Z iniciativy poslankyně hnutí Trikolóra Zuzany Majerové Zahradníkové se Poslanecká sněmovna měla zabývat návrhem novely azylového zákona, který Ministerstvo vnitra poslalo do připomínkového řízení. Při hlasování o zařazení tohoto bodu na jednání se však 129 ze 182 přítomných poslanců zdrželo hlasování a návrh tak neprošel. Ze zkušenosti bývalého poslance můžete odhadnout, co zpravidla zákonodárce vede k tomu, aby v tak masívním počtu dali najevo, že na věc nemají názor?
A vy si myslíte, že má většina našich poslanců opravdu vlastní názor, případně že ti, kdož ho výjimečně mají, mohou svůj vlastní názor projevit? Já nikoli. Sedí v Parlamentu za své partaje a názor na danou problematiku se tvoří ve vedení politických seskupení ve spolupráci s různými „šedými eminencemi“. Disciplína je zajištěna naším volebním systémem a každý, kdo by měl „vlastní hlavu“, je bez milosti vyobcován, zpravidla v dalším období nezvolen.
V tomto konkrétním případě účastníci hlasování možná ještě nedostali instrukce. Z ANO proto, že si šéf ještě neudělal čas, aby svůj názor vyjádřil, z ODS proto, že strana v poslední době pod vedením předsedy Fialy neví kudy kam, obrací se jako na obrtlíku a mění svoje názory nejen na imigranty, ale například i na ekologii a tak dál. Ale třeba neúčast poslanců za ČSSD, když novelu navrhuje jejich předseda, fakt nechápu.
Novela je reakcí na letošní rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého se i cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit. Ozývají se ale protichůdné hlasy na to, zda je Česká republika povinna na tento verdikt reagovat tak, že ho promítne do vlastní legislativy. Jak tomu tedy je?
Myslím, že pouhé rozhodnutí Evropského soudního dvora, na rozdíl například od norem přijatých Evropským parlamentem, vymahatelné opravdu není a viděl bych to spíš na další horlivou iniciativu ČSSD v osobě ministra Hamáčka. ČSSD vždy plnila byť i nevyslovená přání Bruselu a nyní, kdy fatálně ztrácí půdu pod nohama, hledá jakákoli nová témata, kterými by oslovila veřejnost.
Psali jsme:
Pojďme k samotné novele azylového zákona, která zavede institut strpění cizinců ze třetích zemí na našem území. Přijde mi jako hra se slovíčky, když se uvádí, že dotyčná osoba například nebude mít nárok na azyl, ale přesto bude moci zůstat, protože jí nadále zůstanou práva uprchlíka. Znamená to, že od schválení novely už bude moci na našem území přebývat kdokoli?
Úplně ne, ale tak nějak by to v podstatě bylo. Institut strpění, i když u nás již existuje – viz nemocné osoby a tak dále – se podle návrhu má rozšířit i na ty osoby, které by například kvůli svojí kriminální činnosti neměly nárok na azyl. Práva strpění by ale podle novely využít mohly.
Jak chápat konstatování Soudního dvora EU, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut, a může na území pobývat zákonně, protože je třeba dodržet zásadu nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení? Takže on někoho zabije, ale my ho nemůžeme vyhostit, aby mu někdo v jeho domovské zemi nezkřivil vlas na hlavě?
Myslím, že diskutované rozhodnutí Soudního dvora EU je hodně zvláštní. Ano, v podstatě znamená, že když se imigrant v ČR dopustí například vraždy a jeho další pobyt pro nás bude třeba i vážným všeobecným nebezpečím, budeme si ho muset tady po odpykání trestu nechat volně běhat, aby mu doma třeba neublížili.
Myslím si naopak, v zájmu nás všech, že takový člověk nemá u nás co dělat ani minutu poté, co si spravedlivý trest odpyká.
Zůstane České republice vůbec nějaký nástroj na to, aby ze země dostala cizince, který není hoden azylu a představuje nebezpečí pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin?
Pokud bude novela přijata, tak nejspíš už ne.
Nejsou v tomto případě nadřazována práva takovýchto jedinců nad zájmy ostatních členů společnosti? Nebo to vidíte pořád ještě jako rovnost práv?
Samozřejmě, že by došlo k razantnímu omezení práv všech členů společnosti. Naše společnost, která má dle Ženevských konvencí povinnost poskytnout pomoc potřebným, by tímto ztratila jakoukoli možnost se zbavit těch, kteří tuto pomoc a pohostinství zneužívají. Podle mého jde o zcela nepřijatelný trend, způsobený možná nějakým pocitem historické viny v některých zemích v západní Evropě. Nevím...
Ministr vnitra Jan Hamáček v reakci na kritiku navrhované novely prohlásil, že zákon o azylu bude zavedením institutu „strpění cizince“ naopak zpřísněn, na azyl totiž díky němu dosáhne méně lidí. „Pro migranty to znamená mnohem tvrdší podmínky,“ zdůraznil ministr. Je vzhledem k politice ČSSD v posledních letech uvěřitelné, že by Brusel někdy až slepě následující strana navrhovala nějakou zákonnou úpravu, která by zpřísnila podmínky pro pobyt migrantů u nás?
To je opravdu jen hříčka slov. Naopak, dle novely by se azylantem stal žadatel již na začátku azylového procesu a zůstal by jím, bez ohledu na to, zda by nakonec azyl skutečně obdržel či nikoli.
Neztratí náš stát přijetím této novely další kus své suverenity?
Nepochybně! Děje se tak postupně po celou dobu našeho členství v Evropské unii.
Je reálné, že by se Poslanecká sněmovna tomuto absurdnímu požadavku vzepřela? Nebo zase zafunguje jako židovský výbor, jak o tom v březnu mluvil Václav Klaus a předseda ODS Petr Fiala se mohl přetrhnout, aby se za trefné pojmenování situace svým tehdejším spolustraníkem honem spěchal k řečnickému pultíku omluvit?
Myslím, že bude hodně záležet na hlasování lídra koalice, hnutí ANO. A jeho stanovisko, jak jsem již zmínil, bude opět záležet na pozici jeho „šéfa“. Nedomnívám se ale, že by se jednalo pro Andreje Babiše o prioritní téma, proto je možné, že osud novely nějak ve Sněmovně „zobchoduje“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
