Asi měsíc zpátky jste mi řekl, že Babiš bude postupně ztrácet „další a další spojence“ při vládním vyjednávání a kdyby byly předčasné volby tehdy, možná by mohl sestavovat jednobarevnou vládu. Dohodne se nakonec Babiš s ČSSD a komunisty? Vznikne tato vláda?
Už se s nimi možná dohodne, ale v situaci, která bude velice nestabilní a pro něho nepříjemná. Protože i socialisté si dali a dávají takové podmínky, takže jako byl předtím Sobotka loutkou Babiše, bude nyní Babiš loutkou socialistů. Ministerstva vnitra, zahraničí, to budou nyní důležitá ministerstva. Další záležitostí jsou komunisté, protože i socialisté mají jen sedm procent. A to, že komunisté s deseti procenty přistoupí na podporu vlády za náměstky a velice slabý podíl na moci, zatímco ČSSD má silová ministerstva, je od komunistů chyba. Chápu, že to dělají, protože se chtějí konečně po čtvrt století vrátit do hry, ale narazí na odpor ve stranické základně. Proč my s deseti procenty máme mlčet, zatímco ČSSD bude vládnout zemi? Další pnutí to vyvolá v ČSSD samotné. Socialisté nejsou zdaleka jednotní, jak jsme viděli na sporu Jan Hamáček – Jaroslav Foldyna, a představa, že všichni socialističtí i komunističtí poslanci budou hlasovat pro hnutí ANO, je sice hezká představa, ale sám bych si na ni nevsadil.
Takže vláda bude podle vás nestabilní?
Andrej Babiš bude nenáviděn. Ve vlastní straně, budou mu to neustále otloukat o hlavu komunisté, kteří budou chtít každé hlasování tvrdě vykoupit, kompenzovat a navíc nestabilita v ČSSD. Očekával bych, že tím bude neustále slábnout pozice jakéhosi silného hráče a spasitele, protože mu nikdo nebránil sestavit silnou a stabilní vládu s Okamurou a komunisty. Jen proto, že se bojí Západu, jde do nestabilní vlády a národ to uvidí.
Právě zmíněné rozpory nemá jen ČSSD, kde se čeká na výsledek vnitrostranického referenda, ale také komunisté. KSČM varovala, že pokud bude programové prohlášení vlády ANO s ČSSD obsahovat závazek na posílení zahraničních misí armády, strana kabinet nepodpoří. I uvnitř komunistů panují neshody. Může celý plán koalice nakonec zkrachovat právě kvůli nárokům komunistů?
Já bych se nedivil a v zásadě, kdybych byl na místě komunistů, měl bych stejně vysoké požadavky na křesla, jako ČSSD. Jinak bych v tom nechal Babiše koupat, protože představa, že komunisté jsou totalitní strana s temnou minulostí, je sice pravdivá, ale uvědomme si, co prováděli v poslední době socialisté. Mnohem horší věci, než co za posledního čtvrt století dělala KSČM. Obě strany mají tolik másla na hlavě, že komunisté nemají důvod se držet vzadu a být skromní.
V posledním rozhovoru jste rovněž zmínil, že netušíte, co si Andrej Babiš přeje a nejspíš to netuší ani on sám: „Tuším ale, že jeho nejbližší spolupracovníci si přejí, aby jim zajistil pokračování dotační bonanzy z Bruselu a současně je ochránil před následky stále šílenějších unijních nápadů. Chtějí po něm řešení kvadratury kruhu, což je, jak známo, úkol nemožný.“ Dokáže být Babiš při jednání s Evropskou unií objektivní ve smyslu politického rozhodování za Českou republiku bez ohledu na to, že čerpá z Bruselu tak velké finanční dotace? Nebo bude hájit především svoje zájmy?
Babiš bude vždycky sledovat jen svoje zájmy, takový on je. Objektivní být nedokáže, protože on nikdy politik nebyl. Vždycky byl kupčík, malý zlodějíček, který to dotáhl daleko, a tím je jeho politický život limitován. Vždycky bude jen malým zlodějíčkem.
Uprchlické kvóty, důchodová reforma, daně a další body jsou součástí připraveného programového prohlášení vlády ANO a ČSSD. Čím by se podle vás měla vznikající vláda zabývat nejdříve?
Zkrátka by si měla uvědomit, že je jiná situace než v roce 2013 a dnes opravdu není prioritní, jestli se přidá učitelům, nebo hasičům. Dnešní priority jsou hroutící se západ Evropy a Evropská unie pod náporem migrace. Na západě probíhá naprostá kulturní změna, na druhé straně máme země jako je Polsko, Maďarsko, které se tomuto trendu snaží bránit. Priority opravdové vlády jsou naprosto jasné: úzké spojenectví s Polskem, Maďarskem, snaha se co nejrychleji odpoutat od závislosti na eurounijních dotacích, snaha diverzifikovat zahraniční obchod, abychom se zbavili závislosti na Německu, snaha o restrukturalizaci armády a obrany země ve prospěch regionální obrany.
My nepotřebujeme Gripeny a expediční sbor vyslaný do Afghánistánu, ale obranyschopné obyvatelstvo, které je schopno bránit ulice a města. Dále střežení a hlídání západní hranice, což znamená kontrolovat, kdo přichází a odchází, odkud přicházejí peníze a podobně. Opravdové islámské a neomarxistické nebezpečí nepřichází z Balkánu, ale ze Západu a skutečně rozumná vláda by měla usilovat o co nejužší spolupráci se zeměmi, jakými jsou právě Polsko a Maďarsko. Všechno ostatní je nepodstatné. Je sice hezké, že chceme přidat důchodcům, ale za čtyři, pět let budeme litovat každého roku, kdy jsme řešili hlouposti.
Psali jsme:
Poslanec a místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna se na setkání s Nočními vlky dostal do téměř fyzického střetu s jedním z aktivistů. Na výzvu předsedy ČSSD Jana Hamáčka, aby se za incident omluvil, ale reagoval, že nemá proč se omlouvat. K té roztříštěnosti: někdo tvrdí, že strana by měla být názorově jednotná, nikoliv roztříštěná. Jiní naopak, že různorodost názorů je v dobře fungující politické straně přímo nutná. Jak to je?
Jakási pluralita je důležitá vždy. Současně všechny strany, které vznikly před pěti a více lety, jsou roztříštěny. Vznikly jiné vnitropolitické i zahraniční situace a Foldyna reprezentuje v ČSSD dělnické křídlo. Tedy má blízko k pracujícím vrstvám, lidem z průmyslových měst, k tradiční staré demokracii. Navíc víme, že má vazby na křesťanský Balkán, takže problém islamizace je mu blízký stejně jako zbytečný konflikt s Ruskem, protože má pravoslavné lidi v rodině. Naopak Jan Hamáček je funkcionář, který nic jiného, než stranické funkce nedělal – teď mu nechci ubližovat, ale pamatuji si to takto – a jako takový zná parlamentní politiku, kuloáry, mezinárodní tlaky. Na to je citlivý a zajisté si uvědomuje, co se děje v západoevropské levici: ostrý příklon k neomarxismu je naprosto jasný. Ve straně, v níž je část funkcionářů nebo poslanců ideologicky zaměřená spíše k Zeleným a další k levici, je samozřejmě napětí. Ale podobné můžeme najít ve všech tradičních politických stranách, stačí se podívat na KSČM, lidovce, ODS, vidíme to všude.
Proti aktivitám, které „kormidlo české politiky otáčí směrem k Rusku“, dlouhodobě vystupuje bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Za správný krok považuje to, aby Parlament zahájil proces, který by mohl vést k pokusu o zbavení Miloše Zemana prezidentské funkce. Měl by v tomto smyslu začít parlament jednat?
Slyšel jsem to už ve více rozhovorech, těžko jde o něco nového. Nejsem si vědom aktivit, které by Českou republiku šinuly směrem k Rusku. Nevím, že by někdo stavěl pravoslavné chrámy, sochy Lenina, zval Putina na dožínky nebo zaváděl výuku ruštiny. Naopak vidím mnoho aktivit, které se snaží Českou republiku posunout k Saúdské Arábii nebo islamizovat ji jako londýnské či bruselské předměstí, nebo snahu o levicově anarchistické bramboračky, jaké dnes vidíme v Paříži. Bylo by zajímavé vědět, jaké prezidentské aktivity nás podle představ Němcové posunují k Rusku. Jen se obávám, že by to byla spíše práce pro psychiatry, novináře nebo politology, protože tohle je opravdu z říše bájného blouznění.
Psali jsme:
Nová italská vláda je takříkajíc na spadnutí. Rodí se přitom za velmi nestandardních podmínek, kdy italským voličům došla jakákoliv trpělivost s tradičními partajemi. Těm v březnových volbách voliči dali jasně najevo, že chtějí změnu. Více než 50 % hlasů totiž obdržely protisystémové strany Hnutí pěti hvězd a Liga severu. Matteo Salvini, předseda Ligy severu, se nechal slyšet, že společně s Luigi Di Maiem „píší historii“. Jak složení kabinetu ovlivní náladu v Evropské unii?
Podobně jako v Rakousku, kde také vznikla patriotická vláda, má Itálie složitější situaci než my, protože tam opravdu došlo k tomu, co nazval Petr Hampl ve své knížce „prolomením hradeb“. V Itálii je milion neregistrovaných cizinců, kteří přišli přes moře a tvrdí, že jsou Syřané, přitom pocházejí z povodí Konga, Nigeru a podobně. Itálie je skutečně pod útokem a italská ekonomika je současně velice špatná. V Itálii se nerodí děti, protože v bezvýchodné situaci lidé nezakládají rodiny, mají největší podíl mamánků – lidí po třicítce žijících u rodičů, a situace je mnohem horší než u nás.
S tím vším si bude muset italská vláda poradit. Budu to napjatě sledovat, protože kroky, které musí podniknout italská vláda v nadcházející a v tak strašné situaci, budou drastičtější než kroky, které by v nynější situaci musela podniknout česká vláda. Předpokládám, že první, co by měli provést, je zastavení politiky dovozu plaváčků z libyjských vod do italských táborů, protože italská pobřežní stráž a italské námořnictvo aktivně vozilo migranty do země. To musí skončit, je nutno lodě obracet a nepouštět je do italských vod. Současně se musí nějak postavit k masám, které v Itálii už jsou – tedy dát Italům naději žít, a musí udělat něco s šílenou bezpečnostní situací. Cokoliv udělají, vyvolá hysterické reakce v Bruselu a ve státech typu Německa a Francie. Reakce opravdu hysterické, Brusel by nejraději bombardoval Rakousko, Itálii a Rusko k tomu. Je jasné, že Německo tu sílu nemá a předpokládám, že až Italové něco udělají, Merkelová si lehne na záda, začne kopat nožičkama a plakat. Každopádně to bude hezký pohled.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
