Skončily krajské a senátní volby, první relevantní obrázek voličské vůle od počátku migrační krize a všech společenských tenzí, které s ní souvisí. Co z pohledu sociologa ukázaly o tom, co se dnes děje ve společnosti?

Volby ukázaly apatii, nezájem, ztrátu důvěry v demokracii a také rostoucí strach. Nejen z islámské imigrace, ale i strach z represe ze strany současné vlády. Klára Samková nedávno poznamenala, že lidé rychle vytáhli zvyklosti z normalizační doby. Pochopili, že opět žijí v totalitním systému a chovají se podle toho. Myslím, že je to výborný postřeh.

Za téhle situace pak vítězí malé skupiny, které mají přístup ke státním penězům, síť placených aktivistů a které dokážou mobilizovat lidi ve svém okolí. Dobře to ukazuje srovnání. V roce 1992 získala Klausova ODS dva miliony hlasů, letos stačilo Babišovi k triumfu půl milionu, tedy čtyřikrát méně.

Odpůrci imigrace jsou po těchto volbách některými oponenty vysmíváni, že sice byli hodně slyšet, ale ve volbách pohořeli. Někteří z toho dokonce vyvozují, že protiimigrační fronta je výrazně slabší, než si všichni mysleli. Co o této „protiimigrační frontě“ ukázaly volby podle vás?

Dnes je jasné, že to, že s vámi lidé souhlasí, to ještě neznamená, že vás budou volit. Ani to, že s vámi sympatizují, nestačí. Lidé nehledají jen někoho se správným názorem. Hledají někoho, kdo reálně dokáže změnit poměry v zemi. Pokud ho nevidí, nebudou se zdržovat chozením k volbám. Vlastenecké strany a hnutí musí ukázat profesionalitu a musí ukázat schopnost shánět peníze – nebo, že vědí, jak je nahradit.