Je podle vás svět stále nebezpečnější?

Je to zdánlivě jednoduchá otázka, týká se nás a zásadním způsobem budoucnosti našich dětí a vnoučat. Odpověď zní – je a bude.  Z důvodů obav z pravdy nebyly odstraněny ani jasně definovány příčiny nebezpečnosti světa v době studené války. Nový světový pořádek a převodové soukolí technologie globální moci žene současný svět proti zdi.

Budování obrazu nepřítele po pádu železné opony automaticky nepřešlo v budování obrazu přítele. Celosvětový optimismus začátku devadesátých let v lepší, spravedlivější budoucí svět byla naivní nereálná představa. Obrovská zátěž myšlenkových schémat a psychologická setrvačnost myšlení z let studené války se bořila podstatně hůře než zdi, ostnaté dráty a signální stěny. Patologie lidské chamtivosti dostala nové příležitosti.

Svět se stal méně srozumitelným, méně předvídatelným a výrazně nebezpečnějším ve čtyřech oblastech:                                                                                                                                     

1. vojenské a zpravodajské;                               

2. bezhlavou digitalizaci a ITzací všeho bez náhradního řešení – podpořenou schopností médií dezinformovat celý svět prokazatelnou lží během několika hodin;               

3. účelovými, nesrozumitelnými výklady mezinárodního práva odporujícími nejen zdravému rozumu;

4.  rozpadem hodnotového žebříčku.

K poslednímu bodu, který se stal realitou, je poučný citát bývalého papeže: „Dějiny učí, že demokracie bez hodnot se snadno promění ve zjevnou nebo skrytou totalitu.“ Karol Jósef Wojtyla, (Jan Pavel II)

Současný stav chaosu na planetě lze jednoduše shrnout do věty – Jedno je jisté, že všechno je nejisté. Trvalé opakování mantry o svobodě, demokracii, volném trhu a vymahatelném právním prostředí se ztrácí pod realitou největších zbrojních rozpočtů svobodného světa v historii planety a v nemožnosti definovat ideologii, která je z definice nepřátelská svobodnému světu.

Bipolární svět dosloužil, multipolární se ujmul vlády. Bývalý americký prezident Carter v roce 2000 – při oslavách 50 let založení Aspenského institutu, kterého jsme se s rumunským velvyslancem jako jediní dva z bývalého východního bloku účastnili – prohlásil, že svět se stal po pádu železné opony méně předvídatelným a nebezpečnějším. Řekl, že když CIA kontrolovala západní svět a KGB kontrolovala ten východní, nemohlo se stát nic, o čem by nevěděli a co by oba rivalové neměli pod kontrolou. Pro představu: Od dob kubánské krize v roce 1962 existovala tzv. horká linka mezi Washingtonem a Moskvou. Nebyl to červený telefon,  ale na obou stranách východoněmecký dálnopis, který byl trvale obsluhován třemi lidmi.

Ale dnes, i přes trvalou existenci jaderných arzenálů schopných zničit svět, nic takového mezi Moskvou, Washingtonem ani Pekingem neexistuje. Řada diplomatických nástrojů, které měly velmoci v době studené války,  nefunguje nebo neexistuje. Omylem, chybou, chybným vyhodnocením situace, dezinterpretací bez zpětné vazby... se může stát katastrofa. Dějí se události, které jsou nepředvídatelné a nejsou pod kontrolou.

Západní stratégové zapomněli, že Rusko není Sovětský svaz. A že Čína za 30 let vyrostla díky mohutné podpoře chamtivostí nemocných západních nadnárodních společností v největší ekonomiku světa. Za školně dokonalý logický vývrat lze považovat současnou zoufalou snahu amerických stratégů zase najít důstojného rivala v podobě Číny a definovat ji jako nepřítele. Ověřenou metodou strachu pak zase děsit svět tak, aby bylo možné jako za starých časů ve jménu národní bezpečnosti zveličovat vojenskou sílu protivníka, dojit státní rozpočet a peníze daňových poplatníků přemisťovat do kapes soukromých zejména zbrojních firem.

Nebezpečnost světa ještě vzrůstá neexistencí normálním lidem srozumitelné smysluplné globálně proveditelné vize co dále, vycházející z ověřených  klasických konzervativních moudrostí našich předků, které by nás opravňovaly k víře v bezpečnější budoucí svět.

Naši američtí přátelé, kteří dříve ve vizích lepšího budoucího světa dominovali, inspirovali a motivovali, ztratili po pádu železní opony rivala a svými nepochopitelnými, uměle vykonstruovanými vojenskými dobrodružstvími dobrou pověst a morální respekt. Mnozí se proto ptají, jestli největší nebezpečí současného světa neleží v útrobách západního mocenského systému.

Co je klíčem k bezpečnějšímu světu plného jaderných zbraní, dezinformací, korupce a nespravedlivosti? Důvěra, důvěra a zase důvěra a její systémové budování mezi klíčovými velmocemi. Malí hráči se přizpůsobí, ale bez důvěry velkých to prostě nepůjde. A pak ještě srozumitelné právo bez dvojitých standardů, etika, morálka a jednoduchá celosvětová medializace i drobných činů fair play. Mnozí říkají, že to je naivní představa… Ale řekněte lepší alternativu…

NASA podle článku i v Česku nedávno publikovaného tvrdí, že malý jaderný konflikt by srazil oteplování planety až o několik stupňů…. Není to dostatečně šílené? Velmi vedro by jistě bylo v epicentru, ale pomohla by si planeta Země?

Je málo věcí v současném komplikovaném a divnostmi postiženém světě, ve kterých musí být všem naprosto jasno. Použití jaderných zbraní v jakékoliv podobě je zločin a mezinárodní právo by mělo i k úvahám o jejich použití přistupovat podobně. Uvažovat o možnosti řešení klimatické krize omezeným použitím jaderných zbraní nebo dokonce malou jadernou válkou, která by snížila oteplování, mi připadá z říše pohádek. Nevěřím, že NASA, ta elitní organizace disponující mimořádnými vědeckými kapacitami, přístroji a znalostmi o fungování mikrosvěta a makrosvěta, by vypustila takovou do nebe volající hloupost. Za mě – byl to mimořádně nepodařený fejk zasluhující naprosté zneuctění... nebo pokus zákulisních zbrojnošů zjistit, jak bude svět reagovat.

Obecně – dovedete si představit, že generálové a zodpovědní politici, kteří mají děti, vnuky a vnučky, přátele, sociální vazby a alespoň průměrnou emoční inteligenci, vezmou jaderný kufřík s kódy, zasednou do řídícího centra strategických a vesmírných sil, posadí si vnoučata na kolena a začnou odpočítávat malou jadernou válku kvůli ochlazení planety? Pokud ano, nejsou to lidé patřící na naši planetu, lze jim jen doporučit návrat na Mars, ten už nějací jim podobní, možná, jednou už zničili…