Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A je podle vás možné, že jde do určité míry o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?
Že je Německo důležitým státem v celosvětovém měřítku, o tom není pochyb. To, že na závěr svého německého politického působení potřebuje Angela Merkelová zdůraznit faktor převzetí zodpovědnosti, chápu, ale netěší mne to. Ona bude symbolem sociálního inženýrství, které chtělo vytvořit nového Němce, oslabit tradiční kulturní hodnoty evropské civilizace a zpackaného multikulturalismu a popravdě je významným reprezentantem nefungujícího v EU vládnoucího establishmentu. Je-li dnes EU zmítána v nefunkčnosti, neschopnosti naplnit své prapůvodní ideály a je vláčena pouze hašením sociálních, politických a hospodářských požárů, je to právě Angela Merkelová se svými evropskými kolegy, kdo by konečně měl přenechat zodpovědnost a pokus o nápravu jiným. Oslabování EU je důsledkem potíží a snaha o řešení ještě větší koncentrací moci do centra jenom toto oslabování prohlubuje. Samozřejmě to nahrává individuálním ambicím některých států, což byl vlastně stav před EU. Jak momentální společenská situace v Německu vypadá, tak tam se obrodných osobností nebo myšlenek v dohledné době stěží dočkáme.
Zvažujete, že budete volit Jaromíra Soukupa?Anketa
Jak celkově hodnotíte současnou situaci v západní Evropě? Co říci na velké demonstrace ve Francii? Ostatně i v Německu vyšli lidé v minulém roce v některých městech protestovat do ulic. Jak v tomto směru vidíte budoucnost západu? Dá se říci, že politické špičky tam situaci zvládají?
Především politické špičky takzvané západní Evropy žijí v autonomním světě a nevidí, neslyší a málo mluví se svými občany. Do demonstrací se výrazně zapojila střední třída. A to je novum. Nejde o nějaké aktivistické happeningy. I když to občas mohlo mediálně takto vypadat. Nelze jednoduše eliminovat téměř profesionální potížisty. Začátek ve Francii způsobil návrh zvýšit daň z pohonných hmot, aby se financovaly projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Lidé v tom vidí vládní podporu vyvoleným, tady v oblasti ekologických projektů. To nepomohlo ani samotné péči o životní prostředí. A naopak se pak argumentace rozšířila do všech oblastí, které obyvatele opravdu zajímají, případně zatěžují. Ani německá Alternativa pro Německo (AfD) není extremistickým hnutím. Střední třída se začíná aktivizovat. Není to jednoduché volání po změně. Má to poměrně rychle programové ambice, proto zjednodušená řešení nebo represe ze strany vládnoucích struktur nebudou fungovat. Uvidíme, co toto vzedmutí přinese v nadcházejících volbách. Každopádně strach establishmentu roste.
Naši zemi společně třeba s Maďarskem a dalšími státy V4 často z Bruselu kritizují kvůli „postoji“ ohledně přijímání migrantů. Jak vy vidíte vývoj takzvané uprchlické krize? A jak vnímáte v tomto směru například postoj Rakouska, kde jste byl velvyslancem?
Evropa je dnes nejlidnatějším kontinentem a je celkem jasné, že se sem další obyvatelé moc nevejdou. Evropská civilizace je dlouhodobě nejúspěšnější společenský systém a tudíž nejbohatší. Ta ryze komerční bohatost a vysoká životní úroveň je pochopitelně přitažlivá. To je ve vztahu k okolnímu světu problém nejenom EU, ale taky USA. Nicméně tento výsledek je důsledkem našeho způsobu života, našich kulturních a společenských hodnot atd. Pokud bychom postupovali způsobem, který dnes prosazuje takzvaný „merkelovský klub“, tak ta komparativní výhoda se ztratí. Veřejnost to vnímá čím dál víc. Nálepkování populismem je už dnes nefunkční. A nejenom proto, že je de facto nesmyslné. Stačí se podívat na návrhy naší sociální demokracie a jejich volební sliby. Připomíná to začátky sovětské totality a vize V. I. Lenina o komunistické společnosti. Kam to celý sovětský blok dovedlo, víme z vlastní zkušenosti. My si po letech totality chceme také trochu té slibované demokracie a evropské civilizace užít a nespadnout do nové manipulace a poručnictví z Bruselu, Berlína a kulhající Paříže. Přijímání migrantů podle bruselských receptů je jenom jeden z problémů, které my ve V4 vidíme jinak. Ostatně prostá čísla o počtu cizinců žijících u nás dokládají dlouhodobou otevřenost i u nás. V Rakousku byl právě populismus a multikulturalismus sociální demokracie nakonec nepopulární a prohrál jim volby. Přísnější a systematický přístup k přistěhovalcům do Rakouska nakonec pomohl straně lidové volby vyhrát. Mladý premiér Sebastian Kurz navíc dlouhodobě drží razantnější kurz nejen v otázce migrantů a dokázal převzít některá témata dlouhodobě opozičních svobodných. V rámci koalice navíc dokázal demontovat jejich populistické snahy. Pokud jde o mne, já vidím současný postup prosazovaný evropským mainstreamem především v otázce migrace za existenčně nebezpečný a nezodpovědný. A přitom se nabízí několik racionálních řešení.
Když jsme u Rakouska, co říkáte na případ, který se v těchto dnech objevil v tisku, kdy Afghánec ve Vídni na Silvestra osahával ženy, jedna mu zlomila nos a obviněni jsou jak Afghánec, tak i žena, která si jeho chování nenechala líbit?
Jsem pro tvrdý postih těchto útočníků a samozřejmě sympatizuji s ženou, která se dokázala bránit. Dnes již má Vídeň další skandální příběh s mnohem tragičtějším koncem. Islámský fundamentalista tureckého původu nožem smrtelně zranil svou ženu před zraky jejich dětí, protože vyšla na veřejnost s nedostatečně zahalenou tváří. To, co uvádíte vy, je zatím jenom absurdní. Ale bohužel ten druhý příběh násilí se v obměnách u sousedů odehrává.
Z vaší zkušenosti, nebo třeba i z vyprávění přátel, bývalých kolegů v Rakousku, jak se v posledních letech změnila i v této souvislosti bezpečnost v této zemi, konkrétně právě ve Vídni? Přibývá sexuálních útoků se strany migrantů? Jak se v tomto směru ve Vídni teď žije?
Vídeň je rozhodně dobré místo k žití, nicméně konflikty, jejichž původ je v kulturní a civilizační rozdílnosti, jsou stále častější a viditelnější. Čerstvě 9. 1. proběhla v televizi OE24 debata na téma: Stoupá kriminalita? Myslím, že ve Vídni je, na rozdíl třeba od Německa, větší otevřenost v otázce kriminality migrantů, což je jisté positivum a naděje řešení.
Psali jsme:
Když se podíváme k nám, prezident Miloš Zeman i ve „vánočním“ poselství vyvolal určité pozdvižení. A to výrazem „lepšolidi“. Co na to říkáte? A máte pocit, že je český národ opravdu rozdělen tak, jak někteří tvrdí? A kdo ho tedy rozděluje?
Novotvar „lepšolidi“ se mi nelíbí a nejen proto, že je nelibozvučný. Není ani významově jednoznačně definovatelný a připadá mi nesmyslně upatlaný. Navíc si nemohu v tento okamžik odpustit vyjádřit nevoli k faktu, že na Nový rok je u nás několik projevů a žádný prezidentský. Teď mi vůbec nejde o jejich obsah. Pokud jde o rozdělení českého národa, tak jak je nám to často překládáno mainstreamovými medií, nebo některými veřejně se vyjadřujícími osobami, mám pocit, že to tak není. Připadá mi to naopak jako snaha toto rozdělení vytvořit a podprahově vnutit zdání sounáležitostí s tou správnější a pravdou obdařenou částí společnosti.
Ing. Miloš Zeman
Velkou diskuzi vyvolala poslední zpráva BIS, kde se mluví mimo jiné o ruských agentech v Čechách a tlaku z Číny. Prezident se do BIS poměrně ostře opřel. Padla slova jako čučkaři a podobně. Co si o tom myslíte?
Myslím, že to nebyla diskuse o obsahu zprávy BIS, ale právě pouze o prezidentově vyjádření k jednomu z tvrzení zmíněné zprávy. Není pochyb o tom, že se to touto formou nemělo stát, pokud vůbec. Taková zpráva má být projednána v definované proceduře na parlamentní půdě. Povětšinou sdílíme pocit, že v předválečném období to byla elitní a dobře pracující služba, která sehrála důležitou roli i v průběhu války nejen pro exilovou vládu. Možná to tak dnes nevypadá, nebo není. Možná je. Pokud jde o působení agentů cizích zemí u nás, tak tomu nepochybně tak je. A to po několik století ve všech státních útvarech, které kdy na našem území byly. A vždy hájili cizí zájmy. Chci věřit, že v neveřejné části zprávy bude informace o našem aktivním vypořádávání se s touto skutečností.
Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?
Bohužel jsme v novém kole studené války. Rusko se opět stává minimálně vojensky supervelmocí. S jistou nadsázkou to na druhé straně vypadá, že v Americe bude pomalu trestná už jenom znalost azbuky. Dialog je určitě nezbytný, nicméně o sbližování nebo o vřelejších vztazích bych pro rok 2019 nemluvil. Do hry o globální stabilitu navíc, možná naštěstí, vstupují dnes další hráči. My u nás jaksi zapomínáme a nesledujeme řadu konfliktů, které jsou ve světě považovány minimálně za bezpečnostní rizika roku 2019. Jde o katastrofickou situaci v Jemenu, Afganistán, Nigerii, Jižní Súdán nebo Kamerun, napětí mezi Čínou a USA, nebo hrozící konfrontace mezi Saudskou Arábii, USA, Izraelem a Iránem, nebo Číny a Japonska. Pro nás je nejbližší ohnisko napětí Ukrajina, která již dávno není prostým soubojem Ruska a řekněme západní aliance v otázce anexe Krymu a autonomní existence dvou částí Ukrajiny. Snad je vidět, že pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost i ten potřebný dialog Ruska a Ameriky je málo. Možná se v Putinově dopise Trumpovi odráží přání vrátit svět do bipolární situace?
A co mimochodem říkáte na plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie? Trump je kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo právě Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Vnímáte to také tak? Je Trumpovo rozhodnutí správné? Co to bude pro Sýrii znamenat?
Sýrie je nepochybně prostor, kde dnes obě velmoci mají dominantní postavení. Předešlá Obamova administrativa zde proti Rusku hodně ztrácela, a to se de facto dokázalo v rámci syrského konfliktu vrátit na světovou scénu ve velmi silné mocenské pozici. Trump řekněme pozice vyrovnal. Připusťme, že tzv. Islámský stát byl poražen. Pořád zůstávají na syrském území antagonistické vojenské síly. Jejich zájmy se tak jako u Ruska a Ameriky netýkají pouze konečného uspořádání Sýrie. Jde spíše o mocenské postavení na Blízkém východě, v arabském světě. Turecko považuje americké spojence, kurdskou YPG, za teroristickou organizaci a rozhodně chce hrát v regionu první housle. Spolehlivost tureckého prezidenta Erdogana, který likviduje původní Atatürkovu sekularizaci země, lze srovnat se spolehlivostí argumentace tureckého obchodníka na trhu, který vám koberec prodává nejprve za 100 dolarů. Přitom tvrdí, že pokud na cenu nepřistoupíte, ohrožujete zdraví celé jeho rodiny. Nakonec odcházíte s cenou 40 dolarů a úspěšný obchod zapijete čajem s celou zdravím kypící rodinou. Stejně vás ještě doběhl. Turecko sice jedná s Ruskem, ale má v oblasti především soupeře. A tím je Irán. Účast Izraele je vedena cílem zajistit především bezpečnost. Rusko již částečně svůj bonus získalo. Otevřená je pak otázka existence Kurdské samosprávy a Assadova režimu. Je dnes uváděných 2000 amerických vojáků v Sýrii tím faktorem udržujícím rovnováhu? Pokud Trump nechce odejít ze Sýrie v horším postavení, než které mu zanechal jeho předchůdce, musí jednat s Putinem. Teď pomíjím mediální obraz, který bude tak či onak tvořen New York Times a bohužel nebude přesný. Pouze společná iniciativa Ruska a USA může zabránit oživení Islámského státu. A to by mohlo být v zájmu obou. Nezbytnou součástí je pak separátní nebo společné jednání s Tureckem, které zabrání likvidaci kurdských sil. A naopak dopřeje Kurdům jistou míru autonomie. Pak by se dalo hovořit o obnovení Sýrie jako snad suverénního státu, kde soupeřící strany uvnitř státu už jsou tak vyčerpané jako Evropa v době vestfálského míru. Je to vize, nebo sen nebo…?
Vrátíme-li se zpátky k nám, co by si měla Česká republika podle vás z geopolitického hlediska přát do nového roku? A naopak, na co bychom si měli dát pozor, čeho se vyvarovat?
Z globálního pohledu je to řada problémů, kde nebudeme hrát významnou roli, ale stojí za to je zmínit. Bylo by dobře, kdyby byla ukončena humanitární katastrofa v Jemenu. Snad je naděje na pokrok v Sýrii. Blíže nám bude snaha o stabilizaci na Ukrajině, kde budou volby a kde nás posledně zaskočili glorifikací banderovců. Ukrajina nejen z historických důvodů patři do sféry našich geopolitických zájmů.
Letité žití v sovětském bloku není jediný důvod ostražitosti při vztazích s Ruskem. Je tady opět studená válka s mnoha důsledky, které na nás dopadají. Nicméně pro diversifikaci ekonomických vztahů potřebujeme rozvíjet hospodářské vztahy mimo EU.
Počítám s tím, že proběhne brexit. Zatím mi v úvahách naší vlády chybí snaha využít tuto dramatickou změnu minimálně v hospodářské sféře. Je zřejmé, že bruselský establishment chce prioritně Británii maximálně tento krok zkomplikovat, aby odradili potenciální následovatele. My to takto vidět nemusíme.
Nevím, zda vás to překvapí, ale já bych ocenil stabilizaci naší diplomacie a jasnější ukotvenost a suverénnost vycházející z našich zájmů. A ne jenom jakési přidávání se tu a tam na tu či onu stranu. To úzce souvisí s potřebou zásadně reformovat EU. Dobrým příkladem pro nás je nevelké sousední Rakousko, které využilo předsednictví v EU k posílení svého mezinárodního postavení a tím i vlivu.
Budou volby do EU parlamentu, což by mohla být velká výzva a šance. Dnešní politické špičky si libují ve vyhrocování problémů a experimentování s hranicí trpělivosti a tolerance veřejnosti. Ve spojení se skutečným populismem, chybějící vizí a potřebnou koncepcí se vytváří ve společnosti příkop, který vede k hnutím jako žluté vesty. Při nedostatku vážnosti k respektování společenských civilizačních hodnot se snadno dostaneme k agresivitě. Nebo naopak pasivitě a uzavřenosti do svébytných komunit. Trochu to připomíná totalitní časy. To není atmosféra, které bychom se neměli poddávat.
Jinak samozřejmě přeji, nechť se nám jako celku, ale hlavně individuálně, daří.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
