Kuřáci mají možná ještě šanci. Někteří vládní poslanci váhají se zákazem

„Já si to netroufám odhadovat, ale můj osobní dojem je, že ta fronta za zákaz kouření ve všech pohostinstvích a podobných zařízeních nebyla nikdy tak široká a tak silná. Ale já opravdu nejsem ten, kdo má detailní přehled o náladách kolegů v této věci. Nejsem ten, kdo by organizoval nějakou kuřáckou lobby ve sněmovně, to v žádném případě. Já jsem jen skeptický k tomu, že bychom zakázali kouření ve všech restauracích a hospodách, protože si myslím, že to nic neřeší a je to navíc vysloveně pokrytecké,“ poznamenává poslanec Velebný. Ten je v parlamentu již od roku 2009 a činný je v hospodářském a zemědělském výboru.

Mluvíte o pokrytectví v oblasti protikuřáckých zákonů, co tím myslíte?

To je několik věcí, ale ta hlavní asi je tato: co se jedů a jednoznačně škodlivých věcí týká, jsme jimi obklopeni. Je zde třeba alkohol – nesporná droga a nesporný jed. Na to kolegové protikuřáci vždycky říkají, že alkohol v malém množství není problém, že to je něco naprosto jiného. Ale zároveň kriminalizují marihuanu, u které nesporně jedna cigareta za týden také není problém, a najdu vám obratem deset lékařů, kteří budou přísahat na její pozitivní účinky. Ale my jsme si vybrali kouření a vedeme proti němu válku hlava nehlava. A naprosto při ní nehledíme na další škody, které působíme.

Mělo by se tedy kouřit všude bez omezení?

Vůbec ne. Podle mého je současný stav v podstatě vyhovující. Navíc se nekouření ve veřejných prostorech pomalu – nicméně naprosto jistě – šíří společností z velkých a středních měst i do malých obcí a ten proces je naprosto zjevný. Takže je zde nějaký celospolečenský vývoj, který se parlament pokusí urychlit, a já mám pocit, že podobné urychlování není dobře. Navíc je v tom zákoně několik zjevných chyb, které je nutné napravit v každém případě. Například možnost, aby obec zakázala kouření při festivalech v celém areálu akce je naprosto absurdní.

Proč?

A příště umožníme zastupitelstvům, aby omezovaly délku vlasů v obci? Je to prostě hloupá cesta naprosto hloupým směrem.

Vraťme se k tomu pokrytectví, zmínil jste alkohol…

Alkohol je nesporně škodlivý a zcela jistě stojí za tisíci zničených životů a konec konců má ročně na svědomí mnoho úmrtí. Nemyslím tím za volantem, i když to také, ale kvůli zdravotním následkům požívání alkoholu. Já jsem přesvědčen o tom, že až ti lidé, co bojují proti kouření, zvítězí tuto bitvu, že začnou s dalšími. Alkohol je první na ráně, ale zdaleka není jediný. A pak dojdeme k naprostým absurditám. Například přece již nyní je naprosto prokázané, že solária způsobují rakovinu kůže. Já bych dal na každé solárium nápis, že ministr zdravotnictví varuje před nebezpečím smrti. A pak bychom mohli pokračovat. Ono totiž i příliš časté slunění vede k rakovině kůže. Takže dáme stejné cedule na plovárny a koupaliště. Pak bychom mohli zavést slunění pouze na vyhrazených místech a na ta místa pouštět přes turnikety a sledovat každému čas. Nepochybuji o tom, že ministr financí se rád zapojí a vymyslí daň ze slunění a nějaké ty elektronické čipy, co budou každému sledovat dobu na sluníčku. Když otevřeme cestu zákazům a k omezování společnosti v jedné oblasti, těžko pak budeme zastavovat podobné nápady jinde. Já chápu, že nekuřáci sledují povětšinou snahu o omezování kouření s pochopením, ale měli by vědět, že i na ně jednou dojde a aktivisti jim začnou brát něco, co mají rádi zase oni.

Mluvíte o nebezpečí regulace, ale sám podporujete omezení odměn zprostředkovatelů u životních pojistek. Není v tom rozpor?

Neřekl bych. Ta situace s pojistkami je složitá a hlavní problém je, že nyní pojišťovny nesoutěží o to, aby nabídly co nejlepší produkt klientovi, ale o to, aby nabídly co nejlepší produkt prodejci, aby ten měl z produktu co největší výnos, protože tím je motivovaný prodávat. Tak je nyní věc nastavená a přesně to se děje. Když omezíme odměnu pro prodejce nějakým stropem, tak se soutěž přenese tam, kam patří, totiž k zákazníkovi a k tomu, že pojišťovny nebudou vylepšovat provize, ale produkty. Efekt této regulace jde přímo ke spotřebiteli, to je naprosto jiná situace.

To je přesvědčivé, ale mnoho lidí říká, že to je překroucené a lživé…

V této zemí je několik desítek tisíc lidí, kteří se živí jako finanční poradci. Ti si jen za posledních šest let mezi sebe rozdělili více než 40 miliard na provizích a to pozor: Jenom na případech, kde přemluvili klienta, aby vypověděl starou pojistku a založil si novou. Těch 40 miliard vytáhli poradci a prodejci právě z kapes těch lidí, které takto přemluvili, nikdo jiný to totiž zaplatit nemohl. Velmi jednoduše pro příklad. Kdyby těch poradců bylo 40 000, tak za těch zmíněných šest let připadl každému z nich jeden milion korun na naprosto zbytečně vyplacených provizích a opakuji, provizi sice formálně platí pojišťovna, ale ve skutečnosti klient.

Pojďme na chvíli k zemědělství. Jste místopředsedou zemědělského výboru sněmovny a členem hospodářského výboru. Jak ve skutečnosti dopadají na české podnikatelské prostředí sankce proti Rusku a naopak sankce Ruska proti EU?

Já odhlédnu od některých jednotlivých případů, kde sankce měly značný vliv a ohrozily vážně prosperitu některých firem. Budu hovořit z makroekonomického hlediska a v tom smyslu jsou sankce proti Rusku naprosto marginální a sankce Ruské proti nám jen málo významné. U dovozu potravin do Ruska tady byl efekt zaplnění evropského trhu zbožím, které si nenašlo cestu na Východ. Ale ukázalo se několik věcí. Za prvé Rusko ty potraviny potřebuje, tak se do země dostávají oklikami a platí to ruský spotřebitel, za druhé EU přijala některá opatření a kompenzovala části zemědělců ztrátu, což významně pomohlo. Přesto jsem primárně pro uklidnění situace a to včetně vyřešení tohoto sankčního problému. Už jenom proto, že Rusko je na tom ekonomicky špatně a to před nás nutně musí klást otázku, zda je v zájmu EU destabilizovat Moskvu ve chvíli, kdy opravdu nemáme představu, co by se tam dělo potom. Nechtěl bych tady zabíhat do nějakých podrobností, ale destabilizovaných zemí, ve kterých byl další vývoj jenom k horšímu, zde máme za posledních dvacet let mnoho a opravdu by nebylo dobré přidat do toho ještě jadernou velmoc – vzpomeňme na Irák, Egypt, Lybii, Syrii, Alžírsko, Afghánistán… Rusko můžeme vidět buď jako agresora nebo jako zemi v problémech, která nemá daleko do hluboké krize. Já se bojím, že i když je pravda obojí, měli bychom akcentovat spíše tu rovinu problémů.

A jak se daří českým zemědělcům?

Dařilo by se jim lépe, pokud by naše vyjednávací pozice v minulých desetiletích vůči Evropské unii na zemědělce více myslela. Naše týmy se soustředily spíše na vyjednávání dobré pozice pro průmysl a další odvětví, zemědělci to trochu odnesli. Ale v rámci těchto možností prosperují velmi dobře – ostatně se ukazuje, že je to lid pracovitý a šikovný. I když sektor dostává neustále nějaké rány zvenčí, produkce roste a především roste produktivita práce v celém odvětví. Čtenáři většinou nemají rádi čísla, ale já si přece jenom nějaká dovolím. Jsou za rok 2013, podobná data za rok 2014 budou zveřejněna v nejbližších dnech. Tak si vezměme, že produkce zemědělského odvětví ve stálých cenách roku 2000 na 1 ha obhospodařované zemědělské půdy v roce 2013 představovala 29 413 Kč a proti roku 2012 vzrostla o 4,7 procenta. A to hlavní – stejně počítaná produkce na jednoho tak zvaného přepočteného pracovníka se meziročně zvýšila o 4,6 procenta na 978 871 Kč.

A není to za cenu toho, že všude je řepka s jistým odběrem, ale to je spíše průmyslové zemědělství než co jiného?

Je tu jistý vliv a zcela určitě platí, že význam průmyslového zemědělství je značný. Za mne například říkám, že určitě vyšší, než by se mi líbilo. Jenže každý zemědělec má rád, když mu na poli roste něco, co už má prodané, když má dlouhodobou smlouvu a tedy kus jistoty ve svém podnikání. Z pěstování lánů řepky ale nemá smysl vinit zemědělce, to je věc legislativní a podpory tak zvaných bio paliv. Zemědělci jenom využívají prostor, který jim zde vzniká. Je třeba především dávat pozor, abychom ten prostor již nezvětšovali, protože pak bychom i naše zemědělství mohli nasměrovat k velkým škodám.

A jak vidíte budoucnost českého zemědělství?

Máme mnoho problémů – expanze technických plodin k nim například patří, ale podstatnější je eroze půdy a celkové zhoršování její kvality. Musíme přemýšlet o nějaké komplexní reformě pohledu na celý agrární sektor, ale to je dlouhodobý úkol. Bez ohledu na to vidím budoucnost českého zemědělství dobře. Když přežilo některé experimentátory minulých pětadvaceti let, přežije všechno.