Po posledním jednání s poslanci a zástupci České televize se ještě více rozbouřily vody kolem veřejnoprávních médií. Ukázalo se, že ředitel Petr Dvořák je ve střetu zájmů a například podle Jaroslava Foldyny Rada ČT naprosto selhala ve svých povinnostech. Nedokázala vysvětlit části rozpočtu a tak dále. Jak celou situaci vidíte vy? A jak podstatná jsou veřejnoprávní média pro naši zemi?
V mnoha zemích na světě jako Spojené státy, Rakousko, Německo jsou veřejnoprávní média. Pravdou je, že občas mi v našich veřejnoprávních médiích, obzvláště v televizi, vadí interpretace a akcentace ke komerci. To mají dělat soukromé televize, které mají reklamu. A vadí mi reklamy ve veřejnoprávní televizi. Jestliže jsou dotováni z peněz koncesionářů, tak nechápu, proč by veřejnoprávní televize měla vydělávat peníze?
Fotogalerie: - Stojím za ČT
Třetí věc, která mi vadí, je, jak se podílí na výrobě filmů financemi z koncesionářských poplatků. Přitom koncesionářští poplatníci z toho nemají žádný zisk, přestože sponzorují výrobu filmů. Filmaři by si měli sehnat peníze například způsobem, jakým si je sehnal režisér Marhoul. My jako občané musíme povinně odevzdávat peníze České televizi a Českému rozhlasu, ale už nemáme žádný podíl na skladbě programu.
Veřejnoprávní prostředky považuji za velmi důležité, ale nesmějí být tendenční. Česká televize se nemá plést do toho, jestli je lepší Trump, anebo Clintonová. Má přinášet informace o tom, kdo kandiduje, nikoliv fandit jedné straně a atakovat druhou. Má podávat objektivní informace a obeznamovat lidi. Měla by také mít edukativní schopnosti, proto je veřejnoprávní. A to tak, že by měli zvát nejen politiky a nějaké hvězdy, které tančí, ale stejně jako v Rakousku, v USA a v dalších zemích by různé organizace a spolky měly mít možnost dodat do televize svůj pořad.
Chápu, že poslanci mohou kritizovat, nicméně neměli by mít moc zasáhnout tak, že budou mít své chlapce v oné radě, a pak tlačit na výměny. Já sám jsem vůči řediteli České televize od počátku kritický právě proto, že předtím pracoval v soukromé televizi, odkud přivlekl komerční akcentace. A veřejnoprávní televize se jmenuje právě od toho veřejnoprávní, aby se komerci vyhnula. Pořady připomínající socialistické estrády, nebo pokleslou kulturu, které říkají lidová, tam nepatří.
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný se vyjádřil k trestnímu oznámení, které na něj bylo podáno za jeho výroky na adresu poslance KSČM Zdeňka Ondráčka, zejména za přání, „aby za tohle Vondráček visel“. Sepsal na úřední papír dopis, který následně zveřejnil na Facebooku. A vulgarismy na adresu Ondráčka v něm rozhodně nešetřil. K výslechu na policii se dostavil v dobové uniformě. Lze s Novotným v lidské rovině souhlasit?
Ač jsem na internetu viděl rozhovor starosty Novotného s redaktorem nějaké internetové televize, tak jsem si na něj při našem dnešním rozhovoru nevzpomněl, neboť, abych řekl pravdu, připadá mi ta věc značně bezvýznamná. Zase jedno z extempore Novotného.
Nicméně odpovídá to jeho naturelu a způsobu zviditelňování se, který mne nijak neuráží a dokonce v určitých situacích může pobavit. Zároveň to vypovídá a stavu naší společnosti, když si voliči, prostřednictvím jimi zvolených zastupitelů, zvolí někoho, jako je Novotný, to je představitele brutálního bulváru, za starostu. Zda se podáním trestního oznámení na komunistu Ondráčka chtěl zviditelnit, což je pravděpodobné, nebo se upřímně naštval a vykonal dle svého přesvědčení svoji občanskou povinnost, neumím posoudit.
Nicméně poukázal tím na skutečnost, že je převážné části naší společnosti zcela lhostejné, že KSČM – následnice zločinecké organizace KSČ, viz zákon z roku 1993 – prostřednictvím poslanců této pochybné strany může zasahovat do běhu naší země zásadním způsobem, namísto aby byla zakázaná, neboť komunismus je díky skutečné, nikoli pomyslné historii prokazatelně zločinná ideologie, jež zanechala a stále za sebou zanechává miliony obětí. To, že KSČM je legitimní politickou parlamentní stranou, není důkazem, že jsme demokratickou a právní zemí, ale společností, která se nevypořádala se zločinným režimem a nese v sobě zárodky té hrozné nákazy.
Ať si občané jezdí, kam chtějí, třeba do Severní Koreje, do Číny či kamkoli jinam, kde vládne zločinecký režim, nebo ten, který potlačuje lidská práva, neboť problém netkví v návštěvě Ondráčka v Severní Koreji, ani to, že tu návštěvu vykonal coby poslanec Parlamentu oficiálně, ale skutečnost, že je poslancem za stranu, která byla v mnoha jiných zemích pro své zločiny a hrůznou ideologii zakázána.
Má se takhle projevovat starosta městské části?
Nevím. To by si měli rozhodnout občané a zastupitelé příslušné obce a strana, za kterou kandidoval a jejímž lokálním reprezentantem je. Jinak jeho pohnutky, pokud jsou toho druhu, které jsem již zmínil, zcela chápu a bylo by s podivem, kdyby nepoužil prostředků, které jsou mu vlastní.
Jakou službu dělá Novotný své domovské ODS? V hledáčku médií je čím dál častěji...
Je věcí ODS, jak se s věcí vyrovná. Určitě to útlocitné členy či sympatizanty této stany může pohoršit, dokonce odradit ji podporovat. Avšak uniká jim podstata celé věci, že – ač velmi expresívně a s celou parádou – starosta Novotný uhodil palicí na to, co je opravdu naší společnou ostudou a selháním, že totiž komunisté opět, ač sofistikovaně díky politickým čachrům Babiše s jeho hnutím ANO a prostitucí Hamáčka a sociálních demokratů, spoluvládnou a mohou zdatně a drze vydírat.
Zemřel Karel Gott. Po všem, co jste slyšel po jeho úmrtí, co si o celém dění myslíte?
To je velmi spektakulární a trapná šou, a zároveň trapné, protože Karel Gott byl pro mě jenom zpěvák. Osobně jsem se s ním asi dvakrát nebo třikrát setkal a působil na mě jako hodný a laskavý člověk. To je všechno. Úžasný hlas má spousta jiných lidí, třeba operní zpěváci, ale i spousta lidí, kteří zpívají jen tak pro radost a nedělají z toho tak výjimečnou záležitost. Karel Gott pro mnohé představoval kulturu, která pro ně byla nejdůležitější, pro mě to tak není, a na paní Peckovou a podobné velikány, kteří nás skutečně proslavili ve světě, ve stejném okamžiku společnost při potyčkách o Gotta zapomíná. Říkají o Gottovi, že nás proslavoval, tak ano, ale v omezené míře.
Jestli zpíval v Americe, tak v Las Vegas jako barový zpěvák, a ne jako hvězda, která by zpívala ve velkých halách. Když to bylo v Carnegie Hall, bylo to zaplacené a hlavně pro Čechoslováky žijící v Americe. Jezdil do Německa, původně obou zemí Německa, Polska, Ruska, tedy Sovětského svazu, kam jezdil často, Rakousko. Ač jsem to nesledoval, proč taky, nevím, že by ho masově znali ve Španělsku, Itálii, kde kantilénově zpívá mnoho popových zpěváku. Ve Francii, Británii, Skandinávii, Japonsku, kam jsou české operní hvězdy nejen zvány, ale mnozí mají trvalé angažmá ve význačných operních domech. Takže zveličování významu Gotta ve světě je přehnané, neboť se jednalo, mimo tehdejšího západního Německa a snad i Rakouska, převážně o kolonie sovětského Ruska, tudíž vlastně rozšiřoval nevědomost o Československé republice.
Jinak, jak se říká, že někdo má rád holky, někdo vdolky, tak je to i s muzikou. Karel Gott nebyl z těch, které bych musel slyšet, i kdybych ho nezpochybňoval, neboť profesionálně a kvalitou svého zpěvu určitě v Československu převyšoval mnoho popových zpěváků. Mně vadilo, že byl jediný, kdo byl tak masově komunisty v médiích nabízen, vedle těch, co byli zakazováni ve snaze je vymazat z paměti lidí, Kubišová, Kryl, Hutka, Třešňák a tak dále.
To, že podepsal Antichartu, se nijak nevyjímalo, to udělala spousta umělců z různých uměleckých oblastí, protože byli závislí na režimu a nechtěli o svoji živnost přijít. Na tom není nic nezvyklého, protože se to historicky dělo vždy. Mně vadilo a stále vadí, že ochotně přečetl ten blábol, který nás vlastně špinil, nás lidi, kteří byli proti komunismu a vyjadřovali se výrazněji způsoby, za které jsme byli postihováni, včetně našich děti. To je pro mě vyřízená věc. Nějaký Zeman nebo nějaký Babiš se rozhodnou si z toho udělat politickou trafiku a plivnout mi do obličeje tím, že Gotta dají na pomyslný piedestal, ač není ničím významný, než že byl profesionálním popovým zpěvákem, kdy zároveň nejsou vyznamenány důležité osobnosti, které by si to zasloužily.
Přeháníme tedy význam Karla Gotta?
Já nikomu nechci říkat, že se někdo připodělal, nebo že to udělal jen proto, aby nepřišel o své tantiémy, ale zároveň se mě lidsky přinejmenším dotýká, že lidé, kteří zde byli opravdu význační a neposkvrnili se, měli za sebou důstojný život a nedávno zemřeli – například Vlasta Chramostová – nejsou doceněni. Když to porovnám, Chramostová byla v padesátých letech komunistkou a podepsala spolupráci, ale pak se k tomu na rozdíl o jiných přiznala, nezatloukala a vysvětlila. Pak se stala disidentkou, bojovala proti komunistům a na závěr komunistické éry byla odsouzena, když napsala společně s paní Šilhánovou protestní dopis Husákovi poté, co komunisti nechali brutálně zmlátit demonstranty. To jsou propastné rozdíly.
Národní divadlo, kde byla po listopadu 1989 zaslouženě herečkou, jí projevilo pořádáním pietního aktu poctu. I když podobné tajtrlíkování je mi trochu trapné, protože začnou vylézat ti, kdo také podepsali Antichartu, a najednou se předvádějí při pietním aktu ohledně Vlasty Chramostové. To mi taky připadá trapné. Státní pocty by měly příslušet těm, kdo se opravdu zasloužili o tuhle zemi, ať už západní letci, nebo lidé, kteří bojovali na východní frontě. Či ti, kteří se opravdu a význačně zasloužili o kulturu, vědu, ekonomiku. Sport úmyslně vynechávám, neboť dnešní profanace vrcholového sportu jej de facto deklasuje na byznys, kde se točí velké peníze, včetně olympijských her.
Celé to divadlo kolem Gotta a diskuse, které se odmítám zúčastňovat – vy jste mě oslovila, tak se vyjadřuji sám za sebe – jsou mi v podstatě lhostejné a trapné. Ukazuje to, že důležité jsou pro naši společnost mnohem závažnější věci. I třeba to, jak nás nevzrušuje Sýrie a co dělá Turek Erdogan dlouhá léta. Nevadí nám, že máme plnou držku demokracie, ale nemáte jedinou odezvu, že by někomu vadilo, jak Španělsko zachází s Katalánci. Oni udělali referendum, rozhodli místní občané a španělská vláda za pomoci justice kriminalizuje za politický a občanský akt katalánské politiky, představitele katalánské samosprávy a parlamentu, a celá Evropská unie drží hubu a my s nimi. Kde je tedy demokracie? Na jednu stranu nám nevadí Černá Hora, a na druhé straně jsou Katalánci. A vezměte si situaci kolem Brexitu...
Psali jsme:
Psychiatr Cyril Höschl zmínil, že Karel Gott provázel generace Čechů, Slováků, kteří strávili většinu života v komunismu, Gotta měli rádi a mohli se s ním morálně identifikovat. Stud, že volili komunisty, potřebovali vytěsnit. „Identifikace s někým, kdo taky nebyl žádným disidentem, z nás prostě snímá hříchy světa,“ podotkl na Dvojce Českého rozhlasu Höschl. Omlouvali jsme si i prostřednictvím slavného zpěváka kývání komunistům? Myslíte si, že ve smutku po smrti Karla Gotta je silný i tento podtext? Do jaké míry?
V podstatě s panem profesorem Höschlem souhlasím, jen bych k tomu přidal toto. Myslím si, že kdyby například Jaroslav Hutka dostal takovou příležitost, kdy by byl mediálně zviditelněný a mohl hrát na veřejných koncertech tak jako Gott, ukazovali ho v televizi a pouštěli si ho zároveň v rozhlase, tak by určitě našel nemalou část populace, kterou by to těšilo, a zároveň by ji naplňoval jinými pocity, než těmi, které nabízel Gott. Jenže Hutka byl narušovatel zaprděného socialismu. On Gott s těmi svými zpívánkami nevzrušoval, nenavozoval myšlenky, vytvářel iluzi, že tohle je v uvozovkách ráj na zemi. Ano, tihle lidé se s Gottem ztotožnili a on dobře systému sloužil, jako slouží vždy ti umělci, kteří nevytvářejí odlišnost, vytvářejí představu pohody, spokojenosti a tak dále.
Přitom tu byli zavírání disidenti a někteří zemřeli za podivných okolností, spousta vězňů byla zavřena za příživnictví, které příživnictvím nebylo. A to všechno těmi písněmi přikrýval, texty a vhledy, které – když to vezmu do důsledku – byly bezduché. Protože to byla bezduchá doba. Lidé chodili do hospody, tam remcali, pak přišli domů, zapnuli si v televizi Gotta a byli spokojení. Vedle toho byla spousta lidí, která poslouchala Karla Kryla nejen na Svobodné Evropě, ale i na elpíčkách, singlech, přehrávali si ho z magnetofonových pásků. Kryl, než vpadli sovětští okupanti do naší země, naplňoval sály po celé republice a lidé ho milovali. Neměl tak úžasný kantilénový hlas, ale zato měl úžasné texty. Jeho texty byly básně a doprovázel se sám a nepotřeboval k tomu ani Štaidla, ani orchestr a trapnou show. A Karel Kryl musel tuhle zemi opustit, jinak by ho zavřeli, to mi tedy věřte. To je z principu rozdíl.
Kdyby za totality, to je vlády jedné strany, tedy KSČ, bylo občanům nabídnuto si vybrat a bylo by to skutečně jako dnes, kdy v rádiu zpívá kdokoliv, tak by Gott tolik nesvítil, protože by zde bylo celé spektrum a každý by si vybral. Tahle se nabízela Vondráčková a Gott a pak skoro nic. Lidé nabývali jen jednostranný pohled o tom, jak je Gott úžasný a potřebný pro tuhle společnost. Byl, ale devastačně, což vyhovovalo husákovské normalizaci vymývání mozku a prohlubování obecné lhostejnosti k tomu, co se v tehdejším Československu děje. Pan Gott měl monopol, vyhrával stále Slavíky, protože šlo stále o stejné lidi, kteří mu dávali svůj hlas, to jsou převážně titíž, kteří dnes volí Babiše a Zemana, tedy ty politiky, kteří zneužili svého postavení a rozhodli o pohřbu se státními poctami, a kardinál Duka se k nim horlivě připojil, což katolické církvi, církvi Ježíše Krista, nijak neprospívá.
Aniž bych chtěl snížit osobu Karla Gotta, protože k němu nemám žádný osobní vztah... Ale když se mě ptáte, tak ano, myslím si, že to vytvářelo takové vakuum a bezduchost.
Hudební a filmový kritik Jan Rejžek se v rozhovoru pro DVTV obul do těch, kteří v uplynulých dnech vážili dlouhou cestu, aby uctili památku Karla Gotta. „Hysterky, který pojedou 400 kilometrů,“ označil fanoušky zpěváka Rejžek. Jde skutečně o jakýsi projev hysterie a až přehnaného lkaní?
Přestože i pan Rejžek má z doby totality taky máslo na hlavě, přiznávám, že s ním souhlasím. S tím rozdílem, že určitá část lidí vždy potřebuje nějakou modlu, aby se s ní ztotožnili. Já v tomhle vidím tragédii. Pokud lidé chodí dávat svíčky a kytičky v ulici, kde žil, dá se to označit za hysterii a fanatismus, ne-li jakési modlářství, a to jen proto, že mají vyprázdněné životy. Proto se ztotožňují s někým, kým by možná sami chtěli být, ale ve výsledku je to jen tato reflexe. Možná si budou dávat doma fotky na zeď, ale uplyne doba a pomine to.
Tyhle emocionální výrony jsou asi přirozené pro společnost, která – dá se říci – je konzumní. Za komunismu jsme prý údajně nebyli konzumní společnost. Ale byli. Byli jsme plní krabic podpultovek a drobné korupce, takže tohle sakra funguje. A dnes to ukazuje, že Gott byl opravdu tou svojí hudbou a stylem a vším, co představoval a stále představuje, člověk konzumní společnosti. A my rozhodně jsme z převážné části konzumní. Představa blahobytu je, že budeme konzumovat čím dál více. Podle mne je to spíše úpadek.
Nad smrtí Karla Gotta se zamyslel i písničkář Jaroslav Hutka. Podle něj byl zpěvák slavný „z rozhodnutí strany a vlády“, lidé prý jiné možnosti neměli, a tak se Gotta naučili milovat. „Bylo nás víc, co jsme měli nadání, nekopírovali jsme úspěšné světové hity, měli píli, ale vytvářeli písně proti proudu a zákazům. Také jsme se nějak prosadili, ale když někdo dostane koně a druhý jde bos po kamení, tak prostě dojde jinam a je na něj jiný pohled,“ porovnává Hutka svou kariéru s tou Gottovou. Je na tomto tvrzení něco pravdy?
Už jsem to předtím srovnal s Karlem Krylem. Právě proto si myslím, že by daleko větší úcty a obdivu této společnosti zasloužili lidé, kteří za cenu šikany, pronásledování, diskriminace pokračovali ve svém úsilí, a řekl bych i poslání, šířit svobodné myšlenky a názory. Karel Gott oslovoval nesvobodné lidi, konzumenty toho, co je pohodlné, myšlenkově i obsahově vyprázdněné. Když někteří lidé začali požadovat na stávajícím prezidentovi Zemanovi, že by Gott měl mít státní pohřeb, hned mě to zvedlo.
Karel Kryl byl pro mladé lidi v době totality velmi důležitý. Pouštěli si Kryla z kazeťáku a byl pro ně úžasnou podporou v normalizační šedi. A zároveň ukazoval, jak má člověk a jedinec vzdorovat masám a kolektivnímu myšlení – tedy odkazem na individualismus. Karel Gott vytvářel kolektivismus, protože stmeloval ty, kdo si sami se sebou nevěděli rady a vytvářeli právě onu masu, jež chodila mávat mávátky a jednotně volit Komunistickou stranu Československa.
Na druhou stranu byli lidé jako Hutka a Kryl a Kubišová a mnoho dalších, kdo vzbuzovali v lidech otázky a nutili, aby přemýšleli a uvědomovali si, že jenom nějaké zpívánky jsou k ničemu.
Gott a podobní umělci vytvářeli iluzi, to je potřebnou zábavu k odvádění je od skutečnosti, které se báli. A jestliže se bojíme skutečnosti, v níž žijeme, tak to s námi není moc dobré. Já jsem raději poslouchal něco, co mě nutilo přemýšlet nebo ve mně vzbuzovalo skutečnou radost, a ne nějaké vyprazdňující ukájení.
Zmínil jste diskutovanou Antichartu. Před jakou volbou tehdy Karel Gott stál? Buď „držet hubu a krok“, nebo jít za statečné gesto stejnou cestou jako Marta Kubišová, tedy podřadné práce s nulovou vidinou profesní realizace? Je namístě Gottovi jeho tehdejší roli vyčítat?
Já se Gotta neodvažuji v ničem hodnotit. Byl to jeho život, a že spousta lidí byla jako on – je právě ona adorace, která ztotožněním se s hodnotami, které svými písněmi nabízel, vyvolalo to v uvozovkách davové šílenství po jeho smrti. Skutečnost, že vlastně kolaboroval s režimem více než ostatní, za to ho dobře honorovali, vytvářel iluze a šlo o jeho volbu. To, že podepsal Antichartu, to udělala spousta lidí, a zase jde o jejich věc. Mně vadí, když na to zapomínají a dělají, že se nic nedělo. Všichni herci, co podepsali Antichartu, jsou úspěšní, bohatnou a hrají v reklamách. Legrace je, že ukazují na Gotta prstem, ale neukazují na sebe.
Mají pravdu ti, kdo zaujímají názor, že Karel Gott je odpustkem pro všechny, kdo tu žili se shrbenými zády a nechali si od bolševiků kálet na hlavu. I Karel Gott si nechal kálet na hlavu, ale toho alespoň nechali jezdit do Německa, a pak ty dopisy, co psal Husákovi, to už jsou takové nepatrnosti.
Celé mi to přijde trapné. Pro mě jde o uzavřenou věc. A musím říci, že přes veškerý životní úspěch, kterého dosáhl, je mi Gotta trochu líto, protože se zase po své smrti stal materií, kdy si lidé mezi sebou vyrovnávají účty: jedni zapomínají na jeho hříchy a druzí, že byl lidská bytost.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
