Vnímala jste druhé kolo prezidentské volby mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem jako střet Východu se Západem, jak to pojímala světová média, ale i část veřejnosti u nás? A protože nejste zastánkyní přímé volby hlavy státu, jaké jsou vaše hlavní výhrady proti ní?

Nevidím to tak docela jako střet Východu se Západem. Je pravda, že značná část voličů to vnímá jako střet mezi Evropskou unií na jedné straně a Ruskem a Čínou na straně druhé. Do určité míry bych s tím i souhlasila. Ale současně si myslím, že jiná, neméně velká část voličů to vnímala ještě z jiného úhlu: jako referendum o tom, jestli prezident má, či nemá jmenovat premiérem Andreje Babiše. A konečně ještě další část voličů to chápala jako referendum o tom, zda je principiálně – bez ohledu na jeho názory – lepší prezident uhlazený a slabý, anebo „lidový“ a kreativní, pokud jde o výklad svých pravomocí. Neboli dalo se na to dívat z různých úhlů, a ten úhel pohledu, který si vybrala povětšinou světová média, byl dost omezený.

Pokud jde o přímou volbu, mně se principiálně jako taková docela líbí, cožpak o to, ale nesouhlasím s jejím zasazením do českého politického systému. Domnívám se, že u nás vznikl poměrně nefunkční systém: Prezident je volen jako v silném prezidentském systému, parlament a z něho vycházející premiér je zase volen jako v silné parlamentní demokracii. Ve své kombinaci to poněkud dře. Chtěli jsme z obou systémů vyzobat to lepší, ale moc se to nepovedlo. Pokud je tak silná poptávka po přímé volbě prezidenta, pak by také měl mít silnější pravomoci na úkor premiéra – jako je tomu třeba ve Francii. Anebo naopak. Takhle si oba moc lezou do zelí a nedělá to dobrotu. A my nejsme ještě tak stará a usazená demokracie, abychom si mohli dovolit experimentovat s nějakými třetími cestami.