Jste bývalý důstojník Vojenského zpravodajství. Jak dlouho jste tam pracoval?
Dobu nebudu specifikovat, protože vojenské zpravodajství obecně jsem ve vojenské kariéře vykonával na různých stupních. Navíc zkušenost nezískáte jenom dobou praxe, ale také tím, co všechno děláte a jak to děláte. Mohu ale říct, že to bude pět let, co jsem odešel.
Co jste tam dělal?
Řekněme, že jsem prošel jak taktickou, operační, tak tou nejvyšší strategickou úrovní. Vystřídal jsem různé pozice od té nejnižší až k těm vyšším. V každém druhu práce, ať už šlo o taktické činnosti, operační nebo strategické jsem nějakou dobu strávil. Nejsem ale oprávněn hovořit o konkrétních věcech, protože se přirozeně z velké části vztahují k utajovaným informacím, k čemuž jsem přirozeně musel mít bezpečnostní prověrku (přesněji bezpečnostní osvědčení).
Proč jste odešel?
Dosáhl jsem tzv. strategické úrovně, která už byla hodně blízko k politikům, k jejich chování a jednání. A začal jsem zjišťovat, že ta zpravodajská práce už není tolik o odbornosti jako například o politikaření. Já jsem vždycky chtěl zvyšovat svou odbornou způsobilost. Politika šla mimo mě.
Fotogalerie: - Proti NATO
Abych to upřesnil. Politici chtějí slyšet některé věci a některých jiných se zase bojí. Ale úkolem zpravodajského důstojníka není přemýšlet o tom, co jim bude vyhovovat více, ale předložit jim co nejobjektivnější obraz situace, ať se to týká kohokoli nebo čehokoli. Je čest a je kariéra. Buď si zachováte jedno nebo druhé.
Čeho se bojí čeští politici?
Čeští politici se hlavně bojí, aby nepřišli o pozice, které mají. Ale takové poměry jsou i jinde a v jiných sférách. Nikdo neudělá nebo neřekne něco, za co by mohl být seshora nějak pranýřován. Tím myslím i ze strany mocnějších zemí.
Jak to myslíte?
Podívejte se, já vám to řeknu třeba takhle. Mě hodně zklamali všichni, kteří neustále tvrdí cosi o kolektivní obraně NATO a odvolávají se na „slavný“ článek 5 Severoatlantické smlouvy. Oni tvrdí, že by NATO reagovalo jako jeden muž a že by bezpodmínečně přišlo na obranu jakéhokoli člena. Tak toto je jednoduše lež. Ten článek nic nestanoví a není žádným závazkem ani bezpečnostní zárukou. Je to jen o tom, že ostatní členské státy si v případě napadení jiného členského státu zvolí takovou reakci, kterou samy uznají za vhodnou, například tedy pošlou protestní nótu Radě bezpečnosti OSN. A tuhle lež u nás šíří jako jednu z největších dezinformací politici, generálové v čele s Petrem Pavlem i novináři. Nikdo dosud neměl ty koule, aby přišel a ten článek změnil tak, aby to skutečně byla bezpečnostní záruka. Všichni se bojí, aby to neschytali, že poukazují na slabé stránky NATO, o kterých stejně všichni vědí, ale dělají, že je vše OK. Třeba právě generála Pavla pořád navrhují na nějaké ocenění, ale za co? Za to že se v Alianci bál dát věci do pořádku a raději šířil nesmysly o ruské vojenské hrozbě? To byl jen jeden příklad, ale těch věcí je spousta a dál se kupí.
Bývalý voják Wagner dnes provozuje zpravodajskou agenturu (Foto: Hans Štembera)
V jaké kondici jsou podle vás v současnosti české zpravodajské služby?
Personál hodnotit nechci. Nicméně ve službách se vždy najdou schopní lidé. Otázkou ale je, jak je dokážou jejich řídící pracovníci a politici využít k té správné práci a podnítit je k výkonu. Kondice zpravodajských služeb závisí na jejich řízení a jejich kontrole. Co se týče řízení služeb ze strany politiků tak to je v současnosti takové hodně laxní, politici je snad ani nechtějí řídit, neumí jim zadat úkol. Spíš sledují, kam vane vítr ze západních zemí.
Poslední rok se hodně mluvilo v médiích o ruské hrozbě. Jak jste to vnímal?
Jestliže dneska někdo říká, že Rusko je hrozbou a že chce napadnout Pobaltí, jak jsem se s tím setkal na Masarykově univerzitě, tak to je další záměrná dezinformace ve prospěch USA v soupeření s Ruskem. Nebo jak dneska někdo říká, že Rusko v roce 2008 napadlo Gruzii a už nezmiňuje, co bylo předtím, že Gruzie nejprve zaútočila na Jižní Osetii. Zajímavé, že Osetii by chtěl Západ řešit zcela opačně než Kosovo – prostě jak se to zrovna v politické situaci hodí.
Pokládám následující otázky: Jestliže se hovoří o sankcích proti Rusku, tak já říkám no dobře, ale pěkně popořádku. Američané protiprávně napadli a destabilizovali Irák. A co bombardování Srbska? Vždyť my jsme vstoupili do NATO jen proto, aby letouny Aliance v čele s USA o 12 dnů později zneužily náš vzdušný prostor. Takže jsme se na tom jako stát podíleli. A mohli bychom pokračovat dále. Na tyto otázky mi nikdo není schopen odpovědět. Západ způsobil tolik věcí, tolik civilních obětí. A byl někdo sankcionován? Ne, prostě Západ měl tu moc a vždycky kdo má moc, tak rozhoduje o tom, kde je to právo. Takže Rusové si přisvojí Krym, chcete je sankcionovat, dobře. Ale vezměte to popořádku, nejdřív Srbsko, Irák, Libye. Vždyť to jsou všechno věci, které se nám jednoho dne vrátí. Zpětná vazba existuje, je to jenom otázka času.
Podívejte se například na internetové stránky Evropských hodnot. Oni tam mají takové pěkné tlačítko Kremlin Watch. No dobře, ale jestliže tam je tohle tlačítko, tak by tam mělo být i tlačítko White House Watch. Nebo nám chce někdo namluvit, že Bílý dům byl vždy v pořádku a ničeho se nedopustil? Tohle je ukazatel propagandy a ještě k tomu hodně špatné. Já vůbec nechápu, jak na tuto propagandu může Evropským hodnotám finančně přispívat např. Ministerstvo vnitra ČR a Úřad vlády ČR. Tak jak to teda je? To, co dělá Západ, tak se vždycky řekne, že to je správně. Ale když to dělají Rusové, tak je to hned porušení mezinárodního práva. To je špatně.
Fotogalerie: - Pochod žlutých vest
USA byly ale dlouhou dobu vnímány jako pomyslný světový policajt…
S tou frází o světovém četníku přišli sami Američané a dobře to svět naučili. Otázkou je, co se za tím skrývá. Ale hlavně jde o to, jak je vnímáno mezinárodní právo. Prostě, když máme na někoho uvalit sankce nebo ho trestat, tak se musíme zamyslet i sami nad sebou – nad svými špatnými činy. Teď třeba všichni hovoří o tom, že Rusové jsou na východní Ukrajině. Ovšem, Rusové podporují separatisty. To je jejich politika, aby prostě Ukrajina nebyla jeden celek. Dokud na Ukrajině nebude klid, tak asi těžko vstoupí do NATO, jelikož nemá vyřešenou územní celistvost. Všichni v té souvislosti mluví o invazi a agresi Rusů. Ovšem teď si vezměte, že se ukázalo, že jsou Američané už dlouhodobě přítomni v Sýrii. A nic se neděje? Nikdo nekřičí? Takže tady zase vidíte ten dvojí metr.
Co by pro Rusko znamenala Ukrajina jako členská země NATO?
Všeobecně se ví, že Ukrajina byla pro Rusy pomyslná červená linie. Všichni to věděli. Vědělo se to už tenkrát. Američané už tehdy říkali, že jakmile získají Ukrajinu, tak ta je pro ně v podstatě vstupní bránou do Ruska. Sýrie, Ukrajina, Gruzie, to všechno jsou vlastně jenom zástupné války mezi Ruskou federací a Spojenými státy.
Jak si Američané stojí?
Jde o to, že USA jsou v nevýhodném postavení, protože nějakých 50 procent světových surovin leží na území Ruské federace. A o to tady jde. Rusko prostě nechce zpřístupnit tyhle zdroje západním zemím a firmám, drží si je pro své vlastní obchodování. Rusové chtějí obchodovat, ale Američané chtějí, aby ty suroviny v Rusku těžily jejich firmy. Američané si mysleli, že to budou mít po rozpadu Sovětského svazu snazší. Jenže ono se to potom celé otočilo a teď to je velký problém. Takže proto teď Amerika jedná tak, jak jedná.
Jak jsou na tom Američané nyní?
Nemůžou couvnout. Drží svou úroveň už jen vojenskou silou. Vezměte si, kolik mají po celém světě základen. Kdyby začali vojska stahovat, tak dolar by šel okamžitě dolů. A stejně tak i jejich mocenský vliv.
V americké společnosti funguje určitá vlivová skupina, která neustále pokračuje v té nastolené politice. Jde tam o získávání vlivu ve zbytku světa. Američané prostě nejsou ti, kteří by strpěli, že mají na stejné úrovni jednat třeba s Ruskem coby rovnocenní partneři.
Nebojí se kritizovat i Západ a Američany (Foto: Hans Štembera)
Američané chtějí pořád vystupovat, jako že oni jsou tou jedinou světovou velmocí a ostatní, že by tak nějak měli jednat v souladu s nimi. Problém nastane vždy, když se objeví nějaká země nebo politický režim, který nejedná s Američany podle jejich požadavků.
Jaké mají zájmy Američané, co se týče České republiky?
Česká republika patří pro Američany k takovým těm nejrizikovějším prostředím ohledně práce s informacemi ve veřejném a mediálním prostoru. Když si vezmeme například Maďarsko, tak Maďaři si sice hájí své národní zájmy, ale ve veřejnosti vůbec neexistuje povědomí či diskuze o tom, že by třeba měli vystoupit z NATO nebo podobně. Kdežto Česká republika je z hlediska zemí bývalého východního bloku pro Američany pomyslně tou nejrizikovější zemí z informačního hlediska a podpory NATO. Podívejte se, jak bylo NATO zdůrazněno ve společném prohlášení Trumpa a Babiše. Navíc je tu ještě jedna důležitá věc, která zatím není uzavřená, a to je jeden významný zájem Američanů. Teď nastává období, kdy to budou moci přes Babiše opět vytáhnout, tohle téma.
Máte na mysli plán na hypotetickou vojenskou základnu USA na území České republiky?
Ano, ale jsou tu i jiné věci.
Jaké?
Mám na mysli například Koncepci operačního přístupu ozbrojených sil USA do zájmových prostorů po celém světě, což se týká jednotlivých zemí. To je samozřejmě starší myšlenka ale několik let se už zdokonaluje. Česká republika má výhodnou polohu. Ale jde tu například i o ty konvoje, vezměte si, kolik tady už projelo vojenských konvojů USA. Ty konvoje přitom nemusely vůbec jet po silnici, mohly jet na vagonech. Takže to mělo takový trochu jiný účel.
O co tedy šlo?
Měl to být takový politický signál. Zkrátka šlo o ukázku Rusům, že Česká republika je prostor ve sféře vlivu Američanů. Takový signál, že Česká republika patří pod ten Západ a je pod ochranou USA. Ty konvoje byly v podstatě taková PR akce. Byla to ukázka pro naši veřejnost a souvisí to i s tím, co se děje na Slovensku.
Co se děje na Slovensku?
Dochází k přesunům americké vojenské techniky po železnici, ať už je cílovou destinací Ukrajina nebo Pobaltí. Já nechci spekulovat, o jaké počty se jedná, ale ten pohyb tam je.
Mají Američané v pásmu zemí V4 nějaké unikátní zájmy? Jaké?
Jde vždycky o to, čeho chtějí docílit. V západní Evropě mají USA rozvinutou dlouhodobou spolupráci, tam už mají Američani něco nastaveného, ta jednání mají nějakou historii. Ovšem možný problém je pro Američany se zeměmi bývalého východního bloku. Tady ty země sice někam vstoupily, do NATO, do Evropské unie, ale nikdo už neví, jestli nebudou chtít zase třeba vystoupit, nebo co na to řekne veřejnost v těchto zemích. Takže jak vidíte, tady je třeba tyhle věci ovlivňovat. A jak to ovlivníte? V případě České republiky třeba tak, že ukážete veřejně, že si ji nějakým způsobem vážíte, že patří k Západu a k těm pomyslným demokratickým hodnotám. Například těmi konvoji ukážete, že ČR chráníte. Pozváním českého premiéra do Bílého domu, že ČR je pro USA významnou zemí apod. Samozřejmě, že se za tím skrývá plno jiných věcí, které nám naše vláde hned tak neřekne.
Jak ve světle toho hodnotíte důvod loňské návštěvy šéfa americké sněmovny Paula Ryana v ČR?
No, tam bych to viděl jinak. Ten důvod byl jediný a posléze jej i sám Ryan prozradil na Twitteru. Byla to extradice Nikulina do USA a nic více.
Na co narážíte?
Mluvím o tom, proč měl někdo z Ústavního soudu ve tři hodiny ráno, když už byl Nikulin tři hodiny na cestě někde v polovině cesty do USA, nutnost na Twitteru Ústavního soudu napsat, že ústavní stížnost Nikulina se zamítá. A to už se vlastně vztahuje k tomu, že Ústavní soud předtím vydal jakési usnesení, ve kterém uvedl, že se zastavuje vykonatelnost vydání Nikulina do USA či Ruska. Nebylo právo ho vydat. A finální odůvodnění toho, proč se ústavní stížnost Nikulina zamítá, vydal Ústavní soud až týden po jeho extradici. Vždyť to bylo tak očividné – myslím ten komplot výkonné a soudní moci okamžitě vyhovět Američanům.
Venezuelu Rusové už nepustí, říká (Foto: Hans Štembera)
Já se divím poslancům, senátorům. Všichni mlčí, protože se samozřejmě bojí, že by se to otočilo proti nim. A nejde o to, jestli byl vinen nebo nevinen, jestli byl hacker nebo ne. Jde o to, že došlo k porušení našeho právního systému.
Když se podíváme na situaci, která panuje v Pobaltí a na Ukrajině, obával byste se možnosti nějakého ozbrojeného konfliktu mezi vojsky NATO a Ruska?
Nějaký menší konflikt by asi byl možný, ale nechci spekulovat. Všichni vědí, že nikdo nemůže vyhrát za pomoci totální války. Spíše je to provokace a snaha vyvinout co největší tlak na ruský režim, což má ovlivnit i veřejné mínění v Rusku. Hlavně tu jsou věci jako například sankce nebo ta zvláštní záležitost s dopujícími ruskými sportovci, obviňovaní z vměšování do všemožných voleb a další věci, přes které lze na Rusy tlačit a ovlivňovat ruskou společnost třeba ve prospěch nějaké změny tamního režimu.
Může takový tlak uspět?
V Rusku určitá politická opozice je a existují tedy snahy ji podpořit, pomoci ji. Ruská veřejnost si těchto tlaků a situace všímá. Otázkou je, jak tyto aktivity Západu ruská veřejnost hodnotí. Je pravděpodobné, že reakce většiny ruské veřejnosti bude opačná, než si Západ přeje, a že část Rusů se ve vztahu k Putinovi a nastavenému vládnutí zatvrdí.
A vojska v Pobaltí? Jaký je váš názor?
To, že posíláme vojáky například do Pobaltí, tak tím se podílíme na eskalaci napětí. Američané válku nechtějí. Vidí, že by ji nemohli vyhrát. Rusové ji také nemohou vyhrát. Tady neexistuje vojenské řešení. To je zkrátka všechno špatně. Ovšem už tím, že někam někdo posílá vojáky, tak situaci zbytečně eskaluje a provokuje.
Cítíte se víc jako Čech, či jako Evropan?Anketa
Ovšem o to přece jde v té americké zahraniční politice: prostě všemi prostředky tlačit na Rusy, posílat vojáky NATO k jejich hranicím, provádět tam výcvik, protože strategickým cílem USA je změnit politický režim v Rusku na režim přístupný americké politice.
Připomeňme si, co se stalo v Gruzii po napadení Jižní Osetie. To byla opět snaha vyzkoušet reakci ruských ozbrojených sil samozřejmě s pokusem vyřešit územní celistvost Gruzie kvůli přijetí do NATO. A vezměte si, že těmito aktivitami jako např. v Pobaltí dochází k porušování pravidel NATO, tedy článku 1, protože článek 1 Severoatlantické smlouvy je o tom, že se členské země budou snažit, aby udržovaly mezinárodní mír a vyvarovaly se hrozby silou. Ale my hrozíme silou, protože my tam posíláme vojáky. O tomhle by se měly vézt diskuze.
A co aktuální situace ve Venezuele?
Zase se jedná o další zástupnou válku mezi Ruskou federací a Spojenými státy. Jenže teď to tam Američané budou mít těžké. Vojenská intervence by tam pro Američany byla pastí a oni to moc dobře vědí. Rusové jim už dali najevo, že Venezuelu jen tak nepustí.
Proč?
Vezměte si, že je to stát větší než Francie a jeden z klíčových prostorů ve světě. V ozbrojených silách má přes tři sta tisíc lidí. Dalších půl milionu může mít v záloze. To by nebylo jednoduché. Pokud by tam byla nějaká vojenská intervence, tak možná by došlo k obsazení nějakých strategických cílů, ovšem dál by probíhala nějaká občanská válka. A kdyby přešly státní orgány na gerilový boj? Kdo by tohle chtěl riskovat? Američané by do toho zabředli a Rusové by logicky podporovali druhou stranu. Je možné vyvolat vnitřní konflikt, ale to je špatné řešení. Podívejte se na Sýrii.
Venezuelu už Rusko nepustí. To, co se stalo na Ukrajině a v Libyi, to byl pro Rusy signál, že už dál už ne. A oni to nepustí. Rusové jsou ve výhodě. Už jsme se bavili o těch nerostných surovinách. Oni nemusí být tak aktivní ve světě jako Američané, ale postačí jim si udržet tu sféru vlivu, kterou mají, maximálně si ji nějak rozšiřovat. Ale zásadní pro ně je držet se, držet si to. Američané se snaží ty věci ovlivňovat, získávat ty klíčové prostory pod svou kontrolu, ale příliš jim to nejde, a především mají zpoždění oproti nastavenému plánu. Rusům jde hlavně o to, aby si udrželi to, co už mají.
Plukovník ve výslužbě Jiří Wagner je bývalým důstojníkem Vojenského zpravodajství. Je provozovatelem a zároveň šéfredaktorem zpravodajské agentury EXANPRO zabývající se hodnocením mezinárodní situace a geopolitiky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
