Americký prezident Donald Trump v těchto dnech vyslovil pochopení pro sovětskou invazi do Afghánistánu v roce 1979. Podle Trumpa měli Sověti právo v Afghánistánu být, aby zastavili teroristy, kteří odtud do jejich vlasti proudili. Jeho slova vyvolala v Kábulu překvapení, například afghánský prezident Ašraf Ghaní v prohlášení označil boj proti Sovětům za národní povstání vedené touhou po svobodě. Co si o výroku Trumpa myslíte?
Myslím, že z hlediska politiky prezidenta Trumpa, jak ji máme možnost během posledního roku sledovat, mne ten výrok tak moc nepřekvapil, ale musíme ho vnímat v celém kontextu vývoje v Afghánistánu, kde nikdo ze zemí, které tam provedly v minulosti invazi, Velká Británie, Sovětský svaz, Spojené státy americké a další, nebyl zatím vojensky úspěšný. Předpokládám, že americký prezident Trump byl k této poznámce motivován jeho současnou úvahou stáhnout polovinu amerických vojsk z Afghánistánu. To bylo asi stejné překvapení jako jeho úvaha stáhnout se ze Sýrie.
Co to podle vás může způsobit, pokud skutečně odejde polovina amerických vojsk z Afghánistánu? A není to třeba jen první krok k tomu, že v nějaké blízké budoucnosti odejdou Američané z této země úplně?
Americký prezident uvažuje o stažení poloviny vojáků ze současného stavu. Myslím, že ani prezident Trump v žádném případě nenavrhne stažení všech vojáků. Ale pochopitelně už stažení padesáti procent jednotek může v Tálibánu vyvolat přesvědčení, že Američané jsou na ústupu z Afghánistánu a může to oslabit motivaci těch umírněnějších šéfů Tálibánu vyjednávat o dohodě, o kterou už delší dobu obě strany usilují. Ale interní situaci vyjednávání neznáme, takže je těžké o tom hovořit. Pokud by došlo k dohodě o zastavení bojů Tálibánem a k jakési dohodě o možném příměří, o společné vládě a svobodných volbách, dal bych tomu přednost, protože si myslím, že situace v Afghánistánu se nedá vyřešit. Posledních několik desítek let dokazuje, že tam vojenské řešení není.
Fotogalerie: - Zeman v Rusku
Ale pokud odejde polovina amerických vojsk z Afghánistánu, určitě se zhorší bezpečnostní situace v oblasti, což by znamenalo i větší nebezpečí pro naše vojáky. Jak by se měli naši politici zachovat? Nechat tam české vojáky, nebo je také stáhnout?
Myslím, že to každopádně zhorší vojenskou situaci koaličních jednotek, pokud Američané začnou vojáky stahovat. Nejsou první, některé státy už své jednotky v minulosti stáhly. Máte pravdu, že podmínky i pro naše jednotky se zhorší. Pokud by bylo možné vyjednat stažení našich jednotek, tak bych to uvítal. Ale nejdřív by mělo dojít k dohodě i v rámci aliance o tom, které jednotky a jak dlouho tam zůstanou. Nemyslím, že by bylo vhodné, aby všechny státy včetně nás začaly živelně stahovat jednotky z Afghánistánu. Ale situace podle mne nazrála k tomu, abychom vyjednali příměří a politickou dohodu s Tálibánem, který v minulosti dal najevo, že je ochoten jednat s vládou v Kábulu i s vedením amerických jednotek.
Zmínil jste se už o tom, že koncem minulého roku vyvolal stejné překvapení také plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Ozvala se kritika, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Je rozhodnutí o ústupu USA ze Sýrie moudré? Jak bychom jako západní koalice, jejíž jsme součástí, měli postupovat?
Termín „moudré“ je zajímavý. Záleží, pro koho to bude moudré. Nejdřív bych konstatoval, že prezident Putin má pravdu, když poukazuje na skutečnost, že americká vojska nejsou na území Sýrie legálně, nebyla tam pozvána legální syrskou vládou, nejsou tam pod nějakým mandátem mezinárodních organizací. Jako stoupenec mezinárodního práva i vzhledem ke své zkušeností z doby předsednictví v OSN vítám, když odejdou jednotky, které tam nepřišly legálně.
Na druhé straně mám jistou obavu, pokud by se stáhly naráz všechny, jak to původně prezident Trump oznámil, ale pak zase změnil stanovisko, takže by ten ústup měl probíhat pomaleji a koordinovaně, že by to především ohrozilo syrské Kurdy. A mezinárodní společenství by přece jen mělo být Kurdům vděčné za to, že oni položili daleko více svých životů na oltář boje s Islámským státem než ostatní státy včetně Spojených států amerických, které je podporovaly. Kurdové Američanům pomohli řadu měst osvobodit, a teď je nechat na holičkách, zvlášť když turecký prezident Erdogan zcela jasně řekl, že má zájem celou tu část kontrolovat a že on ty jejich jednotky považuje za teroristické, přestože Spojené státy americké a mezinárodní společenství je za ně nepovažují, je nepřijatelné. Byly to právě tyto jednotky, které byly nejúčinnější v boji proti Islámskému státu. Obětovat je tureckým zájmům bych proto považoval za nejen nevděčné, ale každopádně politicky nepřijatelné. Tomu by se mělo zabránit.
Samozřejmě bych uvítal, pokud to půjde dohodou například se syrskou vládou Bašára Asada, která by měla převzít i kontrolu nad tímto územím. V rámci této dohody by musela existovat interní dohoda mezi syrskou vládou a kurdskými představiteli. Oni sice říkají, že nechtějí nezávislost, ale chtějí jistou autonomii, jistou federalizaci Sýrie, kontrolu nad územím, které pomohli osvobodit a kde je dnes kurdská správa. Zajistit tam kurdskou autonomii, nedovolit Turkům invazi syrského území, jak to už mezinárodní společenství de facto tolerovalo, když Turci udělali invazi do Afrínu a vytlačili odtamtud Kurdy, stálo to životy mnoha kurdských civilistů, bych považoval za nejspravedlivější.
Předchozí chybu bychom neměli opakovat. Proto se domnívám, že nekoordinované náhlé stažení amerických vojsk bez této dohody na ochranu Kurdů by nebylo správné. Ale bylo by správné, když dojde k pomalému stažení a přitom dojde k dohodě se syrskou vládou za jisté podpory Ruské federace, která tam má svůj vliv. Nakonec stažení amerických vojsk bude odpovídat i mezinárodnímu právu.
Jak jako bývalý předseda Valného shromáždění OSN hodnotíte krok Spojených států a Izraele, které vystoupily z organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)? Důvodem jsou rezoluce organizace UNESCO, které považují za protiizraelské. Je tedy UNESCO protiizraelskou organizací, ovládly ji arabské státy?
Já UNESCO nepovažuji za protiizraelskou organizaci, i když je pravda, že UNESCO stejně jako řada jiných mezinárodních organizací včetně Valného shromáždění OSN se často postavilo rezolucemi za práva Palestinců, což samozřejmě současné izraelské vládě nevyhovuje. Ale jsem hluboce přesvědčen, že tyto problémy je potřeba řešit uvnitř UNESCO a ne oslabovat tak významnou organizaci, jakou UNESCO bezpochyby je, tím, že se z té organizace vystoupí, což znamená stažení amerického finančního příspěvku do rozpočtu organizace, což samozřejmě UNESCO oslabuje. To je podle mne škoda, to není krok správným směrem. Kdybychom měli nějakým způsobem izolovat, odsuzovat nebo trestat mezinárodní organizace, které se vyjádří na podporu nějakého řešení izraelsko-palestinského konfliktu nebo se vysloví za respektování práv Palestinců, tak bychom neměli na světě pomalu žádnou mezinárodní organizaci, protože prakticky všechny včetně Evropské unie a Valného shromáždění se takto vyjadřují.
Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?
Já bych uvítal vřelejší vztahy mezi oběma velmocemi, ale jistotu, že k tomu letos dojde, samozřejmě nemám. Protože je řada velmi vlivných politiků a organizací, které na dobrých vztazích s Ruskou federací nemají zájem. Ale mohlo by to pomoci snížit napětí ve světě včetně v Evropě, a to je výhodné pro Českou republiku.
Domnívám se, že například nedávný návrh prezidenta Trumpa zrušit dohodu o strategických raketách, kterou někdy v roce 1987 podepsali prezidenti Gorbačov a Reagan, je krok špatným směrem, k nejistotě, k možnému obnovení zbrojení, ke zvýšení napětí. Cokoli, co by šlo obráceným směrem, k dohodě ve vojenské oblasti, zejména oblasti jaderné, bychom mohli uvítat jako krok k míru, větší bezpečnosti, ke snížení napětí. Pokud výzva ruského prezidenta Putina dopadne na úrodnou půdu, je to třeba uvítat.
Na druhé straně nezapomínejme na to, že podobných signálů už jsme tu měli několik, před jednáním Putin–Trump v Helsinkách, tam téměř k dohodě o některých věcech došlo, ale pak prezident Trump přeletěl Atlantik zpátky do Spojených států a všechno bylo jinak. Kdyby došlo k dohodě, měli bychom to uvítat, ale neměli bychom propadat bezbřehému optimismu, měli bychom to posuzovat krok po kroku, s jistou skepsí. Nemám obavu jako někteří čeští politici, že by ta dohoda, pokud by směřovala k dialogu, k hledání mírového řešení všech světových konfliktů včetně izraelsko-palestinských, mohla být na náš úkor.
Veřejné mínění v poslední době také rozvířily výroky kolem firmy Huawei, která byla označena Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za bezpečnostní riziko. Premiér Andrej Babiš na to reagoval prohlášením, že z Úřadu vlády zmizí telefony této firmy. Nato se sešel s čínským velvyslancem v Praze, ten po schůzce prohlásil, že „čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí“. Když se Babiš stal terčem kritiky za údajnou servilitu vůči Číně, označil vyjádření velvyslance ČLR v televizním pořadu za lež. Jak se jako diplomat díváte na tyto přestřelky? Jsou ta vyjádření obou stran diplomatická?
Jelikož jsem se neúčastnil té diskuse, která byla neformální, probíhala někde v Průhonicích, ne na půdě vlády, je těžké z toho vyvozovat nějaké důsledky. Oba dva účastníci si z toho evidentně odnesli jiný dojem. Z hlediska diplomacie ty výroky samozřejmě standardní nejsou včetně vyjádření čínského velvyslance, který hovoří o tom, že se česká vláda dopustila nějakých chyb a omluvy. Jednak si nemyslím, že by pan premiér mohl na nějakém mítinku v Průhonicích mluvit jménem vlády a za něco se omlouvat, i kdybychom se chyby dopustili. Ale já o žádné chybě, které by se český stát dopustil, nevím. Myslím, že to bylo přehnané a čím dřív se to uklidní, ututlá, tím lépe.
Z praktického hlediska, pokud tomu rozumím, by jistá bezpečnostní rizika vznikla pouze tehdy, pokud by zařízení Huawei používaly ty orgány, kterým jde o utajení bezpečnostních informací. Pokud jde o většinu českého obyvatelstva, které si mobily Huawei kupuje, a pokud vím, jsou na druhém místě žebříčku prodávaných mobilů, na obyčejné občany to žádný dopad nemá a nemělo by se takové nebezpečí přehánět a zveličovat, případně z toho dělat obchodní či jiné války.
Pokud státní orgány mají právo a povinnost chránit bezpečnostní informace, tak pochopitelně nebudou používat přístroje organizací, které mohou být napojeny na výzvědné orgány té které země. To je zcela pochopitelné. Ale to se týká velmi malého počtu orgánů a jednotlivců, kteří mají bezpečnostní zájem některé informace utajit, proto nebudou podnikat riskantní kroky. Ale to je v politickém, bezpečnostním, diplomatickém i podnikatelském světě alfa a omega, to je běžnou abecedou jednání.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Libuše Frantová
