Vrátíme se ještě k nedávným událostem. Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i předsedu Trikolóry Václava Klause mladšího. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud, estébáku“, Klaus ml. slyšel z davu mnohem horší věci. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec se svou malou dcerou, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Podle některých neměl Václav Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní mu vyčítají, že s sebou neměl brát dítě a že ho bral „do války“. Co nejen na tento názor, ale i celkově na to, co se na Národní třídě letos odehrálo, říkáte?
Pokud si nemůže vzít otec svoji dceru na uctění 17. listopadu, tak je něco nenormálního. Nežijeme ve fašistickém státě. Nezuří tady občanská válka, takže proč by si ji nebral? Navíc, jak jsem slyšel, tak si prý nějaký podivný spolek pronajal celé to pietní místo na Národní třídě a okupoval ho po celý 17. listopad. Prostě, cosi je podivné na pražském magistrátu. Já bych se ptal spíš pana primátora, kdo tohle zavinil.
Jiřímu Drahošovi, Miroslavu Kalouskovi nebo Miroslavě Němcové se naopak na Národní třídě dostalo velmi vřelého přijetí…
Samozřejmě že se tam pak volá Kalousek na Hrad a podobné nesmyslné výkřiky. To je evidentní. To jsou asi jakési spolky, napojené na topku, která tedy spěje k nevolitelnosti. Zvlášť pod paní Pekarovou tomu určitě zasadí další hřebík do rakve. Ale přesto mají takové bojůvky, které jsou schopné dělat skandály.
Když se vrátíme k tomu, co se dělo o den dříve, 16. listopadu, na Letné. Co říkáte na ultimátum, které tam zaznělo na adresu premiéra Babiše ohledně toho, že se buď do konce roku zbaví Agrofertu a odvolá Marii Benešovou, nebo má odstoupit z funkce? Pokud požadavky nesplní, vyjdou prý zase v lednu do ulic…
Mně to připomíná žluté vesty v Paříži, když křičely: Macron demission, Macron demission! Je to obdobné. Ta Evropa je prostě v jakémsi neklidu. Někdo to možná organizuje, jako organizovali Majdan a podobné akce v Kyjevě. Prostě jsou v tom něčí dlouhé prsty. To říkám opakovaně. Není možné, aby si tři nedostudovaní studenti pronajali Letnou a řídili takovouhle manifestaci. To je prostě nesmysl, to mi nikdo nenamluví. Ať si to někdo zkusí to zorganizovat. To prostě neudělá. A zrovna nedostudovaný student teologie?
My jsme si vždycky, v celých dějinách, potrpěli na takové ty hlasité protesty. K ničemu to nikdy nebylo. Ona ta generace, která teď u toho je, je generace, která leccos nezažila. My, kteří jsme demonstrovali v roce 1968, nám hrozily tanky, ostré kulky. Když jsme demonstrovali za normalizace, hrozilo nám zatčení. Dnes jim nehrozí nic. Ale každá doba prostě potřebuje své revolucionáře. Byť se jedná o revolucionáře v uvozovkách.
Od sametové revoluce letos uběhlo už třicet let. Jak celkově ty porevoluční roky hodnotíte? Co se povedlo a co naopak ne?
Ta doba je podle mne v podstatě normální. Jestli měl někdo v tom roce 1989, nebo na začátku devadesátých let, nějaké přehnané představy, jak tady zavládne štěstí a blahobyt…? To úplné štěstí a blahobyt není nikde na světě. Ani v těch tehdy vyspělých západních demokraciích… když dneska začínám pochybovat, jestli se jedná o vyspělé demokracie. Když vezmu takové ty politické korektnosti a podobné nesmysly a vítání emigrantů odněkud ze subsaharské Afriky, kteří ani neznají splachovací záchod a teď by se tady chtěli roztahovat. Ale to jen tak na okraj. Ta doba se prostě trochu vymkla z kloubů, ale myslím si, že Česká republika v tom sehrává spíš takovou tu zklidňující roli. A jestli někomu vadí pan Babiš nebo pan Zeman, tak je to prostě jen na něm. Může si zvolit někoho jiného. Čili buďme prosím vás při zemi a buďme rádi za to, co máme. Myslím, že zažíváme v podstatě nejšťastnější období novodobé české historie. Ani první republika, ani žádné jiné období se s tím zdaleka nemůže srovnávat. Akorát tady prostě někdo záměrně kalí vodu, rozděluje společnost a štve lidi proti sobě.
Fotogalerie: - Babiš v Betlémské kapli
Když mluvíme o sametové revoluci, musíme zmínit i Václava Havla. Jak ho s odstupem těch let hodnotíte? Andrej Babiš ve svátečním proslovu 17. listopadu zmínil mimo jiné jeho odvahu, kterou ocenil…
Samozřejmě Václav Havel sehrál tady v tom protikomunistickém odboji opravdu významnou roli. Ale tu revoluci neudělal on. A když se pak setkal s tou praktickou politikou, tak si také leckdy příliš nevěděl rady. Likvidace našeho zbrojního průmyslu a rozpad Československa mu lze trošičku přičíst na triko, o tom žádná. Já si vážím jeho odvahy, vážím si ho jako spisovatele, ale zase buďme střízliví. Ta revoluce dopadla tak, jak dopadla, protože nejvíc antikomunistů bylo v samotné komunistické straně.
A čím to, že označení havloid se dnes už často používá spíše jako nadávka?
No tak nadává se všelijak. I babišovec dnes může být nadávka. Když je někdo vlastenec, tak se v současné době považuje za nácka a xenofoba. U nás je to taková trochu zvrácenost těch pojmů. Pravda a láska, takové to bylo okřídlené heslo té sametové revoluce, a taky se zvrhává. Pořád se vykřikuje – kde je ta „pravda a láska“? Dnes je to zesměšňování…
Psali jsme:
Kde je ta „vaše“ „pravda a láska“, se někteří lidé nejen na sociálních sítích ptali i teď, kdy redaktorka Petra Procházková dala facku redaktorovi Sputniku. Co na to říct?
Já myslím, že lidi přehánějí. Pamatuji si, když dal Miroslav Macek facku Rathovi, protože urazil jeho přítelkyni. No tak Petra Procházková se naštvala a vrazila také někomu facku, protože možná řekl nebo napsal něco, co se jí nelíbilo, co se jí dotýkalo. Prostě každý nějak reaguje. Je to energická ženská. Já jsem se s ní kdysi setkal, vím, že byla taková trošku prudší. No tak nebudeme přece z jedné facky dělat národní tragédii. Nebo spojovat – to jsou ti pravdoláskaři, vidíte, bijou někoho… to je prostě stejný nesmysl jako vykládat, že ten dotyčný z toho Sputniku je nějaký Putinův agent. Obojí je prostě špatně. Pojďme se domluvit, tolerovat názory toho druhého, mluvit spolu… o tom to všechno je.
Když se vrátíme o těch třicet let zpátky, jak dnes vidíte tu sametovou revoluci? Co ji podle vás opravdu spustilo? Jakou roli v ní hráli studenti?
Ano, studenti byli na Národní třídě zmláceni. My jsme v roce 1968 také demonstrovali. Akorát na rozdíl od těch studentů v roce 1989 tehdejším nakopali prdel, protože měli za zády ruské tanky. To v roce 1989 nebylo. Sovětský svaz byl na pokraji zhroucení, Gorbačov to tedy naopak uvítal. V Praze byli tehdy tři generálové KGB. Co tady dělali… nechci nikomu klást nepříjemné otázky. Václav Havel byl s Jitkou Vodňanskou na Hrádečku a Olga ho volala – prosím tě, vrať se, tady je revoluce. Byl to dost zmatek, všichni byli zaskočení. Samozřejmě ten Gorbačov se s Reaganem o čemsi na Maltě dohodl, netroufám si spekulovat… ale podstatné je, jak už jsem říkal, že nejvíc antikomunistů bylo v komunistické straně. Tehdy, když ti lidi chtěli dělat nějakou kariéru, a takových byla řada, i velmi vzdělaných lidí, tak ji nemohli dělat bez červené knížky. Tak se z nich stali takoví ti konjunkturální komunisté, kteří když se jim to hodilo, tak těmi komunisty byli, a v okamžiku, když viděli, že to je špatně, tak tu legitimaci položili. A tím to skončilo.
A vaše osobní vzpomínky na sametovou revoluci?
Tak moje osobní vzpomínky jsou spojené spíš se 16. listopadem. Tehdy jsem pracoval v Zemědělských novinách v Praze. A můj kamarád, fotograf Josef Ptáček měl v Řeznické ulici zahájení výstavy. A zároveň potřeboval zrušit svou předchozí výstavu. Měl tam takovou půlhodinovou proluku. Tak mě oslovil, jestli bych tam mohl něco říci, zarecitovat. No a já jsem si vyhrabal básničku Stanislava Neumanna, vnuka básníka S. K. Neumanna. A tam byly úžasné verše. Dodnes je mohu citovat: Nad stránkami Rudého práva sníš o budoucnosti svých dětí… tak jsem tu básničku přečetl a nastal obrovský rozruch, protože tam byli nějací učitelé z FAMU i pamětníci, kteří začali přidávat častušky z 50. let. Nastalo velké veselí. Pár pánů v oblecích se vypoklonkovalo a zmizelo. Nakonec z toho byla velká legrace, začalo takové to zesměšňování 50. let, socialismu…
Následující den jsme si volali s Josefem Ptáčkem a on říkal – Honzo, nemáš ten pocit, že jsme to zavinili my? (smích) Takže to je moje vzpomínka na listopad 1989. Pak už nastaly ty hektické dny v redakci, kdy jsme se rozhodovali, o čem napíšeme a jak to napíšeme a kdo se bojí a kdo se bojí míň… netušili jsme, co se může všechno stát.
Zajímalo by mě, jak jste tehdy vnímal osobnost Alexandra Dubčeka?
Dubček byl přirozeným kandidátem na prezidenta. Ale v tom okamžiku, kdy se začalo uvažovat, že by tím prezidentem mohl být Havel, no tak Havel tam toho Dubčeka nepotřeboval. Ale zároveň potřeboval slovenského premiéra. Tím premiérem se měl stát Valtr Komárek. Ale nemohli být dva Češi. Čili on mu vyšel ten Čalfa náramně vstříc a pak ty dva roky dělal jakéhosi Havlova osobního tajemníka. Čalfa byl člověk ze starých struktur, mladý právník… myslím, že nikoliv člověk zlý nebo špatný, ale v podstatě tomu Havlovi otevřel cestu. A on musel toho Dubčeka tak nějak uklidit, tak ho uklidil do čela Federálního shromáždění. Dubček do poslední chvíle věřil těm Havlovým slovům, že tedy se uvolil vykonávat funkci prezidenta do prvních svobodných voleb. Havel ovšem udělal to, před čím varovala tehdy jeho manželka Olga – jemu se to zalíbí, on se odtamtud nehne. To ta Olga říkala. A bohužel se to stalo. Takže na jednu stranu je mi toho Dubčeka líto. Na druhou stranu, pokus o jakousi restauraci pražského jara a nový rok 1968 se už udělat nedal. Ta cesta k tomu kapitalismu byla nutná. V tomhle měl Václav Klaus pravdu.
A jak dnes vidíte tu dopravní nehodu, která stála Alexandra Dubčeka život? Podle některých se nad ní vznášely určité otazníky. Občas se to zmiňuje dodnes…
To je věc, o které trošku něco vím. Tehdy jsem pracoval v Blesku a zabýval jsem se tím. Jeli jsme s fotografem do Humpolce, kde ležel v nemocnici ten jeho šofér, že ho vyzpovídáme. A primář nám říkal – víte, ten pán byl včera ještě hrozně hovorný, pak ale přijel takhle večer nějaký pán v obleku a něco mu řekl. A od té doby on (ten šofér) jen sedí na posteli a mlčí. Nic vám neřekne.
Fotogalerie: - Realita Hong Kongu
Tam je vůbec takových zvláštních věcí víc. Dubček ležel na Homolce a údajně byl v kómatu. Přitom tam přijel Michal Kováč, předseda tehdejšího Federálního shromáždění a pozdější slovenský prezident, a ten s ním údajně hovořil. Tak já nevím…
Jedna věc je mi opravdu podivná. Mým tehdejším přítelem byl vedoucí archivu Federálního shromáždění a bývalý disident, historik František Cigánek, který Dubčeka dobře znal, a říkal mi – prosím tě, ten šofér, který vezl Dubčeka při té havárii, nebyl jeho osobní stálý šofér. A pak je divné, že Dubček seděl vzadu. On vždycky sedával na předním sedadle vedle řidiče. A sjednal mi schůzku s tím stálým řidičem. Měl jsem za ním druhý den přijít do Federálního shromáždění s tím, že mi všechno poví. Já jsem do té kanceláře pro řidiče přišel a jejich šéf mi řekl, že ten pán (ten Dubčekův stálý řidič) se mnou mluvit nechce. Najednou o tom každý odmítal mluvit. Je tam řada zvláštních věcí. Najednou se ten člověk přes noc rozmyslel, že nechce nic povídat. Vždyť já bych z něj samozřejmě nepáčil žádné státní tajemství…
Jak posoudit vystoupení Pavla Novotného v ruské TV?Anketa
Je to prostě celé hrozně divné. Byl Dubček při vědomí před smrtí, nebo byl v kómatu? Proč ten šofér, ten jeho stálý šofér, s námi nechtěl mluvit? Stejně jako se prý ztratila nějaká Dubčekova aktovka s lejstry. Je to pravda, není to pravda? To je asi jedna z těch záhad českých dějin. U toho asi zůstaneme. Stejně jako zřejmě nikdy nezjistíme, jestli Jana Masaryka někdo zabil, nebo jestli spadl z okna sám. Prostě záhada zůstane záhadou. Kdyby býval Dubček přežil, tak se asi stal slovenským prezidentem. Vždyť to byl mezinárodně nejznámější Slovák. Je ho škoda. Ale také si řekněme upřímně, že ten člověk už do té doby nebyl. Ani v tom roce 1968 nedokázal bouchnout do stolu ať už na tu či onu stranu. Nedokázal se rozhodnout. Byl to měkký, nerozhodný politik.
Na závěr se ještě zeptám, co říkáte na to, že policie v těchto dnech zahájila stíhání komunistických funkcionářů, sedmadevadesátiletého Miloše Jakeše, pětadevadesátiletého Lubomíra Štrougala a devětaosmdesátiletého Vratislava Vajnara, za zneužití pravomoci kvůli používání střelných zbraní na hranicích, což vyvolalo nemálo otázek. Mezi ně patří i věk stíhaných. Má vůbec smysl lidi v takto pokročilém věku stíhat?
Mně je to akorát k smíchu. Ať nechají ty staré pány být. Já si třeba Štrougala osobně vážím. Protože Štrougal například zabránil vytvoření té dělnicko-rolnické Indrovy vlády v srpnu 1968. Stejně tak jako okřikl na tom posledním zasedání ÚV KSČ v listopadu 1989 Václavíka, který se nabízel, že armáda vystoupí proti demonstrantům. Štrougal patřil k těm racionálním a rozumným politikům. Ostatně kolem jeho odvolání leccos vím. On sám říkal, že byl znechucený poměry v politbyru. V roce 1988 byl na státní návštěvě v Rakousku a na letišti dostal otázku, co bude s platností Poučení z krizového vývoje.
A televize to odvysílala i s jeho odpovědí, že bude potřeba to poučení přehodnotit. Za čtvrt hodiny jsme do redakce dostali pokyn nedávat nic z tiskovky Štrougala na vídeňském letišti. A do 14 dnů Štrougal nebyl premiérem. Já myslím, že ten Štrougal byl vlastně tehdy také obětí. A ohledně toho, jestli dal někdo pokyn, aby pohraničníci stříleli… ten pokyn tady už musel být někdy od roku 1948. Tam se přece už v té době střílelo. Předtím přece také byli u moci nějací pánové. Tak ať už nechají tyto stoleté staříky být. Ať už jim dají svatý pokoj. Protože tohle není nic jiného než sprostý hyenismus. Když nikdo neměl sílu zasáhnout proti předním komunistickým funkcionářům v roce 1989, kdy ten národ byl pro, tak ať se na to teď vykašlou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
