tisíc korun, přispívali jsme i osobně, já jsem dal, myslím, deset tisíc, a můj osobní přítel, rakouský sociální demokrat českého původu Eduard Harant, tehdy dal 50 tisíc eur.

Tím se nám podařilo podpořit vybudování toho pomníku. A s organizátorem té sbírky jsem se bavil teď v neděli a říkal mi, že když se tehdy obrátil na pravicové strany, tak mu buď nedaly nic, nebo částky minimální až ostudné.

Ale dneska se jim to hodí k tomu, aby nepřímo zaútočili na vládu, která spolupracuje s KSČM. Proto sledujeme všechna ta vyjádření na těch ohromných billboardech. Je to po sedmdesáti letech první rok, jinak se o Miladu Horákovou nikdy příliš nezajímali. Dneska jí mají plná ústa, všichni ti pánové Vystrčilové a Růžičkové a další takoví, kteří s ní nemají politicky vůbec nic společného.