Slávku, vy jste se rozhodl, že v blížících se senátních volbách budete na Pelhřimovsku kandidovat za ANO. Co vás k tomu vedlo?
Je Jaromír Soukup dobrý moderátor? (Ptáme se od 24.6.2020)Anketa
Zřejmě chuť se vrátit. Být součástí dění a snažit se pro zemi něco udělat. Politika mi začala po čase prostě chybět. Ačkoli mám svůj věk, cítím se dobře, odpočatě, s energií do toho prostě jít. Nepatřím mezi důchodce, kteří okopávají zahrádku a odpoledne přikusují sušenku při čaji. Od politiky jsem si dal pauzu a mohu říct, že některé věci vidím s odstupem jinak. Ale to je vývoj, to je život, to je politika. ANO mi dalo nabídku, o které jsem samozřejmě delší dobu přemýšlel. Musím říct, že nabídku jsem nedostal jen od ANO, ale rovnou od několika politických subjektů. Jen ČSSD mezi nimi nebyla.
Ze sociální demokracie za vámi tedy nikdo nepřišel?
Nepřišel, ale nemám jim to za zlé. Sociální demokracie se vydala jiným směrem, z mého pohledu špatným, ale to je už třeba nechat na vedení a na tom, do jaké míry jsou ještě schopni oslovit voliče. Je to soutěž. Já názorově zůstávám stále konzistentní, neberu a nevnímám svět jako černobílé uskupení. Svět je barevný a je třeba to tak vnímat. Komunikuji dlouhodobě s lidmi ze všech parlamentních stran, protože za ta léta jsem si vytvořil řadu přátel napříč politickým spektrem. Lidi nehodnotím podle partaje, ale podle toho, čím konkrétně se zasloužili o tuto zemi.
ČSSD nemá podle průzkumů i podle výsledků voleb za poslední dobu právě nejvyšší reference. Čím to podle vás je? A dokážete říct, kdo je podle vás ten největší, řekněme, „hrobník“ sociální demokracie?
Psali jsme:
A když se vrátíme zpátky k hnutí ANO, co říkáte na ty údajné střety zájmů, které jsou premiérovi vyčítány z některých stran? Teď tady navíc máme novinku. Poslanci Evropského parlamentu jasnou většinou hlasů schválili usnesení kritické k možnému střetu zájmů Andreje Babiše. Ten podle europoslanců zpochybňuje nezávislý výkon své funkce, neboť se podílí na rozhodování o penězích z rozpočtu EU a zároveň kontroluje holding Agrofert…
To rozhodnutí jsem nečetl. Nechci říkat, že to není vážné usnesení, ale opět jde o politiku. Je veřejným tajemstvím, že několik europoslanců z českých řad, řekněme takovým bonzáckým způsobem, vytváří skrze jiné spřátelené europoslance tlak na určitá vlivová uskupení v rámci Unie s cílem poškodit nejen ČR, ale i premiéra. Cílem má být pohoršení české populace nad tím, co nám to stojí v čele země. Tyto jejich snahy mají ovšem přesně pravý opak, což se projevuje především u volebních uren. Je to v podstatě neustálá snaha o skandalizaci, vytváření kauz, kdy v headlinu prostě musí být vždy věta „Babiš selhal“. Je to souboj řvoucí a velmi agresivní menšiny proti bohužel mlčící většině.
Máme za sebou epidemii koronaviru. Jak to podle vás vláda zvládla? Teď do ní „šijí“ ze všech možných stran, ale jak to vidíte vy?
-635155329292603663.jpg&id=13823)
Kredit během koronakrize trochu ztratili někteří umělci, kteří se nechali slyšet, že se o ně stát „dostatečně nepostaral“. Na začátku se navíc „bouřili“ proti nařízení v souvislosti s bojem proti epidemii. Jak vy tohle jako herec vnímáte?
Tak je zcela pravdivé, že umělce koronakrize zasáhla samozřejmě citelně. Na druhou stranu je třeba se zamyslet, jestli někteří z nich nevolili zbytečně brutální až pitomou rétoriku.
Psali jsme:
Hned, jak se začala uvolňovat opatření proti koronaviru, uspořádaly Miliony chvilek další demonstrace. Co na to říkáte?
Je to úsměvné, ale mají na to plné právo. Jen je třeba dodat, že co jedna demoška „milionářů“, tím Andrej Babiš opět o něco posílí. Pramení to z povahy českého národa, který se zastává toho, kterému je ubližováno, nadáváno. Dnes v některý kruzích už tak nějak patří k dobrým mravům si do toho Babiše pořádně kopnout. Odplivnout si, ulevit si, zařvat a urazit. Demokracii bychom tu měli, jen chybějí ti demokrati. Nevěřím v takzvanou spontánnost těchto akcí. Na to jsem už jsem docela zkušený vlk. Tím bych vaši otázku asi uzavřel.
Mluvíme o atmosféře ve společnosti, a to mě dostává k další otázce. Proč se podle vás strhl takový „křik“ poté, co se do Rady ČT dostali moderátor Xaver nebo ekonomka Lipovská…?
Musíme brát, jaký křik a odkud ten křik přichází. Z mého pohledu se nejedná o nějakou kredibilní kritiku, jako spíše o pokřikování z jednoho tábora do druhého. V kritických časech se nesmíme obracet k cynismu a nedůvěře. Dejme panu Xaverovi i paní Lipovské prostor. V radě koneckonců nesedí jen paní Lipovská a pan Veselý, ale řada dalších lidí. Hysterie je v tomto směru naprosto směšná.
Zajímalo by mě, jestli také máte pocit, že je ohrožena nezávislost ČT, jak před tím někteří varují? Máme nakonec čekat další „spacákovou revoluci“?
Nemyslím, že je ohrožena nezávislost ČT, protože si nedovedu představit, že by její nezávislost ohrozila trojice lidí, kteří, jak jsem pochopil, se ani neznají. Jen někdo dostal dojem, že se o ohrožení může jednat. Je to téma, které někdo sebral ze země. Zatímco pozoruji, se spíše jedná o ostřelování mezi dvěma názorovými tábory.
Fotogalerie: - Stojím za ČT
A jak hodnotíte například zpravodajství ČT, o jehož objektivitě se už delší dobu dost polemizuje? A co tolik diskutovaná jména a hlavní tváře ČT jako Wollner, Fridrichová, Moravec a jejich práce?
Mimochodem, jak naopak hodnotíte novinářskou a moderátorskou práci Luboše Xavera Veselého, kterému často někteří lidé z ČT nemohou přijít na jméno?
Xaver není, co vím, novinář, ale opravdu dobrý moderátor. Rozhovory s ním jsou vedeny slušně, věcně. Je to vnímavý a bystrý člověk. Vím, že má na YouTube pořad Xaverlive, který si čas od času pustím, tak jako si tu a tam pustím třeba paní Drtinovou na DVTV. Jak Xavera, tak paní Drtinovou, hodnotím z mého laického pohledu dobře a svou práci odvádějí, jak nejlépe umějí. Přesto styl moderování je mi bližší u Xavera, protože mi přijde prostě lidštější. Konkurenční on-line platformy jsou více uštěkané, útočné a zbytečně konfrontační. Tomuto trendu asi nikdy nepřijdu na chuť. Takže snad jsem odpověděl jasně.
Podíváme-li se i do zahraničí, co říkáte na situaci v Americe?
Jak to říct tak, aby tomu rozuměl každý? Je tam bordel. V USA už dlouho doutná rasové napětí. Ta permanentní bitva za práva menšin akorát ubližuje té většině. Politická korektnost, práva menšin, gender a podobně, to je vše sud se střelným prachem, který v USA právě explodoval. Musíme si uchovat víru a podporovat rozum a pravdu. Brzy to řachne i u nás. Víte, jaký je rozdíl mezi konspirací a realitou? Pět let…
Psali jsme:
Například ničení soch se ostatně už teď přesouvá i do Evropy. Kam až to může zajít?
V Evropě i USA padla veškerá myslitelná tabu. Jakýkoliv řád je brán jako zlořád. Ulice okupují levicoví extremisté šířící pravdu a lásku pomocí molotovů a baseballových pálek. Jejich politika není dialog, ale snaha umlčet, uřvat, dokonce i zabít. Všimněme si fenoménu, že některé sochy jdou k zemi, ale jiné zase rostou. Občanská válka v Evropě prozatím nehrozí. Ultralevicové mentální nastavení ale ano. Neomarxismus, neočecháčkovství a slouhovství je bohužel i u nás na vzestupu a tyto jevy je třeba brát velmi vážně.
Mluvíme o budoucnosti, o tom, co nás možná čeká. Ale pojďme trošku zhodnotit i posledních pár let. Co ty roky, které jsme prožili od sametové revoluce? Jak jsme je podle vás zvládli?
Myslím, že jsme ušli dynamickou cestu a ve výsledku se nám žije poměrně dobře. Ještě nás sice čeká vyšlápnout pořádný kopec, ale nechci vidět vše jen černě. Co se však výrazně pokazilo, jsou vztahy mezi lidmi. Všudypřítomná nenávist na sociálních sítích, „hejtování“, vytváření si virtuálních svalů, urážení a dehonestace. Lidé dnes doopravdy nežijí svůj život. Ten svěřili malým krabičkám a v něm drobným aplikacím jménem Facebook a Instagram, které jim dopomáhají svůj život opravdu prožívat. Co můžeme čekat v dohledné době? Nemám křišťálovou kouli, ale svět čekají výrazné názorové otřesy. Ty v tom extrémním případě mohou přerůst v opravdový konflikt. Ale nemalujme čerta na zeď. Pozoruji, že svět se názorově půlí na tradiční křesťanskou polovinu. Říkáme jí – ti, co bojují za normální svět. A tu druhou, progresivní nemarxistickou. To není americký jev, ale světový, který odstartoval paradoxně v 60. letech ve Francii a Spolkové republice.
Říkáte, že se výrazně pokazily mezilidské vztahy. O tom ostatně mluví hodně lidí…
Ano. Jsou věci, které se opravdu nepovedly. Češi mají stále ohnutou páteř… nepěstuje se tu hrdost, národní cítění je bráno jako přežitek. Státní vlajky se vyvěsí, jen když máme svátek či vyhrajeme v hokeji. Chybí soudržnost, snaha pracovat v zájmu a pro zájmy této země. Zprvu se udávalo do Vídně, pak do Berlína, pak do Moskvy a dnes je zde Brusel. V určitém směru závidím Polákům a Maďarům jejich národní hrdost. Ta se u nás nenosí. Lidé dnes cítí zmatek a strach znovu nahlas říkat své názory. Jak říkal Lincoln: Národ rozdělený sám proti sobě neobstojí. Nyní jsme na stejném rozcestí.
A co se tedy naopak povedlo?
Řadě lidí se povedlo uskutečnit své vize a nápady. Vznikla řada skvělých českých společností a firem, nových rodinných podniků. Objevili se skvělí lidé. Člověk může s klidem vycestovat ven, studovat, obohacovat se, nasávat jinakost, nebát se.
Zejména od mladších ročníků ovšem zaznívají občas slova, že „dobře už bylo“. Budoucnost v některých případech vidí spíše černě...
Budoucnost přijde, ať jsme, nebo nejsme připraveni. Ve špatné době nejde dělat jen dobrá rozhodnutí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
