Ivan Langer pro PL: Chci u nás základnu NATO. Ano povinné vojenské službě, mamánkům by prospěla. Strýc Baloun z Kremlu chce žít v naší posteli

23.03.2015 8:17

VÝCHOD - ZÁPAD? Princip, který v NATO funguje, jeden za všechny a všichni za jednoho, je nesmírně důležitý a činí z NATO jednu z nejdemokratičtějších institucí svého druhu na světě, tvrdí exministr vnitra a bývalý místopředseda ODS Ivan Langer. „Přiznám se, že jsem zaskočen tou ztrátou historické paměti, neuvědomění si našich spojeneckých závazků a profitů, které Česká republika z členství v Severoatlantické alianci má,“ řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. bývalý přední politik, protože vidí jen velmi křehkou dělící linii, pokud prý vůbec existuje, mezi komunistickou rozpínavostí bývalého Sovětského svazu a imperiálními ambicemi současného Ruska.

Ivan Langer pro PL: Chci u nás základnu NATO. Ano povinné vojenské službě, mamánkům by prospěla. Strýc Baloun z Kremlu chce žít v naší posteli
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ivan Langer

V současné době se americká armáda snaží uklidnit obavy hlavně pobaltských zemí, které mají nejblíž k ruské hranici, a proto v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku uskutečnila rotační vojenské cvičení. Vojenský konvoj na zpáteční cestě projede i Českou republikou. Vznikají kolem toho obrovské vášně, hlavně ze strany komunistů a jejich příznivců, kteří chtějí průjezd vojenských jednotek NATO dokonce blokovat. Jak tyto nálady vnímáte?

Já se na konflikt Rusko–Ukrajina nedívám černobíle a účastníky sporu nedělím na hodné a zlé. Co ale nemohu připustit, je to, že by mohl někdo jako strýc Baloun z Kremlu zazvonit u našeho bytu a říci: Jsem váš strýc Putin, mám vás rád a budu u vás bydlet. Jinými slovy – nemohu se ztotožnit s tím, že někdo přijde a řekne: tento kus půdy je můj a já si ho vezmu zpátky. A za třetí – nedivím se zemím, jako jsou pobaltské země a Polsko, že díky svým historickým zkušenostem, které mají ať již s komunistickou nebo ruskou imperiální rozpínavostí, jsou tváří tvář  tomu, co vidí na Ukrajině, zneklidněny a že mimo jiné žádají, aby jiné země, se kterými je pojí členství v NATO, daly najevo, že jsou s nimi, kdyby jim hrozilo nějaké ohrožení, neřkuli napadení či narušení jejich územní celistvosti. A za poslední: Česká republika je členem NATO, náš vstup do NATO byl jedním z nejdůležitějších rozhodnutí učiněných po listopadu 1989, pro mne osobně je to důležitější než členství v Evropské unii, a definitivně nás to vyrvalo z komunistického impéria, respektive jeho pohrobků a pozůstatků. Komunistům jejich odpor ani nemohu zazlívat, ti se chovají stále stejně, byli vždycky proti tomu a vždycky si přáli, aby nad Pražským hradem vlála rudá vlajka z Kremlu. Ale s čím se nemohu srovnat, je rostoucí počet těch, kteří si myslí, že svoboda je zadarmo, že členství v NATO znamená jen plnými doušky si užívat povinností jiných států, které se dobrovolně zavázaly přispěchat nám na pomoc, když budeme ohroženi. Vadí mi neschopnost unést i svoji míru odpovědnosti za kolektivní obranu dalších členů NATO. Já bych na místo toho dokonce přivítal aktivní účast českých vojáků na takovýchto cvičeních v Pobaltí a v Polsku, abychom více a jasně deklarovali, že jsme členy NATO, uvědomujeme si svoji odpovědnost, věříme, že když budeme v obtížích, bude nám pomoženo, a plníme své povinnosti, které z toho všeho plynou.

Vždyť bychom měli být připraveni i my pomoci, kdyby byl napaden někdo jiný z členů NATO…

Přesně tak. Ten princip, který v NATO funguje, jeden za všechny a všichni za jednoho, je nesmírně důležitý a činí z NATO jednu z nejdemokratičtějších institucí svého druhu na světě. Přiznám se, že jsem zaskočen tou ztrátou historické paměti, neuvědomění si našich spojeneckých závazků a profitů, které Česká republika z členství v Severoatlantické alianci má. Zklamaný jsem z toho, jak jsou nejen komunisté, ale i někteří lidé, kteří si nepamatují totalitní stát, schopni se chovat.

Veřejnost v Česku rozpoltila už v minulosti diskuse o možném umístění amerického radaru. Američané v souvislosti s konfliktem na Ukrajině uvažují o zřízení vojenské základny ve východní Evropě. Některé státy se o to ucházejí. Neměli bychom se kvůli zvýšení naší bezpečnosti také ucházet o to, aby byla tato základna zřízena u nás?

Jsem si plně vědom toho, že to je téma, které rozděluje naši společnost, ale právě proto, jak funguje NATO, právě proto, že náš hlas je stejně důležitý jako hlas každého z členů, myslím, že pokud by to byla obecně přijatá obecná strategie NATO, měla by Česká republika usilovat o to, aby tady taková základna zřízena byla. A Česká republika by měla být podstatně aktivnější při plnění svých spojeneckých závazků. Znovu říkám, že jen naivní a hloupí lidé si mohou myslet, že svoboda je zadarmo a že svobodu není potřeba opečovávat a chránit jako vzácnou květinu a že svět bez imperiálních ambicí některých nedemokratických režimů není možné zastavit jinak než vlastní dostatečnou silou, připravenou se jim postavit.

Američané se také rozhodují, zda mají vyzbrojit ukrajinskou armádu, Evropa je zatím proti, sází stále na diplomatické řešení ukrajinského konfliktu. České osobnosti poslaly dopis západním státníkům s výzvou, aby Ukrajinu nenechali na holičkách, vytýkají Evropě politiku appeasementu, která už zklamala v historii při ustupování Hitlerovi v Mnichově. Přirovnávají současné chování Putinovy administrativy k 30. letům minulého století v Německu. Nacházíte tam také shodné rysy?

Nepochybně ano, ta paralela se přímo nabízí. Co se děje na Ukrajině, má velmi podobné rysy s tím, co se dělo s tehdejším Československem v letech 1938 až 39. A jen faktů neznalý člověk by mohl něco takového popírat. A to, že je velmi křehká dělící linie, pokud vůbec existuje, mezi komunistickou rozpínavostí bývalého Sovětského svazu a imperiálními ambicemi současného Ruska, je snad naprosto zjevné. Tudíž jsem přesvědčen o tom, že je povinností západní civilizace v tomto okamžiku, když je požádána o pomoc, tuto pomoc poskytnout.

Takže byste byl pro vyzbrojení ukrajinské armády…

Nepochybně ano.

Mluvil jste o paralele s Německem koncem třicátých let. Ale možná je dnes nebezpečí ještě vyšší, když si uvědomíme, že prezident Putin hovořil v souvislosti s anexí Krymu o připravenosti použít jaderné zbraně. Myslíte si, že jde jen o zastrašování, nebo by byl opravdu schopen dojít tak daleko?

Myslím si, že nám Vladimir Putin, a je třeba to uznat i ocenit, i když to může znít možná zvráceně, nastavil zrcadlo. Ukázal Evropu nahou, neschopnou, nezpůsobilou jasné, srozumitelné a dostatečně silné reakce, a to je věc, která mne trápí. Vladimir Putin a jeho Rusko dosáhlo a dosáhne pouze tolik, kolik jemu i Rusku Evropa a zbytek světa dovolí. Je to velmi jednoduché myšlenkové schéma, které současný americký prezident nepochopil, a proto kdysi hovořil o resetu vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy. Je to myšlenkové schéma, které stále ještě nechápou mnozí evropští lídři a které bohužel nechápe ani velké množství politiků v České republice. Ano, vztah s Ruskem má být korektní, má být postaven na spolupráci, ale v okamžiku, kdy druhá strana vycítí, že je jen o trochu silnější než vy, její podstata expandovat se nedá zastavit a expanze na váš úkor je jen otázkou času.

Souhlasíte tedy s názorem, že Rusko a jeho prezident rozumí jen síle a že diplomatická jednání, o která se neustále snaží Evropa, k ničemu moc nevedou? O obsazení Krymu už se přestává mluvit, teď jen Angela Merkelová řekla, že na Krym nezapomínáme, ale tím to zase skončilo. Neměla by Evropa dát Putinovi důrazněji najevo, že takové jednání nehodlá trpět?

Myslím, že Vladimir Putin a celý ten režim, který reprezentuje, rozumí pojmu síla. A nemám na mysli jen sílu vojenskou, ale sílu ve všech rozměrech. Ať už je to síla politická, ekonomická nebo koneckonců vojenská. A v okamžiku, když bude počítat s nejednotou evropských zemí, neschopností Evropské unie jako celku jasně definovat svůj postoj vůči němu, bude stále znovu zkoušet, kam až bude moci. Divíte se mu? Já kdybych byl takový jako on, nepostupoval bych jinak.

Ale s nejednotou evropských zemí v postoji k Rusku už Putin může počítat teď, jak se ukázalo, když v minulých dnech evropští lídři neprodloužili platnost hospodářských sankcí uvalených na Rusko. Dohodli se ale sankce navázat na dodržování minských dohod. Jak to může skončit?

Obávám se, že to, co se děje na Ukrajině, dříve nebo později skončí pořekadlem Vyšetřování skončilo, zapomeňte. A pokud nezazní z Evropské unie jasné poselství, že územní celistvost Ukrajiny nemůže být narušena, omezena a okleštěna takovým způsobem, jak se stalo, a pokud se hranice nevrátí tam, jak byly původně v roce 1991 dohodnuty, potom třeba ne vojensky, ale nepochybně diplomaticky a ekonomicky bude Rusko muset čelit sankcím. Pokud jednou provždy akceptujeme to, že strýc Baloun z Kremlu se rozhodne žít v naší posteli, potom se můžeme jen dočkat, že přijdou další a další a že těch Balounů bude podstatně víc. A my si potom nebudeme mít kam lehnout.

Znamená to, že nesouhlasíte s Milošem Zemanem a dalšími politiky, kteří tvrdí, že jsou protiruské sankce zbytečné a neúčinné? Ostatně proč vlastně trestat Rusko, když Miloš Zeman tvrdí, že na Ukrajině probíhá občanská válka?

S tím zásadně, kategoricky nesouhlasím, jsem přesvědčen o tom, že ekonomické sankce jsou jedním z těch tří atributů síly, kterým Rusko a ruská administrativa rozumí. Já nejsem zastáncem toho, aby lidé po sobě stříleli, nicméně jsem připraven, jak jsem byl vždycky, bránit tuto zemi. Ale v tuto chvíli si myslím, že stále ještě nebyly využity všechny možnosti diplomatických a ekonomických sankcí.

Když jste ochoten bránit svoji zemi, jste pro novelu branného zákona, která se připravuje, nebo dokonce pro zavedení povinné základní vojenské služby, po které volají někteří odborníci?

Na tuto otázku odpovídám ano. Jsem i pro zavedení povinné vojenské služby. A to z několika důvodů. Myslím, že patriotismus není sprosté slovo, láska k vlasti není žádná deviace, a připravenost promítnout obě dvě tyto hodnoty v schopnost bránit svoji zemi i se zbraní v ruce je to, co by mělo být ceněno, nikoli haněno a karikováno. Já jsem sloužil na vojně dva roky ještě za komunistického režimu, bylo to velmi náročné, ale vzpomínám na to jako na důležité období mého života, ze kterého pramení mnoho životních zkušeností užitečných pro zbytek života. Myslím si, že mnoha mamánkům by vojenská služba a povinnost nést odpovědnost sám za sebe velmi prospěla a že by koneckonců přišli do svého aktivního života pořádně zoceleni a naučeni přinejmenším tomu, že se nemohou schovávat za maminčiny sukně nebo spoléhat na tatínkovo bankovní konto.

Myslíte si, že bychom měli být připraveni bránit svoji zemi a nespoléhat, jako ostatně téměř celá Evropa, jejíž armádní rozpočty jsou na tom podobně jako ten náš, na Spojené státy? Na jednu stranu na ně spoléháme jako na silného partnera v NATO, na druhou stranu křičíme, když americké jednotky budou projíždět přes naše území.

Evropa teď sklízí hořké plody mnoha svých omylů minulosti. Jedním z nich bylo přesvědčení, že když my nechceme nikoho napadnout, nikomu nechceme ublížit, tak není nikdo, kdo by nás chtěl napadnout a chtěl nám ublížit. Druhým z těch omylů je například politika multikulturalismu, kdy opět povětšinou levicoví politici věřili tomu, že lidé, kteří k nám přicházejí, sem přicházejí proto, že nás milují a že si cení hodnoty, tradice a kultury, které máme, a chtějí je s námi sdílet. Výsledkem jsou ghetta, která produkují teroristy, nenávist a představují jen tikající bomby uvnitř evropské společnosti. A podíváme-li se, co se děje na Blízkém východě a na severu Afriky, uvědomíme-li si migrační vlny, které nám případně hrozí z těchto končin, je nejvyšší čas se probudit. Je nejvyšší čas pro politiky začít říkat lidem možná ne příliš líbezně znějící, ale o to pravdivější slova: čelíme velké civilizační výzvě a buď se dokážeme bránit, nebo jsme odsouzeni k zániku. Nikdo nikdy nemá počítat s tím, že jeho kultura, jeho civilizace, jeho národ, jeho rodina jsou nedotknutelné a nemůže je nahradit někdo jiný. Pohled zpátky do historie nám ukazuje, že přesně tak to je.

Vy osobně si myslíte, že by se měla zásadně změnit evropská imigrační politika?

Nepochybně. Mám přinejmenším tu výhodu, že toto je argumentace, kterou říkám několik let, neřku-li několik desítek let, používal jsem ji i v období, kdy jsem byl ministrem vnitra, a sděloval jsem ji i svým kolegům z jiných evropských zemí. A dá se shrnout do velmi jednoduché věty: míra imigrace je dána stupněm integrace. Jinými slovy – můžeme sem přijmout jen tolik lidí, kolik jsme schopni integrovat. Mám na mysli integraci nejen jazykovou, ale také kulturní a hodnotovou. Představa, že můžeme mít donekonečna otevřenou náruč, aniž by to postihlo evropskou civilizaci, je mylná. Máme pomáhat, ale primárně se máme soustředit na země původu, tam máme být aktivní, tam má Evropská unie směřovat svoji politiku tak, aby minimalizovala ekonomické důvody pro migraci. Máme být schopni podporovat ty státy, které jsou schopny čelit bezpečnostním rizikům tak, aby odpadl bezpečnostní důvod pro migraci. Ale platí, co jsem říkal, nemůžeme stát s otevřenou náručí a myslet si, že na to nedoplatíme jako evropská civilizace.

Jak vůbec hodnotíte českou zahraniční politiku? Zaznívá kritika, že není příliš jednotná, což asi také nepřispívá k důvěryhodnosti České republiky ve světě.

Hodnotím ji jako bezpáteřní, v tom smyslu, že je ohebná jako proutek. A to jak směrem k Evropské unii, tak směrem k Rusku, tak směrem k NATO i vůči našim americkým partnerům. Je rozdíl v tom být mrštný a mít gumovou páteř. To první si zaslouží ocenění, to druhé už jen opovržení.

Když přistoupíme na posuzování, s kterým začal prezident Miloš Zeman, co je podle Vás větší hrozba pro Českou republiku: Rusko a jeho rozpínavost, nebo Islámský stát a islámský radikalismus?

Nepochybně jsou v životě člověka, lidstva i civilizace okamžiky, kdy volíte mezi špatným a ještě horším řešením. Nepochybně se jeví Islámský stát v té podobě brutální, agresivní a nenávistné jako větší nebezpečí než jakákoli jiná forma totalitního režimu, kterou známe. Ale podíváme-li se na některé významné atributy chování Ruska, pak mne nijak neuklidňuje představa, teď se soustřeďme na Islámský stát, to Rusko žádným problémem není.

V současné době je v České republice poměrně výrazně rozdělena veřejnost, jedna část, která je možná menší, ale je víc slyšet, protože křičí hlasitěji…

Tak to většinou bývá, hlučící menšina terorizující zbytek společnosti.

Tato hlasitější část společnosti vyčítá příklon a přílišnou loajalitu České republiky k Západu a Spojeným státům, ostatní naopak děsí vášnivá podpora některých politiků a části veřejnosti Rusku a politice ruského prezidenta Putina. Co si o tom myslíte?

Jsem dalek tomu opájet se iluzí o dokonalosti evropské civilizace a americké společnosti, a kdybych měl čas, chuť a vůli napsat, co se mi nelíbí v Evropě a Americe, byl by to velmi dlouhý, samozřejmě subjektivní seznam. Ale pokud bych měl stát mezi dilematem, zda si vybírám Evropu nebo Rusko, zda si vybírám Washington nebo Moskvu, nepochybně bych volil Evropu a Washington než Rusko a Moskvu. Nechci se tím povyšovat nad jedny a ponižovat před druhými, je to můj hodnotový soud, který pramení z historie a z toho, jaké hodnoty člověk vzývá. Jsem přesvědčen o tom, že budoucností Evropy je silné euroatlantické partnerství a trápí mne jeho oslabování, dlužno říci z obou dvou stran díky politice appeasementu současné americké administrativy, ze které se pomaloučku probouzí. Pořád je toto pro mne ta základní hodnota, na které stojí můj celý hodnotový systém.

V souvislosti s diskusí kolem možného umístění amerického radaru na našem území se už v minulosti hovořilo o tom, že v České republice operují ve zvýšené míře ruské zpravodajské služby, potvrzují to i zprávy BIS, ale mluví se i o různých proruských organizacích, které se snaží ovlivňovat veřejné mínění i politiky. Vidíte v tom vážné nebezpečí?

Četl jsem několik knih, které dokazovaly úžasnou, promyšlenou, téměř geniální schopnost vést propagandu ve svůj prospěch tradující se už od doby bolševického Ruska po převratu, pokračující pak do období komunistického Sovětského svazu, kterou ve své podstatě přebrala současná ruská administrativa. Vůbec se tomu nedivím, na jedné straně bych řekl, že se tím „bavím“, na druhé straně jsem tím zklamán, protože to dělí na nesmiřitelné skupiny i osoby, s nimiž jsme si dříve byli blízcí. A kladu si jen otázku, kde to je vědomé aktivní spoluhráčství a kde to je podvědomé ztotožnění se s tím, co tato propaganda říká. Myslím si, že čerstvé zprávy o odhalení diplomatů-agentů ruských zpravodajských služeb je skutečně pomyslným vrcholkem ledovce. Česká republika je z pohledu dříve Sovětského svazu, nyní Ruska naprosto ideálním prostorem pro to, odkud řídit své zpravodajské aktivity po celé Evropě. Osobně si myslím, že lidí aktivně zde působících je tady podstatně více. Sám si kladu otázku, když poslouchám některé lidi, nakolik je to aktivní a vědomá podpora, nakolik je to ona podvědomá, nebo nakolik se opravdu ztotožňují s tím, jak Rusko vypadá a co je tamní mainstreamový způsob myšlení.

Někteří varují před tím, že u nás působí Putinova pátá kolona, dokonce mezi politiky. Myslíte si to také?

Stoprocentně, protože vést válku prostřednictvím tanků, letadel, děl a vojáků je hrozně nákladné. Proto se moderní války vedou už jinak: ekonomickými prostředky, tím, že někoho ekonomicky oslabím nebo si ho koupím, nebo politickými prostředky, tím, že ho izoluji a spojím se s někým jiným, nebo mediálně prostřednictvím propagandy. Veřejné mínění je nesmírně silný fenomén a každý režim, který nestojí na otevřenosti vůči veřejnému mínění, který je autokratický a totalitní, si dobře uvědomuje, proč je totalitní a autokratický a jak je mu svobodné veřejné mínění nebezpečné. A v okamžiku, kdy chce zaútočit na svého soupeře, kterým je svobodná, otevřená společnost, potom ví, že nejzranitelnější je tento systém přes veřejné mínění. Proto dělá všechno proto, aby ho ovlivnil a aby si ho získal. Protože to je nejlevnější řešení, jak dosáhnout naplnění svých expanzivních choutek.

Když si uvědomíme, jak fungují v Rusku média, překvapuje Vás vysoká podpora ruského prezidenta ze strany veřejnosti a její nedůvěra až odpor k Západu?

Mě to vůbec nepřekvapuje. A na nějaké konferenci jsem říkal: umíte si představit, kdyby skutečně došlo na Ukrajině k válečnému konfliktu? Vladimir Putin a ruská administrativa by byla schopna rozhodnout ve vteřině o tak masivním nasazení vojenských sil, že by něco podobného Evropě a světu trvalo několik dnů, týdnů, ne-li měsíců. Za druhé ruská administrativa by nepochybně takové vojáky označila za bojovníky za svobodu, a zatímco každá ztráta na životě by v demokratických zemích měla za důsledek masové demonstrace opozice a kritiků, v Rusku by tito padlí byli oslavováni jako národní hrdinové a jen by to posilovalo stmelení ruské společnosti. Je nutné to brát jako fakt, není možné se s tím ztotožnit a smířit, ale dokud bude ruská společnost fungovat tak, jak funguje, je nutné počítat s tím, že Vladimir Putin je jedním z nejoblíbenějších politických vůdců za posledních osmdesát, ne-li sto let. Protože na jedné straně dopřává lidem „pocit svobody“, který dosud neměli, a současně jim dodává nezbytnou hrdost, která jim chyběla. A umí s nimi pracovat tak, že jsou přesvědčeni, že je jediným správným lídrem, který může Rusko zachránit.

Není Vám to líto jako bývalému politikovi, že někdo takový dosáhne tak vysoké popularity?

Ne, já jsem svobodomyslný člověk a pro mě nejen osobní svoboda, ale i svoboda jiných, liberální demokracie, parlamentní systém demokracie, vášnivá polemika, věcné hádky, svoboda tisku, která dostává v České republice pěknou náplast přes pusu, to jsou hodnoty, které vzývám, a raději budu řadový a svobodný než vyvolený a nesvobodný.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Petr Pelikán k migraci: Nechci v Čechách žít jako v Africe. Potřebujeme lidi, co makají u pásu, ne další směnárny a večerky

18:21 Petr Pelikán k migraci: Nechci v Čechách žít jako v Africe. Potřebujeme lidi, co makají u pásu, ne další směnárny a večerky

ROZHOVOR Myšlenka tzv. hotspotů a tranzitních center pro migranty v severní Africe a v Evropě připom…