Miloš jen nechal to Drahošovo hovno stéci a v tu chvíli bylo jasné, kdo je prezident. Štěpán Kotrba pro vás rozebral, co rozhodlo volby

28.01.2018 14:12

ROZHOVOR Letošní prezidentské volby podle analytika Štěpána Kotrby definitivně ukázaly, že na prezidentský úřad potřebujete zkušenost. A na jakoukoliv politickou funkci vůbec. Proto nedává příliš šancí ani další politické kariéře Jiřího Drahoše, který podle něj prošel pouze politickým rychlokurzem. V klíčových okamžicích, jako byla třeba předvolební debata v České televizi, se to podle Kotrby ukázalo jednoznačně.

Miloš jen nechal to Drahošovo hovno stéci a v tu chvíli bylo jasné, kdo je prezident. Štěpán Kotrba pro vás rozebral, co rozhodlo volby
Foto: Česká televize
Popisek: Debata kandidátů na prezidenta Miloše Zemana a Jiřího Drahoše v Rudolfinu v režii České televize

Anketa

Jste ochotni podat ruku příznivci kandidáta, kterého jste ve 2. kole nevolili a říct: Jsme všichni Češi, pojďme se na to vykašlat. ?

84%
16%
hlasovalo: 9677 lidí

Advokátka Klára Samková identifikovala výsledek voleb dominantně jako vzkaz českých voličů mediálnímu a názorovému mainstreamu, který se snažil přesvědčovat o tom, že má volit Jiřího Drahoše. Jaký hlavní „vzkaz“ či „motiv“ voličů vidíte vy?

Nechci dělat politicky orientovanou analýzu, zůstanu u charakteristik sociodemografických. Většinou chudí senioři z venkova a malých měst si zvolili svého prezidenta. Natruc povýšené zlaté mládeži a vysokoškolákům z Prahy, Brna a velkých měst. Volili podle estetického konceptu „akce Z“ či Troškovy komedie Slunce, seno a jahody, nikoliv podle Čapkových Hovorů s TGM. Volili kompetence a pracovitost, ne mediální iluze. Byla to volba neviditelné plebejské komunity „dolních deseti milionů“ proti měšťáckým „horním deseti tisícům“. Vtipné ovšem je, kolik zasněných chudých chce patřit k těm deseti tisícům, i když na to nemá. Ani úspory, ani vychování. Iracionalita české společnosti a půlící řez společností má kořeny v „megaslevových“ akcích na parfémy od Diora.

No, ale já bych nejdříve polemizoval s pojmem „mediální mainstream“, protože ten se nyní už rozpadá a eroduje. Třeba MfD se z něj velmi rázně vyčlenila a v nekritické adoraci „Antizemanů“ se neangažovala. Stejně tak internetová televize iDnes. Zatímco internetový server iDnes či Lidovky ano, i když mají stejného vydavatele. Je vidět, že Mafra diverzifikuje cílové skupiny svých médií ve snaze nekanibalizovat si je.

Stále ještě Bakalova Economia, zastoupená Hospodářskými novinami a serverem iHNed, je názorově konzistentní. Voskově havlovská, nepoučitelná ani klesajícím nákladem. Kritický odstup si zachoval Český rozhlas – na rozdíl od prohavlovsky aktivistické České televize. Přestože puzení řady rozhlasových redaktorů bylo přidat se na Drahošovu stranu zjevně, opanovali se. To je dobře. Paní Drahošová měla ve své naivní upřímnosti pravdu. V ČT jim mnoho lidí fandilo, ale museli si dávat pozor. Jinak… Stačila výměna moderátora pořadu a ČT nakonec ukázala naprosto zřetelně, že veřejnou službu plnit umí na jedničku. Když se snaží.

Večer po volbě a následující den se ovšem v plné míře projevily v OTN aktivistické stereotypy.

Mimochodem. Drahošová byla nejnaivnější a nejoddanější podporovatelkou Zemana, aniž to tušila. Většina „overkill“ situací, kterých se Drahoš dopustil, má kořeny v jejích neukojených ambicích.

Většina posledních voleb je vzkazem, respektive budíčkem pro pražskou (a brněnskou) „kavárnu“, že politická realita začíná 20 km za hranicí Prahy a v jejich sociální bublině neexistuje. Málokdo z Prahy dokáže tento vzkaz přečíst. Pražští absolventi vysokých škol odmítají pochopit, že někdo je pouze vyučen kominíkem, a přesto má volební právo a uplatňuje svou vůli bez knížecích rad. Při každých volbách jsou moderátorky překvapeny výsledky, které mají kořen mimo Prahu. Debakl kavárenských kandidátů se snaží zakrýt na obrazovce televize agregacemi hlasů za krajská města, kde to nevypadá tak otřesně, jako když se použije agregace za kraje („celá republika proti Praze“), nebo naopak pohled na všechny volební okrsky.

Upřímně – jaký mobilizační potenciál na české voliče má podle vás „geografické“ vyostření souboje na „Západ – Východ“, případně „Evropa – Rusko“, o které se pokoušeli lidé podporující Jiřího Drahoše? Do jaké míry je pro českého voliče uvěřitelné, že jeho volba je takto „civilizační“?

Ve skutečnosti jo. Je. Pokud tato země bude chtít dělat ekonomicky úspěšnou zahraniční politiku, nemůže si znepřátelit ty, kteří ovládají monopolní trasy energetických surovin, vedoucí z Ruska. Rusko především. Stejně tak si nemůže znepřátelit prakticky bezedné odbytiště v asijské části Ruska, v Indii a v Číně. Už vzhledem k aktivitám mocností Evropy – například Francie. Chápu, že USA by vzhledem ke své vojenské doktríně, ve které vidí Rusko i Čínu jako největší nepřátele, chtěly vytvořit mezi západní Evropou a Ruskem železnou oponu ze států rozvrácených jako Ukrajina či Afghánistán, ale to není zájem ani Česka, a v důsledku ani Evropské unie. Amerika neskýtá pro Evropu takové exportní možnosti jako Asie. NATO by nemělo být zneužíváno k neokolonialistické politice maskované jako export demokracie. Je to obranná aliance, a tak by to mělo zůstat.

Takže ano. Prezidentské volby jsou mimo jiné i soubojem o podobu české zahraniční politiky za situace, kdy tlustá roura s ropou a plynem vede z východu na západ, a ne opačně. Naše místo je v srdci Evropy, a tím i po boku Ruska. Ne proti Rusku.

Pokud jde o samotného Jiřího Drahoše – sám po volbách projevil ambici zůstat v politice, ovšem již se objevily názory, že posloužil jako „druhý strýček Brady“, tedy hvězda okamžiku, ve kterém se jeho nabídka zrovna potkala s poptávkou, a poté zase zmizí, protože nebude schopen si budovat systematickou politickou pozici. Jak to vidíte s jeho politickou budoucností vy?

Jsem zvědav, ve které partaji z těch, které ho otevřeně podpořily, skončí. V TOP 09, u lidovců či u Starostů? Typoval bych to na TOP 09, kde je absence lídra nejcitelnější. Drahoš se naučí drmolit Otčenáš a bude skvělým souputníkem Feriho namísto knížete. Podle mě ale není a nebude schopen najít zalíbení v politických kohoutích zápasech. On se štítí čichat protivníkovu moč plnou strachu. On se štítí pachu protivníkovy krve. On se štítí kopnout do mrtvoly, i kdyby to pro ostatní bylo poučné.

Vyprofiloval se příliš esteticky. Příliš eticky. Příliš skautsky, než aby se vrhl do standardních mezistranických šarvátek. Uvědomte si, že z politického řemesla nic neumí. Nikdy neřídil ani městskou radu při zakázce na opravu kanalizace. O politice ten člověk nic neví. Štítí se jí. A na havlovsky nepolitické mravokárné kecy už v roce 2018 nikdo není zvědav. A jeho sláva vyčichne ve chvíli, kdy nás začne poučovat. Ex cathedra může hovořit jen papež, ne Drahoš.

Co vůbec tato epizoda s rychle zazářivší kometou v podobě profesora fyzikální chemie, politikou doposud zjevně nepříliš políbeným, přinesla jako poučení pro české voliče?

  1. První dojem z politika je mylný. Vždy. Teprve bleskurychlé reakce v konfliktní situaci odhalí pravou a do té doby skrytou motivaci – v případě Drahoše to byla reakce v rozhovoru pro ČT na otázku Witowské, že má Miloši Zemanovi za zlé, že je „prezidentem dolních deseti milionů“. To byla jediná jeho instinktivní, nenaučená a upřímná reakce. On mu to má doopravdy za zlé dodnes a v té chvíli nepřemýšlel a nevěděl, proč Milošovi příznivci vybuchli smíchy. V této větě byla pravda o Drahošově duši. Co to o něm vypovědělo, si zhodnoťte sami.

  2. Umět sušit střelný prach neznamená být povolán do prezidentského úřadu. Nechápu, co vede odborníka ve složitém oboru, popularizátora vědy a administrátora vědecké instituce, že se na prahu stáří jde živit něčím, co neumí. Mezi trpaslíky prvního kola byl Drahoš sice nejoblíbenější, ale ne nejlepší. Ani pomoc Šmudly, Prófy, Kejchala a Rejpala ve druhém kole mu nebyla nic platná. Byl pouze Antizemanem, nebyl alternativou. Neměl vlastní politický program, neznal své zákonné mantinely, neuměl řemeslo. Politické ani rétorické. V každé větě se musel vymezit proti Zemanovi. Jeho poradci ho naučili pouze nenávidět, nenaučili ho vidět.

  3. Řemeslo, i to politické, je třeba znát a mít je vryté „pod kůží“. Není to jen talent, lze ho naučit. Ale chce to zájem, úsilí, peníze, odborníky a čas. Nelze se ho naučit v rychlokurzu s naslouchátkem v uchu a dálkovým ovládáním, ani s poznámkovým blokem. Pro budoucího poslance je učící a kultivační doba 2–4 roky, pro senátora 5–8 let, pro prezidenta deset a více let. Bez chyb a skandálů. Na plný výkon a jako full time job. Ten, kdo nemá minimálně deset let politické praxe za sebou, neměl by ukazovat veřejnosti hypertrofované ambice. Ty jsou vyhozenými penězi investorů a sponzorů. V podstatě podvod na jejich naivitu.

  4. Svini poznáte podle špinavého rypáku. Jsou chvíle, kdy se máte možnost rozhodnout. V poslední větě rozhovoru pro ČT měli oba kandidáti svou jednu minutu. Miloš Zeman dostal příležitost jako první a vyzval voliče, aby šli k volbám. Nic víc. O protikandidátovi neřekl ani slovo. To je chování dlouholetého politika, který ví, že nemá cenu voliče přemlouvat k volbě sebe sama. Za Ježíše také museli mluvit apoštolové. Jiří Drahoš dostal obrovskou výhodu – mluvil jako poslední. A ten sluňák celou minutu přesvědčoval voliče, proč nevolit Miloše Zemana. Aniž se mohl Zeman bránit. Miloš nakonec nechal to Drahošovo hovno stéci a raději poděkoval Witowské za korektní vedení rozhovoru. A v tu ránu bylo jasno, kdo prezident je a kdo jím být nemůže.

Hned po volbách se začalo mluvit o tom, že se teď může zásadně proměnit vztah prezidenta Zemana k premiéru Babišovi. Odvozují to zejména z toho, že Miloš Zeman už po svých posledních volbách v životě premiéra k ničemu nepotřebuje. Můžeme čekat změnu ve vztahu obou pánů?

Ne. Miloš Zeman má ve zvyku dodržet své slovo vůči svým politickým partnerům. Dodržel je v případě Grosse, dodrží je i v případě Babiše. Navíc, on na Babišovi oceňuje jemu blízké konzervativně levicové myšlení o společnosti, komunikační přímočarost a podnikatelskou poctivost. To, že Babiš nedaní v Monaku, ale v Praze. To, že nepotřebuje jachtu, tryskáč ani masserati. Myslím, že Miloš Zeman umí poděkovat, a myslím, že Andrej Babiš už umí potlačit tendenci dávat uprostřed bitvy svému spojenci dobré rady. Díky nim málem prohráli oba.

Jak jste vůbec vnímal chování premiéra Babiše v předvolební kampani, zejména mezi oběma koly?

Jako přeopatrně bázlivé. Až v závěru si Babiš uvědomil, že věc je vážná a množství vlastních nedisciplinovaných poslanců i voličů jeho hnutí může způsobit Zemanovu prohru. A následný Babišův pád. Desítka jeho konkurentů mezi miliardáři se těší, že ho zadupe do země. Už jen proto, že on se nyní může dívat jim do účetnictví.

Je pravda, že ačkoliv v prvním kole podpořil Miloše Zemana, zejména v prvním týdnu po prvním kole ta podpora nebyla úplně jednoznačná. Co podle vás mohl premiér sledovat?

Taktizoval. Zemana vydíral. Po obchodnicku. A naštěstí měl dobré a dobrými daty vybavené rádce, aby věděl, kdy přestat.

Co byste prezidentovi vzkázal?

Vítězi lze pouze blahopřát. Prezidentovi se uklonit. Příteli lze mimoto říci, že zrádci jsou už zničeni, protivníci poraženi a nyní se může v klidu věnovat budoucnosti této země a ve volném čase svému zdraví a rodině.


 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Jakub Vosáhlo

Radek Rozvoral byl položen dotaz

koalice

K čemu je, když uspějete ve volbách, když stejně nejste schopni se s nikým domluvit na koalici? Myslím teď hlavně ve sněmovně. Proč si z ANO děláte za každou cenu nepřítele, když by to mohl být potencionálně váš jediný koaliční partner, s kterým byste získali většinu ve sněmovně?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Dvě loutky. Páprda a...“ Vyoral pustil peklo na Bidena s Fialou

15:00 „Dvě loutky. Páprda a...“ Vyoral pustil peklo na Bidena s Fialou

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA – Po návštěvě premiéra Petra Fialy v Bílém domě se z řad jeho podpo…