„My se nebavíme o problémech této země a její budoucnosti, pokud se nezlepší vzdělání nebo nezavedou účinná opatření proti suchu. My řešíme stále a jen dokola privátní problémy premiéra Andreje Babiše. To je na tom to nejsmutnější,“ řekl jste mi v minulém rozhovoru. Vnímáte tak i letošní rok 2019? Tedy, že místo budoucnosti a problémů České republiky řešíme premiéra?
Ano. Celý rok, vždy s přestávkami, řešíme problémy, a to privátní problémy, pana premiéra. Velký tábor lidí ho hájí, další tábor se do něj naváží – ale to kvalitu života v Česku nikam neposouvá. A pořád dokola omílané „už je líp“ do budoucna opravdu nepomůže.
Není právě to podstatné – i z pohledu vás, jako opozičního politika – upozorňovat na problémy premiéra Andreje Babiše, jestliže je vidí i Evropská komise, například v jeho střetu zájmů?
Musíme o tom mluvit, což panu Babišovi umožňuje tvrdit, že nemáme jiný program. Máme, a dokonce ho představujeme – změny ve vzdělání, boj se suchem, pomoc regionům. Česká republika není jen Praha. A Česká republika naštěstí není jen Andrej Babiš.
Nicméně, ani v bilančním rozhovoru se čelnému představiteli české vlády nevyhneme. A je to právě osobnost Andreje Babiše, která přitáhla na česká náměstí už statisíce lidí, tedy nejvíce za posledních třicet let. Nejčastější kritikou bývá – nyní slovy poslance ČSSD Jaroslava Foldyny – že ale záleží na volbách. Milion chvilek prý chce ukazovat, že volit si lidé mohou, koho chtějí, ale vládnout bude ten, koho do funkce dostanou řevem a protesty… Vy sám jste minule řekl: „Na sebezpytování Andreje Babiše (demonstrace) vliv nemají. Ale vzpomeňte si na neuvěřitelnou Babišovu větu na tiskové konferenci směrem k novinářům: Když o tom nebudete psát, nebude to pro nikoho zátěž. Takže: nemluvte o mých problémech a bude líp? Myslím, že to by se mu asi líbilo ze všeho nejvíc. Právě proto demonstrace smysl mají.“ I v roce 2020 budou evidentně demonstrace pokračovat. Je to v pořádku?
Je. Nesouhlasím s tvrzením – dejte nám hlas a pak čtyři roky mlčte. Ale nesouhlasím ani s Jaroslavem Foldynou – kdy za posledních třicet let rozhodoval křik na náměstích místo voleb? Poslanec Foldyna prostě jen používá tak trochu ruský slovník a ruské argumenty. Za mě jsou základem demokracie svobodné volby, svobodná média – alespoň některá – a možnost nahlas říct, co se mi nelíbí, a proč – a přesvědčovat o své pravdě i ostatní. Demokracie není a nesmí být jen marketing.
Zuzana Majerová Zahradníková mi v rozhovoru řekla, že politika nemá být místem, kde záleží kdo a na koho vytáhne špínu, ale místem, kde jde o myšlenky, program a řešení. Stalo se to u nás? Tedy, že se česká politika spíše soustředí na špínu, než na program a myšlenky?
Je to mix – jako všude na světě. Demokracie je nesmírně silná v tom, že do rozhodování zatahuje každého voliče. Ale ten volič musí chtít a musí chtít se orientovat v tom, co tato země potřebuje, ale i to, co jemu samotnému ta či ona strana, ten či onen politik nabízejí. A do toho vždy přijde i špína, nefér argumenty, lži.
A čím to je?
Nežijeme přece ve sterilním prostředí. Politika je přeci právě a jen taková, jací jsme my všichni.
Jaký byl rok 2019 politicky pro vás? Na místě předsedy STAN vás vystřídal Vít Rakušan, co tedy znamenal pro STAN?
Za mě velmi úspěšný. S Vítkem si rozumíme a byl jsem rád, že mohu vedení STAN předat člověku, kterému důvěřuji. Pro STAN je to po dlouhých letech nová etapa. A místo ohlížení se hledím do příštího roku – věřím, že STAN s novým předsedou a s námi, kteří mu kryjeme záda, uspěje v nadcházejících krajských a senátních volbách.
Podle zpravodajců představuje velké nebezpečí Čína, která proniká do státní i akademické společnosti v České republice. A letošek byl odhalení plný – projekty Karlovy univerzity, Kellnerova PPF a ovlivňování veřejného prostoru… Za jak závažný problém to považujete?
Za velký. Předně si řekněme, že Čína, ale koneckonců ani Rusko, nejsou demokratickými zeměmi. Už víme, že Číně jde o to dostat se přes Česko jako odrazový můstek blíže k centru dění v Evropské unii. Už víme, že Rusku jde o to nahlodávat důvěru v demokracii – a Vladimir Putin veřejně prohlásil, že východní země za nějaký čas podle něj budou chtít Evropskou unii opustit. Gravitace Ruska je silná a má v Česku úspěšnou v uvozovkách pátou kolonu.
Psali jsme:
A kde najít rozumnou hranici v přístupu k Číně? Tedy mezi politickou korektností a penězi?
Řeknu to jinak. Od zastánců vstřícného přístupu k Číně neustále slyšíme: Nemluvme už o lidských právech, obchodujme. V reálu jsou ale čínské investice oproti slibům, nebo možná jen odhadům pana prezidenta, velmi mizivé. Servilita k Číně naopak značná. Takže, zdrženlivost nic nepřináší.
S odstupem času, jak jsme oslavili třicet let od revoluce? A o čem vypovídají výkřiky a chování části společnosti na pietních místech?
Vypovídají o frustraci části společnosti. Třicet let po Listopadu máme v čele vlády premiéra s temnou minulostí spojenou se spoluprací s StB a s nejasnými začátky budování ekonomického gigantu, na Pražském hradě máme člověka vstřícného k Číně a k Rusku až na hranici servility. Co k tomu dodat víc?
Atmosféru Vánoc u nás narušila tragická událost – střelba v ostravské nemocnici. Bývalý ředitel Vojenského zpravodajství generál Andor Šándor tvrdí, že je to stoupající mírou nenávisti, hrubosti, netolerance, sprostoty a agrese mezi lidmi. Souhlasíte s tím?
Nebral bych střelbu jednoho člověka s nejasným motivem – psychická nemoc, onkologické onemocnění? – i s vědomím až tak tragických následků, jako nějaký model chování v Česku. Ale sám zaznamenávám stoupající agresi a chybějící zdvořilost mezi lidmi – na silnicích, v obchodech, v debatách na sociálních sítích. Zdvořilost mizí někde za obzorem.
Všimněme si, že starší generace podporuje premiéra Babiše a prezidenta Zemana. Ve Velké Británii ti starší dali hlas brexitu, v České republice starší odmítají euro i Evropskou unii. Vypovídá to o tom samém? Existují jakési příkopy mezi generacemi, které se ukazují právě ve volbách?
Existují příkopy – mezi generacemi, mezi regiony, příkopy mezi sociálními skupinami.
Letošek byl důležitý i pro Evropskou unii, kterou opustí Velká Británie. Překvapily vás britské volby svým jasným výsledkem? A o čem vypovídají?
Vypovídají o tom, že Britové už měli dost tahanic po jasném vyslovení se v referendu. Neustálé dohady, zda referendum opakovat, jak rychle z Unie odejít a tak dále, by otrávily leckoho. Zároveň je to velká politická zkušenost pro všechny ostatní, že referendum, ve kterém jako argumenty létaly polopravdy i vyslovené lži, přineslo výsledek – a že i část těch, kteří hlasovali pro vystoupení z Evropské unie, se pak cítila zaskočena, co to všechno znamená. Rozhodování bez dostatku pravdivých informací a s manipulacemi za zády může být hodně nebezpečné.
Bude podle vás více zemí, které budou Británii následovat?
Doufám, že ne.
Vím, že ta otázka není snadná, ale když jste řekl, že místo sucha řešíme Andreje Babiše, jaký je váš názor na řešení nedostatku vody v budoucnu? K jakým řešením se přikláníte? Nebo nemáte ještě přesnou představu? A kde v celém tématu začít?
Starostové – a tím nemyslím jen STAN, ale starosty obecně – se s tímto problémem potýkají delší dobu. Naše starostka Petra Pecková ve Středočeském kraji musela už dříve přijmout opatření, co s tím, aby byl dostatek pitné vody – ne pro bazény, ale pro domácnosti. Máme plány, představili jsme je a v obcích, kde máme starosty, už i realizujeme. Základem je obnovení alespoň části krajiny, aby více zadržovala vodu.
Když letos zemřel Karel Gott, vzpomínání nad jeho osobností provázela diskuse o minulém socialistickém režimu i o politicích, kteří se podle některých názorů snažili na jeho úmrtí vydělat a získat si pozornost. Jak jste to viděl vy?
Nelíbí se mi, když se někdo chce takto zviditelnit. A dál bych to nekomentoval.
Čím dál více se mluví o tom, že hrozí kolaps důchodového systému. Podle Evy Zamrazilové z Národní rozpočtové rady máme patnáct let na to, abychom s tím něco udělali. Mohou se veřejné finance zhroutit kvůli důchodům? Proč čeští politici toto téma zanedbávají?
Tak se podívejte na současnou vládu. Když lidem říkáte „už je líp a bude ještě líp“ a „čeká nás skvělá budoucnost“, můžete jim jedním dechem vyprávět, že důchodový systém může zkolabovat? No a ČSSD, jejíž ministryně dobře ví a má na to analýzy, že takto je to neudržitelné, prostě doufá, že nutné změny provedou některé další vlády. Zkrátka marketing, strkání hlavy do písku a chování se dle hesla po nás potopa. Proč pan premiér nebo ministryně práce a sociálních věcí neřekne otevřeně, že dnešní třicátníci čtyřicátníci budou mít od státu zaručený důchod jen ve výši 70 procent dnešních důchodů, tedy zhruba jen osm tisíc korun. A oba to vědí!
Co podle vás ohrožuje dnešní demokracii nejvíce? Na co bychom si měli dát pozor?
Na to, abychom nečekali na politického spasitele, abychom se víc spoléhali na svůj rozum a nevěřili kdejaké pitomosti létající internetem, abychom si nemysleli, že jsme pupkem světa. České dějiny, zvláště ty moderní, bychom si měli nastudovat mnohem víc.
Co byste popřál do roku 2020 českým politikům?
Více moudrosti a rozvahy.
A co popřát českým občanům?
Totéž. A k tomu ještě občanskou odvahu, chuť začít měnit svět u sebe. A navrch pokud možno vše jen to dobré.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
