V současné době se americká armáda snaží uklidnit obavy hlavně pobaltských zemí, které mají nejblíž k ruské hranici, a proto v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku uskutečnila rotační vojenské cvičení. Vojenský konvoj na zpáteční cestě projede i Českou republikou. Vznikají kolem toho obrovské vášně, hlavně ze strany komunistů a jejich příznivců, kteří chtějí průjezd vojenských jednotek NATO dokonce blokovat. Jak tyto nálady vnímáte?

Já se na konflikt Rusko–Ukrajina nedívám černobíle a účastníky sporu nedělím na hodné a zlé. Co ale nemohu připustit, je to, že by mohl někdo jako strýc Baloun z Kremlu zazvonit u našeho bytu a říci: Jsem váš strýc Putin, mám vás rád a budu u vás bydlet. Jinými slovy – nemohu se ztotožnit s tím, že někdo přijde a řekne: tento kus půdy je můj a já si ho vezmu zpátky. A za třetí – nedivím se zemím, jako jsou pobaltské země a Polsko, že díky svým historickým zkušenostem, které mají ať již s komunistickou nebo ruskou imperiální rozpínavostí, jsou tváří tvář  tomu, co vidí na Ukrajině, zneklidněny a že mimo jiné žádají, aby jiné země, se kterými je pojí členství v NATO, daly najevo, že jsou s nimi, kdyby jim hrozilo nějaké ohrožení, neřkuli napadení či narušení jejich územní celistvosti. A za poslední: Česká republika je členem NATO, náš vstup do NATO byl jedním z nejdůležitějších rozhodnutí učiněných po listopadu 1989, pro mne osobně je to důležitější než členství v Evropské unii, a definitivně nás to vyrvalo z komunistického impéria, respektive jeho pohrobků a pozůstatků. Komunistům jejich odpor ani nemohu zazlívat, ti se chovají stále stejně, byli vždycky proti tomu a vždycky si přáli, aby nad Pražským hradem vlála rudá vlajka z Kremlu. Ale s čím se nemohu srovnat, je rostoucí počet těch, kteří si myslí, že svoboda je zadarmo, že členství v NATO znamená jen plnými doušky si užívat povinností jiných států, které se dobrovolně zavázaly přispěchat nám na pomoc, když budeme ohroženi. Vadí mi neschopnost unést i svoji míru odpovědnosti za kolektivní obranu dalších členů NATO. Já bych na místo toho dokonce přivítal aktivní účast českých vojáků na takovýchto cvičeních v Pobaltí a v Polsku, abychom více a jasně deklarovali, že jsme členy NATO, uvědomujeme si svoji odpovědnost, věříme, že když budeme v obtížích, bude nám pomoženo, a plníme své povinnosti, které z toho všeho plynou.

Vždyť bychom měli být připraveni i my pomoci, kdyby byl napaden někdo jiný z členů NATO…

Přesně tak. Ten princip, který v NATO funguje, jeden za všechny a všichni za jednoho, je nesmírně důležitý a činí z NATO jednu z nejdemokratičtějších institucí svého druhu na světě. Přiznám se, že jsem zaskočen tou ztrátou historické paměti, neuvědomění si našich spojeneckých závazků a profitů, které Česká republika z členství v Severoatlantické alianci má. Zklamaný jsem z toho, jak jsou nejen komunisté, ale i někteří lidé, kteří si nepamatují totalitní stát, schopni se chovat.

Veřejnost v Česku rozpoltila už v minulosti diskuse o možném umístění amerického radaru. Američané v souvislosti s konfliktem na Ukrajině uvažují o zřízení vojenské základny ve východní Evropě. Některé státy se o to ucházejí. Neměli bychom se kvůli zvýšení naší bezpečnosti také ucházet o to, aby byla tato základna zřízena u nás?