Vláda společně s ministrem zdravotnictví přitvrdila počátkem minulého týdne všechna restriktivní opatření. Ta by se měla týkat i vysokých škol a zvláště pak lékařských fakult. Jak tato rozhodnutí vnímáte, a jsou už i vaši studenti v terénu? Pomáhají například ve Fakultní nemocnici v Olomouci?
Podle známého nařízení vlády mají studenti čtvrtých a pátých ročníků programu Všeobecné lékařství za nouzového stavu pracovní povinnost v nemocnicích. Ostatní studenti tohoto oboru mohou absolvovat distanční, ale i praktickou a klinickou výuku tak, aby nebyla v rozporu s platnými hygienicko-epidemiologickými nařízeními. My jsme tato rozhodnutí nemohli ovlivnit, nicméně si myslím, že byla přijata z toho důvodu, aby se studium šestých ročníků medicíny zbytečně neprodlužovalo, a aby noví lékaři mohli co nejrychleji nastoupit do nemocnic, kde na ně už prakticky v celé republice netrpělivě čekají.
Podle názorů epidemiologů a většiny lékařských odborníků se Česko nyní nachází opravdu v kritické situaci v boji s koronavirovou pandemií. Na tom se dokonce shodla i vláda s opozicí. Nicméně část veřejnosti i s několika mediálně známými tvářemi z řad lékařů a politiků (naposledy V. Klaus st.) nařízená opatření ministerstvem zdravotnictví dost zpochybňují. Ani přesvědčivé statistické údaje – zahlcení některých českých nemocnic i strmý nárůst úmrtí – těmto lidem nic neříká. Jak si tyto „poněkud zvláštní“ postoje od jinak inteligentních a schopných lidí lze vysvětlit? Jedná se jen o určitý druh pozérství a exhibicionismu? Jaký názor na tento problém zastáváte?
Já si tyto někdy až kontroverzní názory vysvětluji tak, že podobnou situaci jsme u nás v republice, její novodobé historii, ještě nikdy nezažili. Mám už dvacetiletou lékařskou praxi a s něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Naše zdravotnictví mělo a má velmi dobře propracovaný systém očkování proti infekčním chorobám, jako byly například spalničky, neštovice či záškrt, a naše generace se proto s žádnou vážnou epidemií dosud nesetkala. Odvykli jsme si od toho, že takové nebezpečné nákazy mohou ohrožovat celou populaci na zdraví i na životech. Zatím jsme se potýkali například s rozšířením chřipky nebo žloutenky, což trvá jen pár měsíců, ale covid-19 tu máme už téměř tři čtvrtě roku a zatím na něj neexistuje zaručeně bezpečná vakcína.
Je to tedy od některých osobností neznalost a důsledek nedostatku zkušeností, kdy to nemáme v podvědomí zažité. Hodně lidí si také vůbec neuvědomuje, že v tuto chvíli se jedná o exponenciální nárůst choroby. Nejedná se jen o počty nakažených, ale především o to, že velká část z nich skončí na odděleních intenzivní péče, kde se celkem delší dobu léčí a zahltí tak tato oddělení. Já to celkem dobře znám z let, kdy jsem pracovala na jednotce intenzívní péče a vím, jak je náročné se o pacienty s respiračními potížemi starat. Tím by mohlo dojít ke kolapsu zdravotnictví, kdy bychom museli i některým těžkým pacientům péči odmítnout, což si vůbec neumím představit.
A už vůbec se mi nelíbí diskuse o tom, kdo je starý pacient, kdo obézní pacient či chronicky nemocný pacient. To jen neetické rozlišování, vždyť všichni máme někoho takového v rodině. A to bychom pak některému z našich příbuzných řekli: „Tak máš už sedmdesát, takže už ti nedáváme žádnou šanci. To by bylo přece naprosto nelidské...“
Jak je na tom se zvládáním pandemie vaše nemocnice, máte dostatek lůžek, pomůcek, potřebných zařízení i personálu?
Já vám mohu konkrétně odpovědět jen za naši dětskou kliniku a tady mám zatím dostatek všech pomůcek a i personálně se dobře držíme, protože děti většinou mívají jen mírný průběh onemocnění covid-19 a hospitalizaci téměř nepotřebují.
Jak hodnotíte systém distančního studia na vaší fakultě, nemůže třeba ohrozit praktickou výuku mediků? Změnila byste něco na opatřeních ministra Prymuly, co se týká vysokých škol?
Za současného stavu je nám jasné, že distanční výuka je východiskem z nouze. Pokud nemůže probíhat výuka obvyklým prezentačním způsobem, tak distanční forma může studentům pomoci jen do určité míry, která je ale nezanedbatelná. Máme už určité zkušenosti z jara, kdy jsme nastavili různé on-line aplikace a máme k dispozici i kazuistické databáze pacientů (lékařské případy ke zkoumání). Snažíme se on-line elektronickým způsobem být co nejvíce v kontaktu se studenty včetně použití tzv. streamování, které umožňuje i na virtuální přednášce osobní komunikaci s posluchači.
Obecně se budeme snažit distanční výuku zkrátit na co možná nejkratší dobu, protože si uvědomujeme, že kontakt pedagoga se studentem je dost obtížně nahraditelný, především v případě výuky budoucích lékařů. Přímý kontakt s akademickou obcí je pro studenty všech vysokých škol velmi důležitý a je pro nás základním kamenem vzdělávání. Určitě bychom si nepřáli, aby distanční forma studia pokračovala i po zvládnutí nynější koronavirové krize.
Psali jsme:
Co si myslíte, že vůbec u nás zapříčinilo takový masivní nárůst nemocných covidem-19? Stalo se to kvůli nezodpovědnosti určité části naší veřejnosti, která odmítala i běžná hygienická opatření (roušky, omezení hromadných akcí atp.) či přílišnou benevolencí ministerstva zdravotnictví, která v lidech vyvolala falešnou euforii? Nebo jsme se prostě ocitli ve druhé vlně nákazy, tak jako i ostatní evropské státy, kde také rostou počty nově nemocných?
Nejsem epidemiolog, takže si netroufám přesně určit konkrétní příčiny. Řeknu jen obecně svůj osobní názor. Také ostatní okolní státy zaznamenávají masivní rozšíření nákazy, se kterou nikdo nemáme žádné větší zkušenosti. Teď je především důležité, abychom všichni dodržovali přijatá hygienická opatření, tzn. omezili v možné míře sociální kontakty, nosili roušky a používali dezinfekční prostředky atp., abychom tak nárůsty nemocných v co nejkratší době zastavili. Bude však trvat minimálně dva týdny, než se výsledek všech přijatých opatření alespoň nějak projeví, což komplikuje i komunikaci s veřejností. Je si ale třeba uvědomit, jak by to dopadlo, kdybychom vůbec nic neudělali.
Na druhou stranu, oproti jaru už víme ve většině lékařských zařízení včetně nemocnic, co dělat a i pacienti už nemají tak velký strach zajít se svými zdravotními potížemi k lékaři.
Která z restriktivních opatření se dotknou nejvíce vaší nemocnice a univerzity? A jak byste je celkově charakterizovala? Jsou vůči veřejnosti hodně přísná anebo naopak byste za současné situace ještě přitvrdila?
Na Univerzitě Palackého v Olomouci se nás nejvíce dotýká nařízení o distanční výuce a počtu studentů, kteří se mohou zúčastňovat praktické a teoretické výuky. U čtvrtých a pátých ročníků je to pak nařízená pracovní povinnost. Ve Fakultní nemocnici Olomouc jsou to pak všechna opatření, která se těchto zařízení nyní týkají. To je ale už spíše otázka na vedení fakultní nemocnice.
Pracujete i jako pediatr na dětské klinice. Jaké máte zatím zkušenosti s nákazou covid-19 u dětí? Může být i pro ně nebezpečná nebo většinou tuto chorobu snášejí malí pacienti velmi dobře, jak se to uvádí v médiích?
My jsme terciální centrum, kde by se přijímali dětští pacienti s těžkým průběhem nemoci, a zatím evidujeme jen jednotky případů, a to jen s lehkým průběhem onemocnění, takže se skutečně potvrzují informace z médií, že malé děti nemívají většinou větší zdravotní problémy. V těch jednodušších případech se preferuje domácí ošetření.
Přenos choroby na dospělé je pak nejčastěji u předškoláků blízkým osobním kontaktem. Když je malé dítě nemocné, tak je nejpřítulnější a samozřejmě, kvůli svému věku nedodržuje hygienická pravidla jako dospělí. Klidně vám zakašle nebo kýchne do obličeje. Ta nebezpečnost přenosu u dětí tkví právě v tom, že mají minimální příznaky, a tak se těžko identifikuje, od koho ta nákaza vlastně pochází.
I ti lékaři, kteří současná opatření schvalují, vyčítají vládě a ministrům zdravotnictví, že jednají překotně a chaoticky. Souhlasíte s nimi? Anebo se za současné situace nedá nic jiného dělat, když jsme tu správnou dobu na alespoň částečné restrikce (červenec, srpen) už promeškali?
Já vážně nevím, jestli jsme něco promeškali, to se ukáže později až na výsledku odborných analýz. My jsme měli štěstí v neštěstí v tom, že jsme si s tou první vlnou rychle poradili, což nás ukolébalo, a potom jsme možná zareagovali se zpožděním.
Různé restrikce nemá nikdo rád, tak jsme prostě nastavení, a právě omezení sociálních kontaktů jsou jedny z nejtěžších a nejnepříjemnějších opatření. No, a že se mění vyjádření politiků, tak to je zřejmě tím, že se tvrdá opatření velmi těžko stanovují, když chybí potřebné zkušenosti. Jako příklad může sloužit uzavření základních škol, když řada zdravotních sestřiček jsou zároveň i mladými maminkami. Tak čemu dát vlastně přednost? Nerozšiřování nákazy u adolescentů, kteří ji pak předají dospělým, ale riskovat, že pak zůstane třetina zdravotníků doma s malými školáky nebo nechat školy běžet? To je velmi těžká volba. Každé rozhodnutí má své plus a minus. Důležité je, jak už jsem řekla, dodržovat všechna ta základní hygienická opatření. S odstupem času pak můžeme vyhodnotit, co bylo špatně, a v případné další vlně se tomu vyhnout. Teď ale napříč společností musíme táhnout za jeden provaz, to už není o nějaké politice.
Pan ministr Prymula přebíral ministerstvo už za velmi těžké situace a nelze si představit, že by se některá z těch jeho vyhlášených opatření nerealizovala. Je určitě ráznější než jeho předchůdce, ale i ten by musel podobně tvrdě reagovat. Myslím si, že se v médiích a vůbec ve veřejnosti, za nynějšího velmi vážného stavu, zbytečně spekuluje nad tím, co kdo zavinil, a co se opomnělo. Na to teď není prostor ani čas. Spíše bychom se měli více zaměřit na podrobné vysvětlování, proč nosit roušky a dodržovat všechna ta užitečná opatření proti šíření nákazy. Přála bych si, aby ze současné těžké situace vzešla doporučení, jak komunikovat s laickou, ale i odbornou veřejností, aby shora nařízeným opatřením pak lidé více důvěřovali, a vůbec jak bychom se měli chovat v těchto krizových časech, což nám může do budoucna hodně pomoci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
