Prezident jmenoval novou vládu. Jak se vám jako právníkovi líbí nová ministryně spravedlnosti za ANO Taťána Malá? Kritici jí vyčítají, že má nedostatečné vzdělání i zkušenosti.
Já ji osobně neznám, nikdy jsem ji nepotkal, neviděl, je to zatím nepopsaný list. Uvidíme. Nechci nikoho předem hanět, ale domnívám se, že ministrem spravedlnosti by měl být člověk, který má elementární znalosti z oblasti justice, někdo, kdo je buď advokátem, nebo kdo se pohyboval ve sféře veřejného práva.
Ale úplně nepopsaný list paní Malá není, protože se jako poslankyně v minulosti často k právním věcem vyjadřovala, zejména v souvislosti s trestním stíháním svého stranického šéfa a současného premiéra Andreje Babiše. Například prohlásila, že nevidí důvod, proč by se jeho stíhání nemělo odložit o čtyři roky, až nebude premiérem.
Ona to řekla v nějaké době, v nějaké situaci. Já bych z toho nedělal velké závěry. Koneckonců každému člověku lze otlouci o hlavu nejrůznější výroky, mimochodem prezident Miloš Zeman používal i vulgární. A vzpomeňme na střety Kalouska a Ratha, které byly za hranou normální parlamentní diskuse. V historii každého něco najdeme. Beru to tak, že současná ministryně chtěla v roli poslankyně hájit svého předsedu, řekla něco, co říci neměla, ale nedělám z toho velký závěr.
Nemusíme tak daleko do minulosti, stačí, když vezmeme slova, kterými její nominaci do čela resortu spravedlnosti obhajoval premiér Andrej Babiš. Prohlásil, že se na ministerstvu bude učit, že by měla hlavně naslouchat a nic nekomentovat. Potřebujeme ministra spravedlnosti, který se bude v tak vysoké funkci teprve něco učit a který bude někomu naslouchat? Zvlášť když nevíme komu?
Fotogalerie: - Jmenování Babišovy druhé vlády
Ministr spravedlnosti je důležitá funkce, jedna z těch, kdy má ministr právo na osobní ochranku. Je to jeden z nejvýše postavených lidí. Podle mého názoru je tady důležitá osobní erudice, o ní v případě paní Malé nic nevím. Dovedu si představit jiné osoby, které by mohly tuto funkci vykonávat naprosto suverénně. Samozřejmě je důležité, jaký okruh náměstků, zejména prvního náměstka, si ministr vybere. Věřím, že to bude odborník, který by pomohl vyvažovat ne zcela dobré znalosti paní ministryně.
Jak podle vás přijme odborná veřejnost, to znamená soudci, státní zástupci, advokáti, v této funkci člověka, který má „ne zcela dobré znalosti“? Ministr spravedlnosti přece není jen manažer, ale dělá i řadu odborných rozhodnutí, například o vydání zadržených státních příslušníků do zahraničí, jak víme z kauz ruského hackera Nikulina či Libanonce Fajáda, nebo podává stížnosti pro porušení zákona proti soudnímu rozhodnutí.
Odborná veřejnost, to jsou především pracovníci justice, státní zástupci, advokáti, ti na to mohou pohlížet, jak chtějí, ale pozice ministra je dána. Nikdo nezkoumal to, že Sobotka byl ministrem financí, a přitom byl právníkem, který nikdy žádná práva reálně nedělal. Nebyl ani ekonom. Nebo že byli herci ministry kultury. Myslím, že odborná veřejnost bude ministryni posuzovat podle výsledků práce než podle něčeho jiného. A pokud chce být nová ministryně Malá úspěšná, musí si vytvořit velice silný tým, zejména v osobě prvního náměstka, který bude mít silnou pozici na ministerstvu. To je podle mne nejdůležitější. Dává mi to tušit, že využije služeb současného náměstka ministra spravedlnosti.
Myslíte bývalého poslance za ČSSD Jeronýma Tejce?
Ano.
Jak to koresponduje s tvrzením Babiše, že do ministerských křesel, dozorčích rad státních podniků půjdou jen odborníci, ne politici? Dalším z nových ministrů na post šéfa průmyslu a obchodu je Marta Nováková, bývalá prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu, která byla pro ještě přísnější podobu EET. Není loajalita k Andreji Babišovi nejdůležitějším odborným předpokladem pro funkci ministra?
Jmenování ministra je vždycky důležitá věc zejména pro předsedu vlády, protože musí jmenovat člověka, který je jednak loajální, tak to bohužel v politice chodí, aby se vyloučily nějaké kroky proti premiérovi, a jednak člověka, který má smysl pro týmovou práci, je dobrý manažer a měl by mít odbornou zdatnost. Tyto tři faktory se tam musejí protnout, to není jen o tom, že jmenujete profesora ekonomie Švejnara ministrem hospodářství, ale jde o to, jestli je reálně schopen řídit ministerstvo a jestli reálně bude schopen vykonávat tu práci. A to je vždycky s otazníkem. Těch příkladů bylo v minulosti víc. Třeba Topolánek versus Tlustý. Tlustý asi odborně zdatný byl, ale měl ambice, takže pak musel odejít.
V tradičních politických stranách fungují vnitrostranické mechanismy, na které předseda strany ve funkci premiéra musí brát ohled, proto často nominuje do vlády lidi z nejsilnějších regionů, kteří ho podporují ve funkci a kteří pak dají jako poslanci i důvěru vládě. To je další významný faktor při výběru ministrů. Ale tuto „povinnost“ Andrej Babiš nemá, protože o všem jako šéf a majitel hnutí ANO rozhoduje sám, takže si skutečně může vybrat do svého kabinetu, koho chce. Není ničím vázán jako premiéři z tradičních stran. Má tedy vůbec takové osobnosti, kvalifikované odborníky, kteří by byli ochotni být s ním ve vládě?
Ústava je v tom jasná. Říká, že premiér navrhuje prezidentovi ministry a ty pak prezident jmenuje. Personální představy jsou vždy korigované mocenskými vazbami. ANO je výjimečné tím, že je tam dominantní postava Andreje Babiše, a pokud byly snahy, aby byl někdo jiný premiérem z hnutí ANO, tak to byly představy naprosto nereálné. Je pravda, že Babiš nemá ruce svázané jako předsedové tradičních stran. Otázka je, co je výhoda a co nevýhoda. Většinou premiér, který je vázaný těmi politbyry a regiony, vlastně nemůže říci ani pořádně svůj názor. Tady to stojí a padá s jedním člověkem. To je autoritativní postavení, v podstatě jako měl svého času generál de Gaulle v rámci své strany. Když není on, tak to končí. Tak to prostě je.
Čím to tedy je, že si Andrej Babiš bere do vlády lidi, kteří moc odborníky na daný resort nejsou? Nebo se bojí, že by skuteční odborníci nebyli dostatečně loajální, to znamená, tedy dost poslušní?
Nechci zavrhovat ministryni, o které nic nevíme, jen to, že řekla jeden výrok a že nepracovala přímo jako advokátka nebo soudkyně. Nechtěl bych to vyfaulovat tím, že bych řekl, že na to nemá. To ukáže čas. Jestli na to nebude mít, ať jde. Hnutí ANO má možnost oslovit řadu lidí, i nestraníky, také to dělá, ale to, co považuje ANO za klíčové, je hledisko loajality ke hnutí ANO, k jeho programu a osobě samotného premiéra. To je jeden z určujících faktorů. Na tom to stojí.
Větším problémem, alespoň pro prezidenta, se stal kandidát sociální demokracie Miroslav Poche, který se měl stát ministrem zahraničních věcí. Premiér ho prý navrhl, ale prezident ho odmítl jmenovat. Předseda ČSSD Jan Hamáček bude, prý nějaký čas, sedět na dvou židlích, bude ministrem vnitra i zahraničních věcí. Měla sociální demokracie prezidentovi ustoupit, i když je podle ústavy v právu, protože prezident má jmenovat vládu, kterou mu navrhne premiér? A má Poche ještě vůbec šanci stát se ministrem?
Myslím, že strany do toho vsadily tolik, že těžko mohly couvnout. Dovedu si představit, že Poche bude náměstkem na ministerstvu. To, že Jan Hamáček je ochoten vést ministerstva dvě, mezi řádky znamená, že on sám odtroubil účast Pocheho na pozici ministra. Jeho jmenování už nikdo nemůže brát vážně. Když nebyl jmenován teď, tak už nebude jmenován nikdy jindy. Tam přijde jiná osoba, až se vášně uklidní, s odůvodněním, že jinak by sociální demokraté zbourali vládu. Takže já to vidím jako prosazení vůle prezidenta Zemana, který se stal dominantní osobou české vrcholné politiky.
Byl jste v českém Parlamentu, když se tvořila ústava, podle níž jsme parlamentním systémem. I když byl nedávno do ústavy začleněn nový prvek – přímá volba prezidenta, nic to nezměnilo na rozsahu pravomocí hlavy státu. Přesto sám říkáte, že se prezident stal dominantní osobou české vrcholné politiky. Znamená to, že se měníme v poloprezidentský, nebo dokonce prezidentský systém? Nebo tyto tendence s odchodem Zemana zase skončí?
Myslím, že to hodně závisí na tom, kdo vykonává prezidentskou funkci. Miloš Zeman je člověk, který je osobou velmi autoritativní, neústupnou, a musím říci, i neodpouštějící ani vlásek, pokud se někdo postavil proti němu, tedy osobou mstivou. A tyhle vlastnosti ho vedou k tomu, že nebude chtít ze svých postojů ustoupit ani o píď. Nejde o to, že se politický systém u nás mění, spíš jde o to, že političtí účastníci prostě prezidentovi umožní, aby mohl silně posílit. Teď to je tak, že komunisté v podstatě zpívají stejnou písničku. Když jim prezident řekne, aby zatleskali, tak zatleskají. Babiš si je vědom, že jeho postavení závisí v mnohém na přízni prezidenta, a ČSSD vede vnitrostranickou válku, co je větší zlo, jestli být ve vládě, nebo ne. Ostatní strany jsou vlastní vinou ze hry. Taková je momentální situace. Myslím, že až přijde nový prezident, nebude používat stejná gesta a metody, jako používá Miloš Zeman.
Ostatně vnitrostranické referendum, které ČSSD k účasti ve vládě rozpoutala, je pro mne dokladem slabosti současného vedení. Předseda strany má dát hlavu na špalek a má říci jasný směr a cíl. A když se to nepovede, odstoupí. Ale aby si kryl záda tím, že bude vykonávat to, co si odhlasují členové, takového předsedu – pošťáka nepotřebuji. To je fatální chyba. Teď se mohou vnitrostranická referenda v ČSSD konat opakovaně k nejrůznějším tématům. Může to být k tomu, jestli z vlády vystoupit, jak hlasovat o tom či onom zákonu, k volbám nejrůznějších představitelů státu. K čemu potřebuji vedení strany, když se samo neumí rozhodnout, když musí nechat rozhodnout členskou základnu? V tom prohráli všichni. Prohráli štěchovci i hamáčkovci. Teď se budou držet v klinči a vnitrostranická referenda a jejich závaznost si vzájemně omílat o hlavu. Je velká chyba ČSSD, že takové referendum vůbec připustilo. Teď nevím, k čemu členové to vedení potřebují.
Takže věříte, že se nestane ústavní zvyklostí, aby si prezident diktoval, kdo bude a nebude ve vládě?
Ne. Ale záleží na osobnosti, která po Miloši Zemanovi přijde.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
