Od prezidentských voleb uběhlo již čtvrt roku. Jak se s odstupem času díváte na váš volební výsledek i to, jak vlastně prezidentské volby dopadly?
Má to pro mě dva úhly pohledu. Konečný výsledek 1,35 %, tedy 75.475 voličů, je určitě méně, než jsem očekával a plánoval. Z druhé strany vzhledem k okolnostem vyřazení z volby na 16 dní v horké fázi kampaně, ale také k pozitivním ohlasům ze zákulisí i od běžných lidí je dobře, že jsem do poslední chvíle bojoval a voleb se zúčastnil. Bylo pro mě do jisté míry až trochu frustrující, kdy mě mnoho lidí, dokonce i z mého blízkého okolí, říkalo a psalo, že za normálních okolností jsem pro ně byl jednoznačně kandidát číslo 1, ale že raději již v prvním kole volili Petra Pavla, protože v těchto volbách šlo o to porazit Andreje Babiše a že Pavel má dle průzkumů a médií největší šanci.
PhDr. Mgr. Karel Diviš
- BPP
- mimo zastupitelskou funkci
Když sledujete první kroky nově zvoleného prezidentského kandidáta Petra Pavla, je něco, co byste v případě vašeho zvolení dělal diametrálně jinak?
Nový prezident do toho skočil hodně zhurta a zahraniční politiku začal dělat na plný plyn ještě před inaugurací, což mi přišlo trochu zvláštní. Rovněž schválení vládního zákona o snížené valorizaci důchodů s tím, že i on má velké pochybnosti o jeho ústavnosti, je dosti alibistické vyjádření. Ale dejme mu čas a obligátních 100 dní hájení.
V prezidentských volbách jste skončil na předposledním místě. Zanevřel jste na politiku nebo se v ní plánujete dále angažovat?
Jak už jsem naznačil v první odpovědi, 7. místo nepovažuji za daných okolností za propadák a rád bych se angažoval dále. Chápu ale, že prorazit s mými pravicovými názory bude v dnešní době, kdy si lidé zvykli na dopamin v podobě různých dotací a pomocí ze strany státu, velice obtížné. Všimněte si, že hovořit o pravici či levici je dnes téměř zakázaná idea. Mám pocit, že vesměs všem stranám vyhovuje, když ráno mohou říci, že daně budou snižovat a odpoledne přesný opak. K populismu sklouzávají v parlamentu téměř všichni bez rozdílu stranické příslušnosti a nikomu to nepřijde divné. Politika bohužel už není souboj jasně vymezených dlouhodobě zastávaných myšlenek a hodnot, ale především hra s emocemi a hra o peníze a moc. Zásadní vliv v celém tom koloběhu mají média, kdo je ovládá, ten vítězí.
Práce médií, ale také svoboda slova a s ní spojená cenzura se v posledních měsících opět stala horkým tématem, především díky krokům vlády, než hájila nutností boje s dezinformacemi po vypuknutí války na Ukrajině. Jak se na toto téma díváte vy?
Avšak o dezinformacích se mluvilo již dříve, například v souvislosti s těmi, ktěří kritizovali minulou vládou za přísná protiepidemická opatření. Na které straně barikády jste vlastně během pandemie stál vy?
Tohle je pro mě také naprosto zásadní otázka, která mě velmi poškodila u některých mých potenciálních voličů. Můj postoj byl, je a bude zcela konzistentní. Říkal jsem i do médií v době kampaně, že lidem stát nikdy nepředložil relevantní pandemická data a na tom si trvám. Co tím myslím? Všichni bez rozdílu (doktoři, politici, komentátoři) se shodovali, že nechceme zbytečně zahlcovat nemocnice a že mezi nejrizikovější skupiny, které končí v nemocnici, na Áru nebo v márnici patří především starší ročníky a obéznější lidé, bez ohledu na cokoliv dalšího. Jestliže mám tuto hypotézu a dejme tomu po půl roce pandemie veškerá relevantní data, protože o každém pacientovi na příjmu v nemocnici mám záznam o jeho věku, pohlaví, výšce a váze, pak je naprosto triviální úloha tato data sesbírat a vyhodnotit. Místo nekonečných a často nesmyslných televizních debat „odborníků“ na téma pandemie, mohli přijít matematici a statistici, ale možní i běžní studenti gymnázia, vzít tato data a zveřejnit jednoduchou pravděpodobnostní tabulku v závislosti na pohlaví, věku a indexu obezity, ze které bychom se možná dozvěděli, že 8 letá středně obézní holka skončí v nemocnici s covidem s pravděpodobností 0,... %, zatímco 90 letý 150 kilový děda naopak s pravděpodobností třeba 99,…%. Teprve na základě těchto dat mělo smysl mluvit o nějakém povinném očkování pro určité skupiny, zavírání škol, atd. Proč to nikdy nikdo neudělal nechci spekulovat. Chci věřit, že za tím byl „jen“ naprostý amatérizmus vlády a nic dalšího.
Velmi mi ale vadí, když významný zpravodajský portál vytrhne z kontextu jednu moji větu a titulek zní, že Diviš byl pro zpřísnění covidových opatření v době pandemie. Přitom moje úplná teze zněla zcela jinak. Pokud jsme skutečně nechtěli zahlcovat nemocnice a vláda říkala, že musí chránit lidi, tak v době před krajskými volbami 2020 nebo před Vánoci, měla restrikce buď zpřísnit nebo to defacto znamenalo, že zabíjela nevinné lidi na popud jejich marketingových poradců, kteří se báli výrazného poklesu preferencí v případě zavedení restrikcí.
Terčem ostré kritiky i početných demonstrací nebyla jen minulá vláda Andreje Babiše, ale i dnešní kabinet Petra Fialy. Proč se podle vás vládě nedaří nastolit „změnu“, kterou před volbami tak tvrdošíjně představitelé pětikoalice slibovali?
Tady budu poměrně ostrý. Jednak asi všichni vidí, že to, co Fialova vláda kritizovala na té předchozí nejvíce, a sice špatnou komunikaci, se bohužel vůbec nezměnilo. Vezměte si např. komunikaci o zastropování cen energií, o posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu, daňový balíček, apod. Tady už se snad nedá mluvit ani o vypouštění testovacích balónků na voliče, ani o mlžení, ale přímo o dezinformacích. Když se navíc bavíte s lidmi ze zákulisí a dozvíte se, jakým způsobem komunikují o zásadních věcech někteří naši ministři na evropské půdě, říkáte si, takový amatérismus snad ani není možný a nechcete tomu vůbec věřit.
Velkou diskusi vyvolal krok vlády, kterým snížila valorizaci penzí. Bylo to podle vás nezbytný krok k tomu, aby se důchodový systém nezhroutil, nebo zrada na seniory?
Z čistě krátkodobého ekonomického hlediska, kdy zažíváme defacto komplexní rozvrat veřejných financí a to nerozdílnou „zásluhou“ obou předchozích vlád, to samozřejmě dává smysl. Jak k tomu ale přijdou ti samotní důchodci? Mě nejvíce vadí, že se všichni baví o tom, kde ušetřit na výdajích států, které daně případně zvýšit. Ano to není nic jiného než krátkodobý krizový plán. Kde je ale nějaká dlouhodobá vize, nějaký strategický plán a cíl, jak dlouhodobě rozhýbat naši ekonomiku, v čem má být Česká republika světovým leadrem, aby výrazně zvýšila svoje HDP a na důstojné důchody jsme prostě měli?
Fotogalerie: - Prezidentská klání na veřejných místech
V nejbližších dnech by měl ministr financí Zbyněk Stanjura představit také svůj avizovaný daňový balíček. Z informací, které prosakují na veřejnost, se zřejmě musíme připravit na zvyšování některých daní. Co si o tom myslíte?
O těch „dezinformacích“ v souvislosti s daňovým balíčkem už ani nechci znovu hovořit. Co si má člověk myslet o tom, že někdo v době stále nezkrocené inflace hodlá zvýšit daň na vodné a stočné a současně snížit daň z hazardu. No comment.
Velkou diskusi v posledních měsících vyvolala také snaha Evropské unie zakázat prodej nových aut se spalovacími motory a další kroky v rámci tzv. Green Dealu. Jak se stavíte k této zelené politice EU?
Anketa
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?
2%
3%
13%
1%
hlasovalo: 11593 lidí
V příštím roce nás čekají volby do Evropského parlamentu a s nimi se otevře diskuse také o řadě evropských témat a Unie se podle všeho stane opět terčem sporu mezi jejími příznivci a odpůrci. Ke kterému táboru patříte vy?
Evropská spolupráce má obrovský význam zejména v kontextu celé měnící se geopolitické situace, kdy Rusko je již nyní ekonomicky defacto na okraji zájmu a vše podstatné se bude odehrávat pouze na ose USA – Čína a stále chci věřit tmu, že i Evropa. V takové situaci má správně pojatá evropská politika obrovský význam už jen díky velikosti a produkci svého společného trhu. Tj. unijní vyjednávání se zmiňovanými mocnostmi o zásadních strategických otázkách jako je bezpečnost, energetická politika a soběstačnost, trvalá udržitelnost a ochrana planety jsou momentálně podle mě nenahraditelná. To, co ale všechny lidi trápí a může dovést EU na slepou kolej nebo v krajním případě až k rozpadu je pokřivování svobodného trhu zejména nesmyslnými a nespravedlivými dotacemi zejména miliardářským firmám, které je vůbec nepotřebují, zatímco malé a střední podnikání je i díky přebujelé byrokracii těžce bito. Dalším problém je „sociální inženýrství“, ať už v podobě např. zmiňovaného Green Dealu, či jiných zbytečných nařízení a směrnic, které se na nás valí ze všech stran, zatímco např. asijské země do všeho výrazně šlapou a ekonomicky začínají dominovat. Už vůbec nevidím jako realistickou vizi o budování Spojených států evropských s potlačením autonomie jednotlivých států, o které někteří politici rovněž sní. Zde mohou a měly by velkou roli sehrát i postkomunistické státy a vysvětlit starým evropským západním mazákům, že snaha o budování celoevropsky centrálně plánované ekonomiky s významnými prvky korporátního socialismu je skutečně cesta do pekel, nikoliv k prosperitě, blahobytu a štěstí.
Kdybyste měl Evropskou unii za něco pochválit, co by to bylo? A opačně, co je podle vás jejím největším prohřeškem?
Evropu bych pochválil za to, že se naštěstí stále ještě shodne na některých základních lidských hodnotách, že například mír a ochrana lidských práv a svobodný život stojí nad jakýmkoliv ekonomický prospěchem či propadem. O největších ekonomických prohřešcích v podobě proměny tržní ekonomiky na dotační ekonomiku a o sociálním inženýrství jsem již hovořil.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
AjkaBajka
