Někteří z nás si budou připomínat nedožité 80. narozeniny Václava Havla. Co pro vás osobně Havel znamenal a jak na něj vzpomínáte?
Jako na příjemného, nenafoukaného a přístupného člověka, který sehrál v období převratu klíčovou roli u nás, ale i směrem k zahraničí. Nebýt Václava Havla, nebyli bychom se vymanili z tzv. východních struktur. Ale také jako na člověka mírně politicky naivního, když si myslel, že se Československo nerozpadne, že se se Slováky dohodne a že revoluční euforie nevyústí v nastolení normálního tržního prostředí, což on tak zcela nechtěl. Měl mnohem více vyvinut sociální aspekt než charismatický Václav Klaus, který se po předrevoluční šedi stranických bafuňářů stal politikem nového typu s popularitou popových hvězd. A právě to, společně s euforickou nenávistí většiny lidí ke všemu, co tu bylo, mu pomáhalo demontovat tehdejší současnost dle vlastního přesvědčení. Havel například viděl Koženého a privatizační fondy jako chybu, jenže Dyba s Klausem tvrdili, že potřebujeme více Kožených. A občané bez zkušenosti s něčím novým šli za Klausem bez ohledu na to, co říká Havel. Byl pro ně příliš filosofický.
Prý jste měla dělat tiskovou mluvčí Václavu Havlovi?
Začátkem roku 1992 si mne zavolal a nabídl mi tuto funkci s odůvodněním, že potřebuje po volbách posílit slovenský prvek na Hradě, aby uklidnil Slováky. Řekla jsem mu tehdy, že jsem se narodila na Moravě. Zasmál se a poznamenal: „Tak o tom nebudeme mluvit.“ Nevěřil, že na Slovensku vyhraje Mečiar, což v kombinaci s Klausem v Čechách byla z pohledu společného státu smrtící kombinace. Když to tak dopadlo, Havel rezignoval, no a po vzniku Českého státu už potřebovali posílit na Hradě český prvek, což já jsem díky mé slovenštině rozhodně nebyla. A tak nastoupil Ladislav Špaček. Není ve mně hořkost, a dokonce jsem ráda, že to tak dopadlo, protože mi to otevřelo dveře k úplně jiné cestě životem, která mě bavila a baví víc.
Moderovala jste s Otou Černým v České televizi debatní pořad Co týden dal. Jaký host byl vlastně Václav Havel? Žádal kupříkladu dotazy dopředu? Čeho anebo koho se obával?
Měl obavy z Václava Klause. Když jsme je jednou měli v duelu, museli jsme s ním předem probrat témata, aby se připravil. Těžko říci, kdo z nich bodoval u diváků víc. Každý byl úplně jiný. Havel filosoficky neprvoplánový, Klaus mimicky vděčný. Lidi milovali jeho kroucení hlavou, jeho poznámky typu: Já snad odejdu. Toho Václav Havel nebyl schopen, a tak působil až trochu nudně.
Co cítíte při větě „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“?
Krásnou vizi, která se nikdy nesplní.
Mnozí v Česku si Václava Havla připomínat nechtějí, ba ho zatracují. Titulují ho kupříkladu „Chrchla“, „humanitární bombardér“ či „starej Veškrna“. Někteří jdou ještě dál a natvrdo říkají, že to byl děvkař a ochlasta. Je podle vás vůbec vhodné Havla takto nálepkovat?
Vhodné to není. Ale já bych polemizovala s pojmem mnozí. Ano, v internetových diskusích na Novinkách jsou to „mnozí“. Jenže jak se ukázalo například při projíždění amerického konvoje, to, co se na internetu zdá jako většina, je ve skutečnosti nepodstatná menšina, které internet umožňuje zviditelnit se. A na rozdíl od té zaměstnané většiny to i dělá.
Psali jsme:
Věcně uvažující kritici Václava Havla mu vyčítají třeba podporu bombardování Jugoslávie v roce 1999, podporu americké intervence do Iráku či podporu zelené politiky. Je něco, čím naopak vás Havel výrazně zklamal?
Politika je velmi složitá záležitost. Víc zůstává skryto. A většinou je to to podstatné, podle čeho se vrcholný politik rozhoduje. Marián Čalfa mi jednou řekl, že když byl premiér, cítil se jako pavouk, který sedí na síti a rozhoduje, co těm za dveřmi řekne, a co ne. Pokud Havel podpořil bombardování Jugoslavie, určitě k tomu měl vážný důvod. Pokud mu já něco vytýkám, tak je to hned jeho úvodní široká amnestie a likvidace našeho zbrojařského průmyslu. To byl jeden z hlavních důvodů, proč ztratil přízeň Slovenska, protože zbrojovky tu byly hlavním zaměstnavatelem. A zastaralá výroba není důvod k likvidaci. Bylo to uvolnění trhu zahraničním výrobcům. Kdoví, jestli to nebyl neveřejný protiúčet za naše urychlené začlenění do západní zóny.
Jak se vyrovnáváte s občasnou kritikou druhé Havlovy manželky Dagmar? Mnozí jí dnes zazlívají, že neuměla do role první dámy vplout s grácií.
Je fakt, že Peronova Evita se této role zhostila lépe. Ale z pohledu satiriků jsme ji se Šimkem velebili. Dodnes díky ní umím pískat na prstech. Ale abych nebyla nespravedlivá – vplout ze showbyznysu na Hrad by se pravděpodobně nikomu nepodařilo lépe, neboť ze začátku byli všichni proti ní, aniž by často věděli proč...
Michael Žantovský tvrdí, že by Václav Havel souhlasil s tím, že je třeba migranty přijímat. Myslíte, že by Havel, kdyby žil, opravdu propadl mluvě Angely Merkelové?
Na to neumím odpovědět. V každém případě však Václava Havla vysoce cením za podíl na demontáži předchozího systému. Bohužel se mi zdá, že vrcholem jeho politické role bylo právě nastolování a formování nového systému. Tady se stal celosvětovým symbolem. Při dalším rozvíjení toho, co sám nastolil, už tak přesvědčivý nebyl. Což však vůbec nesnižuje jeho nenahraditelnou roli v našich dějinách.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
