Ve středu byl jmenován novým náčelníkem generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka, který doposud působil jako ředitel NÚKIB, i v armádě se zaměřoval především na speciální operace na pomezí vojenské a zpravodajské činnosti. Je právě tato odbornost podle vás tím, co dnes armáda potřebuje do svého čela?
Je obvyklé, že náčelníkem generálního štábu Armády ČR se stává někdo ze zástupců, tzn. tříhvězdičkových anebo dvouhvězdičkových generálů, a bylo z koho vybírat. Aby se do nejvyšší pozice v Armádě ČR dostal brigádní generál, kterým je i Řehka, obvyklé není. Nota bene, když se Řehka do armády vrací z civilu, z čela Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Je tedy od situace v armádě dlouhodobě odtržen.
Jsme v době válečného konfliktu na Ukrajině. V takové situaci Armáda ČR potřebuje ve svém čele toho nejlepšího z nejlepších. Řehkovi je navíc pouhých 47 let. Co s ním bude za 5 let? Jeho jmenování je tedy proti všem zvyklostem a zároveň je to porušení a ignorace kariérního řádu, což znamená například ohled na senioritu, průběh služby, s ohledem na dosažené hodnosti současných generálů a jejich minimální doby výsluhy v hodnostech.
Dosavadní průběh služební kariéry brigádního generála Řehky negarantuje jeho schopnosti řídit plnohodnotně obranu našeho státu. Akcentování jeho zkušeností ze zahraničních operací není namístě. Nový náčelník generálního štábu AČR bude plnit úkoly zejména ve smyslu zajištění obrany území našeho státu, změnami armádní koncepce, posilováním vlastních obranných schopností, modernizacemi a akvizicemi.
Prezident Zeman si vyžádal projednání jeho nominace ve sněmovním výboru pro obranu, jehož jste členem. Můžete prozradit, jak toto „projednání“ vypadalo? Měli poslanci možnost seznámit se s jeho vizí budoucnosti české armády?
Neměli. Byl nám ministryní obrany představen, rozdán jeho životopis s průběhem jeho služební kariéry. V podstatě byli jsme postaveni před hotovou věc, protože bylo povinností ministryně obrany Černochové tuto nominaci ve sněmovním výboru pro obranu pouze projednat, a tak se také stalo.
Jaké je podle vašich informací renomé generála Řehky mezi vojáky?
Tyto informace nemám k dispozici. Vycházím však z toho, že působil dva roky mimo resort, předtím působil několik let na zahraničním pracovišti v Polsku, a ještě předtím působil u speciálních jednotek. Takže v armádě jako celku ho podle všeho vojáci neznají.
Ing. Radovan Vích
V souvislosti s jeho výběrem ministryně obrany vysvětlovala, že je stále důležitější zaměřovat se na hrozby hybridní války, ve které je generál Řehka expertem. Ale nevidíme z toho, co se dnes odehrává na Ukrajině, naopak to, že válka si naopak i dnes stále udržuje svůj brutálně „konvenční“ charakter?
Samotná definice hybridní války je problematická. V zásadě ale můžeme definovat tři typy vojenské kybernetické války: omezená a neomezená kybernetická válka a kybernetická válka jako doplněk konvenčního boje. Útok je pak cílen zejména na ekonomická, energetická, správní a další střediska s cílem globální destrukce kritické infrastruktury. Neomezená forma potom může být zpravidla doplňkem reálných vojenských operací.
Nicméně zkušenosti z bojů na Ukrajině ukazují již v jejich průběhu, že bez těžké výzbroje, techniky a obrovských zásob munice, průběžných informací o nepříteli, nejde po dlouhou dobu vést úspěšně bojovou činnost na rozsáhlém území, které je navíc našemu území podobné. Na průběhu konfliktu také vidíme velké problémy ve zdrojích a v logistice jak na straně vojsk Ukrajiny, tak vojsk Ruské federace. Představy o tom, že se příští válka povede v kybernetickém prostoru, jsou mylné.
Náčelník generálního štábu by měl být v první řadě odborník se zkušenostmi ve velení bojovým útvarům a v řízení boje, a nikoliv „expert“ na kybernetickou válku.
Psali jsme:
Generál Opata, odcházející náčelník generálního štábu, byl v mnoha směrech Řehkovým pravým opakem. Jak byste zhodnotil jeho působení v čele armády?
S působením armádního generála Opaty v čele generálního štábu AČR jsem spokojen, byl to muž na svém místě s dostatečnými odbornými i praktickými znalostmi fungování Armády ČR a s ukázkovým průběhem služební kariéry. U vojáků měl obrovský respekt. Až na zřízení výsadkového pluku nemám, co zásadního bych mu vytknul. Jeho nástupce to nebude mít lehké.
A když jsme u těch českých generálů, tak jeden z nich je považován za spolufavorita na prezidentskou funkci. Byl by podle vás zrovna Petr Pavel dobrou volbou?
Petr Pavel působil v roli náčelníka generálního štábu AČR v letech 2012 až 2015. V letech 2015 až 2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, což je rotační funkce, na kterou se nominuje a následně se kandidát členskými státy schvaluje. A Česká republika tuto funkci jako nový členský stát NATO do té doby ještě neměla. Takže to na nás a na jeho osobu prostě padlo. Tato funkce je však spíše formální, reprezentační, protože vrchním velitelem sil NATO v Evropě je generál USA, který sídlí v Belgickém Monsu.
To, že je někdo armádní generál ještě neznamená, že může být úspěšným prezidentem. Pokud bude na prezidenta kandidovat, potom si myslím, že jeho slabiny se objeví později, nejdříve při politických debatách kandidátů v otázkách ekonomických a hospodářských. Není mi také známo, že by se někde v novodobé historii ve státech Evropy stal prezidentem bývalý voják. Ludvík Svoboda se jím sice stal v roce 1968, ale to bylo za jiné situace a také to byla jiná osobnost. Proti Petru Pavlovi nic nemám, ale vzhledem k jeho názorům a vyjádřením k aktuálním politickým tématům to není zrovna můj šálek čaje.
V posledních týdnech sledujeme zásadní obměnu vybavení české armády, kvůli dodávkám zbraní Ukrajině. Byli jsme ujišťováni, že za to dostaneme modernější zbraně z výbavy našich západních spojenců, mluvilo se třeba o německých Leopardech. Máte nějaká zprávy, jak se tato akvizice vyvíjí?
Do současné doby jsem nezaznamenal, že by se hovořilo o prioritách v oblasti strategických a významných akvizic o nákupu tanků. Vím, že probíhá „technické zhodnocení“ stávajících T-72M4CZ, takže to by potom nákup anebo dar v podobě Leopardů postrádal logiku.
Co se týká Leopardů z Německa, tak zde je třeba rozlišit ty starší generace, které máme podle původních informací dostat darem, a těch, které už si zaplatíme. Těch darovaných 15 tanků má být (podle dostupných informací) ve verzi 2A4, z toho 14 bojových a jeden vyprošťovací. A následně máme dostat možnost si od Německa koupit až 50 tanků Leopard verze 2A7+ v různých modifikacích.
Ovšem pokud se darovací smlouva podepíše v létě, první darované tanky dostaneme nejdříve za šest měsíců od podpisu smlouvy. A u těch modernějších tanků je jejich dodávka zatím ve hvězdách, jsme teprve v počátečních fázích jednání. U těch darovaných nebyly dobré výsledky při jejich nasazení v Sýrii. Jsou zastaralé a budou vyžadovat nákladnou modernizaci. Otázkou také bude výsledná cena kontraktu včetně celé doby životního cyklu a dodávek munice.
Potřebujeme zejména zapojit domácí zbrojní průmysl, a nikoliv pouze nakupovat a tím pádem posílat peníze do zahraničí.
Psali jsme:
Ukrajina stále stupňuje své požadavky na dodávky zbraní. Přitom se zdá, že válka s Ruskem se dostává do patu, ve kterém může být velmi dlouhou dobu. Má podle vás smysl vydržet u současné doktríny „Ukrajinci válčí, my vyzbrojujeme“, nebo by spíše stálo za zamyšlení jiné řešení konfliktu?
Ještě před dvěma týdny se považovalo vítězství Ukrajiny za téměř jisté. Každý den jsme četli zprávy o tom, jaké má ukrajinská armáda úspěchy atd. Když se ale podíváme na mapu území, které Rusko ovládá, zdá se, že realita je jiná. Vojska Ruské federace postupují 4 km denně, a navíc Ukrajinci sami přiznávají dříve nemyslitelné ztráty jednoho praporu denně. To znamená, že ty reálné ztráty budou spíše ještě o řád výše. Hrozí kolaps ukrajinské armády a také to, že Fialova vláda pětikoalice tam dál bude vozit výzbroj, ale tu nebude mít časem kdo obsluhovat.
Je to všechno nesmyslné prodlužování utrpení nevinných. Těžko totiž může být poražena země, která to spočítala Hitlerovi i Napoleonovi. Rusko zatím nasadilo jen velmi malou část bojových sil, nevyhlásilo ani mobilizaci a postupuje sice pomalu, ale vytrvale.
Ještě horší je ale situace na poli sankcí. Embargo na naftu či případně plyn vystřelily ceny energií až k oblakům, ale kurz rublu je o polovinu vyšší než před začátkem konfliktu.
Je potřeba změnit strategii západu, hledat formáty mírových jednání za účasti OSN, ukončit boje, zasednout ke stolu a jednat. To je podle mě řešení – na rozdíl od nesmyslného dalšího a dalšího dovážení zbraní a munice na Ukrajinu. Za půl roku bude situace jiná a bez Ruska to prostě nepůjde. Tak to prostě je.
Co říkáte na zahájený a v poslední době velmi urychlovaný proces přistoupení Ukrajiny k západním strukturám EU a NATO?
Vzpomínám si, jak dlouho trvalo České republice, než byla přijata do EU. Od podání přihlášky v roce 1996 do reálného přijetí v roce 2004 to trvalo osm let. Za tu dobu jsme museli splnit celou řadu přístupových kritérii, mnohého se vzdát, podřídit se. Nevypadá to ale, že by k podobnému martýriu někdo nutil Ukrajinu. Navíc už se ozvaly hlasy jiných kandidátských zemí na vstup do EU, ať už z Balkánu nebo z Gruzie, že je Ukrajina „předbíhá“.
Přijímat do EU zemi, kde probíhá válečný konflikt, který ta země sama odmítá řešit jinak než vojensky, je velice riskantní a nerozumné. Také např. splnění kritéria v oblasti dodržování práv národnostních menšin je v oblasti sci-fi s ohledem na to, co se dělo od roku 2014 na Donbasu. Také si nedokážu představit to případné čerpání dotačních titulů v zemi, která je ovládána korupčníky a oligarchy.
Zcela specifickou a aktivní roli hraje v ukrajinské válce Polsko. Není jeho vystupování občas až přílišná „hra se sirkami“?
Polsko je velký stát, který má své historické zkušenosti, a navíc mají přístup k moři. Milióny Poláků také pracují ve státech EU. Lze také pochopit, že se Polsko snaží posílit svoji pozici v EU, kde bylo Polsko spolu s Maďarskem dlouhodobě šikanováno za to, že se snažili žít podle svého přesvědčení, podle vlastních morálních a společenských hodnot. Proto se teď viditelně opírají o USA v roli „staršího bratra“. Nevím, jestli si tuto svoji roli a rizika, která to může přinést, současná polská reprezentace dostatečně uvědomuje.
Důležitým polem každé války jsou média. Jak podle vás zatím zvládají informovat o válce a celkové rusko-ukrajinské situaci ta česká, v čele s veřejnoprávní Českou televizí?
Informují tak, jak je jim dovoleno informovat. Musí zaznívat jednotný hlas – absolutní podpora Ukrajině. Současná vláda pětikoalice Spolu, (tj. ODS, TOP 09, KDU-ČSL) Pirátů a STAN nastavila hned od počátku konfliktu na Ukrajině taková pravidla, že to silně připomíná cenzuru. Kdo neinformoval tak, jak si přáli, tomu byl zavřen web, nebo na něj bylo podáno trestní oznámení, případně nebyl pozván médii do politických debat.
V takové situaci těžko mohou média podávat veřejnosti objektivní informace. Já osobně sleduji zahraniční televize a servery, které se věnují aktuálním konfliktům, a z toho si tvořím vlastní názor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
