RRTV kritizuje televizi Prima za to, že v červnovém rozhovoru s exprezidentem Václavem Klausem moderátorka nereagovala na Klausovo tvrzení, že účastníci demonstrace na Letné dostali za svou přítomnost zaplaceno. Tím prý byla porušena nestrannost. Jak si tuto výtku RRTV vyložit, má moderátor rozporovat názory zpovídaného? A dělal by pak vůbec něco jiného?
Bez ohledu na to, že jde o Primu, pro kterou píšu, se jedná eufemisticky řečeno o „zajímavý“ precedens. Nebo absolutní zhovadilost. Spíš než konstruktivní výtka mi to připadá, že se RRTV připojuje k ČT v obhajobě pochybné neziskovky Milionu chvilek. Z tohoto pohledu si stačí pustit prakticky jakýkoliv rozhovor na jakékoliv televizi a bez přehánění najdeme sto a jeden podobný důvod k výtce. Moderátor přece nemůže reagovat a rozporovat každý názor vyzpovídaného, který sám nese za svá slova zodpovědnost. Ale chápu, že v porovnání třeba s redaktory a moderátory ČT, kteří běžně narovnávají pravdu do správného diskurzu – čest výjimkám – je moderátorka Primy příliš nezaujatá, neagresivní a málo diváky indoktrinuje žádoucím názorem.
V Německu vraždil Eritrejec, považovaný do té doby za vzorový příklad integrace. Do kolejiště pod přijíždějící vlak shodil matku s osmiletým chlapcem a pokusil se shodit i 78letou ženu. Dítě bohužel útok nepřežilo. Ministr vnitra Horst Seehofer veřejnost ujistil, že vláda zajistí na nádražích bezpečí. Tento obtížně proveditelný slib ovšem bledne v porovnání s doporučením německé političky Valerie Wilms, odbornice Zelených v oblasti dopravy. „Pokud se všichni budou držet pravidel, budou tato opatření stačit pro bezpečné užívání nástupišť,“ řekla Wilms podle deníku Bild. Co má tedy Německo udělat? A jak lze tyto dva výroky komentovat?
Někteří by hloupost mohli rozdávat plnými hrstmi a ještě by jim zbylo na generace dopředu. Již dříve jsme od moudrých lidí třeba slyšeli, držte si útočníka na délku paže. Teď mají Němci stát bezpečně daleko od nástupiště, nejlépe se možná nástupištím vyhýbat úplně. A taky náměstím, parkům, ulicím a místům s větší koncentrací lidí. Nejlépe snad vůbec nevycházet ven. Taky na koupalištích to není žádný med, někde už pouštějí jen na občanky. Před Reichstagem chtějí vybudovat bezpečnostní příkop.
V řadě evropských zemí postupně zakazují zahalování obličejů na veřejných místech. Ale, pane redaktore, nic s ničím a nesouvisí. Jednou provždy nesouvisí! Doufám, že jste se už jako já dnes alespoň dvakrát semkl, dodal si odvahy, odříkal si mantru o svých hodnotách, které si nenecháte vzít, něco si nasvítil a plivl na jednoho dva xenofoby a nácky. V žádném případě nechci zlehčovat onen odporný čin a hrůzu, kterou musí zažívat blízcí. Bohužel podobné případy jen v jiném provedení se v Německu, Francii, Švédsku a jinde stávají běžnou součástí jejich obohacení vděčnými lékaři, inženýry, ženami a dětmi z válkou zkoušené Sýrie.
A krev na rukou má kromě útočníků samých nemalá část uvědomělých politiků, médií, neziskovkářů a dalších, kteří se zaprodali – ať už ideologicky, nebo finančně – zájmům, které jdou zcela evidentně proti zájmům jejich vlastních spoluobčanů a evropské civilizace jako takové.
Česká televize připravuje na podzim novinky, generální ředitel Petr Dvořák představil například chystaný zábavný pořad To se ví, ve kterém budou soutěžící slovy Dvořáka odhalovat „fake news“ a hledat pravdu. Těšíte se?
Těším se nevýslovně. Tak, že už nedočkavostí skoro učůrávám. Je pravda, že by mohlo jít o celkem levnou estrádu, protože stačí pustit kterékoliv Události, libovolný úsek ze 168 hodin, Newsroomu nebo Reportérů či vybranou pasáž z kontinuálu ČT24 a můžeme soutěžit až do aleluja.
Nemůžu se dočkat, až nám soudruh – režimu minulého i současného – ředitel Petr Dvořák se svou partou hic analyzují americkou volební noc z roku 2016 a názorně nám na ní ukáží neobjektivitu, nevyváženost a zaujatost, kterých by se veřejnoprávní médium mělo vyhýbat jak čert kříži. Těším se na rozbor referování politiků a médií o neexistujících zbraních hromadného ničení Saddáma Husajna, jakožto záminky pro válku a intervenci do Iráku.
Těším se na rozbor a vyčíslení hodnoty PR služeb a tvorby dobrého jména neziskovky Milion chvilek v pořadech Newsroom nebo 168 hodin. Je suis Česká televize! Vlajku USA a ten modrý hadr se žlutými pentagramy už mám vyvěšený, samou nedočkavostí si ve smyčce pouštím Ódu na radost, pouštím si do žil trochu ischiasu a tančím roboboogie ve stylu Theresy May.
Režisérka Agnieszka Hollandová přišla s návrhem sebrat mužům volební právo. Prý by stačilo tak na tři volební období, tedy dvanáct let. „Kvůli mužské vizi se politika ocitla ve slepé uličce, z testosteronu se rodí nacionalismus, hlásí se k němu až sedmdesát procent mladých mužů, kdežto u žen jen pětina,“ rozvádí svou myšlenku režisérka. Je nacionalismus problémem? A jak se na nápad díváte?
Myslela-li to paní Hollandová vážně, tak to ani nemá cenu komentovat. Co se nacionalismu týče, může být problémem. Ve srovnání s jinými problémy, o kterých se mluví většinou jako o výzvách – my nesmíme ani naznačovat, se ale v současnosti jedná o problém stokrát menší. Podstatou pak je, co potenciálně škodlivý nacionalismus rozdmýchává, v čem leží jeho rozbuška. Poradím vám. Pusťte si Ódu na radost, semkněte se a nesouvisí!
Hokejová legenda prezidentem? Dominik Hašek nejspíše chce oživit pokřik „Hašek na Hrad“; úspěšný sportovec oznámil, že kandidaturu nevylučuje, pochlubil se také, že politiku studuje až tři hodiny denně. Nedávno se objevil i na pódiu během demonstrace pořádané spolkem Milion chvilek. Jak se na jeho nápad díváte?
Předně, Dominik Hašek je podle mě nejlepší hokejový brankář historie a nepochybně jeden z nejlepších hráčů, kteří se objevili v NHL, za což ho budu uznávat vždycky. Mám ale pocit, že soudností a intelektem zrovna neoplývá. Coby kluk si pamatuji volání lidí Hašek na Hrad po vyhraném Naganu. Ale zatímco tehdy to bylo spontánní a odspoda, nyní je to dle mého účelové a seshora, tedy z ega pana Haška, případně některých zainteresovaných lidí, kterým se může hodit do krámu.
Dominik Hašek sice může bláhově věřit tomu, že se nabídne pro dobro země, ale bude jen dalším potenciálním pěšákem vedle převlékače uniforem Petra Pavla, pozdní disidentky Mirky Němcové nebo neúspěšné svity z minulé volby nyní uklizené v Senátu ve složení Drahoš, Fischer, Hilšer. Troufám si tvrdit, že o řadě z nich ještě v souvislosti s příští prezidentskou volbou uslyšíme.
Co se žádoucího smýšlení a profilu týká, je Dominik na dobré cestě. Odrecitoval si své před statisíci lidí na Letné pod vlajkou neziskovky Milion chvilek, což by bylo opojné pro každého. Utvrdil se, že názorově je na tom správně. Babiš a Zeman jsou pro něj antikristi… Proti Rusku a Číně se jistě také umí postavit. Možná by měl zůstat spíše u myslivců, rybářů a jim příbuzných včelařů a u home-made videí, která jakoby z oka vypadla České sodě. Jen jsou, bohužel pro něj, myšlena vážně.
Také zpěvák Tomáš Klus se tento týden s fanoušky podělil o své pocity. Politice se prý věnovat musí, je to totiž efektivní možnost pro ty, co chtějí buď zachránit planetu nebo by chtěli zajistit lidskoprávní spravedlnost. Můžeme tedy i od něj čekat hlubší angažovanost? A co jiní umělci, je jejich politická angažovanost přínosná?
Co můžeme od Tomáše Kluse čekat, nevím. Na svou angažovanost má stejně jako ostatní umělci nezpochybnitelné právo. Co se lidskoprávní spravedlnosti a ochrany planety týče, tak spíše než o původní obsah těchto témat jde o pokryteckou mocenskou politickou agendu, formu citového vydírání a nátlaku ve prospěch jiných cílů. Což většina umělců, se vší úctou – a nemám jim to za zlé – není schopna úplně pochopit. Umělci přece vždycky byli a budou nastrčeni v první frontové linii propagandy každého režimu.
Ne všichni, ale velká část z nich. Jsou známí, mají mediální dosah, řadě z nich to příliš nepálí, spíše než hlavou se řídí emocemi, které nezřídka ani nedokážou sami zvládnout a korigovat. Z mého pohledu je politická angažovanost kulturní fronty, čest výjimkám, kontraproduktivní. Komediantů jsou plná náměstí, ale v divadlech, filmech a na podiích aby u nás v současné době člověk kvalitního umělce často pohledal.
Začala vyjednávání o velké protibabišovské koalici, která by zahrnovala ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Je to podle vás dobrý nápad? K čemu povede? A kdo by měl být „superlídrem“, tedy tváří celého projektu?
Je to směšná fraška a resuscitace již dříve tragikomického takzvaného demokratického bloku. Oproti minulému týdnu se musím opravit a dát za pravdu kolegyni Stonjekové, že jde zřejmě i o záchranu možných politických pohrobků ve Sněmovně. Nemusím asi konkretizovat, kterých. Mluvit v souvislosti s výše zmíněnými stranami o nějakém lídrovi, natož o superlídrovi, mi přijde jako přehnaná odvaha a sebevědomí nebo nedostatek soudnosti. Hledání superlídra, které bude zřejmě nekonečným příběhem, jim ostatně nezávidím. Zatímco bych věděl, jak z nich vybrat největšího antilídra. Víte jak? Namátkou.
Marketér Martin Jaroš, který žije v Kataru, se rozpovídal o údajných dřívějších námluvách s Petrem Kellnerem. Mocný miliardář Jaroše lanařil pro svůj byznys s půjčkami v Číně, Jaroš k nabídce chvílemi i inklinoval, celou věc ale rozsekla jeho tehdy dvanáctiletá dcera, která poukázala na morální slabinu celého projektu. Jaroš se na budování vztahů s Čínou dívá spíše negativně. Měli bychom být vůči Číně obezřetní? A je Petr Kellner člověkem, který nás vtahuje do sféry čínského vlivu?
Zajímavé, že ještě donedávna prakticky neznámému panu Jarošovi zčistajasna leží na srdci osud České republiky. To zaprvé. Zadruhé je zajímavé, že člověk žijící v Kataru a tedy zřejmě dobře znající arabský svět krčí nos nad morální slabinou Číny. Přičemž morální slabiny muslimského světa, který z nemalé části demokracii neviděl ani z vlaku, v němž ona zbožštělá lidská práva znamenají asi tolik jako u nás Jiří Drahoš, kde ženy jsou kamenovány a jejich práva jsou eufemisticky řečeno omezená, mu prakticky nevadí. Snad že žluťáky z ropy od jeho chlebodárců pěkně tekou?
Jinak vůči Číně buďme samozřejmě obezřetní, ale stejně tak buďme obezřetní vůči ostatním zemím. Echt my s naší historickou zkušeností, kdy nás dokonce naši partneři zrazovali nebo obsazovali. Osobně nemám pocit, že by nás Petr Kellner vtahoval do sféry čínského vlivu.
Sám Petr Kellner opět ve výroční zprávě PPF rezervoval menší prostor i pro své myšlenky. Vyjádřil obavu, že Evropu stále více ovládají ideologie rovnostářství a nárokovosti. Má pravdu?
Z mého pohledu má. Překvapil mě, že šel těmito slovy s kůží na trh navzdory současnému mainstreamovému kurzu a mohu-li mu jeho slova věřit, pak klobouk dolů. Je nadějné, když i člověk Kellnerova formátu – co se byznysu týče – dokáže alespoň stručně a nekonfliktně okomentovat věci jinak, než je v současném kurzu žádoucí.
Poslanec Václav Klaus ml. (Trikolóra) se v pondělí dočkal nemilého překvapení. Server Novinky, na kterém měl Klaus pravidelný komentář, jeho aktuální vydání „pozdržel“ a poté ukončil pravidelnou spolupráci se slovy, že nechce být vnímán jako Klausova platforma poté, co se stal předsedou nového hnutí. Proč tedy Klaus z ODS nevadil a Klaus z Trikolóry vadí?
Tady je to dle mého částečně pochopitelné. Předně jsou Novinky soukromým subjektem, takže si mohou rozhodovat o svém obsahu a svých přispěvatelích. Za druhé se přece jenom pozice Václava Klause ml. se založením Trikolóry a postavením se do jejího čela změnila. To dokážu pochopit.
Druhá věc ale je, že už v ODS byl výraznou tváří a nebyl pouze „řadovým“ členem. Tudíž argument, že coby člen ODS to bylo v pořádku a coby předseda Trikolóry to v pořádku není, je rovněž oprávněný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
