Pane doktore, ministr Jurečka se zamotal do vysvětlování, jak to bylo s jeho vánočním večírkem v době střelby na Filozofické fakultě UK. Zvažuje i rezignaci. Je to celé jen trapné, nebo jde o vážnou politickou záležitost?
Jste pro zrušení koruny a zavedení eura v ČR?Anketa
Pan ministr Jurečka se umí pohybovat v českém politickém příšeří a ví, že se může snadno dostat do spárů justice na dlouhá léta. Nejenom na léta, ale i desetiletí. A proto si připravuje pro všechny případy hloubkovou obranu, za kterou by se nemusely stydět ani všechny bojující strany na Ukrajině.
Anebo je to mnohem jednodušší víc, než si myslíme. Popularita KDÚ-ČSL je spíše žádná než prachmizerná a různé volby se blíží. Lidovci měli vždy svůj elektorát na obecní a komunální úrovni a vědí, že jim členství v pětikoalici velkou slávu nepřineslo. A proto je čas dát voličům najevo, že se nechtějí stát obětním beránkem nebo hromosvodem, který bude snímat všechny hříchy, které zavinili ti druzí. Ani ve vládní koalici se na věrnost a poctivost nehraje, a tak se panu Jurečkovi a jeho bratřím a sestrám mohlo zdát, že se blíží doba, kdy by bylo vhodné být připraveni vystoupit z vlaku řítícího se do nejisté budoucnosti.
Fotogalerie: - Pietní průvod za světlem
Vláda se snaží dělat „symbolickou“ politiku. Vyvěšuje vlajky Ukrajiny, ministři se účastní manifestací, ministr Rakušan vyvěsil plakát s Putinem. Není to nebezpečné, protože dříve nebo později nějaký „Jurečka“ přijde a tu „morální symboliku“ nabourá?
Klasikové political science dávno vědí, že rituály a symboly jsou hnacími motory politiky. John Kretzer, poučen u světoznámého česko-německého profesora politických věd, působícího kdysi dávno ve Spojených státech, Karla W. Deutsche, dokonce říká – odstraňte symboly a rituály z politiky a zmizí politika. Proto ta česká vizualizace politiky, na kterou už skoro nikdo nevěří, ale která je tak populární. Zejména její emocionální působivost. Má to ale jednu nevýhodu. Nesmíme příliš spoléhat na to, že antická bohyně Fama je všemocná. Lidé sice rádi naslouchají tomu, co chtějí slyšet, ale ne vždy vědí, co vlastně slyšet chtějí. Kdo by před několika lety věřil, že vojenský lékař Prymula po několika dnech a jednom posezení v restauraci na Vyšehradě přijde o svůj úřad, že se před několika týdny zatřese židle pod mocným ministrem spravedlnosti Blažkem… A kdo dnes umí odhadnout, jak budou sečteny viny a dny páně Jurečkovi. Protože je to zkušený politický harcovník, pohrozil členům koalice, sice nepřímo, ale naléhavě, co by se mohlo stát, kdyby ho ti ostatní přestali mít rádi. Když ne nic jiného, alespoň vyzkoušel jejich loajalitu nejen ke své osobě, ale i k celé KDU-ČSL.
Z KDU-ČSL vyšel i Miroslav Kalousek, který se, jak už jsme řešili, nepohodl v TOP 09. Média přinášejí zprávu o tom, že jeho případná nová politická strana má už název: SRO. Strana rozpočtové odpovědnosti. Pokud nejde o kachnu, co by to znamenalo?
Miroslav Kalousek miluje „dělat politiku“, nebo, jak říkají ve Francii, „hrát politiku“ ve smyslu hrát si s politikou. Přitom je ale dost náladový a někdy hraje „vabank“. Tentokrát se sice zdá, že hraje o všechno, ale to je podle mého názoru jen zdání. Dělá, že mu jde o Brusel, nebo dokonce o Poslaneckou sněmovnu ve Sněmovní. Proto začal i kritizovat vládu, jako kdyby se chtěl vrátit na Ministerstvo financí, ale nezapomíná, že má v jedné ruce nepolitické karty a v druhé i několik trumfů ze stejné sady neviditelných.
Zkratka SRO je docela dobré logo, skoro tak dobré, jako se zdálo být zajímavé na svém začátku TOP 09. To, že jeho politika skončila jako hříčka v rukou plutokratů, není jen Kalouskův hřích, ale spíš všech těch, se kterými se nedokázal a asi už nemůže rozejít.
Americký exprezident Donald Trump se bude domáhat, aby Nejvyšší soud USA zrušil zákaz jeho kandidatury ve státě Colorado. Dostává se Amerika ve snaze odstavit Trumpa od kandidatury někam, kde bychom si to před deseti lety nedovedli představit?
Vadí vám chování Andreje Babiše v TV debatách a v Poslanecké sněmovně?Anketa
Trumpovi nepřátelé se děsí toho, že by mohl „zničit americkou demokracii“. Co si pod těmi slovy představit?
Hérakleitovo Panta rhei je opět ještě jedna moudrost stará více než dva a půl tisíce let. Celé generace si tato slova opakovaly a celé generace jim nechtěly věřit. Dnes to není jiné. Jen se ta americká demokracie dostala do stavu, kdy může ničit nejen sebe, ale i velkou část vesmíru.
Doufejme, že nás její obdivovatelé nevezmou na tu svou cestu do neznáma s sebou.
Fotogalerie: - Přistěhovalecká čtvrť v Berlíně
V Německu začínají média, ale i činovníci vládních stran spekulovat o tom, zda bude nutné zakázat stranu Alternativa pro Německo (AfD). A zase: prý je nedemokratická. Tak prý „ohrožuje demokracii“. Jak tuto rétoriku brát v německém kontextu?
Německá vnitřní i zahraniční politika mají své tradiční problémy se svou vlastní dávnou i nedávnou minulostí. Nemusíme se zrovna bavit jen o odkazu „velkoněmeckých říší“, ale jen poslední tři dekády, počínaje pádem Berlínské zdi a sjednocením západních a východních spolkových zemí, vneslo do tohoto „prostoru“ tolik změn, že by bylo s podivem, aby to s tradiční německo-germánskou ideou něco závažného neprovedlo. Navíc k tomu přispěl i významný ekonomický růst, který z objektivních příčin sbližoval německou ekonomiku a národní hospodářství Ruské federace. Strach za velkou louží a obavy ze ztráty postavení garanta růstu světové ekonomiky vyvolaly až panický strach ve Spojených státech. Cílem jejich nepřátelských útoků proti vedoucí autoritě evropské ekonomiky byl nejprve útok proti Volkswagenu, posedlost zničit Nord Stream a všechno možné další. Včetně kamuflovaných celních válek. Když Joe Biden pronesl svůj historicky politický program – Nechceme zničit Ruskou federaci, ale oslabit ji!, ani vysoké politické autority v SRN nechtěly tato slova chápat jako hrozbu Spolkové republice Německo jako tvůrci čtvrté říše.
To se samozřejmě muselo projevit i uvnitř země a asi se ještě budeme dlouho přít o to, kdo přišel s nápadem My to zvládnem! Radikalizace Zelených, kteří se začali chovat jako jejich předchůdci na začátku třicátých let 20. stol., vyvolal protitlak. Nejdříve Die Linke, hra na extremismus pravicový a levicový, a bylo jen otázkou času, kdy dojde k naléhavějšímu politickému heslu Alternative für Deutschland – AfD.
Fotogalerie: - U německých sousedů
Dnes je tato politická strana stará deset let a málokdo si chce v Německu přiznat, jakým dílem k jejímu vzniku a růstu přispěl. Proto ta panika, a jak je v EU zvykem, když si nechceme přiznat svoje viny, máme vždy po ruce interjekce, citoslovce, expresivní urážky bez konkrétního významu, který by alespoň přibližně informoval o tom, oč vlastně jde. Zřejmě proto budou kritici AfD opatrně vzpomínat na německý nacionální socialismus, ale vzhledem k historickým zkušenostem se všichni budou obávat tvrdit, že tento fenomén německé politiky je opět aktuální. Proto se asi obnoví expresivní slovní spojení jako pravicový a levicový extremismus, které bude možné používat k pomluvě kohokoliv a kdykoliv, stejně jako z latinsko-amerických zemí importovaný populismus, dnes na hony vzdálený místům svého vzniku.
Náš premiér Fiala se chystá na konferenci do Indie, kde se setká i s premiérem Módím. Zde asi nic nenamítáme vzhledem k síle Indie? Příští desítky let mají podle některých odhadů patřit i jí.
Vztahy mezi československými a indickými politiky byly zejména v posledních letech snah o nezávislost obou zemí velmi blízké. Džaváharlál Nehrú byl se svou osmnáctiletou dcerou Indírou v Československu v neslavných mnichovských dnech a Indíra Ghándíová na to jako předsedkyně vlády nikdy nezapomněla. Doufejme, že dejvičtí obrazoborci si nevzpomenou, že v jejich městské části je památník Rabíndranáth Thákura a nepřestěhují ho na nějaké nedůstojné místo, jak by odpovídalo jejich vkusu a posedlosti. Tento velký básník byl sice v Praze na pozvání Tomáše G. Masaryka, ale vysvětlete to nějakému současnému Pirátovi. Stačí, když ho napadne „Pusťte nás na ně!“ a vzpomene si, jak TGM pracoval s internetem, a neštěstí je hotovo.
Ing. Marian Jurečka
Na druhé straně Indie, která se dnes dokonce chce zbavit svého z angličtiny převzatého jména, je zemí velmi bohatou na lidské a přírodní zdroje, ale také složitým subkontinentem, kterému neporozumíme bez důkladného studijního zájmu, který jsme opustili v nedávných dobách likvidace slavné české indologie. Snad se panu Fialovi podaří tomuto subkontinentu porozumět. Mohl by přivézt do EU poučení, jak se řídí, spravuje a ekonomicky rozvíjí takový celek, který má víc obyvatel než kontinentální Čína. A poloostrov Evropa je spíš za horizontem jeho obrazotvornosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
Eisenherz
