Dnes jsme si připomněli šest let od úmrtí Václava Havla. Vím, že jste se před lety pohyboval v blízkosti Havla... Co pro vás jeho osoba znamenala? A jak jej dnes asi vnímá mladá generace?

Myslím, že s úctou. Vidím to i na mých dětech, že si ho váží. Kristýnka (Kristýna Liška Boková je známá česká herečka a tanečnice, pozn. red.) dokonce poznala Václava osobně, znala i jeho ženu Olgu, a hodně se k němu při různých příležitostech v myšlenkách vrací. Sám vidím při různých akcích, že mladým lidem Havel "něco sděluje" a tím, že chtějí volit za prezidenta Jiřího Drahoše, evidentně vykazují akcentaci k Havlovi. Později vysvětlím proč. Zrovna včera se mne mladí lidé v divadle La Putyka, kde vystupuje další moje dcera Jenovéfa, ptali, zda volit Drahoše, anebo Fischera...

Ale já jsem k Vaškovi býval občas velmi kritický, někdy až brutálně. V kontextu doby to ale bylo, myslím, oprávněné, protože některé věci kolem něj mi byly proti srsti. Například přátelení se s Mariánem Čalfou, i když to bylo praktické, jak Vašek říkával... Politika je sice praktická, ovšem Václav nastavil určitou laťku ideálu a já si myslím, že ideály nemáme jen tak opouštět a zároveň je nemáme proměňovat v ideologii. Jakmile se ideály stanou ideologiemi, tak směřují do jakéhosi zdegenerování a pak většinou i do fanatismu. V každém případě Vašek v naší moderní historii počínaje Masarykem byl nezastupitelnou osobností, nechci říkat politikem, neboť on tu politiku přesahoval. Byl to člověk myslitelský, byl to člověk umělecký a byla to hlavně lidská bytost se širokým záběrem. Byl zároveň normální už tím, že žil svůj život, měl rád ženský a život se vším všudy. Taky to byl člověk, který byl předtím politicky pronásledován a kriminalizován a odsouzen - kdyby byl souzen v padesátých letech, tak by možná skončil na popravišti. Naštěstí byl v té době mladý jinoch...

Co by asi Havel říkal na konto dnešní politické scény? Měl by nějaké připomínky?

Určitě by je měl, ale nemůžu říkat jaké, protože nejsem on. S největší pravděpodobností by byl kritický k politickému dění, ale uvažoval by o něm racionálně. Byl to totiž člověk logického myšlení, tak jako jeho bratr, a nepropadal nikdy hysterii. Vzpomínám si na jeho projev v Rudolfinu, který byl kdysi velmi kritický, kritikou ale mířil do vlastníc řad. Na druhou stranu je Havlovi vytýkáno, že nezabránil tomu, co se dělo v devadesátých letech. Ale jako prezident tomu přece nemohl zabránit, protože neměl takové pravomoci, aby mohl nějak "cvičit" s vládou. K dobru je mu nutné také přičíst to, že se nedopouštěl překračování pravomocí, jakého se dnes dopouští Miloš Zeman, neboť respektoval dělení sil demokratické společnosti, kde každé části moci přísluší určitá funkce a role. V tomto byl Havel důsledný. Když to vezmete do důsledku, tak nestranil ani žádným politickým stranám, i když zcela jistě rozlišoval mezi komunisty a ODS. ODS do něj řezala, ale on jí to nevracel. Naopak spíše Klaus měl averzi vůči němu. To Václav Havel byl kritický vůči Klausovi až mnohem později, protože Klaus si mnohdy uzurpoval něco, co mu z pozice předsedy vlády ani nepříslušelo. Klaus ale nakonec nebyl tak dramaticky neakceptovatelným prezidentem jako je dnes ten, co je Hradě. Zeman totiž překračuje veškeré limity a dělá si, co chce. Dnes je to ale nastavené tak, že prezidenta můžete stíhat jen pro vlastizradu, anebo nedodržování Ústavy. To druhé ale Zeman stále porušuje. Třeba tím, že nejmenuje profesory. Už to je dostačující k tomu, aby Parlament proti němu mohl vyprovokovat řízení u Ústavního soudu. Zeman prostě ignoruje Ústavu, ale on sám k tomu podotýká, že je „tvořivý“. To je ale neakceptovatelné, nemá v tom pravdu, on má totiž dodržovat Ústavu tak, jak je napsaná. Václav Havel Ústavu akceptoval vždy, i když i on k ní měl občasné výhrady.