Jak vlastně bratři Slováci vnímají vznik Československa?

Velmi pozitivně, protože konečně se i slovenský národ etabloval na mapě světa. Tisíc let jsme žili pod nadvládou lidí, kteří nás podceňovali. Prošli jsme však genezí vývoje, kdy hnutí za samostatnost muselo bojovat proti uherské koruně. Nebyli jsme bráni jako národ, jen v lidech kvasilo jejich národní uvědomění.

Asi nejvýraznější slovenský premiér Vladimír Mečiar si v knize Slovenské tabu postěžoval, že při úsilí o osamostatnění mu mnoho lidí házelo klacky pod nohy. Jak vy jste vnímal celý proces?

Nebylo to jednoduché. Je třeba říci, že si spousta Slováků vážila pomocné ruky, kterou dostala od českého národa po první světové válce. Byli jsme šťastní, že to v roce 1918 dopadlo, jak to dopadlo. Masaryk, Beneš, náš Štefánik vytvářeli Československo už během války. Ostatně pomohli tomu hodně i krajané z Ameriky. Proto jsme byli vděční.

Ostatně šlo o proces, kdy se všechny slovanské národy ve střední Evropě emancipovaly. Je třeba pochopit, že jsme byli druhým největším národem v rámci Československa. Nic lepšího jsme si však pro naši existenci nedokázali představit. Bylo to fantastické. Vždyť před tím nebylo vzdělání a na Slovensku bylo třeba otevřít dveře do škol i prostým lidem, aby vznikla nová inteligence. Vždyť mnoho Slováků studovalo v Praze, a když se vrátili na rodnou hroudu, tak pokračovali v obrodě svého národa.

Při snahách o rozdělení Československa jsme tedy všichni kroutili hlavou, že to není dobré. Když se Češi a Slováci dali dohromady, tak se neočekávalo, že se někdy rozdělí.

Rozdělení Československa pro vás tedy bylo signálem k čemu?

Reagovali jsme tak, že vzájemné mezilidské vztahy zůstaly. Při rozdělení šlo totiž hlavně o ekonomické a právní vztahy. A to nás smířilo. Pozitivní je, že i dnes se k sobě stále hlásíme.

Nicméně na politické úrovni si premiéři Robert Fico a Petr Fiala nedávno názorově nesedli, což vedlo i k pozastavení některých mezivládních jednání. Ficovi byl vyčítán příklon k Orbánově Maďarsku a Putinově Rusku. Jak jste to vnímal?

Slovensko by v současné podobě nikdy nebylo vazalem nějakého jiného státu. Začala se u nás nicméně uplatňovat politika široké spolupráce.

Opět šlo hlavně o ekonomické vztahy. Vždyť všichni jsme byli navázáni na plyn a ropu z Ruska. Každý stát má právo, aby si vlastní ekonomiku řešil podle vlastních podmínek. Bez toho, aby mu někdo přikazoval, co může a nemůže.

Ostatně Evropský parlament už předložil některé návrhy na zrušení práva veta, které má každý člen Evropské unie. Jedná se o oblasti daní, zahraniční a bezpečnostní politiky…

To se mi zdá velmi nebezpečné. Pokud v kolektivu nemáte možnost, aby malé národy byly s těmi velkými na stejné linii, tak to není správné. Hlavně malé národy musí mít nárok, aby na základě svého sociálního a ekonomického vývoje řekly, že s něčím souhlasí, ale s něčím zase ne. Právo veta je v tomto ohledu velmi rozumná věc, protože je zárukou, že menší země nejsou podceňovány. Naopak. Každý stát má své slovo a to je dobře. Naši současní politici si v tom vedou dobře.

Jak hodnotíte vítězství Andreje Babiše, původem Slováka, v českých volbách?

Nerozlišuju, jesti je to Slovák nebo pravý Čech. V tom to není. Vyhrál ten, co získal víc důvěry a tím i víc hlasů. Země původu nic nemění na tom, jaký je to člověk, jaké má cíle, a co chce dělat. V tomto ohledu nerozděluji na národnosti. Vždyť už od první světové války byla u nás na Slovensku zase řada Čechů ve vysokých funkcích.

Mohou se s premiérem Babišem česko-slovenské vztahy na vládní úrovni opět úplně urovnat?

Jak znám pana Babiše, tak se nikdy nestaral o národnosti, ale spíše o podstatu pokroku a stabilizaci společnosti v mnoha ohledech. Má nyní v Česku obrovskou zodpovědnost.

Ostatně ještě jednou musím konstatovat, že si hluboce vážím českých bratří, kteří nám pomohli se dostat z feudálního marasmu. Ostatně po druhé světové válce bylo třeba na Slovensku dalšího rozvoje a industrializace. Slováky bylo třeba postavit na nohy. Podařilo se to proto, že Češi byli dvě stě až tři sta let před námi a pomáhali.

Na Ukrajině, což je váš soused, se válčí. Co vy na to?

Slovenský svaz protifašistických bojovníků je společenskou organizací, která trochu vyrovnává pnutí uvnitř země. Jsme potomci povstalců, partyzánů. A všichni potřebujeme pro současnost trochu více zdravého rozumu. Nelze bojovat proti sobě a chtít zkázu lidstva. Nesmí jít o politiku “po mě potopa”.

Psali jsme:

Ani cent Ukrajině! Fico přitvrdil

Petr Holec si to vyřídil s Jindřichem Šídlem

„Naše pracovité ruce už pracují pro cizí. A Ukrajina...“ Jozef Banáš k 28. říjnu

To máme topit dřevem? Fico proti Bruselu, těší se na Babiše