Nebylo mi příjemné se omlouvat exposlancům ODS za nezákonnou vazbu, přiznal PL ministr spravedlnosti Robert Pelikán

8. 6. 2015 13:52

ROZHOVOR. Kritici zákona o státním zastupitelství podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána nevědí, co chtějí. Ale za základními tezemi předlohy stojí. „Pokud bychom náhodou připravili zákon, který by nikdo nekritizoval, byl by to signál, že jej musíme celý přepsat, protože by to znamenalo, že je bezzubý, zbytečný, že nic neřeší,“ prohlásil šéf resortu justice.

Nebylo mi příjemné se omlouvat exposlancům ODS za nezákonnou vazbu, přiznal PL ministr spravedlnosti Robert Pelikán
Foto: Hans Štembera
Popisek: Robert Pelikán

V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, jak se vyrovnal s omluvou exposlancům ODS a jejich odškodněním za nezákonnou vazbu a jestli bude částku vymáhat na olomouckém vrchním státním zástupci Ivo Ištvanovi. 

Na ministerstvu jste dokončili zákon o státním zastupitelství, oproti verzi, kterou připravila vaše předchůdkyně Helena Válková a proti níž se zvedla velká kritika, předloha doznala velkých změn, vrátila se k původní podobě. Ale i vy čelíte kritice, například Unie obhájců tvrdí, že nevidí důvody, proč má být zákon vůbec přijímán, kritizuje snahy o vynětí státního zastupitelství z výkonné moci a převedení do justice. Jaké vás k tomu vedou důvody? 

Pokud jde o Unii obhájců, ti by byli nejraději, kdyby se státní zastupitelství úplně zrušilo, protože to by odpovídalo zájmům, které se snaží hájit. To je podle mě prostě lobbistická skupina několika málo osob hájící touto cestou zájmy svých klientů. To bych nebral vážně. Jinak rozhodně nevyjímáme soustavu státního zastupitelství z moci výkonné, nepřevádíme ji do justice, to je přehnané, ale vyjadřujeme v úvodu zákona specifické postavení, které veřejná žaloba dnes v Evropě má. Ona se s rozvojem právního státu v moderní Evropě dostává z pozice státního žalobce do pozice žalobce veřejného. A to s sebou určité prvky nezávislosti nést musí, to je pravda. Pokud jde o kritiku, to je tak kontroverzní téma, že si nelze představit, že je možné připravit zákon, který by nikdo nekritizoval. Dokonce to řeknu ještě jinak: pokud bychom náhodou připravili zákon, který by nikdo nekritizoval, byl by to signál, že jej musíme celý přepsat, protože by to znamenalo, že je bezzubý, zbytečný, že nic neřeší. Je asi dobře, že jsme tu měli nějakou minulou verzi, vůči níž se řada lidí vymezila, řekla k ní nějaké připomínky a my jsme těm připomínkám vyhověli. A je pozoruhodné, že ti samí aktéři předlohu zase kritizují. Myslím si, že je namístě si porovnat jejich výroky k minulé verzi a k té dnešní, protože v tom porovnání jejich kritika ztrácí mnoho ze své kredibility. 

K zákonu nemá ale výhrady jen Unie obhájců, kterou neberete jako lobbistickou skupinu vážně, ale i vaše předchůdkyně, Helena Válková a Marie Benešová, nebo soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. I jejich připomínky považujete za bezpředmětné a neoprávněné? 

Takto to nazývat by asi bylo příliš troufalé. My jsme dostali v připomínkovém řízení celou řadu připomínek, jako v každém připomínkovém řízení se jimi zabýváme, vyhodnocujeme je, budeme si je vysvětlovat s připomínkovými místy, nepochybně jako vždycky budeme část z nich akceptovat a budou do návrhu zapracovány. Mně šlo spíš o námitky koncepčního rázu, kdy se mi skutečně zdá, že ti, kteří nad minulou verzí volali po větší nezávislosti státního zastupitelství, se velice lekli, když bylo jejich volání vyslyšeno, protože z jejich strany šlo toliko o vůli verbální, nikoliv reálnou. Možná nezávislé státní zastupitelství ve skutečnosti nechtějí. 

Současně s větší nezávislostí státního zastupitelství mnozí požadují i větší odpovědnost za práci žalobců. Současná předloha ale odpovědnost podle některých kritiků spíš snižuje, než posiluje, původním cílem ale byl pravý opak. Jak to tedy je? 

Vidíte, to je zrovna ten příklad, kdy se kritické hlasy navzájem ruší. Když jste zmínila kritiku ze strany předsedy Nejvyššího správního soudu Baxy a soudců, primárně se zabývají pasáží, kde zprůchodňujeme odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným postupem ze strany státních zástupců, a abychom udrželi rovnost v systému, zároveň i soudců a dalších osob. Ti to kritizují proto, že nemáme takto zprůchodňovat odpovědnost, a do toho mi říkáte, že někteří jiní tvrdí, že by tam mělo být více odpovědnosti. 

Soudci kritizují, že tzv. kárný zákon nemá se zákonem o státním zastupitelství nic společného, že je jakýmsi přílepkem, který s ním věcně nesouvisí. 

To je právě to, co říkám. My máme v této zemi jednotný systém kárné odpovědnosti státních zástupců a soudců a některých dalších osob. Takže když na ně chceme sáhnout, pochopitelně na ně musíme sáhnout všem najednou. To není žádný přílepek. Je logické, že pokud kárnou odpovědnost měníme u státních zástupců, měníme to automaticky i u soudců, navíc směrem, který považuji za správný. Ale to je jen hmotná odpovědnost, kromě toho jsou tam další prvky odpovědnosti, které si samozřejmě vysloužily kritiku z některých řad. Jsou tam pravidelná hodnocení, možnost kárného přeložení státního zástupce, výběrová řízení na vedoucí funkce, která ve spojení s hodnoceními vytvářejí silný odpovědnostní prvek, protože když někdo bude špatně pracovat, bude mít špatná hodnocení, nemůže tedy předpokládat, že by uspěl v nějakém výběrovém řízení, které znamená kariérní postup. Zavádíme i další mechanismy tohoto typu. My jsme se snažili odpovědnost zvýšit, ale pochopitelně odpovědnost jak u soudců, tak u státních zástupců je nesmírně obtížný terén, protože nesmíte s vaničkou vylít i dítě. Neovlivnitelnost těch osob je důležitým statkem, někdy důležitějším než přílišná odpovědnost. 

Určitě není lehké bruslit mezi zájmovými skupinami v justici. Jiné zájmy mají soudci, jiné exekutoři, jiné advokáti, takže budou i odlišné názory na decentralizaci státního zastupitelství. Jedni volají po tom, aby se nerušila vrchní státní zastupitelství v Praze a Olomouci, jiní zase chtějí, aby se zrušila a místo toho se vytvořil nový speciál, který se bude zabývat korupcí a hospodářskými kauzami. Vy jste se přiklonil ke zrušení vrchních zastupitelství a zřízení speciálu, ale někteří odborníci se obávají, že se posílí postavení nejvyššího státního zástupce. Není tady takové riziko? 

Víte, co je úsměvné? Že v připomínkovém materiálu zároveň pravidelně najdete kritiku toho, že jsme zrušením vrchních státních zastupitelství posílili postavení nejvyššího státního zástupce, a zároveň kritiku toho, že jsme speciál vyňali z dohledu nejvyššího státního zástupce. Pak vám není jasné, co ti kritici chtějí. Tak chtějí, aby byl silný nejvyšší státní zástupce, nebo slabý? Ukazuje to ve skutečnosti právě to, že jsme se ten model pokusili udělat rozumně vyvážený. To znamená, že jsme si řekli, že to, kde je největší pravděpodobnost nějaké snahy o zneužití, nějaké moci nebo tlaku, je zvlášť závažná hospodářská kriminalita a korupce, a že tudíž právě tyto oblasti je třeba izolovat od takových možností, a proto ten nezávislý a nedozorovaný speciál. Ve chvíli, kdy se nám to takto podaří vydělit ze soustavy, ve zbytku soustavy nám nebezpečí zneužití odpadá, protože pravděpodobnost, že nejvyšší státní zástupce se bude někde domáhat toho, aby se odstíhala nebo neodstíhala nějaká vloupačka do samoobsluhy, je poměrně malá. Tam je důležitější kvalita práce a na tu on potřebuje mít přehlednou soustavu s potřebnými dohledovými pravomocemi. Mimochodem je to řešení, které do značné míry odpovídá tomu, co se připravuje na úrovni Evropské unie, kde se také chystá nějaký úřad jakéhosi evropského prokurátora, který bude také mimo dohled jakéhokoli jiného orgánu, právě proto, že nezávislost je důležitá, protože jeho práce má být zaměřena na závažnou kriminalitu týkající se evropských peněz. 

Kdo bude navrhovat, jmenovat a odvolávat šéfa speciálního státního zastupitelství? 

Podle předlohy by mělo proběhnout výběrové řízení, na jeho základě pak navržení nejvyššího státního zástupce a jmenování ministrem spravedlnosti. 

Takže bude absolutně nezávislý, nebude podléhat nikomu? 

Nikomu. 

Ale bude se na něj vztahovat i možnost kárného řízení, pokud nebude pracovat dobře? 

Zajisté, kárnému řízení samozřejmě. Ale je zajímavé, že tady se pro někoho zdá být nepředstavitelné, že by existovalo státní zastupitelství, které nebude podřízeno hierarchickému dohledu. Nevím, proč je takový problém si to představit, vždyť to je přece nezávislost. 

Někdy se stane, že špatní lidé zničí i dobrou myšlenku. Takže vy si za tím návrhem stojíte, budete ho obhajovat v této základní podobě? 

Jak říkám, pozorně studujeme připomínky, rozhodně je tam řada věcí, které budeme nějak parametricky upravovat. Ale za základními rysy návrhu, který se vůbec nerodil snadno, jak všichni viděli, stojím. Jsme přesvědčeni, že máme velmi dobré důvody, proč jsme to takto nastavili. 

Při vašem příchodu na ministerstvo jste měl velké ambice přepracovat občanský zákoník, který vznikal zhruba deset let. Tam jste trochu narazil s velkou rozsáhlou změnou, odborníci radili nejméně rok počkat, až se ukáže, jak zákoník funguje v praxi. Máte informace, jak se osvědčuje či neosvědčuje, jestli už si takzvaně sedá? 

My se teď soustředíme na to, abychom legislativním procesem provedli úspěšně bez velkých škod těch třináct změn občanského zákoníku, prezentovaných na podzim loňského roku. Těch třináct změn se ani nesluší nazývat novelou občanského zákoníku, když porovnáte třináct a tři tisíce paragrafů; není to zásah do nějakého díla, jde jen o třináct určitých oprav nebo parametrických posunů. Pokud jde o tu rozsáhlejší novelu občanského zákoníku, my jsme na ní nepřestali pracovat, stále ji vylepšujeme, komunikujeme s resorty, s akademiky. Čas té novely přijde, a až přijde, chceme být připraveni. Když se ptáte, jestli už si zákoník „sedá“, on ještě spíš ani nezačal vstávat, protože když objíždím okresní a krajské soudy, všude slyším, když se ptám, jaké s ním mají zkušenosti v běžném souzení, stejnou odpověď: teď mi tam přišla jedna věc nebo pár věcí. Ještě než zákoník vůbec vstoupil v účinnost, říkal jsem, že to bude trvat nesmírně dlouho, než nám projde soudní soustavou, protože k soudu se ty věci dostávají až s několikaletým zpožděním od doby, než zákon nabyde účinnosti. V tomto ohledu tedy dnes žádné závěry ještě činit nelze a ještě řadu let žádné definitivní závěry možné činit nebude. Předběžný pohled je takový, že žádné velké nadšení, kde už si to někdo zkusil, to nevyvolává. 

Ministerstvo spravedlnosti se také nedávno dohodlo s exposlanci ODS stíhanými v kauze Nagyová na nějaké náhradě za jejich nezákonnou vazbu. Byli jste kritizováni, že to je nestandardní postup, že ministerstvo předběhlo soudy. Už byly peníze vyplaceny? 

Byly. Ten postup je naopak v tomto ohledu zcela standardní, my tady zcela běžně vyplácíme náhrady za vazby, protože podle zákona, i když byl někdo umístěn do vazby zcela legitimně, pokud pak není odsouzen, platí se mu nějaká náhrada. Dnes už je poměrně etablovaná judikatura, kolik se mu má platit. Tento případ byl naopak specifický spíš v tom, že jsme z jistých etických důvodů nechtěli v plném rozsahu dát tolik, kolik normálně dáváme v případech, kde dojde ke zproštění z nějakých jiných důvodů. Tady situace byla dost podivná, takže musel následovat soud, a jsem rád, že se to podařilo vyřešit pro stát takhle levně. Samozřejmě nebudu zastírat, že mi nebylo příjemné být tím, kdo se musí v tomhle případě omlouvat. Bral jsem to tak, že se prostě omlouvá Česká republika, protože Česká republika jinými ústy, ústy Nejvyššího soudu řekla, že stíhání exposlanců bylo nezákonné. A právní řád funguje tak, že zbytek České republiky respektuje, co nezávislý soud prohlásí za právo. 

Já jsem to srovnávala s případem současné eurokomisařky Věry Jourové, které soud za nezákonnou vazbu a stíhání nařídil vyplatit odškodnění několik milionů, ale Ministerstvo spravedlnosti to odmítalo uhradit s vysvětlením, že je to promlčené. Kdyby se nestala ministryní, nejspíš by nikdy odškodnění nedostala. 

Ona se ta situace v tomto směru podstatně zlepšila. Dnes skutečně ročně vyplácíme dobrovolně nějakých padesát, šedesát milionů prostě proto, že je to jasné. Už je tu ustálená judikatura, že v tomto typu případů člověk zasluhuje takové a takové odškodné, takže není důvod trápit jej i sebe tím, že se s ním budeme soudit. Chci zdůraznit, že jsme v případě exposlanců na peněžitém odškodném za samotné trestní stíhání neplatili nic. V rámci dohody jsme se omluvili a kromě toho jsme zaplatili jen za vazbu, kde to je zcela jasné, a náklady právního zastoupení, kde to je také zcela jasné. Považuji to z ekonomického hlediska za velmi dobrou dohodu. 

Objevuje se volání po tom, že náklady za nezákonnou vazbu by v tomto případě měl zaplatit olomoucký vrchní státní zástupce, případně soudce, který vazbu na exposlance ODS, která se ukázala jako nezákonná, schválil. Takovému vymáhání by muselo předcházet kárné nebo trestní řízení. Budete něco takového iniciovat? 

Rozhodně ne. Je třeba si uvědomit, že pro odpovědnost státu a pro odpovědnost konkrétního zástupce nebo soudce platí různé podmínky. Stát podle ustálené judikatury odpovídá takzvaně objektivně, to znamená ve chvíli, kdy se ukáže, že trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, aniž se jakkoli zkoumalo, jestli někdo pochybil nebo nepochybil, když to trestní stíhání vedl. Oproti tomu státní zástupce nebo soudce odpovídají jen v případě, že pochybili, a ještě k tomu zaviněně, když nějaké trestní stíhání vedli. Takže se musíme ptát, zda státní zástupce nebo soudce pochybili. A já jsem skálopevně přesvědčen, že nikoliv, protože důvodné podezření tam bylo, a to, na čem se to zlomilo, bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, který velmi nečekaným způsobem interpretoval ústavu tak, že touto interpretací rozšířil indemnitu poslanců. To je něco, co nemohl nikdo očekávat. 

Advokáti upozorňují na to, že v té době už byl znám postoj k rozsudku v případě exposlance Víta Bárty, kde bylo také nakonec rozhodnuto, že šlo o imunitu poslance. Už tehdy se tedy ukázalo, že imunita se vykládá poměrně široce. Nedalo se tedy logicky předpokládat, že stejný problém může nastat i v případě exposlanců ODS? 

Už v případě Bárta a spol. byla indemnita posouzena hodně široce, už tehdy to vyvolávalo v doktríně trochu zdvižené obočí a nikoho nemohlo napadnout, že Nejvyšší soud v tom půjde ještě dál. Naopak, zdálo se, že už tohle byl trochu exces a že dál už se jít nedá. Těžko si mohl někdo představit další posun tímto směrem, opravdu tohle není něco, co bych státním zástupcům vyčítal. 

Vy teď musíte po své předchůdkyni Heleně Válkové hasit další požár – ve Vězeňské službě; bývalý generální ředitel Petr Dohnal podal před více než rokem proti svému odvolání z funkce rozklad, ale řízení o rozkladu tehdejší ministryně Válková přerušila. Pražský městský soud vyhověl Dohnalově žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, konstatoval, že důvod k přerušení řízení není, a nařídil vám o rozkladu do třiceti dnů rozhodnout. Tato lhůta končí v půlce června. Už jste se s kauzou seznámil a máte představu, jak rozhodnete? Neptám se jak, protože to byste mi samozřejmě nemohl říci. 

S tím případem jsem už velice dobře seznámen. Troufnu si říci, že už asi máme jasno, jak případ dopadne. Jak správně říkáte, nemohu to komentovat, dokud rozhodnutí nebude vydáno. Jestli lhůtu využijeme celou, nebo to stihneme rychleji, záleží na rychlosti práce našich úředníků, kteří musejí koncipovat písemné rozhodnutí. Já budu v tomto případě velmi dbát, aby to bylo přesně podle mých představ. 

Jak jste říkal v případech odškodnění za vazbu, spravedlnost by měla fungovat rychle a tenhle případ už se táhne dlouho. Předpokládám, že asi souhlasíte s rozsudkem soudu, že je to třeba řešit, protože odvolaný ředitel je v jakémsi právním vakuu. 

My jsme dokonce už u soudu říkali, že necháváme na úvaze soudu, zda má být přerušení řízení, o kterém rozhodla moje předchůdkyně. Už jsme přerušení nijak nehájili, protože i já jsem měl pocit, že bychom se už měli toho případu zbavit, abychom to mohli uzavřít, ať tak či onak. Takže jsem vlastně uvítal, že správní soud mi dal prostor pro to, abych s tím řešením mohl přijít, a určitě se to stane. 

Velkou pozornost teď vyvolala úspěšná snaha bývalého středočeského hejtmana a exposlance Davida Ratha, který je obviněn z korupčního jednání, při protahování soudního řízení. Pronesení závěrečných řečí a vynesení rozsudku zabránila podivná výměna advokáta, kdy po dvou letech David Rath vypověděl plnou moc svým obhájcům a odvolává se na dohodu o zastupování se strýcem soudce Pacovského. Ten ho ovšem obvinil z podvodu a zastupovat ho odmítá, teď mu byl přidělen advokát ex offo, který se musí seznámit s jeho případem. Považujete toto jednání za účelové obstrukce, jak dostat soudce do situace, kdy bude označen za podjatého, a vrátit řízení na začátek? 

Popravdě se k tomu asi nesmím vyjadřovat, to je běžící případ. Jako ministr spravedlnosti bych nějakým neopatrným vyjádřením mohl sám způsobit jakési pochybnosti o férovosti toho procesu. Já samozřejmě na to nějaký názor mám, ale s dovolením bych si ho nechal pro sebe. 

A může toto oddalování soudního řízení v konečném vynesení rozsudku sehrát nějakou pozitivní roli pro Davida Ratha? 

To uvidíme podle toho, co řekne pan soudce. Obecně vzato, když po mně mí klienti chtěli, a tím nechci říci, že to je tento případ, abych něco účelově protahoval, vždycky jsem jim to rozmlouval, neřkuli odmítal. Říkal jsem jim, že si tím mohou nanejvýš uškodit. Každý soudce chce mít ve svém řízení pořádek, když mu to někdo maří, pak k tomu přihlíží při nějakém hodnocení osobnosti toho účastníka řízení. To je logické a správné, tak to má asi být. Pokud je to účelové protahování, spíš to tomu člověku přitíží, rozhodně si nedovedu představit, jak by mu to mohlo pomoci. 

Můžete prozradit, jaké legislativní změny teď v úřadu připravujete? 

Dokončili jsme toho více, například také významnou novelu insolvenčního zákona, dokončujeme novelu exekučního řádu, což jsou věci, které jsem si vytkl jako priority, takže z toho mám radost. Teď se budu snažit, abych provedl tyto normy dalším legislativním procesem, protože to nestačí napsat, teď teprve začíná ten boj a já si nedovolím předjímat jeho výsledky, ale určitě mu budu věnovat hodně energie. Do toho tu máme řadu dalších projektů, zrovna dnes jsme tu měli paní profesorku Císařovou jako novou vedoucí příprav trestního řádu, mám velkou radost, že jsem ji přemluvil, protože je to nezpochybnitelná specialistka na tuto oblast. Čeká nás také představení vize justice, jak mají soudy a soudnictví vypadat za nějakých deset let, to je práce na tento rok. Je toho hodně, ale je to zajímavé a snad užitečné. 

Znamená to, že uvažujete o tom, že byste se dal definitivně na politickou dráhu? Vidíte v politice svoji budoucnost, když tam můžete ovlivnit víc než jako advokát? 

Tak se neodvažuji uvažovat, protože to vždycky záleží také na vůli voličů. Smířil jsem se s tím, že v tuto chvíli jsem politikem, což nikdy nebyl můj sen, ale smířit se s tím, že bych byl navždy politikem, by bylo zase něco dost jiného. Zatím to beru jako něco, co je omezené nejpozději dalšími parlamentními volbami. O tom, co bude dál, se budu rozhodovat, až tento termín přijde. V tuto chvíli to vůbec neřeším. 

Nelákají vás do hnutí ANO? 

Já už jsem vyhlásil, že se členem hnutí ANO stanu. Beru to jako důležité, symbolické potvrzení toho, že svou funkci chápu jako politickou. A myslím, že jsem vyslaný na ministerstvo hnutím ANO, takže je logické, abych byl i jeho členem. Cítím se součástí hnutí ANO. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Podepsal Chartu 77: Že za komunistů byla cenzura? Je to zpátky. Snad tomu roku 89 nevěříte

4:43 Podepsal Chartu 77: Že za komunistů byla cenzura? Je to zpátky. Snad tomu roku 89 nevěříte

ROZHOVOR „Jsme národem, který se v rozhodujících momentech na rozhraní svého bytí či nebytí nakonec …