Výzkumy veřejného mínění se liší, jedny tvrdí, že se některé strany nedostanou do parlamentu, u jiných mají osm procent. V jedněch má ANO náskok před sociálními demokraty skoro deset procent, v jiných jen pár. Věříte jako sociolog takovým průzkumům?
Pokud jde o průzkumy, lidé by měli rozlišovat, jestli se jedná o volební preference nebo volební model. Tam to potom může skákat o několik procent nahoru a dolů. Pokud jde o preference politických stran, tazatelé agentury pro výzkum veřejného mínění se ptají všech lidí, zatímco model zohledňuje lidi, kteří říkají, že by přišli k volbám. Takže realističtěji odráží rozložení politických sil v budoucí sněmovně. Průzkumy se liší také podle toho, jaká agentura ho dělá, podle toho kolísají i procenta. Je celkem veřejné tajemství a novináři to vědí, že se tady objevily případy, kdy některé agentury byly ochotny vylepšovat výsledky na zakázku. Problém je, že není možně někoho jmenovat, je to věc, o které se ví, ale nedá se dokázat.
Všechny průzkumy přisuzují sociální demokracii zatím druhé místo, více či méně vzdálené od nejpodporovanějšího hnutí ANO. Pomůže ČSSD posun doleva s programem zavedení progresivních daní nebo spolupráce s komunisty, jak se zřejmě domnívá předseda strany Bohuslav Sobotka?
Kalousek tvrdí, že mu Babiš roku 2004 sliboval pomoc v politické kariéře, když on jako politik bude rozhodovat ve prospěch Agrofertu. Věříte tomu?Anketa
Sociální demokracie za vedení Bohuslava Sobotky zvolila takový posun doleva zejména ve snaze zachovat si tradiční voliče a odčerpat voliče Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. To znamená rezignaci na to, co předseda Bohuslav Sobotka hlásal ještě nedávno, že chce oslovit mladší, liberální, městské voliče. Ti teď po jeho výrocích o bohumínském usnesení a spolupráci s komunisty na celostátní úrovni, o daních a po výměně ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera nebudou touto stranou už nadále nijak osloveni.
Jak vidíte osud některých politických stran, které balancují na samé hranici potřebné pro vstup do sněmovny?
Odhadnout předem osud politických stran, které jsou ohroženy tím, že mají menší preference, mohou to být občanští demokraté, lidovci, je problém, a to v tom, že průzkumy říkají, co lidé nyní tvrdí před volbami. Ale oni se mohou na poslední chvíli rozhodnout úplně jinak. Takže v průzkumech se neměří, co lidé udělají, ale to, co teď tvrdí. A to pochopitelně výzkumníci vědí. Například vědí to, že méně lidí se přizná, že budou volit komunistickou stranu, než kolik ji skutečně volí. Ale výzkumy mohou být nepřesné z prostého důvodu, že sociologie zkoumá živou bytost, která není minerál, může tedy měnit názory a může je měnit poměrně rychle. Může se v médiích vytáhnout argument, který bude působit, těsně před volbami, a může s volebními výsledky zamíchat. A zejména u politických stran, které balancují na hranici zvolení, to pak může hrát velkou roli. A samozřejmě to pak ovlivní třeba to, jaká vláda se bude sestavovat.
Psali jsme:
Hnutí ANO získalo podporu především díky tomu, že získalo protestní hlasy lidí, kteří nebyli spokojeni s dosavadní politikou. Dnes se ANO v čele s Andrejem Babišem drží v čele voličské podpory. Jak si to vysvětlujete?
Hnutí ANO je silné v tom, že je to de facto strana jednoho vůdce, de facto majetek Andreje Babiše a jeho podnik. To je vidět na tom, jak bývá volen do čela strany, nemá žádného protikandidáta, který by proti němu mohl vystoupit, všichni o něm uctivě hovoří. Ale na druhou stranu je to poměrně křehké uskupení, protože lidé se po volbách dostanou do nějakých pozic, jak bylo vidět třeba na úrovni krajů, a potom se na Andreje Babiše klidně vykašlou, protože už mají své posty. Jestli se to samé odehraje na celostátní úrovni, je samozřejmě otázka. ANO je slepenec lidí, kteří stranu používají jako výtah k moci, k výhodám, k funkcím. Někteří do toho šli z nějakého idealismu, ze kterého mohli, ale nemuseli vystřízlivět, ale rozhodně je to názorově, ideově asi nejméně vyhraněná strana, jakou u nás můžeme sledovat.
Pravice a středové strany jsou dnes ve velké defenzívě, i když dělají, co mohou. Jak vidíte jejich šance?
ODS samozřejmě zápasí s dědictvím Václava Klause, které je posílené zapojením Václava Klause mladšího do volební kampaně před sněmovními volbami. A ten se výrazně liší od toho, co strana navenek říká a jak chce vypadat, nicméně Klausovi sirotci ve straně jsou, i když se dnes nějakým způsobem možná drží někde v pozadí. A pokud lidovci půjdou do voleb se STAN jako dvojkoalice, je to pro ně riziko, protože musí získat násobek hlasů, což je opravdu napínavá záležitost, jak to nakonec může dopadnout. TOP 09 je hodně spojena s osobou Miroslava Kalouska, který patří, jak ukázal nedávno průzkum, k nejméně oblíbeným politikům, získal nejvíc záporných hlasů v oblíbenosti, zhruba sedmdesát procent hlasů. Na druhé straně se jeví jako odolný, nesmrtelný politik, který zná své řemeslo a který se nepochybně pokusí najít postavy, které by měly takové charisma, jako měl třeba Karel Schwarzenberg.
Komunisté se drží stále ve sněmovně, i když s příchodem Andreje Babiše a jeho hnutí ANO jim ubývají voličské hlasy, ale nově se objevily ve sněmovně i protiislamistické strany. Máme s nimi v politice do budoucna počítat jako v západní Evropě, nebo to zatím u nás není aktuální, protože tu v podstatě imigranty nemáme?
Komunisté jsou pořád stejní, ale trpí úbytkem členské základny. To, že se jim ve volbách poslední dobou příliš nedaří, bylo vidět v senátních volbách, kde se ostatně nedařilo ani hnutí ANO. KSČM je v podstatě jakási agentura na buržoazní zajištění živobytí pro funkcionáře strany a pro vyvolávání nostalgie pro komunistické voliče. Ale i jako nástroj pro mladé lidi, které nezažili komunistický režim, jeho dusnou podstatu, a sní o tom, kolik se tady vyrobilo traktorů a postavilo paneláků a jak jsme vyváželi do celého světa, do států, které nám za to ani pak nezaplatily. Ale ty antiislamistické strany se tu neprosadily, protože tady žádní islamisté nejsou, a pokud tady byli, tak uprchli dál. S jedinou výjimkou – kromě pana Okamury a jeho strany, což je opět takový ukřičený prapodivný názorový slepenec, který se bude zvyšovat nebo zmenšovat podle okolností.
Myslíte si, že se naplní scénář, o kterém se mluví? To znamená, že zvítězí v prezidentských volbách Miloš Zeman a ve sněmovních volbách hnutí ANO, takže příštím premiérem bude Andrej Babiš? Nebo se přece jen všechny ty skandály, finanční a daňové nesrovnalosti v podnikání Andreje Babiše projeví a negativně ovlivní výsledek hnutí ANO v podzimních volbách?
Situace se může změnit. Andrej Babiš nemusí ty volby vyhrát, nebo může následovat osud Jiřího Paroubka, vyhraje o nějaká ta procenta, ale nebude schopen sestavit žádnou funkční vládu a bude jako ten pověstný kůl v plotě. A v případě prezidenta Miloše Zemana je docela dobře možné, že zvolený už podruhé nebude.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
