Jsme krok k zaostávání a chudobě? Markéta Šichtařová po varovném výstřelu Dlouhého přidává další informace

Podle aktuálních dat se růst české ekonomiky zpomalil z 5,5 na 4,5 procenta. Lze to vnímat jako signál, že ty nejlepší časy jsou na nějakou dobu pryč, nebo můžeme spoléhat na slova bývalého guvernéra ČNB Miroslava Singera, jenž v rozhovoru u příležitosti svých padesátin prohlásil, že česká ekonomika bude bez problémů fungovat několik následujících let?

Ano, je signál, že už jsme za vrcholem hospodářského růstu, a na tento vrchol se hned tak nevrátíme, krom jiného i proto, že už „došli lidé“, které by zaměstnavatelé mohli nabírat. V mnoha oborech je pro zaměstnavatele situace kritická, třeba v hoteliérství i v dalších... Zaměstnavatelé hlásí nejen kritický nedostatek zaměstnanců, ale i jejich rostoucí chybovost. Za takových okolností může růst už jen zpomalovat.

Současně to ale není tak docela v rozporu se slovy Miroslava Singera. Pod tvrzením, že „ekonomika může bezproblémově fungovat“, je těžké si představit něco konkrétního. Za jistých okolností bychom možná za „bezproblémové fungování“ mohli označit i recesi, protože to je normální součást ekonomického vývoje. Naopak vždy, když ekonomika směřovala do recese a politici se tomu snažili zabránit, vybublalo to někde jinde a hůř.

Na sněmu Hospodářské komory její prezident Vladimír Dlouhý pohrozil budoucí vládě za její připravované programové prohlášení masívním odporem podnikatelů. Kritizoval mimo jiné chystané zrušení karenční doby, rozšíření mýtného o 900 km na silnicích první třídy, protože zvýší náklady hlavně malých podnikatelů. Dále pak celkové odvodové a daňové zatížení práce v ČR, které je celosvětově sedmé nejvyšší ze zemí OECD, a s tím související štědrý sociální model, který je nemalou částí našich spoluobčanů zneužíván. Řekl, že podnikatelé a zaměstnavatelé i zaměstnanci v soukromém sektoru financují chod tohoto státu. Může soukromý sektor nějak čelit tomu, že politici tuto skutečnost příliš nerespektují?

Obávám se, že jediná možnost, kde se bránit, je u voleb. Samozřejmě pokud budeme i nadále volit strany, které se třeba i prohlašují za pravicové, ale ve skutečnosti zejména ty nejmenší podnikatele systematicky likvidují zaváděním nejen daní, ale hlavně také stále nové a nové byrokracie, pak to v realitě žádná pravicová strana není. Ale když už jsme si – možná z naivity – zvolili, jak jsme zvolili, mnoho s tím během volebního období asi už nenaděláme. Ne, že by mě to těšilo.

Šéf Hospodářské komory také prohlásil, že překážkou v rychlejším rozhodování pro změny v české ekonomice se stal přebujelý úřednický aparát státní administrativy, ale i odbory. Až na výjimky prý našim ministerstvům vládne nahoru ukloněný, dolů nabubřelý úředník, pro něhož je největším strašákem slovo změna. O odborech uvedl, že přerostly přes hlavu politikům i zaměstnavatelům a vytvářejí zbytečné sociální napětí v zemi. Jejich hesla, nejdřív o konci levné práce a nyní dlouhé práce, povedou ke konci práce, od čehož je už jen krok k zaostávání a chudobě. Nepřehnal to Vladimír Dlouhý s kritikou úředníků a odborů?

Nepřehnal. Podepisuji to do písmene. Pochopitelně chyba není ani v úřednících, ani v odborářích, kteří jenom dělají celkem logicky svou práci. Úředníci jsou tím silnější, čím mají pod sebou víc agendy a větší rozpočet. Nelze se jim divit, že se podle toho také zařizují. Zrovna tak odbory mají v popisu práce dusit zaměstnavatele, a to i když je to na úkor zaměstnanců, kteří si to třeba nemusí vždy z neznalosti souvislostí uvědomovat. Na ně bych se tedy taky až tak nezlobila. Špatně je prostě stávající celospolečenské klima, které posunulo mantinely natolik, že takové přebujení úředníků a odborů připustilo.

Z usnesení sněmu mě zaujal bod, v němž se mluví o tom, že v souvislosti s rozvojem robotizace průmyslu a restrukturalizace české energetiky bude Hospodářská komora usilovat o prosazení takových změn školského systému, které povedou k zajištění potřebného počtu kvalifikovaných pracovních sil. Vy se v knize Robot na konci tunelu školství také věnujete. Pozorujete, že na některém jeho stupni způsob a obsah výuky reaguje na prudký rozvoj techniky a na to, že nová generace bude potřebovat jiné znalosti i jiný způsob myšlení?

Zatím to tedy vážně nepozoruji. Naopak stále bojuji s větrnými mlýny, když se znovu a znovu srážím se starým způsobem myšlení a s poněkud císařsko-královskými praktikami ve školství. To je takové to známkování úpravy sešitu, když dnešní děti už nejspíš po vychození školy v ruce vůbec psát nebudou, ale nejspíš jen na klávesnici. Ale aby se tohle změnilo, nejspíš bude muset odejít část učitelů a učitelek do důchodu. Někteří učitelé jsou v tomhle ohledu skvělí, jiní prostě už nikdy nepřestanou myslet jako za dob socialismu. A tací jsou vedle sebe i na jedné škole, takže o přístupu školy to není, spíš o jedincích.

Je důvodem k jásotu, že Úřad pro ochranu osobních údajů ujistil, že i po účinnosti unijního nařízení o ochraně osobních údajů GDPR nebudou udělovány likvidační sankce, ale tak jako dosud v přiměřené výši, čímž odmítl strašení pokutami, jejichž výše může teoreticky dosáhnout až 500 milionů korun?

Samozřejmě je dobře, že se hysterie obklopující GDPR může zklidnit. Na druhou stranu, co si budeme povídat, ta hysterie už narostla do takové výše, že vysoce převyšuje i pozdvižení, které doprovázelo zavedení EET... a to je co říct. Už jen tím je celé GDPR špatně. Já se prostě nemohu zbavit dojmu, že tady se jde s atomovou bombou na vrabce.

Nový německý ministr financí Olaf Scholz při projevu o rozpočtu v Bundestagu odmítl myšlenku navýšení společného rozpočtu EU na příští období, jenž má prý zůstat na úrovni unijního HDP. Německo souhlasí pouze s tím, že nahradí část příjmů za výpadek způsobený odchodem Británie. Na setkání Evropské rady by v červenci mělo padnout zásadní slovo ohledně reformy eurozóny. Dá se odhadnout, zda má větší šanci na úspěch vize francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o výrazně hlubší integraci eurozóny spojené s velkým společným rozpočtem, nebo daleko opatrnější přístup Německa usilujícího „pouze“ o dokončení bankovní unie?

On ani ten přístup Německa není bez chyby. I německá vize je pro můj vkus příliš tvrdou integrací. Například Německem prosazovanou bankovní unii dlouhodobě kritizuji jako kontraproduktivní. Myslím, že bankovní unie je úplně chybně vymyšlená, a ačkoliv jejím smyslem je banky ochránit, naopak je podle mého soudu může ještě víc poškodit.

Bohužel to, co mně se zdá moc tvrdé, se ale naopak Francii zdá moc měkké. Důvod je prostý: Francie na hlubší integraci vydělá na úkor Německa i střední Evropy. Francie totiž má – podobně jako Itálie – veřejné finance ve velmi nedobrém stavu a dlouhodobě její produktivita zaostává. Hlubší integrace by ale Francii umožnila financovat její útraty levněji. Neboli vlastně by jí to umožnilo zadlužovat se více a déle. Jenomže jak už to bývá, ti, co hospodaří zodpovědně, jsou v tomto případě v menšině, a tak se dá čekat, že vyhraje spíš francouzská touha po hlubší evropské integraci. Pro nás to bude velmi nevýhodné.

ROBOT NA KONCI TUNELU

aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím

Známí ekonomové Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora, autoři několika bestsellerů, nositelé ceny čtenářů Magnesia Litera a popularizátoři světa peněz přichází s výbušnou zprávou o stavu dnešního světa.

Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...