Josef Dobeš promluvil o podrazech Nečase a Kuby. A "velkém přirození" ODS

Otázky Josefu Dobešovi pokládal exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.

Jaké byly vaše první pocity v okamžiku, kdy byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna?
Pro mě úlevné a příjemné. To, co se stalo, bylo vyústěním situace, která byla neudržitelná. Došlo ke správnému rozhodnutí. Na druhou stranu to však ukazuje nemohoucnost politiků, kteří v té sněmovně seděli, že to do takovéto situace dovedli.

Ale vy v ní přeci také sedíte…
Právě proto říkám, že je to pro mě osobně úlevné. Nešlo to ani jinak, aby člověk neztratil svou tvář. Na druhou stranu volby vyhrála sociální demokracie, která kvůli nemohoucímu předsedovi žádala o rozpuštění, ODS se pohřbila zaživa a za spolupůsobení ministra financí Miroslava Kalouska roztála historická koalice se 118 hlasy jako sníh v červenci. To něco říká o neosobnostech v politice a o slabosti těch politiků. Já se z toho nevylučuji, já jsem dodnes označkovaný politik a poslanec.

Jak to myslíte?
Každý člověk, který v tuto dobu v politice seděl, je označkovaný jako hrozný politk, neschopný, tunelář, vyžírka, zloděj. To jsou pojmy mezi lidmi, kteří na sobě politici nesou. A v drtivé většině oprávněně.

Vy jste si politiku a její zákulisí osahal mimo jiné i jako ministr. Kde je základ dnešní krize?
Že se nedodrží dohody. To je prapůvod krize politiky. To, že se podepíše koaliční smlouva třemi šéfy stran s tím, že se nemusí podporovat ti druzí ministři… Pustil jsem se hlava nehlava do nutných reforem, říkal jsem si, že je to jedinečná šance oblast školství zreformovat. A najednou jsem zjistil, že za mnou nestojí premiér, že za mnou nestojí nejsilnější koaliční strana. A to je nepředstavitelné. A přitom jsem dělal to, co vyplývalo z koaliční smlouvy.

Kdy se podle vás objevili ti první zrádci?
Tato krize padá do mnohem vzdálenější doby. Někdo může říci, že jsem staromilec, že jsem zahleděn do Václava Klause a Miloše Zemana, ale v době opoziční smlouvy se vymezilo hřiště a obě strany dohody plnily. To bylo naposledy, kdy se tak v politice dělo. Pak přišla Unie svobody, Strana zelených – strany, které byly vytvořeny účelově, na chvilku, a které chtěly ze situace vytěžit. V době opoziční smlouvy se ještě dohody dodržovaly, od té doby se to rozmělnilo. Tato poslední vláda měla sice nejsilnější mandát 118 hlasů, ale byla nejslabší vládou.

Jak vy jste viděl Petra Nečase, když jste působil jako ministr školství?
O této věci jsme se často bavili s manželkou. Uvedu to na několika případech. Již v srpnu, nebo v září, krátce poté, co jsem v červenci nastoupil do funkce, jsem Petra Nečase „poznal poprvé“. Na něčem jsme se dohodli, že předložím na vládě – zde se poté Petr Nečas zachoval negativně a hlasoval proti. Tak jsem si říkal, že jsem mu to asi špatně vysvětlil. Ale za dva měsíce se mi stalo to samé. Když se to stalo potřetí během půl roku, tak jsem pochopil, že to asi není ve mně, ale že je to v Petru Nečasovi. Petr Nečas si domluvené věci pamatoval tak půl hodiny. Byl to velmi slabý člověk. Definitivně jsem však ODS pohřbil, když jsem podobnou zkušenost zažil s panem Kubou. Je to Petr Nečas v bleděmodrém, nedrží dohody, je slaboulinký. K tomu vám ještě povím jednu historku. My jako sportovci, my jsme takovou nevěstou, na kterou se obrací mnoho stran. Jednu dobu jsme se bavili, že by teoreticky vznikla kandidátka ODS s podporou sportovců – takový fíkový list na nahém těle ODS. Poté, když došlo na mé rozčarování s panem Kubou, řekl jsem mu doslova: „To Vaše přirození je už tak velké, že to nezakryjeme.“

Ve Vašich slovech jste zmínil malé strany, které vstoupily do politiky. Byl to podle vás i případ Věcí veřejných?
Věci veřejné přišly do politiky nezralé a nezkušené. Říkal jsem již tehdy, v roce 2008, že si nás politici namažou na chleba. Ale nakonec se rozhodlo do toho boje jít. Najednou jsme byli poslanci, šli jsme do koalice, měli ministry. Chyběla práce, debatování a život s těmi lidmi, s těmi členy. Dovedu si představit, že kdyby se ten klub pravidelně scházel, byl by na ně čas, tak že by i takový Jaroslav Škárka možná nedospěl tam, kam dospěl. Možná by se potlačily ambice nevypočitatelné Karolíny Peake... Ta mě osobně nejvíce z těch lidí zklamala – ta maminka, kterou jsem našel ve Vojanových sadech na pískovišti… Věci veřejné šly velmi rychle nahoru, ale finálně nezabrzdily před branami vlády. Měly se víc věnovat stranické struktuře, svým nezralým politikům ve vysokých pozicích – a dnes by byly, troufám si říci, nahoře, jednou z nejsilnějších stran pro nynější předčasné volby.

Jakou odhadujete pozici Věcí veřejných v předčasných volbách?
Jsem přesvědčený, že ve Věcech veřejných zvítězí zdravý rozum a do voleb nepůjdou. Protože dostat výsledek 0,1 nebo 0,3 %, to za to přeci nestojí. Je čas návratu Věcí veřejných ke komunální politice. Myslím, že to, co řekla Kateřina Klasnová, že si nyní otevře kavárnu, poté bude kandidovat na Praze 1 a následně na magistrátu, je správným krokem. Po téhle traumatizující zkušenosti a selhání je dobré se vrátit do komunální politiky, kde to za něco stálo.

Jak vnímáte postoj bývalého předsedy strany Věci veřejné Radka Johna? Nyní se příliš k ničemu nevyjadřuje…
Nejen, že mě překvapila Karolína Peake, ale i Radek John. Budoval jsem strukturu Věcí veřejných a vozil Radka Johna na mítinky, kde plamenně hovořil o boji s korupcí. Je to však velmi účelový člověk. Radek John působí jako žoldák, tam, kde dostane zaplaceno, obhajuje cokoliv. Je mělký a nezakoření však v něm ta idea. Ví, že bude brzy hájit další. Byl to však dobrý maskot. Myslel jsem, že ho to bere u srdce, ale on jen získal popularitu, kterou potřebuje a teď již hraje něco jiného. To je můj reálný pohled na Radka Johna, který jsem zjistil poměrně záhy… Když jsme totiž s politikou začínali, říkali jsme si, že podpoříme jakýkoliv dobrý návrh, ať zleva, či zprava. Když však přišel na vládu byť slušný návrh z dílny ČSSD, tak TOP 09 a ODS nám daný návrh zakázali podpořit a bylo to zkrátka tak. Uvidíme, kde Radek John skončí…

A kde skončíte Vy?
Hodinu od hodiny je to jiné. Od rána lítám po Praze a mám jednání. Ta situace je taková, že se nedá téměř zvládnout. To hnutí Pro sport a zdraví je od prosince zaregistrované, rok na něm pracuju a v případě řádného termínu voleb by k nim přirozeně dospělo. Grémium našeho hnutí však odhlasovalo i účast v nynějších předčasných volbách, což je pro nás šibeniční. Budeme mít tedy kandidátky v jednotlivých krajích, plné mistrů světa, olympijských závodníků, světových rekordmanů i lidí z politické sféry. Já v tuto chvíli počkám na primárky ve Středočeském kraji, kde bydlím od roku 2009 ve Slaném a kde s největší pravděpodobností budu navržen na kandidátku a půjdu do těch velkých voleb. Srdce mě však táhne do komunální politiky. Ale mám zároveň zodpovědnost, jako předseda toho hnutí, za to naše dítě v plenkách.

Můžete nám prozradit jména některých slavných sportovců?
Bude jich skutečně hodně. Některé vám tedy řeknu. Tak například v Ústeckém kraji do toho půjde člen hnutí Robert Kysela i Jan Čaloun, možná i velký sympatizant boxer Lukáš Konečný. V Karlovarském a Plzeňském kraji ty trumfy neřeknu. Ve Středočeském kraji bude kandidovat cyklista Ondřej Sosenka či trojnásobný nejlepší střelec prvoligové Příbrami Daniel Huňa. V Královéhradeckém kraji za nás nastoupí medailistka z olympiády Olga Charvátová – Křížová. V Jihomoravském kraji je připraven do boje náš místopředseda, krasobruslař, trojnásobný mistr světa René Novotný, mistryně světa v gymnastice Věra Černá, snad přemluvíme i naši členku, paní Samsonovou, basketbalistku, aby kandidovala. V Libereckém kraji bude kandidovat Honza Nezmar a předseda Slovanu Liberec pan Klaibl, který je členem našeho hnutí. Ještě je v jednání asi deset dalších jmen. Vždy chceme, aby na kandidátkách v kraji bylo vždy jedno či dvě zvučná jména.

Pokud se dostanete do Parlamentu, s kým se spojíte?
Hnutí Pro sport a zdraví není ani levé, ani pravé. Máme věcné téma – podpora sportu, zejména sportu mládeže. Chceme získat peníze pro mladé kluky. Dovedeme si tak představit spolupráci s jakoukoliv politickou stranou, se kterou se shodneme – na vytvoření tréninkových středisek mládeže, získání placených kvalitních trenérů pro mládež, ocenění bývalých reprezentantů rentou.

Co byste řekl ke slovům Víta Bárty, který hledá nějaký politický subjekt, s kterým by šel do společného projektu?
K Věcem veřejným se snažím vyjadřovat korektně, protože jsem tu stranu tvořil a je to moje nevyvedené dítě. Ale nedovedu si představit, že bychom dostali do vínku polibek smrti. Je to jako když máte to malé dítě, kterému mícháte tu kašičku a teď vám do toho někdo přidává trochu jedu, aby se to dítě tvářilo dobře.

A co spolupráce s KSČM?
Tak platí, co kdysi řekl Radek John. Podpoříme každý návrh, který přinese podporu sportu. Jestliže KSČM ve sněmovně připraví program nebo zákon shodný s našimi tezemi, postaví kapitolu sportu samostatně, hned všichni potenciální poslanci hnutí Pro sport a zdraví pro něj zvednou ruku, nebudou se dívat na předkladatele. I kdyby jej přinesla ODS, která však bude mít velké problémy se do sněmovny dostat.

Má poslední otázka směřuje ke slovům prezidenta Zemana, který naznačil nějaké další možné zemětřesení, možné zatýkání. Kdo je podle vás nyní na řadě?
Mám trochu problém s tím, že se někde něco šeptá, říká, kde něco bude. U Davida Ratha to byl šok, rána z čistého nebe, sklapla klec. Byl jsem strašně moc zklamán Petrem Nečasem a kauzou okolo, tím, jak vážení generálové byli pozatýkáni jako malý kluci, když na popud paní Nagyové tady vytvořili jihoamerickou telenovelu… To si myslím, že nebylo dobré, ty kukly, to okolo. To propojení byznysu s politikou je velmi silné, je tu ale trend to šetřit a že to tak nemá být, tak je to jeden z ozdravných signálů, že by se tu opět drželo slovo. Vadí mě však, že by se to dopředu říkalo. Já bych si rád představoval takové ty Davidy Rathy. U něj to byl z čistého nebe blesk. Věřím také, že nebude hrát roli selekce. To je totiž další nebezpečí té demokracie, že by na někoho byly páky a na někoho nebyly...