Vládnoucí CDU míří k jistému vítězství v nedělních volbách, ale její předsedkyně a kancléřka Angela Merkelová se při svých vystoupeních v kampani setkávala i s projevy nevole. Většinou si jich nevšímá, ale na náměstí v historickém městě Quedlinburgu jí před třemi tisíci posluchači došla trpělivost a udělala výjimku. „Někdo si patrně myslí, že problémy se dají vyřešit nějakým překřikováním. Já si to tedy rozhodně nemyslím a doufám, že společně se mnou i většina z vás,“ reagovala Merkelová na pískání a výkřiky svých odpůrců. Věnovala se protestům proti Merkelové i tamní média, nebo o nich z nějakých důvodů neinformují?
Jak jsem uvedl už posledně, necítím se být kvalifikován k posouzení činnosti veřejných medií, jelikož je už delší dobu nesleduji. Informace čerpám z jiných, nezávislejších zdrojů. Jinak bych řekl, že by si paní kancléřka projevů nevole sakra všímat měla. Nemá-li politicky interesovaný, ale stranicky neorganizovaný občan jinou možnost k vyjádření kritického názoru než vyjít na náměstí a tam pokřikovat, je to signál čehosi velmi, velmi nedobrého a zodpovědný politik by to měl přinejmenším vzít na vědomí.
Angela Merkelová má nakročeno k tomu, aby se čtvrtým triumfem vyrovnala největším předchůdcům, tvůrci poválečného hospodářského zázraku Konradu Adenauerovi a „kancléři sjednocení“ Helmutu Kohlovi. Jak podle vás vychází ve srovnání s těmito velikány německé politiky?
Paní Merkelová se oběma jmenovaným tvůrcům německé poválečné politiky může rovnat leda v dlouhodobosti svého působení. Jinak se v porovnání s nimi vyjímá dosti žalostně; řekl bych dokonce, že tak destruktivní figura – různé blázny a fanatiky vyjímaje – se v dějinách poválečného Německa nevyskytla. Zmíněná dlouhodobost je dána její schopností vyštvat a vyotravovat z veřejné funkce každého, kdo by se jí rovnal, či dokonce ji převyšoval popularitou: tak zmizel z politického dějiště velmi schopný a nadaný Friedrich Merz, zkušený Roland Koch, svobodný pán Theodor von und zu Guttenberg, provinivší se tím, že se začal na žebříčcích popularity ukazovat na prvním místě, abych jmenoval jen některé. Paní Angela snese vedle sebe jen figurky poddajné a ochotně se vším souhlasící, což se jí v delším časovém horizontu nemůže nevymstít. Ale nechci fušovat do řemesla prognostikům.
V jediném televizním duelu se svým největším soupeřem Martinem Schulzem Merkelová prohlásila, že islám patří k Německu, což si ale podle průzkumů nemyslí dvě třetiny Němců. Obhajovala také svoji migrační politiku z krizového roku 2015, protože podle ní šlo o velmi dramatickou situaci, v níž bylo správné běžencům pomoci otevřením hranic. Plyne z podpory Merkelové, že migrace a soužití s muslimy není pro voliče zas až tak důležité téma?
Paní Merkelová je z těch, kteří nikdy nepřipustí svou chybu či omyl, nicméně začíná poslední dobou – vzhledem k blížícím se volbám – ze svých stanovisek opatrně couvat, což nemění nic na tom, že otázky migrace, zejména ze zemí muslimského Orientu, zůstávají jedním z předních, ne-li zcela nejpřednějším tématem veřejného zájmu. Co si myslí, nebo nemyslí dvě třetiny Němců, je obtížné odhadnout; sám bych soudil, že zhruba 70 procent se jich k průniku islámu do veřejného života staví odmítavě, 20 procent je těch, co jim je všechno jedno a dávají přednost pivu a fotbalu přede vším. No a zbývají ti, kdož – vlažně a vzdáleně – sledují linii paní kancléřky.
Psali jsme:
Může přetrvávající popularita kancléřky souviset i s tím, že střední vrstva v Německu má na to bydlet v bezpečných lokalitách, takže migrační otázka ji trápí spíš z hlediska toho, že peníze utracené za imigranty se nedostávají na opravy silnic či škol, ale to pro příslušníky této třídy ještě obvykle není důvod, proč změnit zaběhnuté voličské vzorce?
Nemyslím si. Ona i ta nejstřednější vrstva musí občas vyjít ze svých bezpečných lokalit například do městského centra a už má celý malér před sebou jak namalovaný. Ne, tak bych otázku nestavěl. Spíš je tomu tak, že příslušníci vyšší intelektuální vrstvy – i když také jak kteří – mívají sklon chápat problémy doby idealisticky, tedy jak by svět a společnost měly správně vypadat, kdežto intelektualismem nezatížený člověk se rozhlíží kolem sebe a vidí svět, jaký skutečně je. Není to v přítomné době právě povzbudivý pohled.
Jsou významněji slyšet hlasy chudší části populace, která žije v problémovějších čtvrtích a s nově příchozími se dostává do konfliktů, takže je daleko citlivější na imigrační otázku a měla by být ochotnější volit netradiční strany?
Nedávno vyšla v Německu kniha novináře Robina Alexandera „Hnaní“, která popisuje dění v německé vládě v kritických dnech roku 2015. Tvrdí, že byly připraveny tvrdé rozkazy pro německou pohraniční stráž, která měla v září 2015 zavřít hranice a odmítat každého. Takové opatření by bylo v souladu s ústavou, ale ztroskotalo na tom, že se Angela Merkelová bála „škaredých scén“ na hranicích. Je tento kancléřčin přístup brán jako záležitost vyššího principu mravního, nebo spíše snahy o to nepřijít o část voličů?
Nevím, odkud autor řečené knihy bere své zvěsti; po internetu běhá spousta nesmyslů i holých dezinformací, takže byl bych opatrný. Aniž bych si myslel, že by se paní Angela zalekla nějakých scén, jsouc proti všem citům a pocitům obrněná a hotová prosadit svou, i kdyby pometla pršela. K úsudku mi stačí skutečnost, že onoho tragického dne 4. září 2015 otevřela dotyčná dáma německou hranici přívalu neidentifikovatelných běženců o své vůli, bez konzultace s parlamentem, a tudíž protizákonně.
V nedělních volbách se prý hraje jen o to, zda budoucí vláda bude opět velkou koalicí CDU/CSU a SPD, jako jí byla poslední čtyři roky, nebo zda vznikne středopravá vláda CDU/CSU a FDP. Je to opravdu tak a která z variant by vám osobně byla milejší?
Odpověď jest snadná: milejší by mi nebyla žádná z uvedených variant. Strana FDP je mi o chlup sympatičtější než obě zbývající, ale k tomu, abych upadal do vytržení nad takto zplichtěnou koalicí, to nepostačuje.
Jak jsou přijímány výroky volebního lídra SPD Martina Schulze, aby země EU, které se odmítají podílet na přijímání uprchlíků na základě kvót, nesly finanční důsledky, včetně prohlášení, že by jako kancléř zpochybnil rozpočet Evropské unie, pokud by některé země zůstaly „nesolidární“?
Inu, chce-li soudruh „Genosse“ Schulz opravdu rozvrátit Evropskou unii, tak jen do toho. Nedovedu si ani představit, jak by chtěl ve čtveřici východoevropských zemí – protože o ty jde – prosadit zmíněné kvóty, ani to, že by si nechaly líbit jakési finanční důsledky. A už vůbec si neumím představit, jak by v nich chtěl uprchlíky udržet, aby do týdne nebyli všichni zpátky v Německu, leda by je kázal ukovat na řetěz.
Dá se očekávat, že „bratři a sestry v Německu“ vyslyší výzvu tureckého prezidenta Erdogana k tomu, aby ve volbách nepodporovali ani stranu CDU kancléřky Merkelové, ani SPD Martina Schulze, a mohou v Německu žijící Turci volby nějak ovlivnit?
Do jisté – nevelké – míry snad mohou, ovšem jen ti, kteří získali německé občanství. Velký vliv na výsledek voleb to sotva bude mít, pokud vůbec nějaký.
Jaký volební výsledek se dá čekat od Alternativy pro Německo, která si svůj vrchol zažila v minulém roce a před letošními volbami se zviditelňuje deklarovaným soubojem s věčnou kancléřkou, čehož důkazem je hlavní volební heslo v bývalém východním Německu „Merkelová musí pryč“?
Už v jedné z předchozích odpovědí jsem nastínil, že jistý úspěch strany AfD očekávám, i když ne takový, aby výrazněji zalomcoval mocí paní Angely. Předpověděl bych jí výsledek o něco příznivější, než jaký jí zvěstují oficiální agentury, tedy něco kolem 15 procent. Podstatně výraznějšího úspěchu se může nadít v pěti spolkových zemích bývalé NDR, kde dosud nezakořenil zvyk a rodinná volební tradice, jak o tom byla řeč výše.
Jak mohou zamíchat kartami ostatní politické strany, pokud vůbec mohou?
Nevelmi. Vstup do parlamentu je v Německu omezen pětiprocentní hranicí, která strana zůstane pod ní, může si míchat kartami tak leda mezi sebou. Což velmi snadno může potrefit stranu Zelených, která si za 37 let své působnosti získala pověst naschválníka, která neumí nic jiného než všemu překážet, všechno znesnadňovat, zdražovat a zdaňovat. Panenský pel mládí z ní čas už dávno odvál spolu s rolí štiky prohánějící ztučnělé kapry, sama se takovým postupně stala. Z téhož důvodu nepadají na váhu ani ostatní podměrečné strany a straničky, jichž se v Německu urodila velká spousta.
Řešila se v Německu nějak významněji kauza tamního diskontního řetězce Lidlu, který na svých prodejních letácích odstranil kříže na řeckých kostelech z ostrova Santorini? Lidl se nakonec omluvil svým zákazníkům za to, že je znepokojil. Bere se ale v Německu vůbec ještě za znepokojující takové podbízení se muslimům?
Začnu odzadu: příliš okaté podbízení se islámu je v Německu tak říkaje kontraproduktivní; přece jen ještě máme jakous takous demokracii, a mohlo by se nevyplatit. Diskontní řetězec Lidl už si stačil zadělat na víc ostud, například když kázal vykácet stromy před svými prodejnami; to se v přírodymilovném Německu nelibě nese. Nicméně chodím k Lidlovi sám rád nakupovat, jelikož mívá zboží – zejména ovoce a zeleninu – čerstvější než jeho konkurenti, což nakonec převáží nad všemi odstraněnými kříži i vykáceným stromovím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
