Jak by se vám to líbilo? Počkejte, to není vtip, EU to tak plánuje. Dopadne to zle, varuje Šichtařová

14.06.2020 16:48 | Zprávy

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Jak by se vám líbilo, kdyby se řeklo, že všechny dluhy všech lidí z vašeho města budou společné? Tak reaguje Markéta Šichtařová na průlomový plán Evropské komise, jehož součástí jsou společné dluhy členských zemí EU a společné daně. Poprvé v historii vydá Evropská komise vlastní dluhopisy, za které budou ručit a splácet je všechny členské země podle svého podílu na společném evropském rozpočtu. Je to stejné, jako kdyby všichni ti, kdo se chovají spořádaně a dluhy nemají, měli najednou platit dluhy všech flinků, kteří peníze rozfofrovali na automatech.

Jak by se vám to líbilo? Počkejte, to není vtip, EU to tak plánuje. Dopadne to zle, varuje Šichtařová
Foto: Archiv MŠ
Popisek: Ekonomka a ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová

Už před týdnem jsme se bavili o tom, že ministryně financí Alena Schillerová připustila rozpočtový schodek ve výši 500 miliard korun. V pondělí toto navýšení schválila vláda, ale sklidila za to ostrou kritiku Národní rozpočtové rady, která tento krok považuje za předčasný, nadměrný a neopodstatněný. Podle ní by bylo lepší vyčkat na předběžné údaje o vývoji ekonomiky za druhé čtvrtletí a další ukazatele, které budou k dispozici na přelomu července a srpna. Je to opravdu tak zásadní, zda se bude o zvýšení schodku hlasovat už pozítří, jak má Sněmovna v plánu, nebo až ve druhé polovině prázdnin, že kvůli tomu Národní rozpočtová rada vládu tak tvrdě atakuje?

Ano, je to zásadní. Směrem dolů se už schodek nezmění, bude-li jednou odhlasován. Směrem nahoru jej lze změnit prakticky kdykoliv. Vláda si prostě chce pojistit takhle vysoký schodek v době, kdy jsou nálady stále ještě trochu zjitřené, a dá se stále čekat, že Sněmovna vládě půjde na ruku.

Jak už jsme tady říkali posledně, vysoký rozpočtový schodek není vůbec žádná legrace. Půjčujeme si na dnešní neproduktivní, zbytečné výdaje z budoucího růstu naší životní úrovně. To, co dneska zbytečně vyhodíme, bude v dalších letech chybět. Namísto toho, abychom za deset let měli víc peněz na zdravotnictví, školství, tak dneska rozházíme dotace, které jsou úplně zbytečné a jenom kupují hlasy jedné vládní straně.

Není to tak, že dluh není vidět. Ten dluh nám všem ukrajuje z budoucího blahobytu, protože my všichni budeme muset v budoucnu platit daně na to, abychom uhradili úroky z dluhu, který letos posloužil ke koupi politických hlasů. Naše daně tedy nepůjdou na nic užitečného v dalších letech. Ten dluh se s námi povleče desetiletí.

Světové akcie mají za sebou největší a nejrychlejší růstový skok od velké finanční krize v roce 2009. Kde se bere ten optimismus trhů, copak se dá čeká tak lepšící se kondice globální ekonomiky?

Ceny nejen akcií, ale i dalších cenných papírů z dlouhodobého hlediska skoro přestaly reagovat na makroekonomické zprávy a reagují namísto toho především na informace o tom, kolik peněz ta která centrální banka ještě nasype do oběhu. Tyto vytištěné a nasypané peníze se totiž skoro výhradně transformují jen do spekulativních nákupů cenných papírů neboli způsobují vysokou inflaci cen těchto papírů. Dá se tak položit rovnítko: víc vytištěných peněz – vyšší ceny cenných papírů. No, a jak víme, peněz se do ekonomik hrne a bude hrnout jako buldozerem.

Stav skutečné ekonomiky tomu ale vůbec neodpovídá. Tak například londýnské letiště Heathrow, které bylo před pandemií nejvytíženějším letištěm v Evropě, dnes oznámilo, že bude muset kvůli poklesu počtu letů začít snižovat počet zaměstnanců. Německá Lufthansa zase prohlásila, že pozice až 26 tisíc zaměstnanců jsou nadbytečné. To se dá taky přeložit jako budoucí propouštění. A tak bychom mohli pokračovat. Jednoznačně se nám tu tak rýsuje rozpor: mizerné podnikové zprávy, mizerný růst ekonomiky – a přesto rostoucí ceny akcií, které jsou hnány výš pouze a jen specifickým typem inflace cenných papírů.

A tenhle nebezpečný rozpor bude stále bobtnat: čím mizernější zprávy budou z reálné ekonomiky přicházet, tím víc budou centrální banky tisknout peněz, čím víc budou tisknout peněz, tím víc ceny akcií porostou, ačkoliv zdraví podniků se bude zhoršovat.

Jak to přeložit pro vlastní investiční účely? Spekulanti s akciemi, kteří denně sledují trh a jsou ochotni rychle prodat, si mohou dovolit spekulovat na další nafukování akciové cenové bubliny. Skoro bychom ji mohli označit za postkoronovou bublinu. Naopak dlouhodobí investoři, kteří mají sklon akcie koupit, držet a nechat ležet v naději na dlouhodobé zhodnocení, by od nich stále ještě měli držet ruce pryč – nejedná se o dlouhodobé hodnoty podložené reálným výkonem.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jiří Hroník

Zajímá mě, co si přeje ODS?

Protože vy na jednu stranu tvrdíte, že: ,,Zdá se, že si voliči nepřejí další federalizaci EU, bezbřehou migraci a ničení konkurenceschopnosti a životní úrovně radikální zelenou ideologií vtělenou do Green Dealu. To je nadějná zpráva." Jak ale vysvětlíte vaše spojení s Lidovci a TOPkou? Nemyslíte, že...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Co řekne „Ursula“, na tom tak moc nezáleží. Ivan David o Bruselu po volbách

11:12 Co řekne „Ursula“, na tom tak moc nezáleží. Ivan David o Bruselu po volbách

Od eurokomisaře se žádá, aby nehájil zájmy své domovské země, připomíná Ivan David. Proto by podle n…