Kníže poškodil naši zemi a Rusové se chovají lépe než Američané, říká poslanec od Okamury

Anketa

Které velmoci věříte nejvíce?

10%

87%

hlasovalo: 252890 lidí

Jak se díváte na dlouholetý spor mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem zahraničí týkající se ekonomické diplomacie a proexportní politiky?

Je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou musíme v oblasti podpory exportu urychleně vyřešit. Je zcela nerozumné, aby tuto aktivitu státu řídily dva rezorty současně. To je schizofrenie. Má to ale hluboké, dnes již historické kořeny, kdy o Petschkův palác, tedy ministerstvo zahraničního obchodu a jeho kompetence, v devadesátých letech minulého století vedly spor ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu. Vinu na špatné spolupráci má i ne právě ideální kompetenční zákon, který tuto oblast státní správy připisuje dvěma rezortům. V některých konkrétních teritoriích ale i přesto spolupráce dobře fungovala, tam kde si ambasador a obchodní rada sedli a dohodli se na společném zájmu.

Je také otázka, zda jsou vůbec takové kapacity, aby to bylo rozdělené. Někde jsou ambasády malé na to, aby tam bylo tolik lidí, kteří by se zabývali různými věcmi...

Je to tak. Dnes je opravdu stav nejhorší, kdy spolupráce mezi rezorty není de facto žádná. Každý rezort si svoji ekonomickou diplomacii realizuje samostatně po své linii. Podle mě by mělo velmi rychle dojít k zásadní změně, tedy přisoudit agendu jednomu z uvedených rezortů, ať je to již kterýkoli z nich. Současně musí být také tato agenda vykonávána odborníky. Dnes je též problémem, že jsme bez náhrady zbořili po socialismu zděděnou strukturu podpory zahraničního obchodu. Například jsme zlikvidovali institut zahraničního obchodu, který školil lidi nastupující do zahraničního obchodu. Studium na tzv. IZO bylo tehdy na tři semestry a lidé po jeho absolvování něco uměli. Dnes když má české obchodní zájmy na ambasádě zastupovat například vystudovaný filozof, vyslaný ministerstvo zahraničí, pro české podnikatele při nejlepší vůli nemůže odvést to, co by měl.

Ing. Mgr. Milan Šarapatka, Ph.D.

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Jak se díváte na tu obecnou myšlenku, že je třeba hledat exportní možnosti mimo oblast západní Evropy a severní Ameriky, která má ekonomické problémy a za druhé tam exportéři státní pomoc nepotřebují, neboť tam již kontakty mají. Zda není lépe hledat možnosti v rychle rostoucích zemích BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika), ve středoasijských republikách a tak dále a v zemích, kde máme zbytky vazeb z dob socialismu?

Určitě se musíme orientovat také na země mimo Evropskou unii, při zachování obchodu, který v tuto chvíli funguje s evropskými státy. Za velmi negativní považuji, že velká část naší exportní produkce je realizována prostřednictvím překupníků-reexportérů. Když se podíváme na strukturu obchodu s Německem, zhruba třetina našeho vývozu je určena přímo pro německý trh, další třetina je určena pro finalizaci v Německu a poslední třetina je čistý reexport, kdy na český výrobek je pouze přilepena německá značka a odchází na světový trh již jako německý výrobek.

Severní Amerika a Evropa v poslední době bojovaly s ekonomickou krizí. Mám mnoho osobních kontaktů v Asii, kde jsem strávil část svého života a tento region dobře znám. Tam vůbec o současné ekonomické krizi nevědí. Naopak zde právě probíhá obrovský boom a země jako jsou Indonésie, Malajsie, Jižní Korea, Filipíny a další atakují roční růst HDP na úrovni deseti procent. Stejně tak roste jižní Amerika, Brazílie, Peru, Kolumbie. Tím, že nemáme kvalitní zastupitelskou síť, přicházíme o spoustu podnikatelských příležitostí, přestože z dob socialismu máme na těchto trzích mnohdy dobré jméno. Bohužel někteří naši politici mají potřebu se zviditelňovat za každou cenu různými protestními gesty a kazí našim podnikatelům uplatnění v zemích jako jsou Vietnam, Čína a podobně.

A nemůžou to dělat někteří politici dělat záměrně, neboť chtějí, abychom byli geopoliticky i geo-ekonomicky závislí na Německu v pojetí Mitteleuropy? Není lépe diverzifikovat obchodní vztahy i proto, abychom byli i politicky méně závislí na Německu a měli volnější ruce a více svobody?

Já si myslím, že ekonomické vztahy s Německem nejsou problémem. Víceméně souhlasím s tezí, že patříme, a patřit budeme i nadále, do prostoru, ve kterém Němci ekonomicky dominují, a je to absolutně v pořádku. Když ale srovnáte výroky německých představitelů v Číně, ve Vietnamu, v Indii, jde jim skutečně o byznys pro německé podnikatele, a ne o laciná protestní gesta. Jsou velmi opatrní, aby si nerozzlobili své obchodní partnery. Kdyby se naši politici chovali v tomto ohledu stejně jako němečtí politici, bylo by vše v nejlepším pořádku. My máme ale potřebu se zviditelňovat za každou cenu. Někdy se mně dokonce zdá, že někteří naší političtí představitelé dělají v zahraničí „špinavou práci“ za jiné, místo aby tam hájili české zájmy .

Ale odneseme to my...

Ano. Když jenom krátce odbočím, nedávná návštěva exministra zahraničí Schwarzenberga v Kyjevě je toho klasickým dokladem. Když Ukrajinu navštívil pár týdnů před ním pan Guido Westerwelle, tehdy ještě úřadující ministr zahraničí Německa, zamířil samozřejmě nejdříve na konzultace s ukrajinským presidentem Janukovyčem, a poté se také „prošel“ na náměstí mezi demonstranty. Pana Schwarzenberga ale president Janukovyč nezajímá. Ten se jen zviditelnil na náměstí. Nejsem si jist, zda je naším zájmem v takové politice pokračovat.

Souhlasíte s tím, že co řekl premiér úřednické vlády Rusnok k olympiádě v Rusku, tedy že bychom neměli plést do sportu otázku toho, že v Rusku zakázali propagaci homosexuality mezi nezletilými?

Určitě bych oddělil politiku a sport. Rusům jde o zviditelnění, olympiáda je pro ně velkou propagandistickou akcí, ale na druhou stranu má olympiáda tisíce let starou tradici a je to vrcholné setkání sportovců z celého světa.

Vy jste zmiňoval exministra zahraničí Schwarzenberga. Myslíte si, že on tedy mohl konkrétně poškodit český byznys některými svými kroky? Například, když se opřel do rodiny vládnoucí v Ázerbájdžánu či jak se Česká republika zachovala v hlasování v OSN ke Srí Lance? K tomu přímo Jan Světlík řekl, že mu to poškodilo nějaké zakázky.

Já se domnívám, že ano. Reakce ázerbájdžánské strany na jeho výrok byla zcela konkrétní a zcela negativní. Co se týká Srí Lanky, tam skutečně nedošlo k podepsání několik kontraktů.

Myslíte si, že je dobře, že se exprezident Václav Klaus i exministr průmyslu Kuba snažili či nyní se Miloš Zeman snaží brát podnikatele na své zahraniční cesty? Pomáhá to otevírání dveří českému byznysu?

Mám na to rozporuplný pohled. Určitě je v pořádku, když je předjednaný nějaký obchod velkého rozsahu, například velký investiční celek, a podepíše se u příležitosti návštěvy hlavy státu či ministra v té které zemi. Na druhou stranu, když si páni generální ředitelé vyjedou na výlet do jihovýchodní Asie a je to jejich první kontakt s tímto trhem, jediným benefitem je networking, který probíhá v letadle mezi nimi a prezidentem či ministrem, ale určitě nevyužijí potenciál návštěvy hlavy státu v teritoriu. Já osobně jsem měl potěšení při svém působení na postu velvyslance organizovat a hostit takových delegací několik a myslím si, že jejich ekonomický výsledek byl vesměs nulový. Hlava státu dokáže opravdu byznys v některých teritoriích významně podpořit, ale konkrétní obchod už musí být při její návštěvě do detailu připraven.

Ale souhlasíte s tím, že v některých zemích takzvaného rozvíjejícího se, dříve třetího, světa je ekonomika pod velkým státním vlivem, čili tam berou jako znamení toho, že má někdo zájem o obchod, právě když to podpoří zástupce onoho cizího státu, jehož firmy chtějí v té zemi obchodovat?

Je tomu tak. Mám zkušenosti z Afriky či jihovýchodní Asie a tam, pokud jde o nějaký velký kontrakt, jeho realizací ohromně pomáhá, je-li zřejmé, že je podporován státním establishmentem.

Nyní od samotné ekonomické diplomacie přejdeme spíše k zahraniční politice obecně. Jak v poslední době hodnotíte zahraniční politiku USA a Ruska? Nechová se v posledních letech Rusko racionálněji a srozumitelně, kdy se na rozdíl od Spojených států nevměšuje tolik do vnitřních věcí? Neuškodily spíše v poslední době intervence USA, kdy v rámci arabského jara padly sekulární diktátorské režimy, které byly relativně prozápadní a byly hrází proti islámu? Není chybou, že Spojené státy destabilizovaly do té doby relativně stabilní režimy a země, se kterými se dalo obchodovat? Vidíme, že se Libye rozpadá, v Iráku je také de facto občanská válka, v Sýrii USA podporují spojence Al-Kajdy...

Souhlasím s tím, co jste naznačil. V oblastech, o kterých jste hovořil, došlo k jednoznačné destabilizaci a zhoršení situace. Domnívám se ale, že všichni hráči obhajují své zájmy a je jen otázka, jaké ty zájmy jsou. Tuto otázku jsem si pokládal několikrát v době, kdy jsem byl těchto teritoriích dlouhodobě přítomen. Působil jsem v Alžírsku, kterému se arabské jaro naštěstí vyhnulo, pravděpodobně hlavně proto, že v zemi měli přes deset let občanskou válku a lidé měli násilí v minulosti více než dost. Nedávno jsem četl zajímavou knížku od George Friedmana s názvem „Příštích sto let“. Autor v ní předkládá tezi, že pokud bude svět rozhádaný, budou mu Američané snadno vládnout. A podle mého přesně toto dělají. Oni hájí svůj geopolitický zájem. Jaký by to mělo jinak všechno důvod? Nedaří se urovnat situaci v Afghánistánu, v Iráku, v Lybii, v Sýrii...

Rusové jsou naproti tomu k tomuto regionu blíž a jeho nestabilita je ohrožuje. Proto mají větší a logický zájem na jeho zklidnění. Kaddáfí byl nepochybně diktátor, promotér terorismu a utlačovatel místní opozice, ale země byla za jeho vlády bohatá, její obyvatelé měli, ve srovnání s jinými africkými zeměmi, snesitelné podmínky k životu včetně možnosti vzdělání a přístupu ke zdravotnictví. Země ekonomicky prosperovala. Dnes se Libye hroutí.

Mluvil jste o obhajobě národních zájmů, ale záleží také, za jakou to je cenu a jaké to přináší výsledky. Jestli to je za cenu sta tisíc mrtvých. Jestli není na pováženou, že všude, kde se angažují Američané, jsou desítky a statisíce mrtvých a občanské války. A navíc našemu národnímu zájmu asi nepřispívá, pokud nemůžeme s těmito zeměmi normálně obchodovat...

Sýrie je sud se střelným prachem a situace v ní má návaznosti na další země Blízkého východu. Libanon, Írán, Turecko, Irák... Opět, Bašár Háfiz al-Asad má daleko k tomu, aby by byl mírumilovným, nebo dokonce demokratickým vládcem, ale tím, že patří k alavitům, kteří jsou sami v Sýrii minoritou, je relativně benevolentní k ostatním náboženstvím, včetně křesťanů. Naopak opozice, která ho chce svrhnout, je zcela netolerantní. Určitě, z dnešního pohledu bylo lidem za Asada v Sýrii lépe.

Ing. Mgr. Milan Šarapatka, Ph.D. (* 5. prosince 1955) v letech 1975 až 1983 vystudoval mezinárodní obchod na VŠE v Praze a v letech 1987 až 1993 právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vzdělání si pak ještě doplnil v letech 2003 až 2006 studiem mezinárodních vztahů a diplomacie v Centre d'Etudes Diplomatiques et Stratégiques v Paříži. Začínal pracovat jako vedoucí oddělení Strojexportu (1983 až 1988) a jako manažer v podniku Transakta Praha (1988 až 1991). Od začátku 90. let 20. století soukromě podniká v oblasti zahraničního obchodu, byl či je jednatelem nebo společníkem mnoha firem. Od roku 1994 je ředitelem a vlastníkem Trident Establishment. V letech 1997 až 2011 byl zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí ČR, když vykonával funkci mimořádného a zplnomocněného velvyslance v Indonésii, Bruneji a Papua-Nové Guinei (1998 až 2002) a v Alžírsku a Mali (2006 až 2009). V současnosti se opět věnuje mezinárodnímu obchodu a ekonomické diplomacii. Je odborníkem na problematiku islamismu a náboženského terorismu.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.