Věnujete se informačním technologiím, což je dnes velmi diskutovaná oblast. A netajíte se názorem, že EU v ní zaostává nejen za USA a Čínou, ale i Ruskem a Indií. Vážně je to taková katastrofa?
Každý den používá většina z nás informační technologie. Ať už jsou to počítače, mobily či tablety, kterými se připojujeme na sociální sítě, odesíláme dotazy na informační servery, a tak dále. Ve všech oblastech těchto činností jsme závislí na USA a Číně. Evropská unie se zde nerozvíjí, zaostává a nemůže nabídnout vůbec nic. My jsme v tom samozřejmě taky.
V Evropské unii je spousta IT firem včetně těch velkých. Jsou snad všechny horší, než čínské a americké?
Nejsou horší, ale jde o to, co dělají. Produkují kvalitní aplikace, ale žádná z nich není výrobcem nějaké podstaty či chcete-li platformy, na které běží všechny další věci. Tím výrobci aplikací mají mnoho konkurence a musí s ní bojovat o zisk. Kdežto výrobce platformy sklízí pohodlně superzisk. Když to srovnám například s výrobou automobilů, máme tu mnoho výrobců součástek, jako jsou sedačky, světla, volanty, a tak dále. Ale ty pak posíláme třeba do Německa, kde se už vyrábí ty BMW, Volkswageny a další. A tento superzisk pak sklízejí Němci. No a v IT jde o podobný princip, ovšem tam už žádného výrobce té podstaty, platformy, nenajdeme v celé Evropské unii. A superzisk tak sklízí USA a Čína.
Tady asi budeme muset trochu vysvětlovat, co myslíte tou platformou?
Vzpomínáte na prezidenta Billa Clintona v dobrém?Anketa
Když vynecháme výrobce hmotných věcí, jako jsou počítače, servery či mobily (mimochodem ani zde žádná firma z EU nefiguruje), je to například operační systém. Drtivá většina z nás používá americký Windows či OSX v osobních počítačích a laptopech, případně Android s Americkou aplikační platformou Google Play či iOS na mobilech. Všechny tyto podstaty jsou americké. Případně u telefonů Huawei je čínská aplikační platforma AppGallery. Jsou ještě volné (freewarové) instalátory, o těch ale téměř nikdo neví a jejich podíl je minimální. Google či jiný majitel platformy pak samozřejmě nutí člověka, aby si zařídil u něj účet pro instalaci aplikací. Tím získá e-mailový účet, úložiště (cloud), vyhledávání je taky výchozí od Google. Tím jsou znevýhodňování ostatní poskytovatelé e-mailových účtů a jiné vyhledávače.
Existují vůbec jiné vyhledávače, které dokáží konkurovat Googlu?
Ano, ale ve většině světa Google vede. Ve zmiňované Číně je daleko nejpoužívanějším vyhledávačem jejich Baidu a mají i další konkurenty srovnatelné s Googlem. A Čína je pořádná část světa. Dalším příkladem je ruský Yandex, který je na rozdíl od Baidu používán i za hranicemi domovské země. V Rusku má dnes dvoutřetinový podíl, v některých postsovětských zemích, ale například i v Turecku, ukusuje Googlu znatelnou část jeho obvyklé nadvlády. A posledním příkladem je korejský Naver, který je však i v jeho domovské zemi slabší než Google.
Výjimkou byla také Česká republika, kde původně český Seznam měl srovnatelný podíl s Googlem, dneska už to neplatí a Seznam už ani není český. Já osobně používám vyhledávač DuckDuckGo.com (u nás se mu říká Kačer či Kačena), který poskytuje stejně kvalitní výsledky jako Google a je jednodušší. Navíc, když vyhledáváte politická témata, tak se vás nesnaží vmanipulovat směrem ke „správným“ liberálně-demokratickým názorům. To nic nemění na tom, že v celé Evropské unii je jedno velké nic.
Neustále se mluví o tom, jak Google a sociální sítě vydělávají miliardy a zničilo to řadu oborů, třeba veškerou žurnalistiku. Jak se to stalo, že dokážou „vybírat“ ze všeho, co se na nich odehrává?
Tady je to opět americká písnička s druhými houslemi z Číny. Používáme Facebook, WhatsApp a Instagram, které provozuje americká firma Meta, dále YouTube, X (bývalý Twitter), což jsou opět Američané. Velký podíl má taky čínský TikTok, a v menší míře se používá i japonský Viber či ruský Telegram. Vidíte, ani zde nemá Evropská unie nic. V Asii je vlastních socsítí s velkým počtem uživatelů více (Line, WeChat, indický Josh), v Rusku také (VKontakte, Odnoklasniki). Superzisk vydělávají jak vyhledávače, tak sociální sítě z toho, že mají ty informace o nás. Vědí, co vyhledáváme, co nás zajímá, kde jsme. To se vám pak reklama prodává sama, když vás všichni znají a hlavně vědí, že ty informace o lidech máte. Bohužel Američané i Číňané toho ví o vlastních občanech vše a také o nás. My tyto informace nemáme ani o nich, ani o nás.
To zní děsivě. Kde jsou ještě potřeba informace, které nemáme?
Například v platebních kartách. U nás a v celé EU jsou v podstatě pouze dva systémy, Visa a Mastercard, opět americké. Když zaplatíte kartou nebo si vyberete peníze, ví o transakci vaše banka a taky tato americká společnost. Z každé transakce jí naše banka platí provize. Nemusím asi vysvětlovat, jaký superzisk se nasčítá ze všech transakcí po celém světě.
Největší platformou na světě je ovšem čínská UnionPay, která za posledních 10 let téměř z nuly předstihla oba americké giganty. Zaplatíte s ní na některých terminálech i u nás, ale žádná česká banka tyto karty neemituje. Poměrně rozšířené karty jsou taky japonské JCB. V Indii existuje RuPay a v Rusku platební systém Mir. Ten je akceptován i v některých zemích mimo Rusko, například jsem si toho všiml v Turecku. A dokonce i tato muslimská země s 85 miliony obyvatel má svůj systém Troy. V Evropské unii není nic. Tento superzisk tu tedy nezůstává a odteče pryč.
Ing. Mgr. Boris Latýn
Je to tedy tak, že kdo má informace, realizuje superzisk?
Ano, a to ještě nekončíme. Dnes jsou oblíbené oblačné (cloudové) úložiště dat a aplikace běžící na těchto platformách. A tam jsou karty opět rozdané jedním směrem. Máme tu Microsoft Azure, Oracle Cloud, Amazon Web Services, IBM cloud, což jsou všechno firmy z USA. Mimo EU je ještě čínský Alibaba Cloud nebo Huawei Cloud. Tady je zase důležité to, že výrobce platformy má celkem pohodlný dostup k našim či firemním datům a může se dozvědět snadno to, co potřebuje. Ví o našich plánech, čím se zabýváme, v jaké jsme situaci.
V EU není ani v této oblasti významný hráč. Dalo by se možná mluvit o francouzském OVH, ale jeho podíl na světovém i evropském trhu je minimální. U nás jsou už jen malé firmy poskytující cloud, například Supercloud nebo Bigcloud, jejich podíl byť jenom na českém rybníčku je minimální.
Evropská unie stále sní o tom, že se jí podaří sociální sítě a celý internet zregulovat a udělat jej prospěšným veřejnosti. Předpokládám, že jako europoslanec byste se do snah ukotvit tento divoký svět právně zapojil také. Co by podle vás bylo nejlepším řešením?
Nejjednodušší je asi začít s těmi úložišti. Trapné je, že i Národní cloud běží na americkém Microsoft Azure a zájem o toto má i americký Amazon. Proč bychom si naše cenná data nemohli hlídat my? Přitom platformu, která bude nezávislá, je možné vyvinout s pětičlenným týmem dobrých programátorů za jeden rok. A nebude to potom stát žádné udržovací poplatky do cizí země a naše data budou více v bezpečí. Pokusil bych se získat nějaký grant z europarlamentu na vývoj tohoto českého řešení, které by se pak mohlo používat v celé EU.
A když se pak někdy v budoucnu třeba Evropská unie rozpadne, zůstane to našim IT specialistům. Oni se zákazníci najdou. Co se týče dalších věcí, jako jsou socsítě, vyhledávače a platební karty, to je ještě daleko složitější úkol.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
gogo11
