V říjnu rostly spotřebitelské ceny v České republice nejrychleji za pět let, meziročně se zvedly o 2,9 procenta. Na nejvyšší meziroční inflaci od října 2012 se nejvíce podílely potraviny. Podle Českého statistického úřadu v říjnu meziročně nejvíce zdražilo máslo, a to o 50,7 procenta. Vyšší ceny byly také u vajec nebo mléčných a pekárenských výrobků, ceny zeleniny stouply proti loňsku o 10,4 procenta a ovoce bylo meziročně dražší o 8,2 procenta. Co tomuto vývoji inflace říkáte?
Na tom přece není vůbec nic překvapivého, před zvýšenou inflací varuji už drahnou dobu. Už několik let říkám, že vývoj naší – a vlastně i světové – ekonomiky bude mít jasnou souslednost:
a) krize z let 2008/2009,
b) hysterické sypání peněz do ekonomiky světovými centrálními bankami,
c) zadlužování vlád jednotlivých zemí,
d) pomalé nastartování hospodářského růstu,
f) růst cen cenných papírů, ale žádná spotřebitelská inflace,
g) vrchol hospodářského růstu spolu s nastartováním spotřebitelské inflace,
i) pozvolné zpomalování růstu ekonomiky spolu s růstem inflace a vrcholem cen cenných papírů,
j) velký propad ekonomiky i finančních trhů.
Momentálně jsme u bodu f). Naprosto nic překvapivého. Kdo chtěl, mohl to předjímat již několik let dopředu. Přesto se některé centrální banky světa tváří poněkud vyjukaně, jako by objevily Ameriku. Zde je nutné říci, že my jenom kopírujeme globální trendy. Můžeme být v některých oblastech o pár měsíců napřed, v jiných pozadu, ale pořád jen jdeme s proudem.
I druhou otázkou zůstanu u statistik. Úřad práce ČR uvedl, že nezaměstnanost v říjnu klesla na 3,6 procenta, takže eviduje nejméně uchazečů o zaměstnání od prosince 1997. Nedostatek pracovních sil je také příčinou toho, že letos podle prognózy Hospodářské komory stoupnou průměrné mzdy nominálně o 7,4 procenta a v příštím roce o 8,6 procenta. Jak se dá na tento vývoj pohlížet i ve světle toho, že v letech 2014 až 2016 rostly mzdy jen o 2,3, poté 3,2 a nakonec 3,7 procenta?
To je druhá strana mince té výše zmíněné zvýšené inflace. Když se ekonomika přehřívá, tedy když roste rychleji, než je pro ni přirozené, projevuje se to obvykle na jedné straně velmi nízkou nezaměstnaností, na druhé straně zvýšenou inflací. A u nás je aktuálně nezaměstnanost opravdu extrémně nízká. Ještě lépe než na údajích o míře nezaměstnanosti je to vidět na číslech o počtu uchazečů o jedno volné pracovní místo. Průměrný počet uchazečů o jedno volné místo již poklesl na 1,3. To je nový rekord, nikdy se nehledala práce lépe než dnes. Před poslední velkou krizí jsme se dostali jen na 2,0. Další známka toho, jak jedeme na doraz a pálíme všechny rezervy.
Ještě v roce 2001 žily v České republice čtyři miliony mladých lidí do 29 let, od té doby jejich počet klesl o téměř tři čtvrtě milionu na 3,3 milionu osob. V komentářích zaznělo, že nám pomůžou vyšší porodnost a příliv migrantů. První možnost je vzhledem k převažujícímu životnímu stylu málo pravděpodobná, proti druhé je společnost negativně nastavena. Pokud by se politici konečně chtěli pustit do důchodové reformy, v čem by měla především spočívat?
Podle mého soudu důchodová reforma je už passé, na tu byla společnost jakž takž naladěna před pěti lety. Pak se to hrubě nepovedlo, a tak se promrhal politický kapitál. Reforma se stala již více neuskutečnitelnou, nyní už nepůjde na několik dalších desetiletí o reformu v pravém slova smyslu, ale spíš o úpravu parametrů. A snad je to tak i dobře, protože to, co se u nás plánovalo, zavánělo velkým průšvihem – myslím, že dokonce větším průšvihem, než když se nyní nic nedělá. Mezitím se důchodová reforma v podstatě tak nějak „vyřeší“ spontánně sama, protože lidé postupně pochopí, že kdo si na důchod nenaspoří sám, nic mít nebude, a tak začnou lidé během svého aktivního života akumulovat majetek – což je to nejlepší řešení důchodů.
Psali jsme:
Místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek na debatě o důchodech prohlásil, že by peníze do průběžného systému mohli v budoucnu posílat i takzvaní roboti. S chystaným příchodem průmyslu 4.0. a s robotizací celé řady odvětví by roboti byli systémem zdaněni a odváděli by sociální zabezpečení v závislosti například na tom, kolik lidí připravili o práci. Považujete to za dobrý nápad?
To je neuvěřitelně naivní nápad, vychází z naprosto směšné představy, jako by snad robot byl jakýsi zelený mužíček z kosmu, který přijde a sebere našim lidem práci. A my ho za to potrestáme tím, že ho zdaníme a donutíme platit lidem důchody. Víte – kdo věří na takové pohádky, tak už možná věří i na hejkaly a jezinky. Zdá se vám to jako nadsázka? Až tak velká nadsázka to ale není.
V realitě totiž „robot“ je jen pojmenování trochu výkonnějšího stroje, který má určitou úroveň větší či nižší umělé inteligence a usnadňuje lidem některé typy práce. Chtít, aby váš důchod platil robot, je úplně stejné jako chtít, aby váš důchod platily váš notebook, vaše pračka nebo váš mobil – obojí jsou totiž „stroje“, které vám usnadňují práci.
Německý ekonomický výbor ve své zprávě pro parlament kritizuje Evropskou centrální banku a varuje před přehříváním německé ekonomiky. Růst je prý delší dobu příliš vysoký a v kombinaci s nízkými úroky vede k nezdravému přehřívání a růstu cen nemovitostí. Pokud by ale evropští centrální bankéři skákali, jak země s nejsilnější evropskou ekonomikou píská, nedoplatily by na to slabší ekonomiky EU?
Tak zaprvé: Najděte mi tři rozdíly proti České republice! Nebo aspoň jeden rozdíl… Nenacházíte? Já taky ne. Německo se přehřívá úplně stejně jako česká ekonomika, a také kvůli velmi špatné politice centrální banky. Právě tady se ukazuje, co bylo tak špatného na intervencích, které jsem kritizovala – právě ony ekonomiku přehřály.
A zadruhé: jistěže by na to doplatily slabší evropské ekonomiky, kdyby ECB svou politiku šila podle Německa! A když ECB svou politiku šije podle slabých ekonomik, doplácí na to Německo, které se díky tomu přehřeje, a tudíž zažije hlubší krizi, než jakou by zažilo, kdyby se nepřehřálo.
A víte, kde je ta chyba? No přece v euru! Respektive v tom, že silné ekonomiky jako Německo a slabé ekonomiky jako Španělsko mají stejnou měnu, a tedy stejnou centrální banku. Když jsem už někdy v roce 2000 říkala, že euro je určeno k nezdaru, protože spojuje pod jedinou centrální bankou a jednou měnovou politikou příliš nesourodé ekonomiky, fanatičtí eurooptimisté si klepali na čelo, protože se jim projekt eura zdál lidsky krásný a milý. Jenomže ekonomické zákonitosti neobelžeme tím, když si budeme plácat vzájemně po ramenou, jak na sebe budeme všichni v Evropě hodní a semknutí… A teď nás to dohnalo.
Ing. Miloš Zeman
Váš manžel Vladimír Pikora se na Facebooku pochlubil dopisem, jímž vás organizace Fórum 50 % a České ženské lobby informovaly, že jste byla veřejností navržena jako vhodná kandidátka na první prezidentku České republiky. Zároveň ale takovou úvahu uťal tím, že vás ani nenapadne odskočit si od rodiny dělat kariéru na Hrad, takže to máte vyřešené… Ale nevadí vám, že v nabídce uchazečů o úřad prezidenta není jediná žena?
Nevadí mi to. Myslím, že politika v průměru – zdůrazňuji v průměru – není pro ženy. Jasně že občas se povede exemplář ženské jak řemen, která v politice strčí všechny chlapy do kapsy. Pro mě je synonymem takové ženské Margaret Thatcherová. Ale povede se jen výjimečně. Muži mají obecně vzato k politice větší vlohy, feministky prominou. Mají víc testosteronu, tedy víc agresivity. A politika vskutku není legrace pro slabé nátury. Jinak řečeno: ženy v politice ano, mají-li na ni talent, ale kvóty na stejný počet žen jako mužů jsou s dovolením nebetyčná hloupost.
Mirek Topolánek
Jsou ve funkci hlavy státu pro zemi přínosnější rázní – třeba někdy až moc – politici typu Miloše Zemana či Mirka Topolánka, nebo spíše lidé, o nichž kromě toho, že mají vybrané chování, skoro nic nevíme? Zamlouval by se vám na Pražském hradě spíše drsňák, nebo slušňák?
Především politika by měla být pro profesionály. Pokud do vrcholové funkce vstoupí bez přípravy někdo, kdo dosud o politiku nezavadil, zavání to průšvihem. Buď bude zemi řídit jako diktátor, nebo jako firmu, nebo jako naivní měkkota. Natvrdo říkám, že do vrcholné politické funkce by neměl vstupovat nikdo, kdo si předtím neměl možnost politiku vyzkoušet aspoň okrajově třeba jako poslanec v parlamentu. Naprostým minimem je znalost politiky alespoň z pozice nějakého poradce či jiné funkce, v níž daný člověk dlouhodobě přichází do styku s politiky a pochopí politické procesy a vyjednávání.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
