Vládnoucí CDU míří k jistému vítězství v nedělních volbách, ale její předsedkyně a kancléřka Angela Merkelová se při svých vystoupeních v kampani setkávala i s projevy nevole. Většinou si jich nevšímá, ale na náměstí v historickém městě Quedlinburgu jí před třemi tisíci posluchači došla trpělivost a udělala výjimku. „Někdo si patrně myslí, že problémy se dají vyřešit nějakým překřikováním. Já si to tedy rozhodně nemyslím a doufám, že společně se mnou i většina z vás,“ reagovala Merkelová na pískání a výkřiky svých odpůrců. Věnovala se protestům proti Merkelové i tamní média, nebo o nich z nějakých důvodů neinformují?

Jak jsem uvedl už posledně, necítím se být kvalifikován k posouzení činnosti veřejných medií, jelikož je už delší dobu nesleduji. Informace čerpám z jiných, nezávislejších zdrojů. Jinak bych řekl, že by si paní kancléřka projevů nevole sakra všímat měla. Nemá-li politicky interesovaný, ale stranicky neorganizovaný občan jinou možnost k vyjádření kritického názoru než vyjít na náměstí a tam pokřikovat, je to signál čehosi velmi, velmi nedobrého a zodpovědný politik by to měl přinejmenším vzít na vědomí.

Angela Merkelová má nakročeno k tomu, aby se čtvrtým triumfem vyrovnala největším předchůdcům, tvůrci poválečného hospodářského zázraku Konradu Adenauerovi a „kancléři sjednocení“ Helmutu Kohlovi. Jak podle vás vychází ve srovnání s těmito velikány německé politiky?

Paní Merkelová se oběma jmenovaným tvůrcům německé poválečné politiky může rovnat leda v dlouhodobosti svého působení. Jinak se v porovnání s nimi vyjímá dosti žalostně; řekl bych dokonce, že tak destruktivní figura – různé blázny a fanatiky vyjímaje – se v dějinách poválečného Německa nevyskytla. Zmíněná dlouhodobost je dána její schopností vyštvat a vyotravovat z veřejné funkce každého, kdo by se jí rovnal, či dokonce ji převyšoval popularitou: tak zmizel z politického dějiště velmi schopný a nadaný Friedrich Merz, zkušený Roland Koch, svobodný pán Theodor von und zu Guttenberg, provinivší se tím, že se začal na žebříčcích popularity ukazovat na prvním místě, abych jmenoval jen některé. Paní Angela snese vedle sebe jen figurky poddajné a ochotně se vším souhlasící, což se jí v delším časovém horizontu nemůže nevymstít. Ale nechci fušovat do řemesla prognostikům.

V jediném televizním duelu se svým největším soupeřem Martinem Schulzem Merkelová prohlásila, že islám patří k Německu, což si ale podle průzkumů nemyslí dvě třetiny Němců. Obhajovala také svoji migrační politiku z krizového roku 2015, protože podle ní šlo o velmi dramatickou situaci, v níž bylo správné běžencům pomoci otevřením hranic. Plyne z podpory Merkelové, že migrace a soužití s muslimy není pro voliče zas až tak důležité téma?