Klaus, celebrity a média! Primář: Jen 3 až 4 procenta... Zlé pro boj s covidem

9. 12. 2020 6:13

ROZHOVOR Používání bariérových opatření včetně nošení roušek je v boji s covidem-19 zcela zásadní a mělo by být dodržováno napříč společností, včetně ústavních činitelů, bývalých politických elit i celebrit. Ti všichni by měli jít občanům příkladem. Primář interního oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi Martin Polák proto odmítá názory, že nenošení roušky je vhodným výrazem odporu proti vládě. Se zjevným odkazem i na exprezidenta Václava Klause. V rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz vyjadřuje obavu, že skutečný zájem o očkování proti covidu je v Česku kolem 3 až 4 procent.

Klaus, celebrity a média! Primář: Jen 3 až 4 procenta... Zlé pro boj s covidem
Foto: archiv
Popisek: MUDr. Martin Polák, primář interního oddělení, Klaudiánova nemocnice Mladá Boleslav
reklama

Plní rouška, jejíž nošení máme po většinu letošního roku nařízeno, pouze svou primární funkci jednoho z bariérových opatření proti šíření nákazy, nebo je i symbolem, takže její nošení, či odmítání vyjadřuje náš vztah ke svobodě, postoj k vládě, ohleduplnost k druhým nebo i něco jiného?

Anketa

Jste pro prodloužení nouzového stavu?

62%
38%
hlasovalo: 16935 lidí

Rouška plní ochrannou funkci především jako součást bariérových opatření, tedy tzv. 3R, rouška, hygiena rukou a rozestup. Je tomu tak již více než sto let, kdy to byl v době pandemie španělské chřipky zásadní prostředek pro ochranu zdravotnického personálu i občanů. Tehdy byl ovšem k dispozici pouze jeden typ materiálu – látka. Dnes máme k dispozici různé materiály, včetně nanovlákna. Kromě roušek máme také k dispozici respirátory s různým stupněm ochrany. Roušky nejsou prostředkem k vymýcení infekčního onemocnění. Úkolem všech bariérových opatření, a tedy i nošení roušky či respirátoru, je omezení šíření nemoci. Dodržováním bariérových opatření chráníme sebe i své okolí v případě, že jsme nositeli nemoci, a naopak zdraví jsme chráněni před nemocnými. Pokud nemáme k dispozici lék, vakcínu či jiné prostředky, pak bariérová opatření jsou jediným účinným prostředkem, jak s infekcí bojovat. Pro funkčnost roušky je ovšem důležité dodržovat zásady správného používání, například výměna roušky u nezdravotníků minimálně jednou za den, způsob nošení – tedy zakrytí úst i nosu, při použití roušky či respirátoru s výdechovým ventilem nutnost překrytí ještě rouškou, jak prát roušky a podobně. To by mělo být opakovaně zdůrazňováno ve sdělovacích prostředcích, to by mělo být vidět na plakátech v obchodech. Pro fungování je také nanejvýše nutné stále vysvětlovat důvody pro nošení roušek, bylo to potvrzeno několika klinickými studiemi.

A za zcela zásadní považuji, aby používání bariérových opatření bylo dodržováno napříč společností, včetně celebritami, ústavními činiteli i bývalou politickou elitou. Ti všichni by měli jít občanům příkladem. Jistě nemohu souhlasit, že nošení roušky je symbolem, že její nenošení je vhodným výrazem odporu proti vládě, či dokonce, že jsou snad útokem na svobodu člověka či projevem vítačů migrantů a míry sebevědomí. Vláda v této věci hraje spíše roli organizátora – my všichni bychom měli mít tolik rozumu, abychom opatření dodržovali. Je to skutečně otázka ohleduplnosti a solidarity mezi lidmi. Často se mluví o tom, že musíme chránit především rizikové skupiny, jako jsou například senioři či polymorbidní pacienti. Ty však budeme chránit mimo jiné tím, že budeme dodržovat právě tato bariérová opatření.

V rámci propagačního videa o důležitosti nošení roušek v době pandemie koronaviru zazněl na začátku jara slogan „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“. Myslíte, že byl dobře zvolen, když lidi, kteří myslí pouze na sebe, nemotivuje, protože pro jejich vlastní ochranu není dle sloganu zapotřebí? A k čemu je její nošení pod nosem, jak můžeme u některých lidí vídat?

Jak jsem již uvedl, nošení roušky patří mezi základní opatření v boji proti šíření infekce. Způsob používání roušky je dán – má zakrývat ústa i nos. Slogan, který jsme viděli ve sdělovacích prostředcích je jenom částí toho, co by měli občané slyšet. Měli bychom jim opakovat, proč je důležité roušky nosit a kdy to nutné není, například jsem-li v přírodě s rodinou nebo jedu v autě sám či s rodinou a podobně. Motivací by tedy mělo být především vědomí, že díky mně se nebude šířit infekce na další a další lidi, tedy i na moje blízké, u kterých může mít fatální průběh. Pokud takto člověk nepřemýšlí, pak je zbytečné sázet na to, že ho něco jiného motivovat bude. A co je nejhorší, to je skutečnost, pokud popřáváme sluchu různým konspiračním teoriím.

Českými médii hojně vyhledávaná viroložka Soňa Peková začátkem října tvrdila, že virus výrazně zeslábl a do Vánoc zmizí, což se vzhledem k říjnovým a listopadovým číslům ukázalo jako ne moc přesná prognóza. Jak se v těch informacích mají lidé orientovat, když na jedné straně slyší takováto a podobná optimistická prohlášení, na druhé straně jsou konfrontováni s vyjádřeními biologa Jaroslava Flegra o mrazácích s mrtvolami v ulicích, třetí vlně před Vánocemi a ještě agresívnějším koronaviru, než byl dosud?

Bohužel neměla pravdu ani paní doktorka Peková a naštěstí neměl pravdu ani doktor Flegr. Já považuji za ne zcela standardní, že média vyhledávají stále další a další názory, byť jsou to významné vědecké a lékařské celebrity. Každý má právo na svůj názor a je jistě správné, že se diskutuje na úrovni vědeckých porad. Chápu, že pro média je to vyhledávané téma. Pro běžné občany však není dobré, pokud si odborníci vyměňuji svoje názory na stránkách tisku, v televizi či na sociálních sítích. Považuji za moudřejší, pokud bude pro občany publikován jeden závěr, který vznikl na základě diskuze odborníků, politiků a dalších zainteresovaných skupin s přihlédnutím ke všem aspektům problému, tedy epidemiologickým, ekonomickým, hospodářským a dalším. Tento názor by měl být prezentován například tiskovým mluvčím ministerstev a jednou za týden pak předsedou vlády. Takto to dělají například v Německu. V opačném případě se pak nelze divit, že občané nevědí, která varianta je ta správná, zvláště pokud někteří politici nedodržují zavedená opatření.

Nešlo však jen o zmíněná dvě jména. Ke koronaviru se vyjadřují i lékařské kapacity, za což je stíhá kritika, že nejsou odborníky na epidemiologii. Nemáte ale všichni lékaři podstatné kvantum znalostí o lidském organismu stejné, takže i nespecialista v tomto oboru medicíny může mít na problematiku přínosný pohled?

Je pravdou, že k problematice pandemie se vyjadřují lékařské kapacity napříč různými odbornostmi. Ano, máme samozřejmě všichni povědomost o jednotlivých oborech. Ale jistě nejsem odborníkem na všechno. Ani já nejsem epidemiolog, nejsem infekcionista. Musím se tedy spolehnout na názory kolegů, jejichž specializací je epidemiologie, hygiena, imunologie a podobně jako hlavní náplň jejich činnosti. Stejně tak by jistě například neurochirurg nebyl rád, kdyby o léčení jeho pacienta rozhodoval epidemiolog. Ano, můžeme o svých názorech diskutovat na odborném fóru, kdy mohou vyplynout zajímavé a podnětné názory, ale nikoliv před laiky.

Jak si v boji s epidemií Česko podle vás od března vedlo, v čem měli politici postupovat jinak? Byl byste při hodnocení tak rezolutní jako docent Balík z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, že jsme to na jaře zpackali, že tvrdý lockdown poškodil životy mnoha lidí, že zavření škol bylo zvěrstvem na mladé generaci?

V březnu jsme nikdo nevěděli, co nás čeká, jak bude onemocnění probíhat, jaké mohou být následky onemocnění a podobně. Měli jsme informace z Číny, z Itálie, Španělska, Velké Británie a dalších zemí, které na jaře byly velmi silně onemocněním zasaženy. Tím byla motivována mnohá rozhodnutí. Některé kroky samozřejmě byly nanejvýše zvláštní. Všechny země postupně přešly k lockdownu, k zavedení přísných hygienických opatření. Byly samozřejmě výjimky jako Švédsko, USA, které šly svojí cestou. Jak se později ukázalo, ne příliš úspěšně a za cenu velký obětí – vždyť v USA zemřelo v důsledku pandemie více lidí než ve všech válkách, které kdy USA vedly. Nikdy jako nyní v USA nepohřbívali do hromadných hrobů. Vyjádření, že jsme to na jaře zpackali a že zavření škol bylo zvěrstvem na mladé generaci, považuji za příliš silný výraz.

Budeme-li posuzovat postup vlády po rozvolnění opatření v červnu, pak Česká republika, bohužel, promarnila čas, podcenila hrozící nebezpečí, že infekce znovu propukne, a ne zcela dostatečně se na to připravila. To pak následně vedlo k tomu, že jsme se stali zemí s nejhoršími čísly na světě. Jistě nelze zpochybnit, že opatření ovlivnila životy mnoha lidí, mnoha podnikatelů, majitelů restaurací a hotelů. Ale co je důležitější než zdraví? Na to si musí odpovědět každý sám. Bez populace, která je schopná práce, by totiž došlo ke spontánnímu lockdownu, a to považuji za mnohem horší variantu. Pomoc lidem či podnikatelům, především živnostníkům je jednak otázkou státu a jednak otázkou solidarity nás ostatních po zvládnutí pandemie.

Jak silným argumentem pro návrat všech žáků do škol měla být zmíněná hrozba zvěrstva páchaného na mladé generaci a měla převážit i nad zdravotními riziky, kterým by byli vystaveni především učitelé či rodinní příslušníci žáků?

Nehovořil bych o zvěrstvu. Samozřejmě, že uzavřené školy působily problémy nejenom žákům a studentům, ale také jejich rodičům, především na prvním stupni základních škol. Jistě mnoho dětí mělo problémy s distančním způsobem výuky, a to z mnoha důvodů. Podobně však přijaly tato opatření i jiné země. Jestli se to dalo udělat jinak, to je otázka na někoho jiného. Na druhé straně epidemiologové a další odborníci v srpnu věděli, že návrat dětí a studentů do škol v září a v říjnu je velkým rizikem. Je třeba totiž říci, že musíme rozlišit průběh onemocnění a riziko nákazy. Naštěstí u dětí a mladých lidí je ve většině případů průběh skutečně mírný. U přenosu jsou však právě děti a mladiství významným zdrojem infekce, často jsou totiž bez jakýchkoliv příznaků. A to se dle mého názoru stalo významným vektorem přenosu infekce. Došlo k časté nákaze učitelů, děti přenesly infekci na rodinné příslušníky. Tak došlo často i k nákaze zdravotníků. Čas nyní opět ukáže, zda přijatá opatření ve školách byla dostatečná, tak, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce po dalším uvolnění a návratu dětí a studentů k systému prezenční výuky.

Od čtvrtka přešlo Česko do 3. stupně protiepidemického systému a režim se výrazně rozvolňuje. Jsou namístě obavy, že to může zemi vrhnout po Vánocích zase zpět do nedávných dnů, kdy se počty nově nakažených pohybovaly až kolem 15 tisíc lidí denně?

Obavy jsou jistě na místě. Pokud se nebudeme všichni chovat zodpovědně, nebudeme dodržovat bariérová opatření, nebudeme mít k dispozici vakcínu či lék, pak počet nemocných bude jistě kolísat ve vlnách. Chápu, že obzvláště před svátky jsou lidé natěšení, že všichni mají potřebu sociálních kontaktů, chtějí žít kulturně, chodit do restaurací, prostě vrátit se k našemu obvyklému způsobu života. Ale, bohužel, na to ještě není čas. Pokud se však budeme všichni chovat zodpovědně, budeme k sobě navzájem ohleduplní, pak máme šanci udržet infekci na uzdě. Dodržování 3R a používání zdravého rozumu je to nejmenší, co pro to můžeme udělat. Mimochodem to také pomůže, aby si zdravotníci, kteří od března pracují až na krátkou přestávku neustále ve stresu, trochu oddechli.

O vývoj vakcíny proti koronaviru se pokoušel i vědecký tým v Česku pod vedením doktora Marka Petráše, ale po necelém čtvrt roce byl tento výzkumný projekt ukončen. Mělo vůbec smysl se do výzkumu u nás pouštět, když se o to snažily vědecké týmy po celém světě?

Vývojem vakcíny se zabývalo mnoho týmů na celém světě. Vývoj potřebuje samozřejmě velké finanční prostředky. Jako v mnoha jiných případech, čeští odborníci prokázali, že dokážou i s malými finančními náklady vyvinout účinné léky. Tak tomu je i při vývoji české vakcíny, který byl zřejmě úspěšný a stál cca 4,3 milionu korun. Vývoj je však jedna věc, ale pak je samozřejmě nutné zajistit zavedení do výroby, logistiku a tak dále. V tom je zřejmě těžké konkurovat farmaceutickým gigantům jako Pfizer či Astra Zeneca. Nemyslím si ale, že český projekt neměl smysl. Je možné, že nakonec najde uplatnění.

Nehledě na ohlášené objevy vakcín převládá v české společnosti neochota nechat se očkovat a podle průzkumů jsou k nim lidé spíše nedůvěřiví. Podle hlavní hygieničky Jarmily Rážové by mělo jít o to motivovat lidi k tomu, aby se nechali očkovat. Jak by taková vhodná motivace podle vás mohla vypadat?

V české společnosti je trvale nedůvěra k očkování jako takovému. Očkování je samozřejmě dobrovolné a je tedy na každém jednotlivci, jak se k očkování postaví. Je nutné zdůraznit, že některá infekční onemocnění jako dětská obrna, pravé neštovice se podařilo právě díky očkování vymýtit, některá onemocnění jako hepatitida typu B a A, klíšťová meningoencefalitida se podařilo dostat pod kontrolu. Pandemie COVID-19 celosvětově dokázala zdecimovat hospodářství, služby. Zemřelo již téměř 1,5 milionu lidí, onemocnělo kolem 60 milionů lidí. I v České republice onemocnělo více než půl milionu lidí a zemřelo již víc než devět tisíc. Bohužel, občané v České republice mají obecně velmi nízké povědomí o užitečnosti očkování, zdůrazňují možné nežádoucí účinky, dokonce někteří mluví o spikleneckých teoriích viz očipování občanů, zájem Billa Gatese a podobně. Proto je třeba vysvětlovat opakovaně důležitost očkování, mechanismus účinku. Vzorem nám budiž Německo nebo Velká Británie. Tyto země se již od dubna na očkování připravovaly a trpělivě vysvětlovaly důvody pro očkování. Připravily očkovací plány. Díky tomu má například ve Velké Británii zájem o očkování 75 procent obyvatel, mezi seniory je to až 90 procent. Kontrastem je zájem v České republice – podle posledních průzkumů agentury STEM má zájem o očkování 39 procent respondentů. Je to však jen odhad. Skutečný zájem se pohybuje kolem 3 až 4 procent. Zde vidím významnou a důležitou úlohu sdělovacích prostředků.

Jakou máte z profesního či soukromého života nejsilnější zkušenost s nemocí COVID-19, která ovlivnila váš postoj k tomu, jak je třeba se v tomto koronavirovém čase chovat a jednat?

Já mám v této věci od začátku pandemie jasno a můj postoj se nezměnil po celou dobu. Dodržování bariérových opatření, a tím ochrana seniorů v naší rodině či jiných přátel je pro mne tím nejmenším, co pro to mohu udělat. Ale samozřejmě, že mě vždycky zasáhnou smutné případy zdravotníků, které skončily třeba i jejich úmrtím či jejich rodinných příslušníků. Pokud to postihne někoho z mého blízkého okolí, pak je to pro mne velmi bolestné a jen mě to utvrzuje v přesvědčení, že je třeba se chovat zodpovědně a dodržovat bariérová opatření a že jediným možným způsobem, jak se vrátit k normálnímu způsobu života, je očkování.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Špatná zpráva pro pacienty. Šichtařová se lekla výmyslu Pirátů se STAN

17:00 Špatná zpráva pro pacienty. Šichtařová se lekla výmyslu Pirátů se STAN

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Kdyby politici uměli podnikat a vydělávat peníze, dělali by to a nenech…