Evropa již dva roky zažívá intenzivní vlnu teroristických útoků. Jaké jsou podle vás hlavní důvody, že se to stalo právě teď?

Raději předesílám, že toto téma je velice složité a vyžaduje hloubku informací, které já nemám. Proto považuji následující text především za osobní a jsem si vědom, že polemický.

Pro současné dění existuje několik důvodů.

My, žijící v západním světě, hledáme příčiny především v částech Koránu, které obsahují agresivní nařízení. Patrně i díky tomu, že muslimští atentátníci při provádění teroristického činu volají, Alláh Akbar, což odkazuje k náboženské motivaci.

Slovo islám znamená bezpodmínečné podrobení se Alláhovi, který prohlásil, že Muhammad bude posledním prorokem a také se jím stal. Islám je ideologicky imperativní a statický. V tom spočívá zásadní rozdíl mezi islámem a křesťanstvím, které se stále znovu (byť velmi zvolna) přizpůsobuje proměnám poznání a sociální reality (př. II. Vatikánský koncil 1958-63).

Nástup osvícenství a průmyslové revoluce přináší v západním světě sekularizaci, uvolnění ideologického zmrtvění středověku, rozvoj poznání za hranice náboženské doktríny. Normotvorný islám svou nehybností takový vývoj neumožňuje, směřuje do transcendentní říše, která má ve srovnání s říší pozemskou nesrovnatelnou cenu.

Uvedl bych to na příkladu filosofa T. Hobbese (1588-1679). V knize Leviathan definuje vznik a trvání hodnot v životě člověka jako to, co přináší slast. Zápornou hodnotou je pak to, co způsobuje strast. Největší strastí je smrt, nejvyšší hodnotou pak sebezáchova, které člověk podřizuje své jednání. Rezignuje na hledání normotvorných hodnot. Je mimochodem zcela zřejmě blíže výkladu současného západního světa, než I. Kant s často opakovaným rčením o „mravním zákonu v člověku“, jako apriorní vlastnosti.

PŘEČTĚTE SI CELÝ LEVIATHAN ZDE

Frenetická nenávist k západnímu liberalismu není ovšem nic nového – velký jeruzalémský muftí, Hadždž Amín al-Husajní, fanatický antisemita, „řezník“ při Hebronském masakru 1929 (O tomto povraždění 67 Židů Araby si přečtěte více zde), vyjádřil po návštěvě Adolfa Eichmanna a Herberta Hagena v Palestině svou solidaritu s nacistickým Německem, přičemž požádal o dodávky zbraní jeho milicím. Hitler byl muftím poctěn titulem „čestný muslim“ a muftího obdařil titulem „čestný Árijec“. Později nazval Hitler al-Husajního dokonce „führerem arabského světa“.

Poté, co jej Himmler jmenoval gruppenführerem SS, začal osobně organizovat muslimské SS jednotky na Balkáně; nejpočetnější byla 13. divize SS Handžar.

O MUSLIMSKÝCH ESESMANECH VÍCE ZDE

Starší verze spatřovaly motivaci terorismu v sociální deprivaci. Realita ovšem ukazuje, že velká část atentátníků pochází ze zemí a z rodin, které rozhodně nepatří k nejchudším. Příkladem může být Usáma bin Ládin. Nepatřil k chudým ani k nevzdělaným.

Důvody, proč zrovna v těchto létech dochází k eskalaci násilí, jsou rovněž v zásadě srozumitelné.

Sirkou škrtl Sovětský svaz, když ve strachu před přeshraniční nákazou radikálním islámem (ve středoasijských republikách, které byly v té době součástí SSSR) vpadl do Afghánistánu a pokoušel se tam nastolit a udržet sekulární, komunistickou vládu. Krváceli Afghánci i agresoři téměř 11 let. Některé islámské země přispěchaly Afgháncům na pomoc – byli cvičeni v sousedním Pákistánu, ale i v Číně a v dalších zemích.

V hodnotách miliard dolarů na nákup zbraní podporovaly Afghánce ty země, pro něž je Islám bytostnou hodnotou – Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty… Především však Spojené státy, kterým byl Islám lhostejný, ale ve válce viděli možnost oslabit Sovětský svaz (cena dodaných zbraní je odhadována na 40 mld. USD). Většina diverzních vojenských poradců byla vyslána CIA. Řada historiků a politologů se domnívá, že válka v Afghánistánu byla jednou z příčin zhroucení SSSR.

Vítězství nad SSSR způsobilo jednak koncentraci mudžahedínských bojových oddílů, které se oddaly myšlence všesvětového chalifátu, jejich příslušníci už se nedokázali integrovat do normálního života a extrémně narostlo jejich sebevědomí a nenávist k západnímu způsobu života.

V roce 1994 získal moc Tálibán; jedním z důležitých znaků bylo barbarské ničení Buddhů z Bamijánu – vytesaných do skalního masivu v bamijánském údolí – střelbou z děl a náložemi. Je to příklad naprosté netolerance vůči kulturní jinakosti. Islám je jedinečný, bez alternativy, nezaměnitelný, bez možnosti inovace – zkuste si postavit křesťanský kostel v Saúdské Arábii.

Vůdci afghánské rezistence pocházeli většinou z jiných zemí – Usáma bin Ládin (Saúdská Arábie, kde byla domovem většina ať už skutečných nebo domnělých leteckých útočníků na „dvojčata“ a „Pentagon“), Abú Mus'ab az-Zarqáwí (z palestinské rodiny, žijící v Jordánsku), či vůdci Muslimského bratrstva (především Egypt). Nemalý vliv na extremizaci islámu měl wahhábismus, oficiální směr náboženství v Saúdské Arábii.

Díky fundamentálnímu odporu vůči západnímu způsobu života se však mudžahedínské jednotky nakonec obrátily proti zemi, která do nich investovala miliardy USD. Po leteckém útoku na „dvojčata“ v NY, po vojenské invazi Bushe a Blaira do Iráku a po zavedení okupační správy, protizápadní nálady dále eskalovaly. Je samozřejmě otázkou, zda se za tuto cenu dobytí ropných nalezišť v Iráku vyplatilo.

Kořeny irácké války nezapomenutelně rozebral ve svém seriálu Oliver Stone:

Michael Žantovský v předmluvě ke knize S. Huntingtona předvídavě napsal: „Civilizace mohou žít vedle sebe, říká Huntington, pokud se dokáží vyhnout pokušení universalismu a nebudou si násilně vnucovat svoje hodnoty a způsob života. Západ se může vyhnout střetu s jinými civilizacemi, pokud nebude zasahovat do řešení jejich problémů a vyvážet k nim své západní chápání světa…“. Bohužel toto varování nebylo vyslyšeno.    

Válka mudžahedínů s USA v Afghánistánu trvá bez zásadního úspěchu už více než desetiletí, což jejich sebevědomí ještě zvyšuje – islamistickým bojovníkům se podařilo porazit dvě světové velmoci.

V roce 2011 se Muslimské bratrstvo aktivně podílelo na tzv. „Arabském jaru“ v Libyi, Sýrii a především v Egyptě, ve kterém později získalo ve volbách většinu v parlamentu, který nechal ústavní soud rozpustit. Je otázkou, zda rozvrácení Libye, které organizovaly západní státy, a zavraždění Kaddáfího kvůli ropě a plynu (ve jménu „osvobození Libyjců“) nebylo zásadně mylným krokem (z hlediska čistě pragmatického a opominutí mezinárodního práva). Libye se stala jedním z opěrných bodů islamistických teroristů a Kaddáfím přislíbená a dodržovaná blokace toku ilegálních migrantů do Evropy otevřela stavidla.

Tzv. Islámský stát, který spěje na území Blízkého východu k porážce, usiluje o expanzi do Evropy. Především prostřednictvím balkánských zemí získává mladé muže tvrzením, že jsou v Evropě utlačováni a pokoření uniknou pouze, když se připojí k hnutí džihádistů. Paradoxně je hnutí nejaktivnější v zemích, v nichž byla protijugoslávská iredenta masivně materiálně i vojensky podporována západními zeměmi – v Bosně, Černé hoře a Kosovu.

V nekontrolovaném přílivu imigrantů se pravděpodobně skrývají tisíce militantů, jejichž iluze o bytí v dostatku západní Evropy nejsou naplněny. Nejsou v evropském obyvatelstvu rozptýleni, ale žijí v koncentrovaných příbuzných komunitách, kde se utvrzují o svých pravdách a vytvářejí no-go zóny.

Řeči o kulturním přizpůsobení západnímu pojetí liberalismu jsou jalové. Svého času to otevřeně řekla kancléřka Merkelová o neúspěchu multikulturalismu. Dnes si na to nějak nevzpomíná. Rostou mešity a k nim přiléhající madrasy, které ve většině případů nejsou školami, určenými k osvojování hodnot, právních a kulturních norem hostitelských zemí. 

Vzbuzuje podle vás chování nejvyšší představitelů evropských zemí mezi lidmi důvěru, že se jim tento zásadní problém podaří vyřešit?

Zdá se, že v řadě zemí podle výsledků voleb a volebních preferencí, taková důvěra existuje. Mne občas spíše napadá otázka, zda se v počínání evropských politiků jedná o prognostickou indolenci, nebo o plnění zadaného projektu.

Koncipoval ho rakouský šlechtic s japonskými předky a československým občanstvím Richard Nicolaus hrabě von Coudenhove-Kalergi. V Panevropském manifestu mimo jiné napsal: „Co lidé musejí všude rozvíjet, to je kontrola porodnosti a smíšená manželství (mezirasová), za účelem vytvoření jediné rasy v jediném světě, závislé na centrální autoritě (…) Člověk budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům.“

ZDE SI PŘEČTĚTE CELÝ KALERGIHO MANIFEST (BOHUŽEL JEN V NĚMČINĚ)

Možná slyším jen trávu růst, jak kdysi říkal Petr Pithart, ale dílo Kalergiho má v evropských politických „elitách“ vysokou prestiž. Na jeho počest byla vytvořena Evropská cena Coudenhove-Kalergiho, jíž jsou vyznamenáváni politici, kteří se o plnění jeho plánu zvláště zasloužili – Angela Merkelová cenu obdržela v roce 2010, Herman van Rompuy v roce 2012.

V knize Praktický idealismus (1925) Kalergi napsal: „Člověk budoucnosti bude míšenec (mongrel). Dnešní rasy a třídy zmizí v důsledku zániku prostoru, času a předsudku. Eurasijsko-negroidní rasa budoucnosti, podobná svým vnějším vzhledem starověkým Egypťanům nahradí rozmanitosti národů a jedinců.“

To jistě nějaký projekt je, byť připomíná trochu odlišně koncipované rasové vize budoucnosti.

Zastávám přesvědčení, že evropská civilizace je založena na judaismu, helénské kultuře a křesťanství. Kdo své kořeny opustí, nebo je k nim vlažný a při jejich zastávání zbabělý, odsuzuje se k poddanství a k civilizačnímu zániku. Byť nejsem Žid, znám příběh Mojžíšovy cesty, po které vyvedl Židy z Egypta. Vím, kdo byl král Šalamoun, a v mé paměti jsou nejkrásnější milostné verše Písně písní. Součástí mého uvažování o kráse jsou řecké sochy, Homérova Ilias a Odyssea. Prošel jsem několikrát Křížovou cestu v Jeruzalémě, vím, co se stalo v Getsemanské zahradě a přestože jsem ve víře vlažný, od dětských let až do smrti mne nepřestane dojímat rozsvícený Vánoční strom na paměť zrození Krista. A do skonání si budu pamatovat okamžik, kdy na vsi mlčely zvony a můj tatínek mi říkal: „Zvony odletěly do Říma.“

POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY. ZDE JE CELÝ SERIÁL

Proč to píšu? Protože jakýsi „chrám spotřeby“ v reklamních letácích vyretušoval kříže z kopulí ortodoxních chrámů na krásném řeckém ostrově Santorini. Za odpudlivý kulturní vandalismus nedokáže státní moc, živená i z mých daní, trestat sankcemi? A co až dojde k odstraňování křížů ne na reklamách, ale ve skutečnosti? A co až dojde k jejich nahrazování symboly jiného náboženství? Pohorší se nositelé Evropské ceny Coudenhove-Kalergiho, nebo budou souhlasně přikyvovat?

Co se podle vás dá v současné situaci dělat, aby se podařilo vlnu teroristických útoků zastavit?

Evropská civilizace by musela nalézt ztracené sebevědomí, ztracené hodnoty tradic. V konzumní společnosti to jde jen stěží. Ve společnosti orwellovské „novořeči“ se všemu, na co se ptáte, otevírají stavidla. Možná na to přijdeme, až povodeň zaplaví naše obydlí. Nad tím vším bdí oddíly „jediné myšlenkové pravdy“, sídlící v EU i symbolicky v našem Ministerstvu vnitra. Smí se ještě říkat, že sv. Václav byl běloch a vyznával učení Krista? I mistr Jan Hus byl běloch a Jan Ámos Komenský a všichni byli křesťany.  

Našimi kořeny jsou judaismus, helénská kultura a myšlení, a křesťanství. Budeme-li v to věřit tak silně, že to budeme ochotni i hájit, bude evropská civilizace v bezpečí. V opačném případě nepomůže žádná moudrá směrnice z Bruselu, ani ctihodní nositelé Evropské ceny Coudenhove-Kalergiho.

Prezident Zeman proslul kdysi výrokem, že ne každý muslim je terorista, ale drtivá většina teroristů jsou muslimové. Lze podle vás hledat souvislost mezi dnešním moderním terorismem a muslimským vyznáním, konkrétně příkazy proroka Mohameda k šíření islámu po světě?

Lidé vyznávající ortodoxní Islám jsou pevní ve víře a plní sebevědomí. Jejich život nedochází naplnění na zemi, ale v nebi. Proto se obávají smrti méně než my. My, kteří jsme individualizovaní, s chabým pocitem soudržnosti a hédonističtí.

Zcela specifickou pozici má v současnosti v Evropě v rámci boje proti terorismu Francie. Proč podle vás právě tam? Je to dáno jenom tím, že tam je díky historickým koloniálním vazbám na severní Afriku výrazný podíl muslimské populace, nebo jsou příčinou i nějaké politické chyby?

Zcela jistě jsou příčinou pozůstatky koloniální politiky Francie, tvrdě uplatňované zejména v Alžíru. Druhá světová válka byla m.j. válkou o nové rozdělení kolonií mezi mocnostmi. Nejasná budoucnost vyvolala v koloniích růst vlivu nacionalistických hnutí a rostoucí nespokojenost se současnou situací. V Alžírsku pak rostl zejména odpor muslimské části obyvatelstva. Poražená Francie ztratila autoritu, kterou vichistický režim generála Petaina nemohl nahradit. Po vytlačení Rommela z Afriky se Alžírsko stalo základnou de Gaullovy svobodné Francie.

Na konsensus už bylo pozdě. Alžírští nacionalisté přišli v roce 1943 s plánem, nazvaným Manifest alžírského lidu. Text vycházel z Atlantické charty přijaté USA a Británií, která zaručovala možnost volby způsobu vlády pro všechny národy, to znamenalo požadavek na vytvoření svobodného Alžírska. Manifest byl de Gaullem odmítnut, ale obrovskou podporu získal mezi alžírskými muslimy.

VÍCE O ALŽÍRSKÉ VÁLCE

Boj o nezávislost trval 8 let (1954-62) a byl velmi krvavý, než de Gaulle kapituloval. Aby zachoval šanci Francouzů žít a podnikat v Alžírsku, bylo ve smlouvě zakotveno právo obou národů usadit se v kterékoli zemi s plnými občanskými právy. Ukázalo se, že dohody využívali podstatně více Alžířané než Francouzi. První generace Alžířanů využila velké množství pracovních příležitostí, především nekvalifikovaných, byla však ve Francii usazena. Problém se ukázal ve druhé a třetí generaci příchozích, kteří se už nechtějí smířit s pracovním a kulturním zařazením rodičů a prarodičů. Jsou frustrovaní, postižení s rozvojem technologií nezaměstnaností a usazení v okrajových čtvrtích, ze kterých se stávají ghetta. Paradoxně se na rozdíl od rodičů cítí jako cizinci, tvořící uzavřenou komunitu na okraji společnosti. Hledají společenský respekt ve spojující ideologii a nacionalismu, který se však vztahuje k jiným zemím a k jiným komunitám než k Francii. To je jádrem problému, který podle mne není řešitelný, neboť asimilace není možná a to, co nabízejí maktaby, či v míře větší madrasy, převyšuje v hledání vlastní identity kvalitativně zcela jinou identitu francouzského způsobu života a francouzských hodnot.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.