Hlad. Dávat přes hubu. Lékař a poslanec varuje vládu, ať přestane hrát mrtvého brouka

Pane poslanče, vy jste interpeloval ve Sněmovně na ministra zemědělství Zdeňka Nekulu, připomínal jste pozastavení vývozu z Ukrajiny a Ruska i to, že je očekáván celosvětový pokles produkce potravin, což povede ke zdražování. Ptal jste se, jak hodlá vláda situaci regulovat. Jakou máte reakci od pana ministra?

Rád bych čtenářům Parlamentních listů připomněl, na co jsem se pana ministra ptal v rámci zmíněné interpelace:
1. Jaká opatření připravila a již učinila současná vláda k tomu, aby zajistila v následujícím období pro naše občany dostatečné množství potravin za přijatelné ceny a dostatečné zásoby těchto komodit do budoucna?
2. Za jaké cenové hladiny běžných potravin pro naše občany budete akceptovat opuštění myšlenky, že tržní prodej obilovin na evropské burze a volný trh jsou jedinou léčbou na tyto současné narůstající problémy s cenami potravin?

Od pana ministra zemědělství nemám žádnou reakci, jelikož této slovní interpelaci nebyl osobně přítomen (byl řádně omluven) a na písemnou odpověď má 30 dnů od slovní interpelace a doposud uplynul jenom týden z této lhůty.

Pane poslanče, máte nějaké nové informace o tom, jak by bylo možné růst cen zastavit?

To asi neví úplně přesně nikdo. Opět zopakuji základní tezi, že prvky našeho hyperkomplexního globalizovaného světa jsou silně provázány mnoha vazbami, které v případě výpadku jedné z nich reagují na principu dominového efektu a tento převládá nad výhodou síťového efektu, kdy nefunkční dráhy by měly být nahrazeny jinými spoji, schopnými kompenzovat s dostatečnou rychlostí výpadky způsobené dominovým efektem.

Lidově řečeno – při zatížení se destrukce ve složitém systému šíří rychleji než reparace (tedy obnova). Z tohoto pohledu předpokládám další růst cen v časovém horizontu neurčitém, ale opět ve formě skoků až do úrovně jejich nedostatku. Jistě to bude doprovázeno dalšími otřesy politickými, migračními, zdravotními a bezpečnostními. Tyto problémy jdou historicky vždy ruku v ruce. Až dojde k ustanovení nové rovnováhy s nižší komplexitou, kdy budou přebytečné a nefunkční vazby vyřazeny a zůstanou a vytvoří se nové funkční a prospěšné vazby odolné proti předchozím výkyvům, které způsobily předchozí kolaps, potom by se ceny těchto komodit měly stabilizovat. Ale kdy to bude a na jaké úrovni, a co si pod tím máme představit, nejsem schopen přesně predikovat. Nicméně žádný problém ani pád netrvá věčně a vždy je tato situace příležitostí k nápravě systémových nedostatků, který daný problém způsobily. Jen musí být vůle tyto nedostatky přesně identifikovat, bez toho náprava nikdy není možná.

Jak reaguje veřejnost, s čím se na vás v těchto dnech lidé obracejí?

Veřejnost začíná být mírně zneklidněna. Lidé se na mne nejčastěji obracejí ve věci války na Ukrajině. Obávají se zavlečení našeho státu do tohoto konfliktu. Zatím je v našich obchodech ještě spousta zboží a zdražování potravin pomalu akceleruje, ale není to ještě nad mezí, kdy už by došlo k masovým protestům našich obyvatel. Asi zatím většina obyvatel věří, že se jich to netýká a situace se rychle zklidní a pojede se dále v předchozích kolejích. Jistě i toto je jedna z variant vývoje, ale moc tomu nevěřím.

Pokud k tomu dojde, tak to bude pravděpodobně jenom dočasné. Spíše předpokládám sumaci dalších problémů a hledání cest, jak se z nich dostat. Nelze vyloučit, že některé cesty budou slepé a budeme muset přijmout i neúspěchy, což je v životě člověka i společnosti celkem běžná věc. Uspějí ti, kteří se poučí z chyb svých i druhých a přizpůsobí se změněné realitě. I proto je tak důležitá svoboda projevu, kdy v poslední době vidíme jasné tendence umlčovat jiné názory pod pláštíkem boje proti domnělým dezinformacím a nenávistným projevům. Toto by si měla uvědomit i názorová strana, která je nyní perzekvována a dle toho postupovat v budoucnu, pokud převezme vládní odpovědnost, o vládnoucí garnituře ani nemluvě.

V Otázkách Václava Moravce vystoupil generální ředitel a předseda představenstva společnosti Madeta Milan Teplý. „Pane ministře, přestaňme se starat o to, aby měli co jíst lidi v Řecku, a starejme se o to, abychom my měli plné krámy, protože jinak nám lidi dají přes hubu,“ varoval směrem k ministrovi zemědělství. Váš komentář?

Ačkoli bych to já osobně takto přímo veřejně nevyjádřil, abych nemohl být obviněn já nebo naše hnutí z vybízení k násilí, tak to pan ředitel vyslovil sice jadrně, ale přiléhavě. Otázka jenom zní, kdo se těmto lidem, co budou chtít „dávat Nečinným přes hubu“, postaví do čela a jaký bude jejich zámysl a jak se Nečinní budou bránit. To je opět velká neznámá. Ono kromě „dávání přes hubu“ bude potom nutná intenzivní intelektuální a manuální práce k zajištění základních potřeb obyvatel v možné krizové situaci, a to bude pro všechny, kdo na tom budou muset participovat, velká výzva a úspěch určitě není předem zaručen a bude potřeba každé hlavy i ruky.

Já jsem opakovaně vyzýval, aby se o přípravě na krizové situace vedla aspoň diskuse, ale je to marnost nad marnost. Téměř nikdo o tom nechce ani diskutovat. Údajně jenom straším lidi a pohybuji se na hraně trestného činu šíření poplašné zprávy. Obávám se, že Nečinní nejsou schopni cokoli zásadního změnit, i kdyby byli dostatečně kompetentní (což, zdá se, nejsou), protože setrvačnost současného systému jim to nedovolí, ale zajisté se budou rozhodně bránit, pokud budou cítit podporu ze zahraničí nebo se budou cítit zásadním způsobem existenčně ohroženi.

Když zavoláte v halách státních hmotných rezerv, tak se ozve ozvěna. I tato slova jsme slyšeli v uplynulých dnech. Opět je to citace ředitele Madety. Přitom vy jste na tuto věc v minulosti zásadně upozorňoval a opakovaně. Proč vlastně netvoří Česko rezervy? Tedy, podle Ministerstva zemědělství tvoří a jsou dostatečné. Jak to vlastně je?

Jaké má náš stát zásoby ve státních hmotných rezervách prověří již brzká budoucnost. Každá kalkulace o jejich dostatečnosti by měla vycházet z hloubky a délky předpokládané potravinové nedostatečnosti a rozsahu pomoci, které budeme poskytovat lidem z okolních států. To je opět těžko predikovatelné. Já bych byl pro vytvoření co největšího množství zásob v co nejkratší době. Určité množství patřičných zásob z důvodu přežití krizové situace by měla mít každá odpovědná rodina.

Od potravinové rozmařilosti k hladomoru nemusí být daleko, pokud vypadne úplně globální trh, který zabezpečuje v současném systému podmínky pro fungování našeho zemědělství – tedy zajišťuje z valné části pohonné hmoty, hnojiva, insekticidy a herbicidy, osivo, krmné směsi atd. Je tedy se třeba zamyslet na tím, jakým způsobem zabezpečit naši potravinovou soběstačnost, a i jiné nutné soběstačnosti a obranu a bezpečnost našeho území a jeho územní celistvost v případě krize a do toho investovat patřičné finanční prostředky.

Ministr zemědělství ujistil, že české zemědělství je na špičkové úrovni, mlýny mají dostatek obilí, jarní práce v plném proudu. Navíc žijeme a pracujeme na společném evropském trhu, takže budeme v rámci Evropské unie situaci řešit společně. Nejsme na to sami. Máte k dispozici nějaké nové informace, jak se vyvíjí v těchto dnech naše evropská spolupráce v zemědělském sektoru?

Já osobně nevěřím v žádnou velkou spolupráci mezi státy v době vážné krize. Nakonec to ukázal i začátek covidové krize, kdy byl nedostatek roušek. Historie nás učí, že v době rozsáhlých krizí a nedostatku každý stát spíše „jede“ sám na sebe a využívá těch zdrojů, které má dostupné na svém území. Ano, je to i logické a odpovědné, že se směňuje nadbytek toho, co se vyprodukuje v rámci zabezpečení základních životních potřeb společnosti. Ústředním motivem života společnosti nemůže být zábava (a to ke všemu pokleslá) a užívání si příjemných stránek života.

Pokud toto nepochopíme, tak brzy spláčeme nad výdělkem. Zatím jsem nezaznamenal, že by tuto myšlenku někdo otevřel a připravoval naši společnost (zvláště mladou generaci) na tuto možnou změněnou realitu, se kterou se budou muset členové naší společnosti vypořádat v blízké budoucnosti. Nazval bych to slovy pana doktora Cílka jako psychickou resilienci (odolnost), která je v době krizí nesmírně důležitá. Je třeba i v době vážné krize najít pozitivní cíle, které společnost stmelí a urychlí její vyvedení z poklesu a stagnace směrem k další progresi po odvržení předchozích chyb.

Váš předpoklad, kolik bude stát kostka másla a rohlík za měsíc, kolik za půl roku?

Jak vyplývá z předchozího textu, na toto skutečně neumím odpovědět. Já si jenom přeji takový dostatek potravin pro každého člena naší společnosti, aby nikdo netrpěl hladem. Ještě dnes si vzpomínám na vyprávění své babičky, která popisovala, jak trpěla v době I. světové války jako dítě hladem a barvitě mně popisovala své negativní emoční zážitky, které jí to přinášelo. Nezažila nikdy nic horšího a psychicky devastujícího.

Snížení DPH u potravin prý vytvoří jen další díru v rozpočtu. Jak to vidíte vy?

Snížení DPH je jedním z možných nástrojů, který lze použít ke zmírnění dopadů celosvětového růstu cen potravin. Napadá mne několik možností, jak získat peníze do státního rozpočtu, např. zdaněním dividend zahraničních korporací nebo omezením výdajů (např. na zpolitizované neziskové organizace). Pokud skutečně vyjdou naštvaní občané do ulic z důvodu drahoty, otázka děr ve státním rozpočtu půjde na čas rychle stranou. Ať jejich bídu způsobil kdokoli, budou chtít řešení po současné vládě. Výmluvy na to, kdo způsobil drahotu, nebudou působit jako uklidňující a omamný společenský prostředek během krátké následující doby dostatečně efektivně.

Zvýšení cen samozřejmě vede k částečnému omezení spotřeby. Lidé budou šetřit na jídle, to se podepíše na jejich zdraví, pak zatížíme ještě více už tak zdecimované zdravotnictví. Kolik procent lidí podle vás tento problém nebude vůbec řešit? Jinými slovy, nevědí, kolik stojí rohlík, protože o tom nemusí přemýšlet. Sytý hladovému nevěří…

Máte pravdu, potravinová krize ještě více může rozštěpit naši společnost na hladové a syté. Ale pozor, vůbec není jisté, kdo bude sytý a kdo hladový. Naopak lidé žijící na venkově najednou budou mít velkou výhodu z důvodu menší závislosti na globálních potravinových řetězcích, a to v případě vážných dlouhodobých problémů se zásobováním potravinami. Naše zdravotnictví se dostane ještě pod větší tlak. Určitě bych také promýšlel situaci, jakým způsobem bude fungovat při částečném nebo úplném rozpadu globálních trhů, tedy pokud vůbec. Mne nejvíce děsí nedostatek život zachraňujících léků a celkových anestetik. Obávám se, že je nejsme schopni sami vyrobit, a jak je na tom naše nejbližší evropské okolí, na to bych se také moc nespoléhal.

Vy upozorňujete dlouhodobě na nutnost přípravy státu na krizové situace. V podstatě se dá říct, že v mnoha věcech se vaše předpoklady naplnily. Jak se vám to poslouchá?

Odpovím krátce. Špatně. Považuji za svůj velký lapsus to, že nejsem schopen přesvědčit odpovědné lidi kolem sebe, že je nutno již nyní intenzivně konat a nečekat, že to za ně někdo jiný vyřeší. Bohužel mnoho z těchto odpovědných nedávalo pozor v hodinách dějepisu či historie, a to jsou prosím mezi nimi i politologové, kteří jistě podrobně probírali důvody, které vedly ke kolapsům složitých společností včetně Západořímské říše. Nemohu si nepostěžovat na to, že během mého prvního projevu o krizových situacích v Poslanecké sněmovně jsem za sebou slyšel z nejvyšších vládních lavic smích. Jistě můj projev nebyl úplně profesionální z důvodu mé velké emocionální zátěže a nervozity, ale přeji všem, kteří se tomu či něčemu jinému smáli, aby jim tento smích nezamrzl na rtech.

Taktéž byl smeten hlasováním koalice můj návrh na konstituování Výboru pro krizové situace v rámci parlamentních výborů. Uvidíme, kdy vystoupí tito koaliční politici s myšlenkou, že je zle a že je třeba se začít činit. Já jim s plnou odpovědností říkám, že nikdy není pozdě, ale čím později, tím to bude pro ně i naše občany těžší.

Média popisují zprávy o tom, že v Německu mizí základní suroviny, weby varují před zbytečným „křečkováním“. Lidé skupují hlavně olej a mouku. Pak byly myslím tyto informace odmítnuty, jako nepravdivé. Jaké máte informace vy? Jaké máte informace z Česka a obáváte se koktejlu paniky se zdražováním?

Upozorňuji na to, že panika nastane hlavně v případě, pokud lidé ztratí zcela důvěru v naši vládnoucí elitu, která bohužel hraje roli mrtvého brouka. Také jsem o tom mluvil v Poslanecké sněmovně, aniž by tomu někdo věnoval patřičnou pozornost. Ztráta důvěry občanů v elity je jeden ze sedmi zákonů (z knihy pana prof. Miroslava Bárty), které vedou ke kolapsům civilizací. Vláda by měla otevřeně občanům říci, co si mají sami pořídit na dobu nezbytně nutnou pro případ krize a měla by jim zajistit dostatečné množství tohoto vybavení a prostředků za přijatelnou cenu a měla by je poučit, jak se mají chovat a případně je teoreticky i prakticky vycvičit, jak se s těmito situacemi vypořádat. A co se vidíme kolem sebe v tomto ohledu? Jedno velké NIC.