Markétu Šichtařovou zvedla ze židle očkovací kampaň: Stát nemá co podsouvat lidem jejich názor. Oni diktují, jak se má chovat!

28.03.2021 17:55

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Peníze, kterých se po státu v době pandemie neustále někdo domáhá, musely být nejprve někomu zabaveny. Bavit se o tom, kolik kradených peněz má být někomu věnováno, je podle Markéty Šichtařové pomýlené od samého počátku. Na možnou povolební spolupráci ODS a Pirátů se dívá optikou citátu: „V jakémkoli kompromisu mezi jídlem a jedem může zvítězit jedině smrt. V jakémkoli kompromisu mezi dobrem a zlem získává jedině zlo“. Proto považuje jakýkoliv pokus o spolupráci s Piráty za kompromis mezi zlem a nějakou jinou filozofií.

Markétu Šichtařovou zvedla ze židle očkovací kampaň: Stát nemá co podsouvat lidem jejich názor. Oni diktují, jak se má chovat!
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ekonomka Markéta Šichtařová

Středeční schválení novely zákona o ČNB zařadilo tuzemskou centrální banku mezi ty, co mohou trvale takzvaně kvantitativně uvolňovat, což původně mohla jen do konce letošního roku. Co tedy umožnění toho, že si stát – prostřednictvím své centrální banky – může ulevit od vlastního dluhu, resp. jeho úrokových nákladů, říkáte?

Takzvané kvantitativní uvolňování je ve své podstatě pomýlená filozofie. Ekonomie současného středního proudu s tím ale nesouhlasí a tvrdí, že jde o „nově vynalezený“ šikovný nástroj monetární politiky. Právě to „nově vynalezený“ je problém – ještě se totiž nestačily v plné míře projevit neblahé důsledky, které kvantitativní uvolňování má. Respektive už se sice začínají projevovat, ale zaslepení zastánci je zatím stále ještě odmítají vidět.

Kvantitativní uvolňování, případně uplatňování zelených – a jiných politických – teorií centrálními bankami, má za důsledek historicky bezprecedentní nafouknutí cenové bubliny u cenných papírů, vznik zombie firem, zdražení realit a zestátňování, které je dané výkupem soukromých aktiv centrálními bankami.

Vedle toho, že posiluje státní sektor a prudce roste podíl zombie firem, dochází ke snižování ekonomického potenciálu všech takto mrzačených ekonomik. To znamená, že Evropa se stále víc propadá do podobného stádia, jaké jsme viděli kdysi v zóně RVHP: Naoko nedochází k příliš velkým recesím ani k růstu nezaměstnanosti, ale za cenu toho, že se snižuje konkurenceschopnost celé zóny. V tomto případě již nelze poměřovat západní a východní Evropu jako před rokem 1989; dnes je to celá Evropa zejména versus Asie. A Severní Amerika Evropě zdatně sekunduje.

Nejviditelnějším důsledkem pro běžné občany pak bude inflace. Tato inflace tu už je, ale není tak přímočaře vidět, protože se projevuje zejména v cenách bydlení, neboli není to klasická spotřebitelská inflace. Řečeno ještě jinak: Kvantitativnímu uvolňování „děkujte“ za to, že stále zdražuje vaše bydlení. A to je jen začátek.

K České národní bance ještě jednou. Premiér Andrej Babiš v pondělí po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem prohlásil, že by bylo dobře, pokud by v těchto těžkých časech přispěla do českého rozpočtu podobně jako centrální banky Německa a Švýcarska. Guvernér Jiří Rusnok to ale odmítl s tím, že ČNB nemá momentálně k dispozici žádný zisk, který by mohla poslat do státního rozpočtu. Co si o samotné úvaze o pomoci rozpočtu od centrální banky myslíte?

Je to nepochopení merita monetární politiky. Za prvé: I kdyby ČNB takový „obchodní“ zisk měla, nesměla by ho v žádném případě tímto způsobem použít, protože by opět šlo o monetizaci státního dluhu neboli tisk nekrytých peněz neboli pouhý akt znehodnocení měny. Za druhé takzvaný „zisk“ centrální banky není v pravém slova smyslu ziskem; je to spíš účetní kategorie a trochu fiktivní pojmenování.

Pokus tímto způsobem použít centrální banku opět ukazuje na katastrofální nevzdělanost politiků, kteří vůbec nechápou, jak monetární politika funguje, ale chtějí ji zneužívat – a proto si neuvědomují potenciální katastrofální následky, které tento přístup může mít. To je ostatně také vysvětlením, proč se dnes tolik světem šíří kvantitativní uvolňování: Z centrálních bank se vytratili monetaristé a přišli politici a právníci, kteří si vůbec neuvědomují, že mají prst doslova na atomovém tlačítku. Hrají si s ním nevědomi si důsledků.

Nepřijde Vám od státu zbytečné vyhazovat peníze za kampaň na podporu očkování (Úřad vlády zaplatí kreativní část v hodnotě skoro čtyři a čtvrt milionu korun a Ministerstvo zdravotnictví nakoupí mediální prostor za 50 milionů korun), když kampaní je už to, jak se o očkování derou mocní? Nejčerstvějším příkladem je osmatřicetiletý pardubický hejtman Martin Netolický z ČSSD, který se nechal přednostně očkovat se svými náměstky a radními, zatímco podle praktických lékařů čeká v kraji ve frontě téměř 26 tisíc pacientů, z toho téměř 4 tisíce lidí nad 80 let.

Především stát nemá co dělat jakoukoliv reklamní kampaň, nejen tu očkovací. Opět nepochopení základů systému a toho, co je to stát. Stát má být servisní organizací občanů. Občané si ve volbách volí, jak má tato servisní organizace fungovat. Stát má hájit vnitřní a vnější bezpečnost země a chránit dodržování smluv prostřednictvím soudů. V těchto mantinelech má zajišťovat bezpečnost a svobodu občanů. Stát ale nemá co podsouvat občanům jejich názor; to naopak občané ve volbách státu diktují, jak se má dle jejich názoru chovat.

Jakákoliv reklamní a přesvědčovat kampaň je tedy zneužitím postavení. Je to, jako kdyby zaměstnanci začali vydírat svého zaměstnavatele a nutit mu své názory na podnikání. Zaměstnanci mohou akorát tak plnit pokyny zaměstnavatele, a když se jim to nelíbí, mohou odejít. Stejně tak politici coby volení zaměstnanci občanů a placení z daní občanů mohou akorát tak plnit vůli lidu a když se jim to nelíbí, mohou rezignovat – ale nemají lid co manipulovat.

Schůzka Andreje Babiše s Pavlem Šporclem, která byla reakcí na otevřený dopis houslového virtuosa premiérovi o katastrofálním stavu české kultury během pandemie, nemá konkrétní výsledek. Představa umělce ale je, že do kultury by měla přijít finanční injekce pět miliard korun. Při následné televizní debatě s Lubomírem Zaorálkem označil Pavel Šporcl za nefér, když ministr kultury uvedl, jaké konkrétní částky od 60 do 700 tisíc korun mu byly z nejrůznějších programů v minulém roce vyplaceny. Měly by tedy zůstat konkrétní výše pomoci do kultury utajeny, aby to nebylo ve stylu Miloše Jakeše, když vypočítával, kolik si vydělává Hana Zagorová, „různí Jandové a jiní“?

Chybně pojatá akce od samého začátku. Pointa není v tom, komu je kolik vyplaceno. Ostatně peníze, které byly takto přerozděleny, musely být nejprve někomu zabaveny. Buď byly zabaveny přímo jednomu konkrétnímu podnikateli či zaměstnanci či spotřebiteli formou daní, anebo byly zabaveny kolektivně všem skrze tisk peněz, který spouští inflaci a tím znehodnocuje příjmy každému. Takže krádež, nebo krádež. A bavit se o tom, kolik kradených peněz má být někomu věnováno, je pomýlené od samého počátku.

Řešení je jinde. Ekonomika má být otevřena. Ekonomicky aktivní lidé nemají být šikanováni, namísto toho ohrožení lidé mají mít možnost chránit se, pokud si to přejí. Pak bychom vůbec nemuseli mluvit o nějakém přerozdělování a dotacích.

I když Pirátská strana ve dvojici se STAN začíná být považována za favorita letošních voleb, k vládnutí bude zcela jistě potřebovat ještě nějakého partnera. Tím nejpravděpodobnějším se jeví koalice SPOLU v čele s ODS. Její poslanec Marek Benda přiznal, že piráti nejsou stranou, s níž by si dovedl představit funkční koalici, protože jsou příliš nalevo, zelení až rudí. Ideové rozpory považuje za zásadní, ale prý může být ODS okolnostmi donucena s Piráty koalici uzavřít. Mohlo by vládnutí Pirátů s ODS klapat, když by jedna strana vyvažovala nápady té druhé?

V pátek mi shodou okolností jeden můj klient připomenul krásný citát: „V jakémkoli kompromisu mezi jídlem a jedem může zvítězit jedině smrt. V jakémkoli kompromisu mezi dobrem a zlem získává jedině zlo.“ Toto je i odpověď na vaši otázku. Souhlasím s poznámkou Marka Bendy, že Piráti jsou příliš nalevo, zelení až rudí. Ano, jsou to kolektivisté jak řemen a dokonce (!) v tom překonávají i dnešní klasické komunisty. A každý kolektivismus je čiré zlo. Proto jakýkoliv pokus o spolupráci s Piráty je vlastně kompromisem mezi zlem a nějakou jinou filozofií. A v takovém pokusu o kompromis musí vždy vyhrát jedině zlo.

Tak jako na celém světě spoří i u nás domácnosti nejvíce za dlouhé období. Výsledkem je dvanáctiprocentní – tedy nejvyšší od roku 1997 – nárůst vkladů u českých bank, které tak překypují penězi. Dá se odhadnout, co se bude dít s těmito nabobtnalými úsporami, až skončí pandemie i přijatá opatření a život se vrátí do normálu?

Jistě, že se to dá odhadnout. Vraťme se k mé první odpovědi na vaši úvodní otázku, kde jsme se bavili o kvantitativním uvolňování. Všechny tyhle neproduktivně uvolněné peníze, které nejsou podloženy prací, výrobky na trhu, službami na trhu, ale jsou prostě jen vytištěné a půjčené z budoucnosti, najednou budou hozeny na trh. V horizontu několika málo let to nutně musí vést k následujícím věcem: Pokles kvality, zdražení bydlení, následně i zdražení zboží a služeb, zhroucení konkurenceschopnosti celé Evropy. Tyhle peníze se prostě neměly nikdy do oběhu dostat.


LUMPOVÉ A BERÁNCI

Kniha oceněná cenou čtenářů Magnesia litera. Vizionářský román se skrytým poselstvím z finančního světa, z něhož se již mnohé splnilo a mnohé na splnění ještě čeká.

 

  -   OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jiří Hroník

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Málo platné.“ Ztratil Bartoš svůj náboj? Sociolog Hartl nejen o problémech Pirátů

20:01 „Málo platné.“ Ztratil Bartoš svůj náboj? Sociolog Hartl nejen o problémech Pirátů

Čeští politici se nepolepšili, musí se naučit vysvětlovat. K předvolebnímu boji, rozdělení české spo…