Slyšíme ze všech stran, že na české zdravotnictví se blíží jakási pohroma. Jak to vidíte vy jako prezident ČLK, opravdu nás čekají těžké chvilky?
Skutečnou pohromou byly tři roky, kdy v čele resortu stál pan ministr Heger, který zájmy svého resortu nehájil a dopustil, že zdravotnictví se v podstatě zhroutilo. Od léta 2013, kdy se pan ministr Holcát přece jen snaží nějaké peníze pro zdravotnictví získat, se situace začala trošičku zlepšovat. Doufám, že zdravotnictví už na dně je a teď půjde jen nahoru.
Opravdu si myslíte, že se zdravotnictví ekonomicky zhroutilo? Jak to normální pacient pozná?
My lékaři děláme vše pro to, aby to pacient příliš nepoznal, ale některé známky jsou již nezastíratelné. Prodlužují se doby na dané výkony, v nemocnicích je méně a méně zdravotnického personálu, s řadou sester se už česky hovořící pacient ani nedomluví. Občané mají oprávněný pocit, že v lékárnách musí za léky platit více – stále více z nich je již zcela bez úhrady pojišťovnami a pacienti si je musí platit v plné výši. Na konci roku měli dokonce pacienti vůbec problém nechat si léky předepsat, protože lékaři měli vyčerpané ty poměrně přísné limity a hrozilo, že léky budou muset pacientům uhradit ze svého. Toto jsou jen některé znaky onoho rozkladu.
Čeho negativního se můžeme v dohledné době dočkat?
Nechci malovat nějaké černé vize, ale je jasné, že pokud nedojde ke zvýšení výdajů na zdravotnictví, úroveň péče není jednoduše udržitelná.
Jste velkým kritikem exministra Hegera. Šlo podle vás o jeho neschopnost, nebo o jakousi „zaprodanost“ vlivovým skupinám?
Podle mě to byla obyčejná lidská zbabělost, protože udělal vše pro to, aby si udržel svoji židli a nedokázal se postavit čelem svému stranickému kolegovi a ministru financí Mirku Kalouskovi. Tím dopustil, že čtyři roky se nevalorizovala platba za státního pojištěnce a neprosadil ji ani pro rok 2014. Udělat to musel až ministr Holcát. Připustil, aby se dvakrát zvyšovalo DPH, aniž by vyjednal jakoukoliv výjimku pro zdravotnictví, protože to díky tomuto zvýšení do rozpočtu ročně posílá 6,5 miliardy korun, což jsou obrovské peníze. Nefunguje žádná aktivní léková politika. Neřekl bych zaprodanost, ale naprostá nečinnost a rezignace na výkon své funkce.
Vyjednává se o nové vládě a již se proslýchá, kdo by měl být novým ministrem zdravotnictví. S jakým pocitem to pozorujete?
Je asi dobře, že zdravotnictví bude řídit ČSSD jako nejsilnější vládní strana, protože je to opravdu klíčový resort. ČSSD rovněž dost založila svou kampaň na kritice řízení zdravotnictví, takže bude dobře, když se ukáže, jak to dělat lépe. Co se týká konkrétní osoby, nejvíce se mluví o řediteli FN Ostrava panu doktoru Němečkovi. Osobně ho zase tak moc neznám, ale možná je škoda, že se šéfem resortu nestane člověk pocházející z jiného prostředí, než jsou fakultní nemocnice, protože za sebou máme celou plejádu ministrů, kteří vyšli z managementu fakultních nemocnic a často je na nich vidět, že zapomínají na to, že zdravotnictví nejsou právě jen fakultní nemocnice.
Co byste poradil pacientům, jak by se měli k současnému stavu chovat? Máme se o to zajímat, máme se ptát lékařů, měl by do toho občan nějak více vstupovat, a pokud ano, tak jak?
Určitě je třeba, aby se občané o zdravotnictví zajímali. Jde o vážnou věc, a pokud onemocníte, máte pak už svých starostí dost. Zdravotnictvím protéká obrovské množství peněz a jde o naše peníze, takže bychom se měli zajímat, co se s nimi děje. Když jsme se jako lékařská komora pokusili vtáhnout pacienty dovnitř tím, že jsme na jaře uspořádali velkou petiční akci za kvalitu zdravotnictví, získali jsme 130 000 podpisů. Byla to právě příležitost diskutovat s pacienty a informovat je o stavu českého zdravotnictví. Drtivou většinou pacientů byla petice přijata velmi kladně. Bez podpory občanů nemáme šanci.
Občas to může vypadat, jako byste bojoval s větrnými mlýny. Máte ještě dost sil vy osobně?
Doufám, že ano. Loni jsme dvakrát vyhráli u Ústavního soudu, který zrušil povinnost přeregistrace pro zdravotnická zařízení. A na podzim jsme dosáhli zrušení úhradové vyhlášky na rok 2014. Když se občas něco podaří, má z toho člověk vždycky radost.
Poslední dobou slyšíme spoustu zvěstí o špatném hospodaření VZP. Co byste nám doporučil vy, zůstat u VZP nebo přejít k nějaké jiné pojišťovně, která je v lepší kondici?
VZP je garantovaná státem, což znamená, že nezkrachuje. S VZP má smlouvu největší počet zdravotnických zařízení, takže její klienti nemají problém sehnat lékaře, a každý, kdo chce měnit pojišťovnu, by měl zvážit možná rizika. VZP má problémy proto, že za jednotlivé výkony platí víc než jiné resortní pojišťovny. Zejména nemocnice jsou existenčně závislé na platbách od VZP. Umím si představit model fungování národní zdravotní služby, kdy bychom měli pouze jednu jedinou pojišťovnu, dovedu si představit i fungování stávajícího systému s tím, že by bylo lepší, kdyby byly pojišťovny zhruba srovnatelně silné.
Daší rozhovory z rubriky Na hraně s Xaverem:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
