Lidé už pochopili, že opět žijí v totalitě. Apatie, strach. Sociolog Hampl nabízí řešení, jak z toho ven

22. 10. 2016 16:53

ROZHOVOR Senátní a krajské volby z letošního podzimu ukázaly především apatii veřejnosti, možná trochu kříženou dokonce se strachem. Jinak řečeno „zvyklosti z normalizační doby“. Sociolog Petr Hampl, který v nich sám neúspěšně kandidoval, pro ParlamentníListy.cz rozebírá podivnosti současné doby.

Lidé už pochopili, že opět žijí v totalitě. Apatie, strach. Sociolog Hampl nabízí řešení, jak z toho ven
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hampl

Skončily krajské a senátní volby, první relevantní obrázek voličské vůle od počátku migrační krize a všech společenských tenzí, které s ní souvisí. Co z pohledu sociologa ukázaly o tom, co se dnes děje ve společnosti?

Volby ukázaly apatii, nezájem, ztrátu důvěry v demokracii a také rostoucí strach. Nejen z islámské imigrace, ale i strach z represe ze strany současné vlády. Klára Samková nedávno poznamenala, že lidé rychle vytáhli zvyklosti z normalizační doby. Pochopili, že opět žijí v totalitním systému a chovají se podle toho. Myslím, že je to výborný postřeh.

Za téhle situace pak vítězí malé skupiny, které mají přístup ke státním penězům, síť placených aktivistů a které dokážou mobilizovat lidi ve svém okolí. Dobře to ukazuje srovnání. V roce 1992 získala Klausova ODS dva miliony hlasů, letos stačilo Babišovi k triumfu půl milionu, tedy čtyřikrát méně.

Odpůrci imigrace jsou po těchto volbách některými oponenty vysmíváni, že sice byli hodně slyšet, ale ve volbách pohořeli. Někteří z toho dokonce vyvozují, že protiimigrační fronta je výrazně slabší, než si všichni mysleli. Co o této „protiimigrační frontě“ ukázaly volby podle vás?

Dnes je jasné, že to, že s vámi lidé souhlasí, to ještě neznamená, že vás budou volit. Ani to, že s vámi sympatizují, nestačí. Lidé nehledají jen někoho se správným názorem. Hledají někoho, kdo reálně dokáže změnit poměry v zemi. Pokud ho nevidí, nebudou se zdržovat chozením k volbám. Vlastenecké strany a hnutí musí ukázat profesionalitu a musí ukázat schopnost shánět peníze – nebo, že vědí, jak je nahradit.

Zároveň se také ukázalo, že volebního úspěchu nedosáhnete bez sítě místních buněk. Internetoví příznivci nestačí. Všichni, kdo vynechali krok budování struktury a spěchali do velké politiky, pohořeli.

Když odhlédneme od této konkrétní skupiny a vezmeme to modelově – co všechno je třeba udělat, aby se nějaká společenská nálada přetavila ve vlivnou politickou sílu?

Musí se tu objevit projekt, který nejen razí správné myšlenky (takových je tu dost), ale který bude vybaven také schopností shánět peníze, budovat struktury a počínat si naprosto profesionálně při vedení kampaní. Lidé si dobře uvědomují, že podporovat vlastenecké síly představuje riziko. Začnou tedy nové hnutí podporovat až ve chvíli, kdy uvěří, že má reálnou šanci na vítězství. A vítězstvím není myšlen vstup do Poslanecké sněmovny, nýbrž to, že se stane hlavní vládní stranou.

Senátní volby podle některých ukázaly zejména výraznou převahu regionálních osobností nad těmi celostátními. Ty neuspěly, ať se jednalo o ministry nebo známé celebrity. Regionální osobnosti přitom nejsou obvykle vymezené příliš programově, dokonce jsem zaznamenal názor, že úspěšní kandidáti hnutí STAN zahrnují prakticky celé politické spektrum. Co tento úspěch signalizuje pro naši demokracii a politický systém? 

To, co jsme už zmínili. Při malých účastech vítězí ten, kdo má síť kontaktů a dokáže dostat lidi k volbám. Motivací už není politický program, nýbrž schopnost přihrávat státní zakázky a dotace.

Premiér Bohuslav Sobotka po volebním neúspěchu vyhlásil, že chce ČSSD více zaměřit na „moderní liberální voliče“, dokonce že by se v některých tématech chtěl inspirovat u České pirátské strany. Jak podle vás bude na tento posun reagovat tradiční voličstvo ČSSD? A existuje nějaký názorový průnik, na kterém by se koalice těchto skupin dala postavit?

Ano, bylo by naprosto logické zahájit spolupráci sobotkovské ČSSD, zelených, Pirátů, Žít Brno a možná třeba i části Svobodných. Mají stejný pohled na svět, stejné programové priority, jejich voliči se rekrutují ze stejných vrstev.

Pokud Sobotka skutečně prosadí nové zaměření, bude to znamenat, že hlasy tradiční dělnické třídy zůstanou volné. Odhaduji, že o ně budou soutěžit komunisté a Okamurova SPD, která se tak bude muset ekonomicky posunout dále doleva.

Komentátor Bohumil Pečinka tvrdí, že doposud v historii samostatné ČR nikdy neleželo „na zemi“ tolik hlasů zoufalých voličů nespokojených s nabídkou, zejména těch pravicových. Do sněmovních voleb zbývá rok, co se podle vás s těmito voliči stane? Může se najít někdo, kdo je dokáže získat?

Stoprocentně s tím souhlasím. Koneckonců, probíhá řada pokusů tuto skupinu oslovit. Sám jsem se jednoho z nich účastnil. Můj odhad ale je, že bude velmi obtížné vybudovat ten nový subjekt bez zapojení některého Václava Klause. Přičemž je jisté, že tím základem nebude ODS – ta je zjevně naprosto spokojena s pozicí „pravdolásky a multikulturalismu v mezích zákona“.

Mimochodem, všimněte si, že islamizaci většiny západoevropských zemí neprovádí radikální levice, nýbrž umírněná pravice. Voliči zděšení zběsilým multikulturalismem levicových stran dají přednost umírněné pravici a ta ji pak fakticky islamizuje, byť pomaleji, než by to udělala levice. To je příklad britských konzervativců, francouzských republikánů i německé CDU. U nás by se touto islamizační stranou mohla stát právě ODS.

A neodepisujme ani Alternativu pro Českou republiku. Své první volby nevyhrála, což jí komplikuje další fungování, nicméně ukázala, že určitou část voličů dokáže přitáhnout. Pokud si bude nové vedení počínat dost obratně, může z ní být do voleb významná síla.

Anketa

Věříte Andreji Babišovi jeho obdiv k dalajlámovi?

hlasovalo: 6119 lidí

Za hlavního favorita voleb je stále považováno hnutí ANO Andreje Babiše, i když v letošních volbách neuspělo, jak čekalo. Hnutí i sám Babiš si drží mimořádnou popularitu, navzdory všem kontroverzím, zaznamenal jsem dokonce názor, že Babišovi u jeho voličů projde úplně vše. Jak tento „fenomén Babiš“ sociologicky vysvětlit? A co by jej naopak mohlo rozbít?

Andrej Babiš je typickým příkladem toho, co německý sociolog Max Weber už před sto lety označil jako charismatickou politickou autoritu. Dokáže své příznivce přesvědčit, že má v zásadě nadpřirozené schopnosti, a proto mu ti příznivci odpustí naprosto cokoliv – estébáckou minulost, zneužívání moci, krádeže státních peněz, likvidaci drobných podnikatelů. Nastoupil v dobrém roce, ekonomika jde nahoru (na čemž nemá nejmenší zásluhu), v novinách se přestalo psát o korupci jako o hlavním tématu (na čemž má velikou zásluhu). Navíc mu nahrává, že z politiky fakticky vymizely osobnosti a většinu stran dnes vedou bezvýznamní úředníčci. A při nízkých volebních účastech těch příznivců nepotřebuje až tolik.

Ale pozor. Max Weber už před těmi 100 lety upozornil, že charismatické autority jsou velice křehké. Stačí jeden viditelný neúspěch a kouzlo pomine. Ekonomická krize, imigrační vlna, velký atentát v České republice... Otázka vlastně jen zní, jestli zhroucení přijde ještě před parlamentními volbami nebo až po nich.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Konečný účet pro Rejžka s Hutkou. Jan Keller četl, co si pánové myslí o Češích a o Gottovi. A pak spustil sám

19:36 Konečný účet pro Rejžka s Hutkou. Jan Keller četl, co si pánové myslí o Češích a o Gottovi. A pak spustil sám

ROZHOVOR „Jan Rejžek je chodící hysterie, takže by bylo možné ho v tomto ohledu považovat za na slov…