Slavíme sto let republiky. Starší lidé někdy říkají, že není co slavit, protože ta republika už neexistuje a, citujeme hlas lidu, je rozkradená a rozprodaná. Je co slavit?
Určitě je co slavit! Je na co vzpomínat a třeba i bilancovat. Je to připomínka nejdůležitějšího mezníku v naší moderní historii. Československá republika už sice není, ale ty dvě nástupnické se o ni opírají a bez ní by patrně ani neexistovaly. To rozkradení, to je takové vžité klišé, skoro folklór. Víte, že se to říkalo zřejmě odedávna? Za mladé první republiky napsal tehdejší výrazný oponent T. G. Masaryka a drsně sršatý literát, poslanec parlamentu Viktor Dyk tento epigram:
„Nade hradem,
pode hradem
kradu, kradeš, krade, kradem!“
V jakém stavu je podle vás naše země dnes? Máme se prý nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. Dle kosmopolitně uvažujících občanů jsme zakuklení a zalezlí a jen žijeme z toho, že se daří Německu a Západu. Je to tak?
Pokud se budeme řídit ukazateli, jako je HDP a jeho růst, určitě na tom špatně nejsme. Pokud se však zamyslíme, jak si žijeme jako takzvaně kulturní lidé, je to naopak dost bída. Je to nejspíš klesající úrovní vzdělávání školským reformám navzdory. Nebo právě kvůli nim? Pokud se týká života takzvaného průměrného občana z hlediska příjmů, pak nelze než konstatovat, že je u nás lidská práce hodně podceněná.
Kdo jsou podle vás ti „kosmopolitní občané“? I Němec, Francouz, Brit, Američan, Rus a Číňan a kdovíkdo ještě, je závislý na ostatních státech a národech. Pokud by někdo chtěl žít izolovaně, ať se podívá na Severní Koreu, kde to končí…
Pokud jde o rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem, brzdí nás stále dědictví komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Či se málo snažíme a neinvestujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu?
Tak radši od konce. Do vědy a výzkumu se asi nikdy nebude investovat dost, nebo se toho stavu prostě nedožiji. S tou reminiscencí na minulý režim bych se taky neoháněl. Vyrostla už úplně nová generace, která komunistickou totalitu nezažila. Ti noví mají jiné myšlení, jiné zvyky, jiný přístup k řešení problémů. Vůbec si nemyslím, že všichni šmahem převzali „dědictví“ svých otců. Takových jsou jen nízká procenta. Problém vidím jinde – v určité, promiňte, nenažranosti kapitálu, jedno, zda takzvaně místního, anebo mezinárodních korporací. Tuhle bolest nejspíš může vyřešit čas. Nebo strašlivá katastrofa.
Pokud jde o režim z let 1948 až 1989, tak začal svobodnými volbami, ve kterých zvítězila KSČ. Po sametové revoluci si komunisté udrželi pozice v Parlamentu a my jsme nepřistoupili k výrazným čistkám a odplatám. Je to výraz toho, že zejména na posledních 20 let vlády KSČ část národa nevzpomíná ve zlém?
Kteroupak část národa máte na mysli? Těch posledních 20 let vnímala drtivá většina lidí v produktivním věku jako prachmizernou. To by tedy k listopadovému převratu muselo dojít zázrakem, že? Na ty já ale pořád odmítám věřit. Když někdy někde čtu, že „za komunistů bylo líp“, jen se tomu pousměji. Někomu – menšině – určitě lépe bylo. A vidíte – zas to souvisí s tím kradením. Kdo si mohl přilepšit drobnou krádeží ze státního nebo družstevního, udělal to. Mlčky se to shora tolerovalo, protože více postavený soudruh toho mohl „štípnout“ víc. Ti nejvýše postavení všechno. Kdo se tímhle systémem podivného uplácení nechtěl morálně špinit, a zrovna tolik jich zase nebylo, hned „stál opodál“. Nějak se na to dneska rádo zapomíná.
Pokud jde o Babiše jako ústřední postavu našeho dneška, tak volby ukazují, že přesně ta část společnosti, která si přeje sociální jistoty, vysokou účast státu při řízení ekonomiky a která deleguje svá přání na své politiky, volí Andreje Babiše. Obstojí u ní Babiš? Hlavně, jak moc Češi rádi věří, že „to někdo zařídí“? Komunisté po válce, Havel po revoluci, Klaus v 90. letech, Babiš teď?
Nu ano. Lidé vyrostlí za „totáče“ si z velké části nezvykli a nechtějí zvyknout na zodpovědnost za své životy. Raději by viděli, aby je nikdo s takovou neotravoval, a stále jen čekají, že přijde nějaký spasitel, který vše vyřeší. Tedy to, že se budou mít skvěle a nebudou se kvůli tomu muset moc snažit. Za tohle může samozřejmě minulý vývoj, nejen za komunistů, ale i po listopadu. Zapomněli jsme, že ne všechno vyřeší trh jako takový, ale jsou nutné nějaké mantinely v rámci toho, čemu se říká slušné chování. Pak stačí, aby přišel někdo jako pan Andrej Babiš s tím svým „všeci tuna kradnú“. A slíbí, že se postará, aby to tak nebylo. A bude všechno – takový malý ráj na zemi. Točí se to pořád v kruhu. Asi si budeme opravdu znovu muset nabít ústa, abychom pochopili, že to takhle nefunguje. Babiš neobstojí na dlouho. Lidé ten podvod s rájem na zemi časem prohlédnou.
Po nedávných volbách se ukazuje, že mladá generace se vzdaluje té starší. Mladí volí Piráty či jiné liberální subjekty. Tyto subjekty se esteticky i svou prezentací liší od zavedených stran. Mladí též demonstrují proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Častěji se vyslovují pro členství v EU, méně odsuzují migraci. Kazí ti staří, kteří volí Zemana a Babiše, budoucnost mladým, nebo mladí „nemají rozum“?
Hehe! Věčný generační problém, že? Upřímně řečeno, bylo by proti přírodě, kdyby tomu tak nebylo. Jen pozor na jedno: mládí ve své nezkušenosti může natropit pěknou paseku. Kdopak tak vítal kdysi komunisty? Přece mladá avantgarda, ono „mládí vpřed“.
Proti Zemanovi a Babišovi neprotestují zdaleka jen ti mladí. Je to napříč generacemi. A není divu. Za prachy prostě všechno nekoupíš a sprosťáctví zůstává sprosťáctvím. Mladí mají rozum. Staří ale také, a k tomu haldu zkušeností. A zase z velké části nezapomínají, jaké to bylo za totality. Tady mají mladí někdy problém rozeznat její rysy. Leč, i oni ty zkušenosti získají. Možná za podmínek, které jim nepřeji.
Psali jsme:
Hovoříme-li o Miloši Zemanovi, skutečně zostuzuje svou existencí a přítomností v úřadě památku sta let republiky? Taková tvrzení se objevují třeba v souvislosti s jeho rozhodnutím udělit státní vyznamenání Michalu Davidovi. Dále je kritizován za proruské a pročínské afiliace či za zdravotní nezpůsobilost k výkonu úřadu.
Pravda. Tady souhlasím bezvýhradně a nemám, co podstatného bych dodal.
První republika skončila po 20 letech, 20 let po Vítězném únoru přišel rok 68, 20 let poté listopad. Od něj už brzy uplyne 30 let a náš systém zatím „drží“. Je to tím, že je tak dobrý a spravedlivý, nebo je to spíše mezinárodními okolnostmi a notnou dávkou štěstí? Co náš ústavní a politický režim ohrožuje? Válka, ekonomické zhroucení, vystoupení z EU, nebo globální změny přírody?
Určitě to není tím, že by byl tak dobrý, natož pak spravedlivý! Znáte snad skutečně spravedlivý systém? Problém je v tom, že ten současný režim takzvané politické elity nenápadně mění, respektive snaží se jej měnit. Podívejte se třebas na známou praxi „tvůrčího“ přístupu k Ústavě, jak ho razí Miloš Zeman. To není právní přístup, to je prostá „vyčůranost“, kterou si mnoho lidí plete s chytrostí. Ovšem, vyhrál i s touhle zátěží volby, což naznačuje, že s onou vychytralostí je skoro půlka populace konformní. Toto ale náš ústavní systém vskutku ohrožuje. Copak válka! Ta hrozila vždycky a ještě dlouho určitě hrozit bude. A bude nejspíš hodně přituhovat, hlavně kvůli globální změně klimatu.
Příští válka hrozí kvůli suchu, nebo naopak přílišnému vlhku a z něj plynoucího možného nedostatku až do podoby hladomoru. Jenom nevím, jak nám v tom pomůže či nepomůže EU, jejímž jsme členem. Já jsem přesvědčený, že EU jako taková je skvělá věc. Ale jen jako hospodářské společenství. To, kam v současnosti směřuje, není nic jiného než nová totalita. O totéž se ale snaží i všechny naše partaje pod vedením „silné ruky“, ač se nás snaží slovně přesvědčit, že nikoli. Nasloucháme-li jim, pak vytloukáme klín klínem. Lidé pořád někomu „věří“. Nemám na mysli boha nebo bohy, ale toho či onoho politika. Zapomínají, že – jak kdysi říkal Karel Kryl – „politikovi se nevěří, politik se kontroluje“!
Pokud jde o to vystupování z EU... Za 100 let státnosti jsme nejprve spoléhali na Francii a Západ. Byla tu sféra vlivu Německa, samozřejmě Francie a také Itálie. Poté jsme se ocitli v oblasti vlivu SSSR. Nyní naše spojence označuje většina politické scény za požehnání a garanci budoucnosti... Je to podle vás tak jednoznačné?
Ono to vůbec není jednoznačné! Jak už jsem řekl, jde o to, kam Unie směřuje. Přemíra zákazů a příkazů je vždy příznakem úpadku a totality! A podívejte se, kolik jich je – a stále přibývají. Dělají nám mnohdy peklo ze života. Namátkou se pomalu nebudu smět otočit za hezkou ženskou, políbit své vnouče, anebo je plácnout přes zadeček, když si to zaslouží. Účty mi kontroluje kdekdo. U piva si nesmím dát cigaretu, na veřejnosti zase panáka. Jenomže tohle báječně konvenuje těm „spasitelům“ v domácí politice. Tváří se, že za to může ta zatracená EU, oni že by to dělali úplně jinak! Ale houbeles… Minimálně to dělají stejně. Všimněte si, jak ještě přitvrzují, jak jsou papežštější než papež.
A ještě něco, konečně, ne však na konec. Je třeba, aby se EU oprostila od té příšernosti trvale udržitelného růstu. Je to kontradikce. Už prastaré přísloví říká, že žádný strom neroste do nebe.
Mají Češi za sto let republiky dost svých hrdinů a bývají tito hrdinové doceňováni? Abychom byli provokativní, jistá část společnosti ctí bratry Mašíny, jiná část společnosti zase komunistické pohraničníky...
Máme jich opravdu hodně. Děláme chybu, že se děti o nich pořádně neučí, že nemají před očima kladné příklady. Řada z hrdinů se ocenění po dlouhých a dlouhých letech dočkala, například naši vojáci v zahraničních službách za druhé světové války. Někteří ne. A asi se dlouho, či nikdy nedočkají. Sem patří třeba právě bratři Mašínovi. Osobně si je velmi cením, na druhou stranu pohraničníky pokládám za hnusnou část naší armádní a policejní historie. Když už jste na to chtěl slyšet můj osobní názor.
Máme stále „nevyřízené účty“ s Němci? Nyní žijeme v mírové koexistenci, německé podniky zainvestovaly naši porevoluční obnovu. Co podle vás z minulosti vážně prožívat, co vnímat s chladnou hlavou a čeho se do budoucna obávat?
V současnosti ne. Minulost je minulostí. Jen se obávám, aby se neotevíraly nové účty v budoucnosti. Především je to vypuštění imigračního džina z láhve. V tom sice Němci nejsou sami, ale mají lví podíl. Další problémy mohou, ale také nemusí nastat v ekonomické rovině. A zase se netýkají jen Němců, ale obecně investorů zvenku. Jestlipak si ještě někdo vzpomene na Václava Havla, když řekl: „… abychom věděli, kdo nám chce pomoci a kdo nás chce okrást!“ Tehdy kolem toho bylo v zahraničních i našich médiích hodně křiku.
Československo už není. V běhu posledních sta let nám z naší státnosti odpadli Slováci. Do jaké míry odpadli z našich životů? Jak s odstupem reflektovat roky 1991–1992, kdy jsme se rozešli? Byl to nedostatek trpělivosti a vzájemné empatie, nebo nutnost, která předešla „jugoslávskému“ způsobu dělení státu? Platí podle vás teze, že dnes se Slováky máme nejlepší vztah za dobu naší vzájemné koexistence?
Tak oni Slováci odpadli? Vážně? Nu, já jsem přesvědčen, že ten rozchod byl nutný. Slováci měli pocit onoho menšího, podceňovaného bratra a je také pravda, že jsme ten komplex občas dokázali pěkně přiživovat. Na druhou stranu, bez české pomoci by na Slovensku těžko došlo k industrializaci, bez českých odborníků by nevzniklo kvalitní vysoké školství. A je toho mnohem víc. Idea čechoslovakismu však byla, bohužel, nereálná. Rozhodně ale bylo poklidné rozdělení státu na dva nástupnické mnohem lepší variantou než krvavý konflikt na jihu Evropy.
Že by náš vztah ke Slovákům byl lepší než v minulosti, se mi nezdá. Ale ani ho nevnímám jako horší. Je prostě jenom jiný. Jako svět v době vzniku Československé republiky a za našich časů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
