Slávku, vy jste se rozhodl, že v blížících se senátních volbách budete na Pelhřimovsku kandidovat za ANO. Co vás k tomu vedlo?

Zřejmě chuť se vrátit. Být součástí dění a snažit se pro zemi něco udělat. Politika mi začala po čase prostě chybět. Ačkoli mám svůj věk, cítím se dobře, odpočatě, s energií do toho prostě jít. Nepatřím mezi důchodce, kteří okopávají zahrádku a odpoledne přikusují sušenku při čaji. Od politiky jsem si dal pauzu a mohu říct, že některé věci vidím s odstupem jinak. Ale to je vývoj, to je život, to je politika. ANO mi dalo nabídku, o které jsem samozřejmě delší dobu přemýšlel. Musím říct, že nabídku jsem nedostal jen od ANO, ale rovnou od několika politických subjektů. Jen ČSSD mezi nimi nebyla.

Ze sociální demokracie za vámi tedy nikdo nepřišel?

Nepřišel, ale nemám jim to za zlé. Sociální demokracie se vydala jiným směrem, z mého pohledu špatným, ale to je už třeba nechat na vedení a na tom, do jaké míry jsou ještě schopni oslovit voliče. Je to soutěž. Já názorově zůstávám stále konzistentní, neberu a nevnímám svět jako černobílé uskupení. Svět je barevný a je třeba to tak vnímat. Komunikuji dlouhodobě s lidmi ze všech parlamentních stran, protože za ta léta jsem si vytvořil řadu přátel napříč politickým spektrem. Lidi nehodnotím podle partaje, ale podle toho, čím konkrétně se zasloužili o tuto zemi.

ČSSD nemá podle průzkumů i podle výsledků voleb za poslední dobu právě nejvyšší reference. Čím to podle vás je? A dokážete říct, kdo je podle vás ten největší, řekněme, „hrobník“ sociální demokracie?

Nechci zjednodušovat a říkat někomu hrobník. Sociální demokracie se z politické strany změnila v aktivistické uskupení, které ostatní politické strany a hnutí převzaly program a mnohdy ho lépe, moderněji a umněji začaly nabízet voličům. Z tradiční levicové strany se ČSSD transformovala do aktivistického modelu, který nemůže dlouhodobě fungovat. Navíc je mediálně takřka neviditelná. Honzovi Hamáčkovi, ač jsem byl vůči němu občas přísný, vlastně není co závidět, ale byla jeho volba obklopit se určitými lidmi, na které vsadil. Opět můj názor je, že to bylo špatné rozhodnutí. Nebýt covidu, řada lidí by na ČSSD i její vedení v podstatě zapomněla, protože více neviditelná už být nemůže. Přesto, alespoň tímto způsobem, děkuji socdem za zajímavých 15 let. S řadou členů jsem v kontaktu, řady lidí si vážím, jako i řady lidí ne. Ale to je zcela v pořádku.