Svět se ocitl v plamenech, šlo by básnicky říci, zejména kvůli válce na Blízkém východě. Potěšil tě Donald Trump rozhodnutím zaútočit na Írán?
Náš Doníček, chlapec, který měl ženu z Gottwaldova a má s ní pár moravsko-amerických dětí, udělal něco, co naprosto popřelo jeho předchozí působení v roli „Velkého bílého otce“ z Washingtonu. Sice nevím, co měl na mysli tím, když prohlásil, že Izrael ho k té válce přinutil, ale bohužel musím konstatovat, že se zařadil k mnoha jiným odpudivým lidským bytostem (slovy našeho prezidenta s krycím názvem PePa107), které porušily zakládací listinu – Chartu OSN. Tak jako Bush v Iráku, Clinton v Jugoslávii, Obama v Libyi… asi by ten seznam amerických představitelů byl dlouhý.
Ty jsi v Íránu nějakou dobu pobýval, jak na tu zemi a lidi v ní žijící vzpomínáš?
Nebyl jsem v Íránu až tak dlouho, ale myslím, že i dva měsíce stačily na to, aby si člověk udělal obrázek. Obrázek o lidech, historii, památkách, vztahu k režimu…
Je to obrovská země. Pro představivost našich čtenářů – Írán je tak veliký, že přímá vzdálenost z Ostravy po severozápadní hranici Íránu u Tabrízu je přibližně stejná jako vzdálenost od Tabrízu po jihovýchodní hranici Íránu. Persie (od roku 1935 z rozhodnutí jeho vůdců mezinárodně nazývaná Írán) je jednou z kolébek kultury i náboženství (zoroastrismus), v zemi je nepřeberné množství památek, včetně křesťanských; mezi uznávaná náboženství kromě islámu a zoroastrismu patří i křesťanství. Lidé jsou neuvěřitelně vstřícní, vzdělaní, Česko/Slovensko má u nich z historických důvodů velice pozitivní zvuk a jsme považováni za země, které se k Íránu vždy chovaly férově. Tím nehodnotím a nechci hodnotit režim vzniklý po revoluci 1979, upevněný bezmála desetiletou válkou proti Iráku v čele se Saddámem Husajnem, (tehdejším) americkým spojencem, kterého později americký režim odkopl a zbavil se jej tak, jak to v historii provedl mnohokrát a mnohokrát to pravděpodobně ještě provede. Ale sám Henry Kissinger varoval, že Amerika nemá spojence, má jen své zájmy, tak proč se pořád všichni diví?
Já si na Írán a pobyt v něm stěžovat nemohu, byla to nádherná a velice poučná výprava. Žít bych v tom režimu samozřejmě nechtěl, protože nemám rád ideologické, totalitní režimy, které zakazují vlastním lidem pít kvašené nápoje, jíst výrobky z vepřového masa, kritizovat vlastní vládu a další věci, které islámské režimy svým obyvatelům obvykle zakazují. Ale co si ti lidé zvolili, je jejich volbou a v životě by mě nenapadlo přesvědčovat je o tom, že náš životní styl je lepší.
Takže vrátím se k rozhodnutí Trumpa zaútočit spolu s Izraelem na Írán a musím konstatovat, že jde o naprostou zvrhlost. Způsobili tím stav, ze kterého nebudou moci jen tak vycouvat bez významných ztrát. A ty ztráty se bohužel týkají i nás, stačí se podívat na ceny u našich benzinových pump.
Ty jako cestovatel jsi jistě sledoval mumraj v letecké dopravě. Moc sranda to není. Neměl jsi kvůli tomu potíže ty, nebo tvoji kamarádi – cestovatelé?
Já jsem tehdy s mikrovýpravou sedmi přátel pobýval ne příliš daleko od jámy lvové – na jižní straně Saúdské Arábie. Ale Bůh opět vedl naše kroky a včas jsme se z Mediny a Džiddy pár dní před zahájením agrese vrátili do Vídně, ze které už to byl pro nás jen skok do Ostravy, takže jsme nezažili nic nepříjemného.
Jiní moji přátelé tolik štěstí neměli, například jeden z protagonistů mé knihy Některé baby su všecky stejné, rentiér Vlastiček, se vydal s několika přáteli na třítýdenní cestu do Thajska a Malajsie. Děláme to tak vlastně již mnoho let, že v dobách největších plískanic v našich končinách zmizíme někam do tepla. Myslím, že každý stařec nad padesát let si takové zacházení zaslouží. Vlastičkova výprava probíhala skvěle, pomalu se přesunovali místní dopravou, autobusy, maršrutkami či lodičkami od turistického Phuketu až do malajského Kuala Lumpuru. Rozpočet třítýdenní výpravy včetně letenek přes Vídeň a Abú Dhabí byl okolo čtyřiceti tisíc korun, což odpovídá vzdálenosti a jejich zájmům. Bohužel, agrese proti Íránu začala o dva dny dříve než měli naplánován odlet a společnost Etihad jim mailem sdělila, že jejich návrat byl bez náhrady zrušen, aniž by uvedli, jak budou zrušení kompenzovat a kdy a jak bude možno cestovat do Evropy.
Vlastiček a kolektiv si tedy našli jiné letenky s jinou společností. Bylo to z Kuala Lumpuru přes pákistánské Karáčí do Vídně. Komunikace přes systém Drozd se jich netýkala, protože s tím prostě žádný systém tak nějak nemůže počítat, aby se postaral o každého českého občana, který uvízne někde v cizině, což je pochopitelné.
Takže to nakonec dopadlo dobře, ne?
No jak se to vezme. Za jednosměrnou letenku přes pákistánské Karáčí zaplatili přes třicet tisíc korun na osobu, což zrovna není málo, představte si, že jste se ženou a dvěma dětmi na takové výpravě, takže za zpáteční jízdenku zaplatíte 120 tisíc korun… to už není až taková legrace, že?
No, ale hlavně že byli zpět v Evropě, že...
Ne, bohužel, nebyli. Když prošli bez problémů všemi kontrolami na malajském letišti Kuala Lumpur, na úplně poslední kontrole před vstupem do letadla jim jakýsi poskok oznámil, že nemohou letět, protože nemají víza do Pákistánu. Naprosto marné bylo vysvětlování, že žádná pákistánská víza nepotřebují, protože neopustí tranzitní prostor. Je to prostě jako vždy, nějaký zakomplexovaný idiot si něco usmyslí, nic s tím nemůžete dělat a nakonec z toho klidně může být tragédie.
Jak to tedy dopadlo?
Letadlo do Evropy přes Karáčí bylo ztraceno a s ním i sto dvacet tisíc korun za platbu zbytečných letenek. No nezabili byste někoho? Sám jsem podobnou situaci kdysi zažil a tehdy chybělo jen málo, abych podobnému idiotovi rozbil hubu. Asi bych ještě dnes seděl v nějakém tropickém kriminále a je mi jasné, že blbec typu Lipavského by mě domů nikdy nedostal.
Vlastičkova cesta s jeho přáteli nakonec dopadla relativně dobře, konec konců, má moji školu. Z Kuala Lumpuru se za pár set korun za lokální letenku dostali na Borneo. Tam je místní taxikář asi za tři stovky vozil pár hodin po místních pamětihodnostech, rybích trzích a vesničkách, kam by se jinak asi nedostali. Pak je vyložil na letišti na let na Tchaj-wan (ne, náš Tchajwanec, který je nainstalovaný v čele Senátu, se o ně nepostaral). Ostatně, nespoléhali se ani na pomoc žádné české státní instituce, protože dospělý člověk českého typu, který vyrostl na knihách o Janu Baťovi, Hanzelkovi se Zikmundem nebo Emilu Holubovi, se o sebe v prvé řadě snaží postarat sám a nebrečí někde na Drozdu, že se nemože dostat dodom.
Takže z Tchaj-wanu přeletěli do Tokia, užili si podzemní život japonských samurajů a potrápili se na dlouhém letu do německého Frankfurtu. Legrace typu Frankfurt–Vídeň a Vídeň–Svinov pak už byly jen drobnosti jejich dlouhé cesty.
Ovšem i tato závěrečná cesta ho stála přes 30 tisíc korun jen za letenky.
Tak to má asi cestování dost, že? Šel by do toho ještě někdy?
Právě včera jsem se s ním bavil. Říkal, že kdybych s ním chtěl jet do Kambodže, Laosu nebo Thajska, tak že okamžitě jede. Nás Ostravaky jen tak něco nezničí.
Naše vláda musela zachraňovat mnoho Čechů přímo z Dubaje a dalších zemí Blízkého východu. Co tě napadalo nad celým tím „procesem“?
Nerozumím tomu. Správný Čech se o sebe musí umět postarat sám. Mimochodem, Vlastíkovi je bezmála sedmdesát let a neumí plynule žádný světový jazyk.
Je naprosto v pořádku, že se český stát postará o své občany, kteří se ocitnou v nouzi a vím velice dobře, že ministr Macinka, premiér Babiš a mnoho dalších, veřejně neznámých osob, udělali obrovský kus práce. V cizině byly i rodiny s dětmi, a ne každý je připraven na to, aby zaplatil stovky tisíc za letenky, když vás cestovní společnost nechá jako žebráka bez pomoci.
Nerozumím třeba tomu, že se nějaká žena, evakuovaná vládním speciálem (mimochodem, za naše peníze), v televizi rozčiluje, že se někdo ve vládě nechoval tak, jak by si madam představovala.
Mimochodem, také ovšem netuším, proč by lety organizované naší vládou, měly být pro evakuované občany zdarma. „Zdarma“ totiž znamená, že za jejich repatriaci platíš ty, i já, kteří jsme se jejich výpravy neúčastnili. A paradoxně i Vlastiček, který si za možnost dostat se domů osobně zaplatil příšerné peníze. Nic po státu nechtěl, nechce a nikoho se o nic nedoprošoval.
Ano, domnívám se, že je povinností našeho státu postarat se o nás, občany, když se ocitneme v nouzi. Ale zároveň se domnívám, že je povinností občana poté, co je vše vyřešeno, se podílet na úhradě nákladů, které tím státu (tedy nám všem) vznikly.
Pojďme na jiné téma, pojďme si nalít čistého vína nad Babišovou vládou, kterou jsme mnozí vítali a která bude slavit 100 dní od jmenování. S čím můžeme být spokojeni a s čím zatím ne?
Nechci hodnotit management – a vláda nic jiného než management není – tak brzy. Samozřejmě bych si představoval, že mnohé procesy budou rychlejší. Že budou zrušeny zákony proti svobodě slova, že bude zprůhledněn systém neziskovek, krmených jak prasata z našich peněz (a co hůř – z peněz cizích pánů), že vystoupíme z Green Dealů a podobných ekonomických zvěrstev, že… vydržme.
Vidím pokrok od doby, kdy tady vládla Fialova mafie. Mohl bych si stěžovat, že věci nejdou tak rychle, jak bych si představoval. Dobře. Dejme jim chvilku času. Mám pocit, že se snaží. Na kritiku bude času dost.
Ministři a poslanci, které známe, nám často říkají, jak je to těžké: S koaličními partnery, s opozicí, s Bruselem apod. Přijímáš to ty jako vyslanec Ostravy, kde se na kecy moc nedá? Vůbec, co slyšíš tam u vás od lidí vůči vládě? Jaké pochvaly, výtky či přání?
Nám žádná pražská vláda nikdy nic nedarovala, všechno jsme si museli vždycky vydřít sami. Pokud ano, jen to tak vypadalo, protože to bylo krátkodobě v jejich zájmu. Vůči vládě tedy zatím u nás trvá ochranná doba, někteří členové jako Macinka mají výrazně plusové body za pracovitost a schopnost využít český humor v parlamentní i světové politice, někteří členové jsou zatím vnímání negativně, jako Schillerová pro pokusy vracet buzerace typu EET, Klempíř, který chvíli chce, pak zase nechce výpalné za zvrhlost typu ČT, nebo loutka typu Adama, který z třetiny českých občanů před pár lety učinil občany II. kategorie, dodnes se za to neomluvil a už připravuje další buzer… pardon, očkovací strategii.
Přijímáš, že musíme objednat F-35, musíme jezdit na Ukrajinu, musíme pokračovat v muniční iniciativě?
Tak této otázce moc nerozumím. Ale ve zkratce – ne, nemusíme objednat F-35, raději ztratím 30 miliard a vzdám se těch nesmyslných létajících hraček a povolám k zodpovědnosti šašky předchozí vlády, než bych platil stovky miliard v následujících „x“ letech.
Na Ukrajinu mě nikdo nutit jezdit nemusí, mimochodem, tento rozhovor děláme mezi Prahou, kde sedíš u přístrojů ty, a Mukačevem, kde právě sedím já.
A v muniční iniciativě? Proč nepokračovat? I Klema Gottwald podporoval Izrael i arabský svět zároveň. I Gustav Husák podporoval Írán i Irák zároveň. My jsme vždy byli ve světové špičce ve výrobě i prodeji zbraní. Jen blbec jako Havel se jednostranně zasadil o likvidaci zbrojního průmyslu v Pováží, čímž položil základ pro rozpad Česko/Slovenska. A pak jsme tady měli blbce z Brna, který dělal posledních pár let premiéra a který se rozhodl, že bude zdarma krmit jednu stranu cizího konfliktu. Takový blbec ani Kléma, ani Gustav nebyl.
Víc k tomu nemám, co dodat...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Vidíte věci podobně jako Ladislav Větvička?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
