Jaké důvody vedly členy senátního zahraničního výboru k tomu, aby se tak ostře vyjádřili k jednání prezidenta Miloše Zemana?
Usnesení navrhl kolega Václav Láska, to není nic tajného, zasedání senátního výboru je veřejné. K jeho schválení nás vedly události z poslední doby v souvislosti s kauzou Novičok, s vydáním hackera Nikulina do Spojených států amerických a s chováním některých lidí z okolí prezidentské kanceláře v těchto kauzách, které bylo dostatečně popsáno ve veřejných sdělovacích prostředcích. Mám na mysli především zpochybňování soudních rozhodnutí českých soudů včetně Ústavního soudu, zpochybnění rozhodnutí ministra spravedlnosti a opakované intervence ve prospěch vydání do Ruska.
Proč zrovna teď, když příklon k Rusku je u prezidenta Miloše Zemana patrný už delší dobu? Co jste vy osobně považoval za nejzávažnější důvod, abyste odsoudil chování nejvyššího ústavního činitele, hlavy státu České republiky? Nebo byly ty poslední kauzy, o kterých jste se zmínil, tou pověstnou poslední kapkou?
Trvalý příklon Hradu k Rusku nemůže být omluvou, a již vůbec ne důvodem k tomu, abychom jako výbor, který má v náplni zahraniční vztahy, ale také obranu a bezpečnost, nereagovali. Právě naopak. Současným impulzem byly jednoznačně otázky kolem vydání či nevydání hackera Nikulina do Ruska nebo do Spojených států amerických a kauza „Novičok“. To bylo rozhodující. Chování lidí kolem pana prezidenta nebylo v této otázce standardní. Pokud např. hradní kancléř navštěvuje advokáta, který zastupuje hackera Nikulina, a ve sdělovacích prostředcích tvrdí, že je to v privátní záležitosti, nepřipadá mi to jako běžná záležitost.
Mnozí prezidentovi kritici označili za nestandardní už to, že se hlava státu ještě před konečným rozhodnutím snažila ovlivnit ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby ruského hackera vydal do Ruska. Vadily vám tyto snahy Miloše Zemana?
To rozhodně, protože nejde o běžný postup. Ataků vůči ministru spravedlnosti bylo opakovaně mnoho a to není rozhodně standardní postup ze strany pana prezidenta a jeho okolí.
Překvapila vás i reakce Ruska na vydání hackera Nikulina do Spojených států amerických? Představitelé Ruské federace v této souvislosti varovali, že to poškodí přátelské vztahy mezi Ruskem a Českou republikou.
Samozřejmě, že jim hodně záleželo na tom, aby byl Nikulin vydán do Ruska, a nyní dávají najevo svou nespokojenost, což považuji za naprosto normální. Kdyby to bylo obráceně, asi by byla nespokojena druhá strana. Na tomto jednání mne v mezinárodním kontextu nic nepřekvapuje.
Vyjádřil se zahraniční výbor Senátu i k tomu, zda souhlasí či nesouhlasí s rozhodnutím ministra spravedlnosti vydat ruského hackera do Spojených států amerických, a ne do Ruska? Ztotožnili jste se s názorem ministra, nebo jste se zabývali jen okolnostmi, které vydání ruského hackera Nikulina provázely?
Určitě o tom byla debata a myslím, že většina členů výboru se ztotožnila s tím, že z hlediska postupu a všech legislativních kroků – kdo kdy požádal, která žádost byla silnější, rozhodnutí jednotlivých stupňů soudů až po Ústavní soud – ministr spravedlnosti jednal správně. Zde je třeba zdůraznit, že žádost Ruska o vydání a její oprávněnost byla ve srovnání se žádostí vydání do USA mnohem slabší z věcného i časového hlediska.
Vy jste na výboru odsoudili jednání prezidenta nejen v souvislosti s vydáním ruského hackera, ale i v souvislosti s kauzou otráveného agenta Sergeje Skripala a jeho dcery ve Velké Británii. Co jste nepovažoval na jeho chování konkrétně za správné?
Tohle je úplně jednoznačné. Když Rusko (nebo jakýkoli jiný stát) obviní Českou republiku z toho, že jed mohl pocházet z České republiky a že tak Česká republika má nějaký podíl na zavraždění dvojitého agenta Skripala, je to pomalu na mezinárodní roztržku. Naprosto správně reagovalo Ministerstvo obrany a Ministerstvo zahraničních věcí s jasným a v mezinárodní diplomacii naprosto správným vyjádřením, že něco takového, jako je spojení ČR s vraždou, vylučují. Ale když to pan prezident zpochybňuje tím, že nahlas řekne, že BIS má prozkoumat, jestli je to pravda, nebo ne, je to trochu zvláštní. Jako by oběma ministerstvům podtrhl židli. Mimochodem – pokud by BIS měla něco zkoumat a něco skutečně zjistit, asi se o tom nebude mluvit nahlas. Takže to zřejmě nebyl úplně úkol pro BIS, ale spíš jakési politické prohlášení, které vzhledem k tomu, jak se k tomu postavila ministerstva obrany a zahraničních věci, bylo spíš protichůdné a protismyslné.
Takže myslíte, že kdyby prezident zaúkoloval BIS neveřejně, aby měl jistotu, že Novičok se tady ani v minulosti nevyráběl, nebyl by to takový nonsens?
Jakou jistotu myslíte? Já nepřipouštím, že by se Česká republika podílela na vraždě dvojitého agenta Skripala. Připadá mi to jako vrtění psem a odvádění pozornosti od problému. A tím problémem je vražda, nikoliv chemický výzkum. Česká republika se rozhodně nepodílela na vraždě dvojitého ruského agenta, není k tomu žádný motiv. Pro mne žádné „kdyby“ neexistuje, a to ani v případě, že by se „Novičok“ či jeho složky, či imitace z výzkumných důvodů někdy v ČR vyskytovaly. To přece neříká nic o tom, kdo agenta Skripala chladnokrevně zavraždil. A to je ta zásadní kauza. Jako země bychom se měli jednoznačně a jednotně vymezit vůči tomuto urážejícímu prohlášení Ruska, které účelově spojuje naši zemi s úkladnou vraždou a měli bychom v tom být jednotní. Je mi velmi líto, že tuto jednotu někdo naboural. Je to chyba.
Rusové nás obvinili, že od nás může pocházet jedovatá látka Novičok, která byla použita při otravě ruského zpravodajského důstojníka Sergeje Skripala, Číňané zase neinformovali českou stranu o tom, že zadrželi čínského poradce prezidenta Miloše Zemana. Považujete to za naprostý krach prezidentovy zahraniční politiky, protože se usilovně snaží mít dobré vztahy s těmito velmocemi, ale ony ho nerespektují a chovají se k němu jako ke sluhovi, nikoli jako k partnerovi? Vsadil na špatné koně?
Myslím, že to je obsaženo ve třetí části usnesení senátního zahraničního výboru, které je obecné a které by mělo připomenout, že jsme součástí západoevropské společnosti, že jsme součástí Evropské unie a NATO. Z mého přesvědčení pevnou součástí. Já absolutně nemám nic proti obchodním a kulturním vztahům s jinými zeměmi, právě naopak. Ale jsme zakotveni v nějakém bezpečnostním a geopolitickém systému a neměli bychom si zahrávat s myšlenkami, které by nás od něj odváděly.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
