Jak vidíte vývoj cen zemědělských komodit na našem trhu. Půjde „jen“ o zdražování nebo některé produkty prostě zmizí z pultů...
V současnosti jsme svědky růstu cen inflace a je logické, že potraviny nestojí mimo. I když dlouhodobě se ceny potravin u nás zvyšují pomaleji než inflace.
Zemědělství letos čelí velkým ekonomickým tlakům: Došlo a stále dochází k prudkému navyšování cen vstupů a v důsledku toho i výrobních nákladů, přičemž ceny placené zemědělcům tento růst zatím převážně nekopírují a hluboce za tím zaostávají. Z nákladů se nejrychleji zvyšují ty na energie, pohonné hmoty, průmyslová hnojiva, nejrůznější materiály a také mzdy.
Dělá stát dost pro snížení cen energií?Anketa
V zemědělství SRN se meziroční zvýšení nákladů ve finančním vyjádření odhaduje asi tak třikrát rychlejší než inflace, a to na úrovni cca 20 procent. U nás máme k dispozici poslední údaje o růstu cen vstupů od ČSÚ za září a údaje ze SRN klidně můžeme vzít za bernou minci – čeští zemědělci řadu vstupů totiž kupují na evropském trhu a ceny se do značné míry kopírují. Rozhodně ale neočekávám, že by nějaké potraviny z trhu zmizely, spíše bude růst dovoz potravin, protože někteří naši producenti – především v živočišné výrobě, tento tlak zkrátka nevydrží a chovy zavřou. Dnes je toto aktuální třeba u vepřového masa.
Svaz obchodu a cestovního ruchu se poměrně silně vyhraňuje proti přílišné podpoře tuzemských výrobců. Co na to říkáte?
Svaz obchodu a cestovního ruchu a jeho členové se sice na oko snaží vypadat, jako že jim záleží na podpoře českých potravinářů a zemědělců, nicméně realita je poněkud jiná. Nadnárodním obchodním řetězcům, které v tomto svazu dominují, jde především o to, aby měli co nejméně omezení například při výběru dodavatelů. Ta volnost je pro ně velmi důležitá, protože díky ní mohou vytvářet, výběrem různých dodavatelů z různých zemí, maximální tlak na cenu při nákupu zboží a surovin. My máme zkušenosti s tím, že i přes uzavřené kontrakty, jsou tito obchodníci schopni, v případě, že se například na trhu v zahraničí objeví stejné zboží za nižší cenu, tuto příležitost okamžitě využít k tomu, aby dotlačili svého dodavatele buď ke snížení ceny, nebo kontrakt vypovědí a upřednostní dovezené zboží s nižší cenou. Takovým příkladem může být situace v loňském roce, kdy v části Evropy došlo k vysoké úrodě a nadprodukci brambor, kterých se tamní zemědělci snažili za jakoukoliv cenu zbavit. Jeden obchodní řetězec toto ihned využil a vypověděl smlouvu našemu dodavateli, který nemohl snížit cenu pod výrobní náklady. Ty brambory pak dovezl, jestli se nemýlím, z Belgie. Takovéto chování ale vede k absolutní nejistotě na straně dodavatelů a v některých případech je může ekonomicky zcela zlikvidovat. Proto jsou zemědělci velmi opatrní a zdrženliví při uzavírání smluv s nadnárodními obchodními řetězci.
Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?Anketa
Dalším takovým příkladem jsou privátní značky obchodních řetězců. Ty mají za cíl odnaučit zákazníka kupovat konkrétní zboží od konkrétního výrobce. Naopak je jejich cílem, aby zákazník kupoval pod privátní značkou, kde není pro obchodníka problém vyměnit ze dne na den dodavatele, aniž by to zákazník poznal. Ten výrobek zkrátka momentálně dodává ten, kdo nabídne nejnižší cenu. Proto jsou tyto privátní značky také většinou nabízeny s nižší cenou. Zákazník je tak odnaučen věrnosti k určitému výrobci, na jehož výrobek si zvykl a s jehož kvalitou byl spokojen. A občas se mu stane, že stejný výrobek pak chutná trochu jinak, ale to pozná až potom, co ho koupí.
Zkrátka, abych se vrátil k vaší otázce, obchodníci potřebují pro maximalizaci zisku co nejméně regulovaný trh, aby mohli využít své síly a donutit dodavatele k maximálně nízké ceně a často i nevýhodným podmínkám, jako jsou například zpětné odběry zboží, podíly na slevových akcích atd. Snaha o preferenci domácích potravin pro ně tedy není výhodná, protože by ztratili možnost domácí dodavatele operativně nahradit levnějším dovozem. Ke změně chování je může donutit pouze zákazník, ale ten je třicet let vychováván k preferenci nízké ceny. Stačí se jen podívat na reklamy v televizi nebo na letáky a vidíte jasně, jak jsou miliardy na reklamu zacíleny.
Je alespoň částečná potravinová soběstačnost chiméra, nebo jde o nutnou realitu?
Potravinová soběstačnost a také potravinová bezpečnost jsou obě velmi důležité věci pro stabilní fungování každého státu. Já neznám zemi, která by potravinovou soběstačnost a bezpečnost nevnímala jako jednu ze svých priorit. Ostatně i Organizace pro výživu a zemědělství pod OSN – FAO – doporučuje jako minimální vhodnou míru potravinové soběstačnosti na úrovni státu 80 procent. U nás jsou někteří politici, kteří však význam potravinové soběstačnosti zlehčují. V podstatě jsou klasickým příkladem Machiavelliho citátu, že: „Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.“ Doufám, že i současná covidová epidemie ukázala mnoha lidem, že dostatek potravin nemusí být samozřejmostí.
Václav Cílek kdysi prohlásil, že stát, který má mít určitou odolnost, stabilitu, musí mít schopnost zajistit bezpečnost, energii, vodu a potraviny pro své obyvatelstvo. Já s ním tento pohled zcela sdílím. Potravinové krize totiž stále existují, i když my si to ani nemusíme uvědomovat. Potravinovou krizi FAO definuje jako stav, kdy je v daném státě anebo celosvětově nedostatek potravin. Potravinová krize ale nemusí znamenat pouze nedostatek potravin, ale i to, že jejich cena vzroste takovým způsobem, že jsou pro obyvatele nedostupné. Potravinová krize není fiktivní pojem, ale reálný a skutečný jev, který se objevuje, byť má rozdílné dopady v různých zemích. Poslední větší světová potravinová krize byla v letech 2007–2008 a byla vyvolána mimo jiné i zvýšením cen zemědělských komodit na světovém trhu. Obzvlášť vysoký byl nárůst ceny pšenice, kukuřice, rýže a mléčných výrobků. Tato krize měla za následek vlnu protestů, nepokojů, povstání, revolucí a významně ovlivnila 22 zemí v Asii, Tichomoří a v Africe. My ji nazýváme jako „arabské jaro“. Málokdo si ale uvědomuje, že ty sociální bouře měly mimo jiné i původ ve vysokých cenách potravin. Dnes stojíme na prahu klimatické změny, která bude mít významný vliv na produkci potravin ve světě. A ceny zemědělských komodit a potravin jsou na desetiletých maximech. Proto je důležité, aby naši zemědělci dokázali pokrýt alespoň základní potřebu potravin našeho obyvatelstva.
Psali jsme:
Říkáte, že se do cen zemědělských produktů vlastně ještě nestačila promítnout zvýšená cena hnojiv, pohonných hmot, energií. Až to přijde, bude to náraz...
Náraz určitě ne. Navíc situace v různých komoditách je odlišná. Někde cena už roste, někde naopak klesá, protože tam zatím převažují jiné negativní vlivy. To platí především o živočišné výrobě.
V ČR se meziročně během ledna až října 2021 ceny zemědělců za živočišné výrobky podle ČSÚ snížily o 1,4 procenta, ale inflace vzrostla o 3,3 procenta, ceny potravinářů vzrostly o 0,1 procento a spotřebitelské ceny potravin o 0,4 procenta. Inflační spirálu po roce 1989 rozhodně neroztáčejí zemědělci, ti naopak vykazují dlouhodobý pozitivní protiinflační vliv. V období od r. 1989 do ledna až října 2021 se ceny placené zemědělcům zvýšily 1,8krát a inflace proti tomu narostla 6,1krát. Z dlouhodobého hlediska se v zemědělství nejpomaleji zvyšují ceny živočišných výrobků – například oproti roku vstupu ČR do EU v roce 2004 vzrostly cca o pět procent, zatímco ceny potravinářů cca o 20 procent, ceny vstupů do zemědělství cca o 35 procent a spotřebitelské ceny potravin se v tomto období zvýšily cca o 49 procent, což je rychleji než inflace, která vzrostla cca o 45 procent. Zkrátka zemědělci dlouhodobě brzdili dopady růstu inflace, ale to už nyní narazilo na své možnosti. Navíc pokud vláda přistoupí ke krácení rozpočtu na zemědělství, negativní dopady to pouze prohloubí.
Nicméně růst cen bude postupný. Musíte si uvědomit, že zemědělství je v dlouhodobých biologických cyklech, a tudíž i reakce na vývoj na trhu není okamžitá.
...anebo nám pomůže snížení DPH?
Snížení DPH na potraviny by mohlo pomoci ke snížení ceny pro konečného zákazníka. Zemědělcům ale moc nepomůže. Navíc by záleželo na tom, zda by toto snížení promítly do konečné ceny řetězce, nebo zda by si o něj navýšily svou marži. Po minulých zkušenostech si myslím, že by se do konečné ceny snížené DPH promítlo pouze částečně.
Další problém je také nedostatek manuálních pracovníků...
Bezpochyby. Nedostatek pracovníků je problémem celé ekonomiky, nejenom zemědělství. Nám chybějí jak manuální pracovníci, pečovatelé o zvířata, traktoristé, ale i kvalifikovaní pracovníci. Chybějí nám kvalifikovaní agronomové, zootechnici, ale i například traktoristé, kteří dokážou kromě řízení stroje také ovládat počítač a robotická zařízení, protože digitalizace a robotizace v zemědělství jde rychle kupředu. A my potřebujeme takové pracovníky, kteří s novými technologiemi dokážou pracovat. Bohužel tady školy zaspaly technologický vývoj a absolventi těmto požadavkům často nevyhovují.
Máme zapomenout na spojení „levné a kvalitní potraviny“?
Kvalitní potraviny nemohou být levné. Na druhou stranu naše potraviny jsou povětšinou kvalitní a v porovnání se zahraničím jsou i relativně levné. Nicméně je vidět u nadnárodních potravinářských firem, že když obchodní řetězce tlačí, aby potraviny na trhu zemí střední a východní Evropy byly co nejlevnější, tyto potraviny pro nás obsahují více náhražek a méně kvalitních surovin než stejný výrobek například pro Německo. Obhajují to sice tím, že zákazník u nás má specifické chuťové požadavky, ale to je jenom snaha omluvit to, že ty potraviny mají být co nejlevnější. Toto chování se stalo také jedním z impulzů pro vznik směrnice Evropského parlamentu a Evropské rady o nekalých obchodních praktikách v potravinovém řetězci. Zkrátka kvalitní potraviny nemohou být nejlevnější, tedy pokud nejsou vyrobeny na úkor něčeho nebo někoho. U nás například na úkor zemědělců, kteří dnes nedostávají za své produkty férovou cenu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
